.
V jednom městě žili ctihodní občané. Navzájem se na sebe usmívali, avšak jakmile se z dohledu ztratili a objevil se někdo jiný, ihned začali pomlouvat toho, na koho se před tím usmívali. Poté odcházeli na mši svatou k hlavnímu šéfovi fary, kde si navzájem lichotili a chlubili se. Pokud se ve městě objevila „černá ovce“, která nesdílela jejich nudný a laciný způsob života, okamžitě ji vyštípali, pošpinili a veřejně zostudili. Ctihodní občané byli přece tak ctnostní, tak svatí – cpali si do sebe tělo Páně a pili jeho krev, aniž by se zamysleli nad tím, jakého krvavého obřadu se účastní. Rituál byl jejich denním chlebem. Bůh byl jejich blbec, kterého mohli obehrát tím, že jsou tak svatí, svatější než papež. Když snědli oplatku a vypili víno, odpuštěno jim bylo i vraždění. Stačilo seslat „Zdrávať“ a „Otčenáš“… a znovu mohli pokračovat.
Městečko žilo v zanedbání – příroda byla zanesená odpadky z pikniků, v řece plaval bordel. Když někdo na to upozornil, sebral se dav a začal naopak veřejný lynč. To lidem šlo, dokonce litovali, že již na náměstí neprobíhají veřejné popravy. Byla to taková zábava a oni sebe považovali za „ligu spravedlivých“.
Jednoho dne do města přišel muž – bosý, s dlouhými vlasy, chudě oblečený – a požádal místní o vodu. Vysmáli se mu a řekli, že si má napít ze špinavého rybníka, a že nemá obtěžovat „svaté občany“, kteří jsou v lásce a pokoře, neboť nikoho neobtěžují. Druhý den šli občané do kostela a domnívali se, že jim bude odpuštěno modlitbami. Přehlíželi přitom, že kříž nad oltářem je prázdný – že se modlí k Ježíši, který tam však nikdy nebyl. Byli tak slepě naučení. Ale nikde ani náznak pokory či lásky. Modlili se k němu o peníze, bohatství a moc. Ježíš stál u dveří kostela, ale nikdo ho neviděl. Otočil se a šel se napít z rybníka – a ten se najednou stal čistým a průzračným. Poté opustil město navždy.
Nikdo si nevšiml, že právě zde byl ten, ke komu se stále modlili, jedli jeho tělo a pili jeho krev – automaticky, jak roboti, otroci církve, mamonu a zla. Až jednoho dne zasáhlo město zemětřesení, které ho srovnalo se zemí. Nastalo ticho, jež trvalo