Čtverec

Am seděl na stoličce a přemýšlel nad hádankou, kterou mu dala žena. Byla vždycky lepší, vždy o krok napřed. Její představivost byla dechberoucí. To ona přišla s nápadem použít kulaté kmínky jako válce k přepravě velkých kmenů, to ona vymyslela, že do bronzového plátu od obchodníka z dálek Am vybrousí zuby a budou tím dřevo řezat.

Am seděl na stoličce (taky její nápad posadit desku na  tři nohy) a přemýšlel. Hlavním úkolem bylo z pěti kousků dřívek (tolik má prstů na ruce, to je logické) sestavit čtverec a trojúhelník tak, aby se dotýkaly alespoň jednou stranou. Dovedl si představit kde co, ale tady ho nic nenapadalo.

Čmáral nápady do hlíny, obdélníky, trojúhelníky, čtverce, zkusil i kruhy, ale nic nedávalo řešení. Přeskládával klacíky podle vlastních náčrtů, ale nic nesplňovalo zadání.  „Nemám na to“, zamumlal a vstal.

Dopadlo to jako vždycky. Musí se ponížit a poprosit o řešení. Vstal a pomalu se přišoural k Ev. „Tak už mi to prozraď, prosím.“ Usmála se a namyšleně pohodila hlavou. Milovala svoji převahu.

Stáli nad čtverci, spíše obdélníky, protože klacíky nebyly stejně dlouhé, ale to pro řešení úkolu nebylo podstatné. Tyto obdélníky a čtverce byly prázdné a byly na zemi rozesety kolem stoličky a toužily po řešení.

Ev vzala klacík a položila jej úhlopříčně do jednoho čtverce. „Jednoduché, že?“ Čtverec rozdělovala úhlopříčka do dvou trojúhelníků. Am naštvaně zafuněl. Lehce nakopl obrazec a ten změnil tvar na kosočtverec s krátkou uhlopříčkou uprostřed.

„Do pí*i, zase je lepší,“ pomyslel si.