Trocha botaniky a mykologie

Prolog

Na žlutém trpaslíku probíhaly neustále a dokolečka termonukleární fúze. Takový je život, řekl by pan Kurt, který mi někdy přišel, že by nejraději napsal příběh bez konfliktu, dokonce bez hrdiny, ba co víc, bez postav vůbec; nebyly by tu postavy, ale jen živočichové, kteří by si v podstatě v ničem nezadali například se stébly trávy, jen s tím nepatrným rozdílem, že by se trošku jinak pohybovali v prostoru a čase.

Trocha botaniky a mykologie

Všichni si nasadili brýle se svářečskými skly a přistoupili těsně k průzorům ve zdi. Bylo úplné ticho. Vítr bylo pouze vidět, jak pohyboval travinami pochmurné planiny. Byla tu lipnice luční, velmi přizpůsobivá a odolná s nenápadnými a stejnou měrou něžnými obilkami; byla tu srha laločnatá, oproti té předchozí poněkud opulentnějšího květenství; následovala psárka luční, dominantní to druh aluviálních luk, které nevadí vedro ani mráz; pak tu rostl bojínek luční s jeho lichoklasem trošku záludného heterotaktického květenství, s pluchou bělomázdřitou, však s prašníky výrazně fialovými...

             Pak nastal jaderný výbuch, který vytvořil nádherný, takzvaně atomový hřib. Rychlostí světla se šířilo elektromagnetické záření všech délek včetně nebezpečného rentgenového záření a záření gama a též spalujícího infračerveného záření.

Poděkování

Jeden evropský psycholog tou dobou psal dopis náčelníkovi jistého severoamerického indiánského kmene, u kterého nějaký čas pobýval a děkoval mu z celého svého srdce, že se svým kmenem každé ráno dohlížejí na to, aby opět vyšlo slunce. 

            Indiáni tohoto kmene, jakož i indiáni jiných kmenů, se zabývali vším okolo sebe, nad sebou i pod sebou. Znali všechny hvězdy, stejně jako tisíce rostlin, bylin a travin rostoucích v jejich nejbližším okolí. Takovými nicotnostmi se zaobírali, mohl by říct jaderný fyzik pohroužený do svých problémů a důležitých úkolů.

Katastrofa a antikatarze

Několik minut po výbuchu si všichni sundali brýle. Ti, kteří leželi tváří k zemi, zase vstali a napřímili se jako tenkrát, když poprvé slezli se stromů. Pak si začali blahopřát a poněkud zběsile jásat, protože snad ani nečekali, že by tohle dokázal vytvořit lidský mozek pro budoucí mír na Zemi. Lidský mozek se však zcela odpojil od srdce, aby byl s to stvořit tento pestrobarevný div, tento horoucí spektákl... a toto jeho srdce zcela a úplně vychladlo. Howgh!