Káháčko

1.
Žil jsem šťastný a spokojený život v pardubicích (ano, i tam to jde) s čistým 18 000 měsíčně (to už moc nejde) Renaultem Clio s poznávačkou 777KATKA a denně si to kalil z chrudimi rychlostní silnicí, do svýho ušmudlanýho zaměstnání. Mé auto sklízelo samé chvály a ódy a já samozřejmě nikdy neřekl, že není mé. Prostě jsem jednoho dne sebral klíčky ze stolu v praze a přivlastnil si ho. Rodičům se to moc nelíbilo, ale nakonec si zvykli.
Takže jsem denně dojel svým nablýskaným fárem do jednoho hobby marketu v pardubicích, vzal to přes zákaz vjezdu, zastavil jsem, ještě z vokýnka se vyblil z předešlý osamělý noci o pivu a vodce, a jal se pracovat. Práce spočívala v tom, že sem přesedl do jinýho vozítka (spíš tanku) a vozil obří, ALE OBŘÍ traverzy, co měly třeba 6 metrů na šířků malinkejma koridorama tam a zpět, ven a dovnitř, šup sem, šup tam. Šéfovala mi devatenáctiletá cikánka (to už tak holt v pardubicích chodí) a rozhodně nebyla ošklivá. S kolegy jsem si docela rozuměl, vlastně se dá říct, že docela dost, kromě těch, co jezdili na ještěrkách jako já. Já byl maniak, co dělal na ještěrce 360ky, jezdil zásadně pozpátku a vidlema boural do kamiónů. To se jim nelíbilo.

K tomu jsem měl pichnu. Ne moc hezkou. Teda pokud byla oblečená. Jako všechny hezký svlečený pichny trvala na označení "Verča" a já to respektoval. Bylo jí 22, mně 34 nebo kurva kolik. Měla vlastní auto, vlastní práci a často jsem jí přinutil k závodům. Měli jsme totiž chatu po rodičích u sečský přehrady a tam to k nim za horkých parných dní vyloženě svádělo. Ona měla myslím nějaký Peugeot a výkonostně na tom byl podobně jako Renault Clio. Takže jsme si vždy určili: "Kdo bude první na chatě ten vyhrál" a pak si dali normální Need For Speed. Předjíždění zprava, zleva, ignorování předpisů a ryhclostí v jízdě. Extrémní zábava! Jinak s ní zábava nebyla skoro vůbec.
Verča byla podle mé matky "primitivní" a mně to tak vyhovovalo. Její nejoblíbenější pořady v TV byli Bajkeři a Partička. Taky nepohrdla Sedmi pády Honzy Dědka. Mno absolutní trash. Ale nechtěl jsem nikoho komplikovaného, nikoho feministického, nikoho zajímavého. Chtěl jsem jen absolutní submisivitu a sex kdy se mi zachtělo, a to jsem od ní dostával.

Jenže mně to nestačilo. V tý době jsem měl na krku 8 let střízlivosti po nástupu DO PNMO Bílá Zkurvená Voda. A já se začal utrhávat ze řetězu, to bylo jasný. A tak se milá maminko začalo stávat, že jsem jel KATKOU do prahy, vrátil se z prahy se čtyřma gramama toho nejčistšího koksu a ten sem snídal, obědval i večeřel. A to i během pracovní doby. Že jsem po něm odjakživa blil, mi vůbec nevadilo.
Za nejpamátnější pamatuju okamžik, kdy vyhlásili obědovou pauzu, já šel na hajzl a dal si brčkem pořádnou raketu. Hned po tom jsem usedl na propan-butanovej vozejk a řekli mi, že mám vyndat vidlema všechny dveře, dekly, opěradla a podobný sračky ze zaparkovanýho kamionu. Ty kamiony stály většinou v řadě, tři nebo čtyři, jejich řidiči byli skoro vždycky ukrajinci nebo poláci a nerozuměli ani slovo. Byli nerudní a nasraní, obzvlášť když jsem jim najel vidlema na nápravu. Nemělo cenu jim vysvětlovat, že jsem na tuhle práci skoro nováček a nikdy předtím jsem věci z kamionu nesundával. Mimoto jsem neměl ani papíry na ještěrku. Prostě jsem jen v hobby marketu řekl, že už jsem kdysi jezdil, ředitelka (co tajně milovala mojí matku) řekla: "Okej, tenhle může jezdit," a bylo to.
Byl jsem teda hodně pomalej, ale zládal to levou zadní na to, v jakým stavu jsem obyčejně byl. V kocovině a po koksu.
Obyčejně se vrátil někdo (někdo se jmenoval Lukáš,) nekompromisně mě z butanovýho vozidla skopl a pokračoval. Vzhledem k mýmu stavu, jsem s tím neměl moc problémy.

Zvláštní, že je pár škod jsem udělal, párkrát mi něco z vidlí spadlo a rozsekalo se to, ale na koksu nikdy. To jsem holt byl stoprocentně soustředěnej. A musim pochválit hobby market, že mi nikdy nenapařili za rozbitý věci žádnou pokutu, ačkoliv jsem neměl ani pojistku na blbost. Kterou bych teda mít rozhodně měl. A to jako na celej můj život.

No. Každopádně pořád mi to nestačilo. A tak jsem si našel na tindru slečnu PAR EXCELLENCE. Láska na první pohled. Hnědý vlasy, obří modrý oči, jemný nosík, sakra vypadala ÚPLNĚ jako Monika Kvasničková zamlada, ale měla takovej nonšalatní dámičkovskej odér. A hned miliarda zpráv. Uměla psát, čeština jí nebyla cizí.
Nebyli sme nic než přikovaný k telefonu. A to i v ještěrce. Psali jsme si od rána do večera a posílali selfiečka. Pobláznilo mě to velice rychle.
"Hele a tobě to nevadí, že si s ní píšu?" Ptal jsem se mý holky Verči. Prej ne. Chudák. Nemilovala mě. Ale já jí taky ne. Byl to vztah ze zvyku, celkem dobře se nám prcalo a celkem dobře se nám spolu trávil čas. Někdy. A protože jsme oba měli práci, nikdo nikdy neřešil peníze. Verča obzvlášť. Prostě koupila, co jsem jí poručil a neřekla ani slovo. Ať už šlo o basu zlatopramenů v plastu anebo apartmán za 5000, Verča ochotně platila.
Nikdo se nehádal, nikdo neječel, celkem idylka. ALe bez lásky. Bez temperamentu. Bez šílenství. A já lásku i šílenství hledal podvědomě celej život.
A tak jsem začal pálit za Janou B. Neúspěšnou herečkou Janou B., kterou jste mohli vidět v reklamě dr.max, jako vlakovou průvodčí a podobnejch sračkách. A tak jsme si psali a psali a psali. V pracovní době samozřejmě.

2.
Naše zprávy byly furt hustší, chtěla o mě vědět uplně všechno, já o ní uplně všechno. Dokonce jsem jí zpíval z chaty "Wonderwall" ona mi obdivně zatleskala. Aniž bychom se viděli. Bohužel se stávaly takové kruté a nepopsatelné věci. Příliš jsem jí zahlcoval.
"Moc mi píšeš."
Psávala.
Ale já si prostě nemohl pomoct a psal jsem a psal jsem a psal, protože to je to jediné, co na seznamkách nebo nyxu umím. Co jinýho tam chcete dělat? Na tindru dokonce nejdou nahrávat ani hlasové zprávy!

NO a pak jsme se konečně přesunuli na messenger a tam bylo to SVĚTÝLKO. To zkurvený messengerový světýlko, který mi ukazovalo kdo je a není ONLINE. A Jana Bergerová byla online NEUSTÁLE. Jen mi prostě neodepisovala. To mě vytáčelo do maxima. Takový lidi mě vytáčeli do maxima.

Po mnoha zklamáních, přílišných psaních, příliš zelených světýlkách, příliš blokacích a příliš bůhvíčem všem, jsme se dohodli na setkání v praze! Mile mě překvapilo, že chtěla do hospody čtvrtý cenový a vůbec si nepotrpěla na nějaký hogofogo. Přišla mi už dopředu ze zpráv dost nasraná. Domlouvali jsme se na rande tak dlouho, že se nebylo čemu divit. Každpopádně jsme se sešli u štrosmajeráku v takový parádní špeluňce. Jmenuje se to Hospoda u Divadla a snad jako jedinej lokál v Praze, tam ještě maj koskenkorvu vodku. Doteďka!

"Páni, jsi uplně jinej než jsem čekala," Řekla tím svým hláskem jako konipásek a mně se okamžitě postavilo péro.
"Ty jsi uplně stejná jako jsem si představoval." Řekl jsem a nechal mezi svejma půlkama stékat strůžky zasraný vody, protože venku strašně pršelo.
(Ale kecal jsem. Byla mnohem hezčí než na fotkách.)
Krásná bruneta, sice modrý oči, ale dobře stavěná. Rozpuštěný dlouhatánský hnědý vlasy upoutávaly pozornost.
Spíše užší ramena, který nabádaly k tomu "Pojď, obejmi mě a už mě nikdy nepusť." Smysl pro módu. Černej kabátek, krásná šála, perfektně stavěnej nosík, tváře jak ze žurnálu. Kdybyste jí neznali, mohli byste klidně říct, že byla socha nebo po plastice tváří a nosu. Doteď se domnívám, že plastické operace za sebou asi měla, ale kdo ví.

Po milé a nenucené konverzaci se zeptala:
"A nepřesunem se jinam?" A V TOM TO PŘIŠLO. zvedl jsem se. A můj idol, moje bohyně Jana B. náhle viděla že měřím sotva metr 73 a dle výrazu očí jí to patřičně znechutilo a maximálně nestačilo.
"Co je? Tobě vadí moje vejška?"
"Nevadí."
Hele a já bych něco zakous, celej den jsem pracoval."
"Ne, dáme si něco k pití."

Mno. Byla docela dominantní. A ne blbě. Takže jsme pili pili a pili v Camel Baru, kde se shodou okolností dlouho nacházela jiná nyxovská štětule.
Nějakej ukrajinskej zmrd si knám chtěl přesednout, ale já ho odpálkoval do píči. Chtěl jsem tuhle nádhernou brunetu jen pro sebe, to dalo snad rozum! V tom ale začaly problémy.
"Pročs ho tak hnusně poslal do prdele?! Vždyť byl skvělej! Chtěl si jen povídat!!!"

A oheň byl na střeše, hm.

Zbytek noci se už netáhnul moc dobře, pozvání na noc neproběhlo ani z jedné strany a já jel s naprosto šíleným mašinfírou do chrudimi, kde jsem tehdy bydlel. Mimochodem tohlencto přisedávání cizích lidí na něco, co je očividně rande se mi stalo už potřetí a nikdy jsem z toho nevyšel dobře. Zajímalo by mě jaký je na to univerzální lék, aby taková situace dobře dopadla. Ale fakt si nenechám rušit rande cizíma vocasama. A na tom trvám.

Během cesty do Chrudimi jsem měl ale někoho na mesengeru. Někoho, kdo tam pro mě vždycky byl. Bylo jí sedmnáct a byla to dcera nějakýho harmonikářskýho estebáka, nějakýho Jima Čerta. Prej to byla v podstatě legenda. Pro mě to byl spíš někdo jako Jarek Nohavica, prostě písničkář, co spolupracoval s STB.
Nepřikládal jsem tomu důležitost, hlavně že mi ta jeho dcera na messengeru posílala nahý fotky.

3.
Tak to byl pátek. Jak by to řekl James Cole v AZ Kvízu: "To vím naprosto přesně." No a já se probudil do nadějeplné soboty. A řekl jsem si: Dneska Janu dostanu anebo nic. Takže jsem si vzal jeden guajacuran, zapil ho panákem vodky, vzal skejta a jel do prahy. V holešovický tržnici jsem si koupil nový boty (toto ještě šlo, teď už to mimochodem nejde) a jal se volat Janě Bergerový, mý absolutní bohyni.
"Nooo heleeee, když já neviiimmm----dneska se vracíme z tý olomouce a jsem utahanáaaaaaaa." Snažila se z toho ta čubka všemožně vykroutit.
Leč nedal jsem se. Zatáhl jsem jí na skatepark Štvanice. Padaly obří backsidy z ramp, obří kickflipy, obří nollie backsidy. Zdálo se, že to na ní dělá dojem. A na mě zas udělalo dojem, jak rytířsky jsem jí vyvedl mezi rampy. Bylo asi čtyři dny před mýma 34. narozeninama. Seděli jsme na tribunách, popíjeli pivo a vodku a hrozně se mi líbilo, jakej má splávek. Ta holka uměla slušně pít. Navíc mě neustále povzbuzovala, že "tohle už nedáš, na to už seš moc opilej." A Já nikdy nejsem na trik dost opilej. Vlastkě se ke mně chovala jako k někomu, kdo s pitím nemá žádnou zkušenost a sám jsem ji o drogách vůbec nic neříkal. Každej trik, co zahlásila, vždycky padl. Jen se zábradlím jsem jí musel zklamat. Zábradlí a obzvlášť ty obří zábradlí na štvanici, jsem fakt neměl rád.

Nakonec jsme šli, já v absolutní euforii, ona v jakémsi balastu.
"Hele bylo to fakt fajn ale...."
"JO BYLO TO FAJN ŽEJO?"
"No bylo to fajn, ale ty seš pro mě jenom...."
"MIlenec??? Nabíječ?!"
"Jenom Kámoš, Miloši."

A tam to bylo. Tam se všechno rozbilo. Přesto ale vůbec. Cítil jsem, že to povede dál. Prostě to MĚLO výst dál. A tak jsem se tou hláškou nenechal nijak rozhodit, sedl si u výstaviště a vše si důkladně promyslel. Vůbec jsem nepociťoval zklamání nebo ztrátu. Z toho jsem usoudil, že to byl nakonec podařený večer. A abych to nějak oslavil, vzal jsem telefon a po roce a půl zavolal mýmu kamarádovi Mirkovi ze školky. A tím dokonce navázal dávno ztracené přátelství. ŽJEA!

4.
Druhej den po cestě do prahy jsem začal dostávat typicky herečkovské zprávy. Nejdřív zprávu "hele jak ti to jde" a tam můj obří kickflip a pak najednou: "ale stejně se na tebe musím vykašlat."
Trhalo mi to srdce a fascinovalo zároveň. Herečky. Do tý doby jsem o nich neměl ani potuchy, co dokážou a jak strašně jsou emocionáně rozmrdaný. Jednu už sem teda poznal a ta točila porno, takže by bylo jednoduchý říct, že v hlavě měla víc sraček, ale ne, nebylo to tak! Tahle byla úplně jiná liga. Opravdu každej pes, jiná ves. Co deset minut, to jiný názor. Emočně nestabilní hraničářka? Stoprocentně. Takže půlhodina naší insta konverzace probíhala asi tak jakej jsem úžasnej chlap a jak budu úchvatnej v posteli a druhá polovina, jakej jsem lůzr, že dělám v na hovno zaměstnání a že mě stejně brzo vyrazej.
Jediná moje odpověď?
Stovky a stovky a stovky písmen, kde jsem se jí vše snažil vymluvit, přesvědčit, vyvrátit, verbálně vyprstit. Ale co naplat to naplat, přijít to muselo.

"Hele nechala jsem si to projít hlavou a lepší bude když už si nebudeme psát. Měj se hezky, ahoj."

Podle toho, že si mě VŠUDE zablokovala, jsem pochopil, že tohle už myslí vážně.
Zablokovala mě na messengeru.
Zablokovala mě na instagramu.
Zablokovala si dokonce můj telefon.
Zachvátila mě příšerná úzkost.

Tyhlencty slova, tyhle ZKURVENÝ slova, který jsem dostal už tolikrát, mě přivedly do opravdovýho průseru. Průseru zvanýho záchvat úzkosti. Sevřel se mi hrudník, nemohl jsem dejchat, srdce začalo bušit, jak semu zachtělo. Trhání a bolest u levýho ramene jako bych měl mít infarkt. A to jsem přesně nechtěl. Jediný moje řešení? Nalejt se vodkou, koupit si vodku a piva i po cestě a jet na chatu. Snad to tam tam přejde, snad to přejde, snad to přejde.

Ta BOLEST, TA ZKURVENÁ BOLEST z odmítnutí.

Na chatě to nepřešlo ani náhodou, ale náhodou jsem si uvědomil, že tam je zolpidem. Prášky na spaní. Hypnotika. Míval jsem s nima problém. Dost velkej problém. První jsem dostal asi tak v deseti letech, poslední měl tak ve třiceti. 20 let koketování s tímhle zkurveným lékem, z toho šestiměsíční léčení a osmiletá abstinence.
Že bych si ho po osmi nebo kolika letech abstinence vzal? Jen aby to konečně přestalo? Tak strašně to bolelo, tak to bylo nepříjemný. Bolelo to moc. A já s tou holkou chtěl budoucnost, BUDOUCNOST KURVA! Přijel jsem teda na chatu, driftnul KATKU do stromu nebo nějakýho pařezu nebo co, bylo mi to uplně jedno, a běžel tam, kde jsem věděl, že bude zolpik.

Zolpik tam byl. V šuplíku. A já si dal celej na jazyk, spláchl vodkou a čekal v zázrak. Cejtil jsem se hnusně a špatně a dementně, že to zase dělám po osmi letetech abstinence, zase celý od začátku, zase od nuly na sto, ale nedalo se nic dělat. Druhořadá herečka mě nechtěla. A já jí jo. Hrozně jsem toužil chodit s herečkou. Nebo se s ní aspoň vyspat. Nepovedlo se to, nevyšlo to. Nesnášel jsem prohru na dámským území.
Osm let jsem chodil po špičkách kolem tohodle zkurvenýho prášku, osm let se vyhejbal praze kde byl, na chatě ho házel do řeky, dokonce jsem utíkal ze schůzek, kde se ukázalo, že ho dotyčný ženštiny berou (včetně třeba dcery Vilmy Cibulkový) a teď měl ten prášek v sobě.
No a jak zolpiků ubývalo a ubývalo, zvratků přibývalo a vodky ubývalo, nějakou Bergerovou jsem už měl uplně v píči. Došlo mi, že jsem zaparkoval auto o pařez. Vzal jsem teda zcela podroušen sekeru a kolem třetí v noci šel sekat pařez. Jediný výsledek byl, že to u sousedů vyvolalo dost pozdvižení, ale nic víc se nestalo.

Ráno jsem na to zavolal kuřbyslužbu, ale ty neměli o moc víc rad než já. "tak přines motorovou pilu" poručili mi. Tak jsem přinesl motorovou pilu. Nic se nestalo. Nikdo jí neuměl nastartovat.
Nakonec kradený autíčko protáhli dolejškem přes karbič a všechno to dole přes pařez řetěžem a že to nějak dopadne.

Moc to nedopadlo. Do práce jsem se dostal autobusem ve zcela zbídačeném stavu. To bylo 20. Listopadu. Tam když mě po chvíli viděli, sami mi raději navrhli, ať dám výpověď. Já už ji teda stejně předem dal poštou, takže s chutí jsem přijal. Když mi můj nový nadřízený Miloš (jaká ironie) popřál "hodně štěstí jinde" ublinkl jsem si a ujistil se, že už nikdy nechci pracovat v hobby marketu. A tím to bylo. Dal jsem si zolpidem, výpověď a káru na pařezu k narozeninám.

5.
Auto nakonec nějakej vytáhli a já ním mohl dál jezdit. Ale měl jsem uražený zrcátko a auto se chovalo divně. Jako já. Párty k mým narozeninám se nesla v poklidném duchu u karlova mostu. Zolpidem jsem považoval za jednorázový úlet, a neměl vůbec v plánu si ho shánět znovu.
Zajímavé bylo, že jako první se na párty sešly hned tři pichny z let mých minulých a táhl z nich odér trapna. Seděly tam a čuměly na mě. Jedna černovlasá, druhá kozatá bloncka z libně a třetí taková milfka.
Trochu koksu trochu chlastu, rozhodně nic velkýho. Během toho všeho má chuť na zolpidem sílila. a sílila. sílila. Jako pařát, co se do tebe zakouskne a už nechce pustit.

Vydržel jsem to docela dlouho. Vánoce a zima ale pro mě byly odjakživa krizový období.
Když byly tak dva dny před silvestrem, řekl jsem svému tehdejšímu kamarádovi Honzovi Kloboukovi:
"Víš co teď udělám? Teď pojedu přespat do Kobylis a tam ukradnu svý mámě prášky na spaní."

Neřekl na to ani popel.

Očekával bych třeba radu ve stylu: "To seš dobrej debil."
Nebo: "Nedělej to ty vole."
Sakra i přes tu hubu bych rád dostal... Ale nestalo se vůbec nic. Vždycky jsem potřeboval ke svým činům uznání někoho dalšího a tohle jsem teda bral jako jasnou zelenou. Sám jsem si neuměl říct: "Ne." Nikdy mi na sobě nezáleželo. Záleželo mi na ostatních. Na mých holkách, na mých přátelích na mým bráchovi. Ale na sobě? Proboha proč? Přitom lidi ale rádi a ochotně říkali, že jsem narcis a sobec. Aniž by ale tušili, že kdyby někdo zahlásil, "dám ti litr když se zmrzačíš" Klidně bych před nima skočil pod tramvaj. Byl jsem moderní Jan Palach a byl jsem na to hrdej.
A tak jsem rád chlastal, rád skejtoval (je prokázáno, že 90 procent skejťáků má sklony k sebedestrukci) a rád provozoval čím dál riskantnější jízdu KATKOU. Jezdil jsem po obcích čím dál rychleji a rychleji a čím dál nalitější. Někdy se stalo, že jsem těsně minul sloup, jiné auto, dopravní značku a vůbec nic si z toho nedělal. Když na to zpětně pomyslím, uvědomuju si, jak blízko smrti za volantem jsem tehdy byl.

A tak se třeba stávalo, že jsem si v praze sjednával rande přes tinder na ně chodil podroušen, anebo si sjednávaly ony mně a já chodil podroušen tam. Pak mi na randetech pořádně nestál, protože jednak kondom, druhak zolpidem. Jednou jsem jel dokonce na privát k šikovný, malý, ukrajinský šlapce, byla fakt roztomilá, malá a přitom dobrý prsa, boky všechno, ale spíš mi nestál než stál a udělat jsem se prostě nemohl.
Do toho všeho zde figurovala KH. Káháčko. Vždycky byla na messengeru, když jsem jí zrovna potřeboval, vždycky mi posílala nahý teen selfies, když se mi to hodilo. KH byla zkrátka svá. Tuto vlastnost jsem ji nechával, ale stále se nad námi vzdouval oblak jemné pedofilie. Je jí 17, mně 34. Navíc jsem jí lhal o svém věku a pro jistotu si 4 roky ubral. Co když mě nebude chtít? Byl jsem v té době extrémně paranoidní. Nicméně jsme se neustále dohadovali, kdy dojede do chrudimi na první sex.

Tomu předcházel první, legendární koncik v kině Atlas, kde jsem to rozbalil po dokumentu své kamarádky Kačky Dudové, pichny poměrně trapného, ale přesto populárního rappera, Tylera durdena. Ano, takhle jsme se znali. Moje tehdejší vyvolená mě už prý z řady sedadel tehdy čekovala. Já si hlavně dával pozor abych nenablil mezi sedačky, protože pivo a zolpidem se snášej dost blbě. Chcete radu zkušenýho? Míchejte zolpidem jedině s bílým vínem.

"Hej Kačko, ten dokument byl docela sračka" Zahlásil jsem prý do poloprázdného sálu a mou nastávající s tim zcela úchvatil. (Já si to nepamatuju, to mi říkala až zpětně.)
Pak jsem začal hrát. To znamená dýdžejovat, emsíovat a tancovat. Byl jsem multifunkční a lidi to měli rádi. DJ a bavič v jednom.
Nalepily se na mě asi tři ženský, které jsem vyhodnotil jako píchatelné, bohužel mezi nima byla i Helena a její dcera, které jsem vyhodnotil.... No zkrátka jako matku a dceru. Tudy cesta narkoplejboje dle mě nevedla.... nebo jo?

Takže jsem se líbal s jakousi kundou jejíž jméno si nepamatuju, Elišku Jurgovou, jejíž jméno si pamatuju, do toho tam byla jakási Bára, protože o ní vznikl track a do toho tam postávala helena s její dcerou, kterou jsem odhadoval tak na třináct a nechtěl s nimi nic mít. Dopadlo to takto:

Po mnoha, mnoha, mnoha peripetiích se kunda číslo jedna uvolila, že by za mnou přijela do chrudimi. Když viděla ale mojí grafomanii, moje vypisování, moje naprosto šílený zprávy, a nezměrnou touhu po sexuálním kontaktu, odmítla mě. Pak jsem si teda dlouho a vášnivě vypisoval s kundou číslo dvě, co vypadala jako moje teta, takže to musel být jasný success, ne? Ale nebyl. Odmítla mě taky. To už byly tři odmítnutí za měsíc a to bylo na mě trochu moc. Byl jsem nadržený, osamělý, a sám. Víte, co je pro mě největší trest? Samota. NIkdy mě nenechávejte uplně o samotě, nikdy mi nedávejte byt, dům, chatu a nenechávejte mě v něm samotného. Dopadne to vždy katastrofálně. Podívejte se, co to udělalo s Chandlerem z Přátel.

Takže na třetí odmítnutí v řadě (Jana Bergerová, Bára z baru a holka co vypadala jak má teta) jsem reagoval tak, že jsem vyšňupal obří množství zolpidemu, nalil se vodkou a jako už tolikrát, a cestoval autem v chrudimi z baru do baru. Bohužel tentokrát se mi to vymstilo, řízení sem neustál a napálil to do zelené dacie duster. ŠKoda 160 000, sebrání řidičáku, a navíc nikdo z těch hajzlů neměl ani jedno cigáro. Nadýchal jsem 1,65 promile o prášcích jsem fízlům neřekl ani slovo.
Majitelka Dacie Duster (ve které ovšem naštěstí neseděla) nedokázala pochopit, jak jsem jí mohl sešrotovat auto a ještě po ní chtít cigaretu. Mně to přišlo docela logické. Nakonec se jeden PČR usmělil a cigáro mi dal. Díky bohu za to. Po sepsání všech dokumentů (sotva jsem věděl co podepisuju, asi to dělaj schválně) jsem se jal jít do postele a spát. Zvláštní bylo, že ten náraz jsem si absolutně nedokázal vybavit, bylo to spíš jako jet a trochu nabrat pravým předním kolem obrubník, prostě nic velkýho, žádnej giga karambol. Asi jsem v tu rozhodující chvíli prostě trochu vypnul.

Velké mé překvapení bylo když mi v 11:50 volala odtahová služba, že moje auto blokuje chrudimský provoz a je potřeba ho odtáhnout. Dal jsem si teda zbytek koksu co mi zbejval a jal se odtahovat s asistenční kuřbyslužbou. Prošlo to docela bez problémů.

Pak jsem se vrátil a složil tenhle track. Na kterým už karolína hrubě úřaduje a mám ho dodnes rád. Doprdele co může bejt v tracku silnější, než emoce z právě rozmrdanýho auta? Celkem se to ujalo:
Stream Piandsdkskdksd 4 (feat. Karolinka) by Claviq | Listen online for free on SoundCloud
https://soundcloud.com/claviq/piandsdkskdksd-4-feat-karolinka

Následující dny jsem jsem ZASE hrál v kině ATLAS zase na párty Kačky Dudový ale tentokrát i mě vyhlídla jiná holka. MInimálně jeden z nás se hodně zabouch, bohužel mi jasi nedošlo že frčela na emku, piku a bůhvíčem ještě a proto byla milá a přítulná. TzN. vyřazovací sekvencí se nakonec ukázala být tou pravou KH.
Karolína Horáčková.
Kutná Hora.
Káháčko.
Giga čipi.
Dcera ženy, která kdysi dělala modelku a dcera (údajně) legendárního estébáka co hrál na harmoniku. Také mimo jiné kmotřenka již zesnulého Knížete Karla Schwarzenbergra a známá tvář pro každého malíře, sochaře, fotografa a hudebníka na Letné.

Takže Karolína byla tou pravou. Jenže už bylo pozdě. Po sebrání řidičáku, po znovunabitém abuzu návykových látek a další sračkách. A do toho byla držena doma rok a půl jako ve vězení, protože její bejvalej jí mlátil a tloutkl a dokonce tam figurovalo nějaký trestí stíhání za pohlavní zneužití n shit. Bohnice, dojebaná rodina, která neuměla nic jinýho než ji osahávat, narkomanskej byt na letný. Ale neodolal jsem, a za Karolínou jel (sakra, přecijenom jsem s takovou nikdy anni nic neměl, čímž myslim hlavně to, žej í bylo pouhých sedmnáct a já si sedmnáctku vždycky přál.) No a v Praze jsem jí nabral a z prahy si jí dovezl rovnou do chrudimě.

Chudák, civěla na mý rozmrdaný autíčko a prý "A tím už jako nebudeme jezdit?" No stál mi z ní celou dobou od první chvíle, co jsme se viděli, do poslední chvíle co se svalila na postel. V tom svým černým negližé, v tý svý podprdě a špatně udělanejch, nemytejch, červenejch vlasech. Sakra mohlo bejt něco lepšího, když jí bylo 17???
Byla tak nádherná, že jsem přehlídl i její obří tetování co měl přímo na krku. Tetování jinak nesnáším.
Vypadalo to jako motýl, ale byl to Smrtihlav. Vysvětlovala to tím, že její oblíbený film byl Mlčení Jehňátek.
A nejlepší? Nejlepší na ní bylo že na sobě měla takový ty kurví podvazky, prsa tak akorát do ruky, absolutně ŠTÍHLÁ a věděla co s rukama i se rtama. Při první ani poslední chvíli to nebylo trapný. Ona věděla za jakým jde a za jakým účelem, a já to věděl. Ten účel byl prcat, prcat nic než prcat. A tak jsme to rozjížděli, rozjížděli, ona dcera Jima Čerta, já druhořadý syn hlasatelky, její nádherný mladistvý tělo proti mýmu prasečímu bachoru.

Nemohl jem si přát víc.

A to jsem odpanil panny, šukal pornoherečky a prostitutky, spal jsem se spoustu různejma holkama. Přísahám ale, že žádná nebyla tak dokonale empatická, něžná a jemná jako Karolína. Byla prostě jako já, ale mladá, krásná a žena. Náš pohlavní styk bylo propojení dvou dokonale něžných a empatických bytostí. Nemohl jsem tomu uvěřit.

Karolína často usnula, většinou mezi našima dvěma matračkama na zemi, já jí často probudil zbrocen svou životní situací, (auto v prdeli, pokuta padesát tisíc, abstinence od zolpidemu) a začal to do ní znovu a znovu ládovat. Nikdy, nikdy nikdy jsme to nedělali se šprckou, to dá rozum. A vždycky byla připravená a mokrá. Ty ódy na starší dámy, milfky a podobný kraviny si klidně strčte do prdele, pravda je taková, že těžko najdete třicítku, co bude sama od sebe neustále mokrá. Ale mladou holku takovou najdete poměrně rychle.

Slastně jsem vzpomínal na Janu B. a podobné píči, které by určitě něco takového nechtěly. Nekouřily by mi ho na povel, neroztahovaly přede mnou anál abych se do něj mohl vystříkat a určitě měly dávicí reflex.
Karolina měla ale spoustu problémů. Teď měla ale nažhavenou kundu která by k ní jako snad ani nepatřila, ploché bříško a obří zaoblené boky. Zkrátka fucking materiál!

6.
Karolína byla navíc i obrovsky chytrá a po jimovi hudebně nadaná. Po prcání si rapovala. slovo od slova. moje fakin tracky zpaměti. Znala uplně všechno. Paragraf 2, Swajpuju Doprava, Opouštění, Šířim Zlo, apod. A vždycky si to v koupelně zpívala.
Většinou se mi z toho postavil a prcali jsme znova. Žádná moje dosavadní dívka neuměla moje tracky nazpaměť, natož aby se jí líbily. Žádné mojí dosavadní dívce se moje vlastně hudba vůbec nelíbila. Líbilo se jim moje psaní. Občas. Karolína to měla opačně.

Karolína hrála i hry. Snažila se jezdit po nocích na mým skejtu. A Pařili jsme:
Huntdown
Broforce
Tekken 8
Worms Armageddon

A během toho vymejšleli nový a nový a techniky jak si to udělat. Třeba jsme přišli na to, že jí ho můžu zasunout i mezi nalubrikovaný stehna a prcat jí je ve stoje. Nebo že můžeme dělat v podstatě Nůžky (lesbická praktika) ale jako muž a žena.
Navíc vyrostla na mlčení jehňátek (to byl první film co jí tatínek kdy pustil), milovala horory jako IT, U zlaté rukavice, Poslední dům nalevo. Hlavně když tam bylo znásilnění a zabíjení. Jasnej Wifey Material.

Káháčko mělo ale i negativní vlastnosti. Ze spaní sebou házela, křičela a vyděšeně se budila. V tý chvíli jsem tam pro ní byl, držel jí v náručí a říkal jí, že to bude dobrý. Spaní jsem měl dost lehký a tohle mi samozřejmě nepřidávalo. Vlastně jsem nevěděl jestli mě celá ta situace ještě víc neničí.
Svěřila se mi, že po tom bejvalým trpěla posttraumatickou stresovou poruchou. Taky se mi jednou v kuchyni svěřila, že slýchá HLASY.
To už byl docela velkej red flag.
"Co?" Votočil jsem se vyděšeně.
"Většinou jeho. Hůzla. Říká mi že ti mám uřezat varlata a hodit je do dřezu. Že ti mám rozdupat xicht až do krve. a tak."
"Ty to ale neuděláš, že ne?"
"Ne, na to tě mám moc ráda," řekla a přitulila se ke mně jako rozkošný nahatý koťátko.

Co karolíně na tyhle stavy pomáhalo? Hulení. Thc. Tráva. Ale to zas vůbec nepomáhalo mě, a nechtěl jsem bejt zapsanej u sousedů jako "ten co chodí s tou holkou co kouří trávu a má motýla na krku."
Takže jsem ji většinou pouštěl samotnou ven, ona obcházela mezi malými činžáky a hulila brutální jointy. Během toho nahrávala videa na tiktok, kde dělala lip sync na moje tracky. Každopádně větší jointy než ty její, jsem v životě neviděl. A to jsem zamlada taky hulil.

Po svých obřích jointech se Karolína vracela uklidněná bez hlasů, halucinací, úzkostí a nadržená. Zatímco můj overthinking jel naplno. Přes den jsem chlastal panáky vodky z plastu, zapíjel to pivem a semtam si zobnul aspoň ataralgin na nemoc hlavy. Já, po nehodě, oplétačky s policajtama, každou chvíli jsem měl úzkost nebo absťák ze zolpidemu a do toho jsem měl nakvartýrovanou holku v bytě, o který nesměl nikdo vědět, neměla telefon a ani v praze netušili kde je.

Jednoho dne jsem to už nevydržel a šli jsme k chrudimskýmu psychiatrovi, u kterýho už jsem kdysi byl. Začal jsem:
"Můj život se skládá už jenom z úzkosti. Měl jsem autonehodu a můj život je už jenom úzkost, úzkost a samá úzkost. Do toho mám o dvacet let mladší holku a mám úzkost i z ní. Můžete mi něco na to napsat prosimvás?"
Doktor čuměl na OBŘÍ papír na kterým stálo:

"BZD ABUZUS"

"Napíšu vám rivotril." Poklidně řekl.
Byl to naprostej magor.

"Ty máš rivotril???" Divila se Karolína. Dyť je to ten nejhorší fet!"
"Já vim."
"Dyť si hlavně kvůli němu byl v bílý vodě, ne?"
"Já vim."
"Ty strašný odvykačky jsi měl z něho ne?
"Já vim."
"Dyť my ho šňupali v bohnicích když nebylo co dělat! Nechápu jak ti ho mohl dát."
"To taky nevim." Ale mám ho. A tím mý úzkosti končej, no."

A tim mý úzkosti skončily. Tím a odvezením dobitý KATKY777 která stála nečinně skoro u mého vchodu do bytu, několik týdnů až měsíců.

7.
A tak jsme slastně chodili po chrudimi, rozebírali všechno možný, hrál jsem ji na klavír, a občas jí napadlo zapnout si telefon. Vůbec nebyla jako ty mladistvý kundy, co do toho furt čuměj, karolíně akorát záleželo na tom, aby vypadala co nejlíp a aby byla co nejvíc hot. To se jí dost dařilo. Každej chlap na ulici jí vočumoval. Často i holky a ženy. Každej se s ní snažil dát do řeči.
Když zapla telefon, děly se věci. Volal jí táta. Volala jí máma. Volali jí kamarádky....
"Kde si, kde si kde si"
"Karolíno, on tě unesl ten Hůzl?!"
"Dyť je to únos únos únos!"

Řvaly jedna přes druhou. Neměly ale pravdu, Karolína se mnou z prahy odjela dobrovolně. A STRAŠNĚ se potila. Hlavně při mrdání. Taky při něm někdy omdlela. Většinou když byla nahoře. Zřejmě jí to způsobovalo antidepresivum Venlafaxin. Brala ho 300 miligramů. Já bral 75 mg čtvrtky trittica a dva prothaziny a zapíjel to pivem. Spíš to nefungovalo. Domnívám se hlavně že z toho důvodu, že karolína byla pořád tak trochu "cizí." Občas mi teda od svý psychiatričky sehnala trochu zolpiku nebo já zajel do prahy nakrást mámě a pak jsme spali společně v objetí jako dvě nahý krásný koťátka, i když pravda - jedno z nich mělo odpornej bachor a táhlo mu na čtyřicet.

Jednoho dne se stavil můj táta.
"Tati ona je ta pravá." Řekl jsem mu snad v první větě.
"Ale takovejch pravejch bylo." Odvětil.
"Já vim, ale tohle je něco magickýho. Něco novýho. Nikdy si nelezeme na nervy. Ve všem se chápem. Jsme oba ohromně citlivý a empatický. Víš jaký to je?"
.....
táta mlčel.

"Dobře jen jsem se sem přijel podívat. Tak já už pojedu." Řekl.

"Počkejte prosímvás! my bychom totiž po vás chtěli takovou laskavost!" Řekla Karolína a zavrtěla svou překrásnou prdelkou se sukýnkou. Tomu by neodolal ani můj skoro osmdesátiletej otec. Kdysi chlívák.

"... A jakoupak?" Odpověděl a tváře mu zrudly.

"Potřebovali bychom abys nás hodil na chatu." Řekl jsem.

Tátu jsem ještě stihnul stáhnout o bundu, co se mi líbila, a Na chatě - 30 km od chrudimi se rozjel ten pravý hell. Karolína přivezla z letný takovou žlutou sračku. "žluťka drť, žluťka moč" říkávala tomu a kradla to svý mámě. Pálilo to jako piko, ale člověk se po tom okamžitě posral. Zjistili jsme že když k tomu nadrtíme stilnox, funguje to docela dobře.

Na chatě jsme byli první večer. Chata byla odjakživa magická. Bylo jedno, že za náma leží mrtvý myši, bylo jedno vší tý havěti kolem. karolína přede mnou ležela na bříšku a já jí naplno mrdal do její roztažený kundy.
"Seš můj bůh, seš otec mejch dětí, seš DEVIANT - udělej se do mě prosíííím" žadonila.
"Já - mám - jinej - nápad." Hlásil jsem mezi přírazy.
"Ja-kej?"
"Narvu - ti - ho - do prdele - ty - špinavá - děvko."
Na to se jen zasmála a roztáhla si rukama řiť. Totálně rozkošnou a přitom vlhkou (zřejmě od kundího šlemu) řiť.
Bez problémů sem ho tam zasunul.
"HAUUUuuughhh" Ozvalo se bolestivě i když slastně. A přirážel jsem a přirážel a přirážel. Neřekla ani prd. (Ehm.) Jen slastně vzdychala.
"Úžas-ný. Je - to - úžas - ný." Vzdychal jsem slastně.
"Máš ho v mý prdelce?" Ptala se tahle sedmnáctiletá kunda.
"Jo-jo-o- mám ho - v - tvý prdeli- "řekl jsem a udělal jsem se.

Udělal jsem se nejlíp. Totálně nejlíp. Vystříkal jsem jí prdel. Byl to nejlepší anál mýho života.

"Nevim, co to znamená, ale miluju tě." Řekl jsem v naprostým euforickým opojení.
(tím jsem myslel co jako znamená ten anál bez lubrikace, co znamenám já, co znamená ona, co znamená tahle magická noc v chatě a vůbec prostě všechno.)
"Já tě mám ráda." Vydechla.

Na podobné vyznání lásky jsem si musel asi ještě chvíli počkat.

Pak jsme slyšeli troubení pizzy. dal jsem si rychle obří čáru žluťky drť a Běžel jsem pro ní s bosýma nohama a holým pérem a vše mi bylo jedno.
"JSTE TADY DNESKA NĚJAK NA ČAS" Zahlásil jsem na kurýra s výrazem naprostýho psychopata, dole bez a jak jsem s pizzou odcházel, tak jsem se poblil. Poblil jsem se fest do mačiných kytek. Ten kurýr viděl moje péro. Ale kurva stálo to za to.

8.
Mlácení ženskejch mi vždycky připadalo ubohý. Karolina to ale - snad i ovlivněná svým dosavadním způsobem života a vztahů, při sexu facky celkem vyžadovala. Začal jsem ji teda mlátit přes prdel, přes kozy, ale obličej jsem nikdy nechtěl:
"Prosííííím....jenom malou facičku" Žadonila. Ale ještě ne, ještě nepřišel ten čas. Čas který měl přijít, bylo naopak stěhování do Prahy. Praha se blížila jako temná mračna, kde jsem věděl, že všechno skončí. Blížila se jako Eraser Head nebo jako hlavní postava Z noční můry z Elm Street. Blížila se jako znovuzvolení ANO.
Často se mi o Praze zdálo. Sny plné strachu, nepříjemností a utrpení. Karolína měla ale v praze rodinu. Já měl v Praze rodinu. Zdálo se to jako logický krok. Nicméně jsem věděl, že mě Praha přivede do záhuby. A veškerá radost a požitek z našeho vztahu, v Praze jednoho dne skončí.

Zatím jsme na chatě prcali, šňupali žluťku drť (teď už i oranžovou drť) a užívali si filmů a sexu. Chudáčci s Emmou Stone byli nezapomenutelný zážitek. Broforce bylo naším chlebem, Tekken 8 naším obědem. Oba jsme milovali postavu Azuceny a její hlášky se naučily nazpaměť.

Takhle proběhl únor, březen, duben a květen. Ani jeden z nás během těchto měsíců nepracoval, zato jsme se naplno oddávali umění a hudbě. Udělali jsme třeba tohle:

MC LŮZR feat. KarolinkA - Básnik Som
MC LŮZR feat Caroline - Snad Vede Cesta
MC LŮZR Feat KarolinkA - Já za Tebou nepojedu

.....A ujížděli si na našem šílenství.
Karolína nádherně hrála na kytaru a měla i vlastní texty. Když to přede mnou rozjela, moje péro vždycky zvlhlo. Do tý doby jsem holku s opravdovým talentem nepoznal. Ona ho měla, a navíc věděla jak se oblíkat aby umocnila svou konfekční postavu. Ukažte mi libovolné umění a já vám řeknu:
"Nic není větší umění než nádherná ženská."

V létě Karolína dostala od její dezolátní mámy Heleny 150 nebo 160 000 z jakýhosi dědictví a to byl ten pravý čas vrátit se do Prahy. Navštívili jsme Olomouc, navštívili jsme Plzeň, navštívili jsme Tachov. Vždy si kupovali ty nejdraží hotely a to nejdražší oblečení. Karolína na to měla nárok. Já ne. Za pět let mi mělo být zasraných čtyřicet.

"Víš, chtěl bych jednou děti." Prohodil jsem na pardubickém nádraží.
"Taky mě to napadlo."
"JO?"
"Jo. A nikdy bych nevěřila, že zrovna TY budeš budoucí otec mých dětí." Řekla a v tý chvili ve mně všechno roztálo. Jakoby se něco zlomilo. Nikdo mi tohle nikdy neřekl a nejspíš už ani neřekne. Byla to šílená úleva. Jenže Karolína byla zhulená když mi to řekla. Já byl po pár pivech.

Byl to dlouhý a deštivý večer, při kterém jsme čekali na vlak do chrudimi. A povídali si a povídali a povídali. A náhle z ní vypadlo něco zvláštního.
"No a co si vlastně dělala tehdy po tý magický noci v chatě, když jsi odjela?"
"Po jaký magický noci?"
"No dyť víš... Jak jsme měli anál."
"Nooo táák, byla jsem na miladě, procházela jsem se po stalinu, taky si to dělala přes tiktok..."
"Ehm, co?" Vyprskl jsem z huby zbytky cheeseburgeru.
"No to je taková platforma pro...."
"... Pro malý děcka já vim. Ale jak se tam dá masturbovat?"
"Normálně, připojíš se do místnosti, dívala jsem se na nějakýho frajera jak si ho honí, a já si to udělala taky."
"Jako LIVE jo?"
"No tam to jinak nejde."
Zůstal jsem stát chvíli v šoku.

Ona šla chvilku dál. Pak se zastavila a ohlédla.
"Copak je Milošku?"

"Chceš mi říct... že asi tak dva dny po tom co - Ne počkat - pamatuješ si, co jsem ti na chatě tehdy řekl?"
"Ehmm...no....tamto...."
"No, řekl jsem Ti, že Tě miluju Karolíno."
"Aha, a to jsme jako měli brát nějak jako.... vážně?"
"No, já to v tý chvíli vážně bral. A dost."'
"Aha." Stála Karolína v dešti v s totálně zhulenýma očima a nevěděla co říct.
"Takže Ty si u mě v bytě strávila dva týdny, já ti pak řekl, že Tě miluju a ty si dva dny na to šla a na internetu si masturbovala s cizím týpkem!" Řekl jsem v šoku.
"Tyjo, tak promiň no. Já nevěděla, že máme jako nějakej... závazek."
"Oká, tak už asi žádnej nemáme."
"...Ale já bych... Chtěla!" POdívala se na mě prosebně.
"Ne však dobrý, klidně si choď dál na tiktok dělej si to s cizíma týpkama."
"Ne, promiň, já už to nikdy neudělám! Promiň, promiň, promiň, promiň -" Žadonila a vrhla se mi kolem krku. Její nohy objaly má bedra a takhle jsme stáli asi 5 minut.
Během toho jelo celou dobu to její promiň promiň promiň.
"Uf, dobře. Pokusim se ti to odpustit."
"Tak jó!" Výskla a slezla ze mě.

Řekl jsem si, že nebude od věci, udržovat si od týhle holky trochu odstup.

9.
V praze se to rozjelo na plný obrátky. Rodiče mi sehnali byt na Vinohradech, který jsem od začátku nesnášel. Ano, byl jsem v pětatřiceti takový lůzr, že mi rodiče museli snášet pronájem přes přátele v Praze. No co, znám i horší lůzry. Třeba Tylera Durdena.
Ale každopádně Zkurvený Vinohrady! Zasraný Vinohrady! Neznám v Praze horší místo. Fuj.

....Ale protože jsem přišel na prohlídku totálně zkoksovanej, přišel mi byt skvělej. On za tu cenu byl skvělej. Pražští známí mě navíc zasvětili do tajů zdejších barů, kde stačilo vyslovit slůvko "Chci malý kapučíno" A dostal jsi skoro gram koksu za litr. Chtěl jsi velký kapučíno a dostal si za dva a půl. Takhle fungovala Praha. A já to věděl. Okamžitě jsem to bydlení vedle českýho rozhlasu začal nesnášet, ale nikdo jiný mi to nerozporoval. Karolína si chtěla všechno zkusit, já si chtěl zase jednou všechno zkusit, dělal jsem extrémně moc hudby, šňupal extrémně moc koksu a všechno bylo fajn. Co mohlo být víc, než žít v praze se spoustou peněz a koksu a mít sedmnáctiletou holku? Snad jenom žít střízlivý život a mít rodinu. To bylo to něco, co jsem si už dlouho přál moc a moc doopravdy.

10.
S Karolínou jsme dokonce začali chodit do práce, bylo to sice jenom zkurvený skládání triček ale byla to práce. Bylo to v létě. Výplata samozřejmě byla směšná, ale vytvořilo nám to rituál. Vstát nejpozděj v 8:30, hodit do sebe půlku zolpidemu Teva k euthyroxu, co jsem bral, zakousnout nějakej žvanec k snídani a zapít to energiťákem. Na energiťáky jsem si vlastně navykl docela dost. Se zolpidemem a jemnější únavou, co po něm přeci jen přicházela, se dokonale doplňoval.
Jak je ale známo, po cukru roste bachor.
Karolína nikdy neřekla na můj pupek ale ani hovno. Naopak ho milovala. Jelikož její předchozí partner, který jí zneužil, když jí bylo třináct, byl odporný tlusťoch, dalo se to pochopit.
Byla každopádně jediná sedmnáctka na světě, co zbožňovala můj prasečí bachor.

Většinou jsme si teda odpracovali tak 5 hodin max skládání triček, pak sedli na metro, jeli na hlavák a jeli se koupat do Mokropes, kde jsem vyrůstal nachatě u své pražské babičky, která jinak pocházela ze žižkova. Nikdy jsem si neuvědomoval, jak je tam krásně, ale bylo. A byl tam dokonce skatepark! V té době jsem byl stále schopný skejtovat, takže jsem tam něco i zandal. Pak jsme se zkoksovali, opili a blábolili sračky. Teda spíš já. Karolína vůbec neuměla pít, koks jí moc nechutnal a většinou pouštěla z pusy samé golden věty. Miloval jsem jí a věděl jsem to, ale z hlavně z kombinace kokainu jsem býval strašně podrážděný a žárlil. Žárlil jsem uplně na všechny. Na průvodčího ve vlaku, na její bratry co jí osahávali, na řidiče boltu, na chlapy, co jí čuměli na zadek. Choval jsem se nepředvídatelně a divně. Pak jsem si ale doma sedl a dělal ty nejlepší beaty ever. A karolína jenom ležela v posteli, nábožensky mě pozorovala, případně masturbovala u toho jak tvořím. Fakt, nedělám si prdel, moje skládání hudby jí vzrušovalo natolik, že si u něj drandila kliťáček. Většinou se udělala. Jednou si to dokonce udělala jen z toho důvodu, že jí vzrušilo, jak pohybuju na klávesnici prsty při hraní české FPS hry HROT. Kdo z Vás tohle zažil? No? Přiznejte se.
Byla moje bohyně a já byl její bůh. Nic se nemohlo posrat.

11.
Ale posíralo se to. Vlivem koksu a zolpidemu jsem míval výbuchy nálad. Většinou kvůli její rodině. Je nutno říct, že její rodina byla prostě white trash. Nic jinýho nebyli. žili na skládce na letný mezi hromadou hoven, odpadků a moči. Do toho jim tam lítaly ptáci, řvalo patnáct koček, řval jim čert nebo Helena. Slušný chování neexistovalo. Všcihni na sebe řvali v tom nejsprostším tónu a rozpoložení, dveře nebyly dveře, ale zasranej průchoďák, takže se tam random objevovaly smažky pika, héra, fentanylu a zase mizely. V tom žila karolína. Navíc neměla ani vlastní pokoj a spala v místnosti kde se scházelo nejvíc dezolátů. V takovým obýváku.
To byl její domov. Snášelo se mi to hodně blbě. Já vyrostl sice v paneláku, ale oproti tomuhle pralesu to byla zlatá klícka.
V tom všem jsem se občas osobně snažil najít svou milovanou, která si většinou z toho stresu cucala prso nebo přebalovala svojí sestřičku po mozkový obrně. Sestra ale byla starší a pálilo jí to.
"MIloši, mám si dát dneska Redbull s vodkou?"
"Jasně proč ne," odpověděl jsem a byl jsem hrdý, že někdo toužil znát můj názor jak kombinovat návykové látky.

U karolíny doma jsem byl dvakrát. Pokaždé jsem se se pokusil seznámit s její rodinou. Jim Ležel a blábolil vždy sračky, karolíny bratr mop mi ani nedokázal podat ruku a podívat se mi do očí, jelikož asi žárlil, že jeho sestru teď bude šukat někdo jinej. A navíc evidentně neměl žádný vychování. Dvakrát jsem po odchodu páchl močí, dvakrát otrava z jídla a do toho ty smažky tam. Bylo toho na mě moc. Takže pak už jsem nikdy nechtěl přijít.

Většinou to probíhalo tak, že Karolína byla dva dny u mě na vinohradech a dva dny na miladě. Ty dva dny na miladě jsem vždycky nesnášel. A psal jí ty nejhorší zprávy jaký mi má imaginace dovolila vynalízt. Jak tam přijdu a všechny vyvraždim. Jak to tam zapálim. Jak jí konečně budu mít jen pro sebe a ty hovada jí nebudou nadávat. Stále a ráda se tam ale ochotně vracela. Snad kvůli tátovi a hulení, bez kterýho nedokázala fungovat. Pokud nehulila dýl jak čtyři hodiny, byla úzkostlivá, depresivní, a brečela. Nechtěla ani jíst. Nechápal jsem to. Buď měla těžký PTSD z toho hajzla se kterým žila přede mnou, nebo depresi. Každopádně cukání, hlasy, pocity že se nad ní rozbíjí nábytek - to všechno po hulení ustalo. Rád jsem si myslel, že kvůli mně, ale důvod byl prostší. Karolína si dala od našeho známýho se mnou čáru ketaminu. Přišlo mi to jako dobrej nápad a taky že byl. Tak jsme to udělali několikrát. Od tý doby byla jak vyměněná. Třeba ještě týden po čáře se nepotřebovala ani zhulit. Bylo to neuvěřitelný a od tý doby považuji ketamin za lék. Kterej ovšem asi není dobrý užívat zrovna ve vířivce.

Naše rozmíšky kvůli letné ale sílily. Problém byl, že pokaždé když tam jela, něco se stalo. Její večně sjetá máma Helena se třeba rozhodla že si koupí kabriolet za 150 000 a doveze ho s ní do ...Teď už nevim kam, ale žil tam každopádně Daniel Rodný, člen skupiny Vanessa. Ten měl na místě všude porno, piko, vířivky, synťáky, no prostě ideální místo pro sedmnáctiletou holku. Moje největší úzkosti a deviace pramenily přímo z toho, když Karolína trávila čas s těmito dvěma lidmi.

MImochodem její máma si myslela:

1. že je super nápad si během války s ukrajinou udělat výlet do Ruska

2. Že je Putin super

3. Že píchat nezletilý holčice (karolíně) piko do žíly je super nápad.

Atak dále.
Taže jsem vždycky trnul, když trávila čas s těmito dvěma lidmi, a obzvlášť s její mámou. Ach bože Oseranstký.