Správný postup

Jak byl naučen, vše dělal správně v rámci možností a momentálních okolností.

Ráno k snídani vejce naměkko, dva plátky slaniny,

nikdy ne tři,

suchý toast,

sklenka pomerančového džusu ze vždy čerstvých plodů.

Na čisté košili vázanka s pevným uzlem,

polobotky z krémového semiše kartáčem hlazené po vlasu.

Políbení ženě a dětem

"Krásný den, drahá"

"Krásný den, drahý,

ať se ti dnes daří nejlépe, jak to jen jde"

"Děti, nezlobte maminku, ona mi všechno poví"

"Ano, tatínku"

"Krásný den, drahouškové"

"Krásný den, tatínku"

Cestou do kanceláře v tramvaji pozoroval mladé muže

a představoval si, jaké by to bylo

strčit jim jazyk do úst a rukou jim pevně stisknout zadek.

Tiše porovnával, jako lovec skrytý v křovinách,

trpělivě nehýbal ničím, jen svou fantazií.

Třetí zastávku před místem, kam jel, vystoupil

a v rohu za malým domkem vedle kolejí

pak každé ráno tři minuty onanoval.

"Dobrý den"

řekl jasným hlasem ve dveřích kanceláře.

"Dobrý den, pane inženýre.

Kávu máte na stole vedle pošty

v zasedací místnosti na vás čeká návštěva. Nějací dva pánové"

"Kdo? "podivil se, protože nikoho nečekal

"Pánové jsou od Policie", zašeptala paní Hana

"Neřekli, co potřebují, ale čekají tu už půl hodiny"

"Jen si půjdu umýt ruce, to víte, tramvaj"

Hanička, jak jí říkal, když od ní potřeboval víc, než kolik kryl její podprůměrný plat,

se obdivně dívala, jak se za ním zavírají prosklené dveře.

Podruhé v krátké době držel v ruce svůj penis a cítil, jak mu tuhne v prstech.

"Dobrý den, pánové, jak vám mohu pomoci?"

řekl, když vstoupil do zasedací místnosti

"Poručík Malina" řekl menší prošedivělý muž

"Kapitán Joska" dodal ten druhý, silný obr s dlaněmi

jak medvědí tlapy.

"Kriminální policie"

"Jste inženýr Evžen Koukol?"

"Ano", odvětil s rostoucím neklidem

"Potřebujeme od vás několik informací" řekl poručík

"Pokud budu vědět, jsem vám k službám" dodal tiše

"Nemusíte se ničeho obávat" řekl mírným, přátelsky laděným hlasem kapitán.

"Znáte Fialový tulipán?"

zaskočil ho snad ne otázkou, ale spíš tónem, který použil.

"Fialový tulipán?" opáčil, aby získal čas.

"Ano, nerozuměl jste mi dobře?"

"Fialový tulipán.

Ano, rozuměl jsem skvěle, jen..."

"Tak vás poprosím o odpověď" naléhal policista

Na čele mu vyrazily nepatrné kapičky potu.

"Ano, znám"

Jak by neznal, když tam chodil každý druhý čtvrtek a doma věřili, že musí v práci dohlížet na noční datové analýzy.

Fialový tulipán byl menší klub pro sexuální menšiny, kulantně řečeno, a místo analýz se tam pravidelně věnoval spíš lízání análů mladých chlapců.

"Ano, víme" řekl policista.

"Kdy jste tam byl naposledy?" zeptal se o poznání chladněji poručík Malina. Upřel pohled na inženýrovu tvář, ve které se nezračil klid, jako ještě před chvílí, ale pomalu ji začal ovládat strach a panika.

"Naposledy?" pomalu opáčil inženýr Koukol a v jeho hlase bylo znát, že ví, kam policisté směřují.

"No ano, naposledy! Skutečně je nutné každou otázku opakovat, pane inženýre?" reagoval rozmrzele kapitán Joska a jakoby náhodou si sedl na roh stolu právě tak, aby vytvořil překážku mezi dveřmi a viditelně se potícím mužem.

"Myslím, že naposledy jsem, tam byl minulý čtvrtek. Ano, minulý čtvrtek."

Oba policisté se na sebe podívali.

"Znáte Františka Bukáčka?" zeptal se náhle chladným hlasem kapitán.

"Nemyslím" odvětil inženýr a napil se vody, kterou si předtím dlouhým tenkým pramínkem nalil z karafy na stole.

"Promiňte, pánové, nabídněte si" vyzval oba detektivy.

"Děkujeme" za oba odmítl kapitán.

"Možná vám bude známější jeho, no, řekněme umělecké jméno" s patrným sarkasmem v hlase dodal poručík a pečlivě se díval na obličej již zcela bledého inženýra Koukola.

"Mistress Franny si říkal"

Koukol jen nasucho polkl a pohledem těkal po místnosti.

"Tak co!" houkl nahlas kapitán, až to s inženýrem trhlo

"Znáte?"

"Aa...asi jsem ji, tedy jeho, promiňte mi, jsem trochu zmatený..."

Teď už úplně zpocený a viditelně zaskočený inženýr si otřel čelo do dlaně a dlaň do šedých kalhot z drahé látky...

"Asi jsem ho potkal...jednou, možná dvakrát..."

Kapitán Joska se podíval na poručíka a jemně pokývl hlavou.

"Pane inženýre, včera v noci, podle lékaře okolo druhé hodiny ranní, byl František Bukáček ve svém bytě zavražděn zatím neznámým pachatelem. Stalo se to patrně jako důsledek milenecké hádky."

Poručík se odmlčel a pozorně se zahleděl do tváře inženýra Koukola.

"Co myslíte?" řekl tiše

"Kdo to mohl udělat?"

Z obálky, kterou mu před malou chvílí podal kapitán Joska, vytáhl několik fotografií a jednu po druhé pokládal na desku stolu.

"Vrah, protože podle všech příznaků jde o vraždu, oběť nejprve škrtil a kousal. Škrcení prováděl koženým opaskem, to je ještě docela normální. To kousání už tolik ne. Oběť měla stopy zubů předpokládaného vraha na nohách, rukách, penisu, hýždích, uších, nosu, krku, prakticky na všech místech, kde je to fyzicky možné, Penis oběti byl prakticky ukousnut a navíc byl velmi poškozen dalšími zásahy. To nebylo ovšem příčinou smrti. Tou byl masivní otok mozku po opakovaných úderech tupým předmětem do zátylku. Podezřelý doličný předmět byl nalezen na místě činu." položil kapitán na stůl poslední fotografii, na které byl zakrvácený oblý kámen.

Měl zvláštní tvar, který připomínal homoli cukru, a pan inženýr moc dobře věděl, co se s takovým kamenem dá všechno udělat.

---pokračování příště---