Hrách

V zahradě, na poli, ve skleníku, všude samý hrách. Představený kláštera toho měl dost, už se mu zajídala hrachová kaše, měl plný zuby toho chytráka s brejličkami, co pořád tvrdil, že hrách je budoucnost lidstva. Napíše tomu velkopodnikateli, jestli by se nemohl vykašlat na klášter a podivný kecy Řehoře o superpotravině a začít pěstovat něco jiného. Třeba řepku, ta aspoň pěkně kvete.

Představený sedl ke stolu, zapnul svého meka a do Gůglu napsal: „Agrofert“. Vyběhly mu stránky, našel adresu a psal: „Vážený Andreji, mám na tebe velikou prosbu…“ Dopsal, poslal mail a vyhlédl z okna.

Na Mendláku u zastávky stála podivná silueta. Nehýbala se. Představený se lekl. „Obří hrášky? Neblbni, Cyrile, už je vidíš všude…“ Obrys v nočním světle měl divné stíny. Dva opilci se vrávorali prostorem. Místní pivovar zavíral.

„Bože, dej, ať ten hrášek uschne. Ať se Andrej pustí do tý řepky. Bože, prosím…“

Nejhorší bylo noční nadýmání. Posranej Gregor...