Muž, který přišel do Sunville

Městečko Sunville je malé městečko. Domky jsou stavěny vedle sebe, mají malou zahradu a dvě patra. V tom první je malá kuchyň s televizí a toaletou a v tom druhém postel s truhlou a skříňkou.

Na jejich zahradách lidé pěstovali brambory, mrkve, pšenici, žito, nebo něco jiného, podle toho, co chtěli.

Také tam byla malá knihovna, obchod, kavárna, galerie a bazén. Dětí tam moc nebylo, ale ty, které tam byli, neznaly nic jako školu. Jediné, co musely umět bylo pěstování potravin.

Peníze si lidé vydělávali například tím, že sousedům upravovali záhonky, nebo pomáhali v jednom z podniků.

I přesto, že jinde ve světě byl rok 2024 , tady v tomto městečku měli teprve rok 723. To bylo z důvodu, že tito lidé byli odděleny od státu právě, před sedmi sty dvaceti třemi lety, kdy začali žít své svobodné životy.

Žili tak, jak chtěli a byli šťastni. Každý den vstávali s radostí i když věděli, že další den bude stejný, jako byl ten předchozí. To jim ale nevadilo. Policie zde ani nebyla třeba, jelikož tu každý měl všeho dostatek.

Nemocnice tu byla, ale spíše to byla jen chatrč s patnácti postelemi a nějakými léky. Hasiče tu opravdu nikdo nepotřeboval, protože když bylo potřeba, obyvatelé Sunville hasili kbelíky plněné vodou.

Ronald vzhlédnul od svého pole, na kterém právě pracoval, mezitím co starosta Woodstone procházel mezi domky. Kývli na sebe na pozdrav. Starosta Woodstone přešel k Ronaldovi, aby mu něco sdělil.

Poté, co si vyměnili zdvořilosti, Woodstone se dotázal Ronalda, zda by si s ním nemohl o něčem důležitém promluvit. Ronald ho pustil dovnitř s tím, že až dodělá práci na farmě, tak ať se u něj doma starosta posadí, mezitím co mu Ronaldova žena Susan připraví něco k pití.

Když po deseti minutách Ronald vešel dovnitř, Susan zrovna podávala kávu starostovi Woodstonovi. Poté si vzala batoh a odešla se slovy, že pojede na dětský tábor dělat kuchařku další dva měsíce. Takto se Susan živila během toho, co ve vedlejším městě měli prázdniny.

Když odešla, tak se Ronald usadil ke starostovi. Optal se ho, co tedy potřebuje probrat právě s ním.

Starosta chvíli mlčel, než odpověděl. Poté, co si starosta promnul bradu řekl, že měl sen. Když si všimnul Ronaldova výrazu, který naznačoval, že nechápe, co je ta tom tak divné.

Woodstone tedy pokračoval s tím, že v tom snu viděl muže. Všichni, nebo alespoň většina lidí v Sunville věděli, tak jako lidi jinde ve světě, že ve snech vidíme lidi, které jsme byť jen na chvíli viděli i v reálném světe.

No a starosta tvrdil, že toho muže nikdy neviděl. Ono vlastně ani nešlo, jelikož nikdo nikdy ze Sunville neodcházel, ani do něj nevcházel, jelikož si vše vyráběli podomácku.

Tedy, bylo pár výjimek, ale to je teď vedlejší. Starosta si ale byl jist, že toho muže nikdy neviděl, i přesto, že jeho tvář byla jasnější než cokoliv jiného.

Když se starosta svěřil s jeho snem, tak požádal Ronalda, aby mu muže pomohl najít.

Ronald seděl bez hnutí a díval se na starostu s kamenným výrazem, který byl prolomen nechápavostí, když starostovi odvětil, že mu nemůže nijak pomoc, ačkoliv by rád.

Poté starosta dopil kávu a Ronald mu dal na rozloučenou nějaké to ovoce.

Poté Ronald zalil nějaké plody a do večera četl knihu, dal si večeři a šel spát poté, co si dal krátkou sprchu a doufal, že si starosta jen neuvědomoval, že toho muže znal a nechtěl si to přiznat.

Když se další ráno probudil, byl zpocený kvůli snu, který se mu zdál. Byl to muž, kterého nikdy neviděl. Byl si jist, že je to ten samý muž, kterého viděl ve snu starosta, jelikož mužův obličej byl jasnější než cokoliv jiného.

V tom snu byl Ronald na nějaké trávě. Nebe bylo čisté a svítilo na něm slunce, které nebylo vidět. Tráva byla posekaná a světlá. Ronald se tam chvíli procházel, pak se zastavil a nemohl se hnout. V tom momentě se tam z ničeho nic zjevil ten muž.

Ten muž se k němu přibližoval a říkal slova, která zněla: "Přijdu. Přijdu brzy. Příjdu brzy a ty mi nezabráníš." Nevěděl, co tím myslel, ale těsně před tím, než se ten muž k Ronaldovi přiblížil na pět stop, tak se probudil.

Když Ronald dosnídal, rozhodl se, že si o tom snu půjde promluvit se starostou. Bylo to divné a musel na to se starostou přijít. Na to, co je to za místo, za muže a také co znamenají ta jeho podivná slova.

Starosta nevěřícně zíral na Ronalda, který mu zrovna řekl, že se mu zdál ten samý sen co jemu. Oba seděli ve starostově pokoji, mezitím co starostova žena, paní Woodstoneová šla na procházku.

Nakonec se rozhodli, že počkají ještě pár dalších nocích a po týdnu se znovu sejdou, tentokrát za kinem. Doufali, že už se jim ten sen zdát nebude, ale bohužel pro oba, někde hluboko uvnitř oba věděli, že to není pravda.

Po týdnu se sešli u kina a jak se oba obávali, ten sen se jim zdál každou noc, takže si šli do obchodu koupit nějaký ten alkohol a po pár hodinách se oba již dost opilí potáceli k Woodstoneovi domů.

Nakonec se další den probudili s kocovinou a vědomím toho, že oba dva opět měli ten podivný sen. Odpoledne, když už oba byli tak nějak v pořádku za nimi přiběhla paní Woodstoneová a řekla:

"Nějaký muž je na náměstí a chce vás dva vidět. Přímo si vás oba vyžádal!"

Ronald a starosta se na sebe zděšeně podívali. Oba věděli, že ten muž na náměstí je ten samý, co je v jejich snech. Ačkoliv neradi, oblékli se a vyrazili i s paní Woodstoneovou na náměstí.

Hned jak je muž spatřil, zvolal:

"Vítejte pánové! Co kdybych vám řekl, že vám můžu dát více, než si přejete, co? Co kdybych vám řekl, že můžete ovládat telepatii, telekinezi, jasnozřivost a spoustu jiných, úžasných schopností?"

Na to starosta Woodstone řekl: "Proč jste mě a tady Ronaldovi poslední týden chodil do snů, co?" Na to se neznámí cizinec jenom zasmál. "No, to máte tak, no to je jedno. Pochopíte to až vám předám schopnosti." Řekl vesele neznámí.

"A co za to chcete?" Zeptal se Ronald. "Nic!" Zvolal cizinec. "Jak jako nic?" Zeptal se starosta. "No prostě nic. Jsem, dobrák, co dává schopnosti zadarmo." "To zní až moc dobře na to, aby to byla pravda!" Řekli Woodstone a Ronald jednohlasně.

Neznámí se zamyslel, co na to má odvětit. Poté řekl: "No, možná to tak jenom zní, ale je to opravdu tak!" Lidé, kteří tento rozhovor celou dobu poslouchali souhlasně zakývali či rovnou souhlas výslovně řekli.

Woodstone s Ronaldem chtěli dále oponovat a muže vyhnat a přinutit jej, aby se nikdy nevracel, ale neměli na výběr. Jediným lusknutím všem dal schopnosti, které sliboval. Mezitím, co je získávali, prožívali všechno. Minulost, přítomnost i budoucnost.

Cítili i všechny pocity každého existujícího člověka na planetě. Když to skončilo, Woodstone a Ronald spadli na zem a drželi se za hlavy, které jim třeštily ukrutnou bolestí. Když bolest ustala, rozhlédli se kolem sebe a zjistili, že kromě nich dvou a toho muže tam nikdo není.

"Co se stalo?" Zeptali se oba jednohlasně. Muž se zasmál a řekl: "Jejich duše mi dodali dlouhá staletí mého života. To jest mou prací po dlouhá tisíciletí. Jednou za několik set let navštívit nějaké lidi a vzít jim duše, abych si prodloužil svůj život. Ale vy dva jste první, kdo jste odolní."

Když domluvil , zmizel. Ovšem, Woodstone a Ronald byli stejnými, obyčejnými lidmi, jako doposud. Bez schopností a bez lidí na kterých jim záleželo. Woodstone to nezvládl a vystřelil si mozek z hlavy a Ronald zemřel hlady, jen pár dnů po celé té události.

26.9.2024;

Jsem detektiv a tyto zápisky jsem našel před týdnem v jednom opuštěném městě. To město bylo opuštěno před půl rokem a našli jsme tam dvě těla a pitva dokázala, že jedno oba lidé zemřeli tak, jak popisoval deník.

Několik otázek pořád zůstává. Je ten příběh založen na pravdě? Pokud ano, kdo to psal a proč to psal tímto způsobem? Proč měl někdo nutkání toto napsat? No, to se asi nikdy nikdo nedozví, ale pokud se dozvíme něco nového, informuji vás.

26.10.2024;

Poslední měsíc mám sny o tom muži ze zápisků z toho deníku a říká přesně to samé. Jinak žádné novinky.

18.11.2024;

Tady Teodor Anderson mladší. Syn detektiva, který napsal předchozí dva zápisky. Nevím co se s mým otcem stalo, ale zmizel. Přečetl jsem si ten deník a pokusil se o tom najít něco na internetu.

Po několika dnech jsem zjistil, že podobné jevy jako v městečku Sunville se děly po celém světě napříč celím světem. Ovšem, bylo to v zapadlých vesnicích a městech, jako Sunville.

19.12.2024;

Za pár dní jsou vánoce a já začínám mít sny o tom muži. Bože. Pane bože. Bojím se že umřu. Co je to sakra za kreaturu? Musím na internetu najít něco na způsob, jak se ho zbavit.

8.1.2025;

Nakonec jsem zjistil, že n jeho zastavení je potřeba následující:

V prostoru, kde spíte, musíte mít věc, která má pro vás emocionální hodnotu a růženec. Pokud máte nějakou věc, dejte ji k oknu, které bude přes noc zavřené a pod polštář si dejte růženec.

Každou noc před spaním musíte alespoň tři minuty myslet na věc, která má pro vás emocionální hodnotu a na růženec. Po třech dnech by muž měl zmizet. Já jsem to tak nedávno udělal a fungovalo to.

Podle legendy stačí, aby tento rituál udělalo pět lidí za sebou a tento muž by navždy zmizel, zemřel by a všichni lidé, které kdy pozřel by měli být volní.

Proto vás prosím, pokud by jste někdy viděli ve svém snu muže na místě, které je popsané v deníku, prosím, učiňte tento rituál. Můžete tím zachránit mnoho životů.

Doktor Allen vzal další začmáraný papír svého dlouholetého pacienta Teodora Andersona. Povzdech si a sám pro sebe si řekl: "Kéž bych věděl, co vás sužuje, Teodore."