Vábení

Anotace: Jedna z povídek napsaná na maturitní témata. Úkol: napsat povídku, jejíž závěrečná věta má znít: "...facka ho ještě pálila na tváři, ale nedokázal se ubránít úsměvu." (+ její kombinace) Upozornění pro slabé povahy: detailní popisy sexuální úchylky.

Já vím, nejsem vzor normálního člověka. Ano, chodím se léčit, ale nejsem nebezpečný, jen nevím, jak se tomu bránit. Je mi trochu trapné o tom mluvit, ale ty mě odsuzovat nebudeš, že ne? Já... zbožňuji dámská podpaží. Stačí mi, když se můžu dívat na ty ladné křivky místa nedoceněného ostatními muži. Všichni chlapi koukají jen na prsa, zadek, popřípadě i na obličej, ale toto před světem skryté, nádherně hebké, útulně hřející místo každý zavrhnul!

Často chodím do parku, obdivuji stromy, odpočívám na lavičkách, ale hlavně pozoruji skupiny cvičících holek, které mi jejich svatyně krásy nevědomky ukazují. Pokouší mě, provokují mě, vyzývají mě, abych se na ně vrhnul a začal laskat jejich rozkošné záhyby.

Když jsem ale uviděl "ji", moji bohyni, krásku, ideál, byla ona mým cílem. Zrzavé vlasy, štíhlá, elegantní, a tak nádherné podpaží! Ostatní se po ní sápali kvůli velkým vnadům, ale já ne!

Naše setkání bylo jak sen, jako scéna z romantického filmu. Začal jsem chodit do posilovny. Nešlo nikdy moc o mě, cvičil jsem málo. Vydával jsem se za asistenta, pomáhal jsem cvičenkyním, jak se dalo, jen abych se dostal co nejblíže ke sladkému podpaží.

Ve chvíli, kdy má zrzečka vešla do posilovny se mi zastavil svět. Musel jsem vidět její podpaží, musel! Začala cvičit s čiknami, pozoruji ji. Ke konci je unavená, sotva je zvedá. Přiskakuji a pomáhám jí s poslední sérií cviku. Usmála se! Děkuje, odkládá činky a jde na stroje. Dnes se odhodlám. Čekám u vchodu do dámských šaten. Čekám, až tam bude prázdno. Poslední vycházejí, je tam prázdno, vbíhám dovnitř. Můžu mít z toho problém, ale stojí mi to za ten risk. Úkryt nacházím za zaprášenou zástěnou v rohu šaten.

Nečekám dlouho a vchází zrzečka. Otevírá skříňku, je celá zpocená. Sundává si tričko! Bože, ta má krásné podpaží! Nejúžasnější, co jsem kdy viděl! Byl jsem tak uněšený že... jsem se udělal. Nečekal jsem to, nikdy se mi to nestalo, ale to už jsem viděl, jak zástěna padá k zemi, zrzečka se zakrývá a křičí. Stojím jak přibitý, koukám na ní a jediné, co zvládnu říci, je: "Ty máš ty nejkrásnější podpaží, co jsem kdy viděl."

Přichází blíž, napřahuje se a dostávám facku. Pak už mě jen vyvedli ven a vyhodili na chodník. Byl jsem ale spokojený, facka mě ještě pálila na tváři, ale nemohl jsem se ubránit úsměvu.