Čekání... na cokoli

Anotace: všichni na něco čekáme a když to dostaneme, když bychom měli být šťastní, chceme víc a víc... člověku totiž nestačí ke štěstí málo...nikomu

Všichni neustále na něco čekáme. Ne ten správný okamžik, na úspěch, lásku, uznání, na někoho, kdo nám k tomu všemu může pomoct. Někdy toho dosáhnem během krátké doby, jindy čekáme déle...dlouho. Ne vždy úplně trpělivě, ale čekáme. A... třeba ani nevíme, na co. Nikdy nevíte, co přijde, ale tak nějak podvědomě můžete cítit, že něco ano. Nemáte nic, jen ten pocit a nezbývá...než čekat.
A ona čekala dlouho. Tak jako mnozí jiní nevěděla, na co přesně, ale něco potřebovala. Může to znít hloupě, ale ve skutečnosti to bylo vysvobození. Neměla se nijak zvlášť špatně, přesto potřebovala zachránit. Potřebovala zachránce. Ze začátku byla trpělivá, nic neřešila, brala všechno tak, jak to bylo. Nesnažila se nic změnit. Později začínala být zoufalá. Připadalo jí, že už to trvá moc dlouho, už jí to nekonečné čekání na cosi nebavilo. Ale nakonec i zoufalství pominulo, prostě to přešla. Zase nic neřešila. A...dočkala se. Dočkala se toho, na co tak dlouho čekala, konečně zjistila, co jí chybělo. Jakoby byla najednou zase volná, svobodná. Své "vítězství" si užívala. Usmívala se do všech stran a snad každý musel poznat, že se něco změnilo. Zase vypadala šťastně. Ale pak o sobě začala přemýšlet. O všem, co se stalo, o minulosti, o tom, na co tak dlouho čekala a teď... Uvědomila si, že vlastně neví, jestli je skutečně šťastná. Vysvobození přišlo, s ním i spokojenost, ale je vážně všechno tak perfektní, jak se zdá? Jak si myslí, jak by si přála, jak...čekala? Asi by si neměla stěžovat, všechno bylo krásné jako už dlouho ne. Přesto o tom přemýšlela, přesto se jí něco nezdálo. Přála si být šťastná, ale už to, že nad něčím takovým vůbec přemýšlela jí nedalo spát. Proč lidem prostě nestačí málo? Proč ve všem hledají něco špatného, nedokonalého? Proč nevnímala jen to příjemné a hezké, co zrovna měla?
Pořád na něco čekáme a když to dostanem, chceme víc. Jsme spojený, ale to nestačí, každý chce být šťastný. Ve chvíli, kdy by měla být ráda, za to, na co čekala, za všechno, co právě měla, nebyla. A nevěděla proč, prostě cítila, že je to málo. Že tomu něco chybí. A tak zase jen čekala, kdy, a jestli vůbec, se to změní.