Empatie černé krajky(Sklad_2)

Elí

Vanda a ty její schůzky! Dráždily mě čím dál tím víc a z nějakého neznámého důvodu jsem na ni natrefil vždycky, když se vracela od Oty z kanceláře. Měla na sobě župan, ale někdy jsem zahlédl kousek jejího spodního krajkovaného prádla. Musela být opravdu krásná, často jsem se přistihl že ji v mysli svlékám. Někdy jsem musel dokonce na svůj pokoj, abych si udělal dobře. Kdybych mohl asi bych se za to uhodil. Nechtěl jsem být, jako ostatní co si ji zde přehazují z náruče do náruče! S toho se mi dělalo pořád zle.
Ale Líbila se mi, tak moc! Až mi začalo docházet co se to se mnou děje a nebyl jsem v tom sám.
Často křížila nohy, když mě viděla, a nebo okusovala tužku, když jsem byl poblíž.
Narazil jsem na ni opět v koupelně. Právě doplňovala mýdlo a já měl chuť se na ni bezprizorně vrhnout, opřít ji o umyvadlo, chtěl jsem ji slyšet vzdychat a křičet mé jméno.
Vanda měla v očích stejné napětí. Její oči mě sledovaly s touhou. Pomalu položila lahvičku na umyvadlo a jemně procítěně vydechla. Naše oči se střetly, tolik mě to provokovalo. V tom její pohled sjel k mému rozkroku. „Eliáši?“ Zalapala po dechu, a když jsem uviděl, co vidí, vyděsil jsem se. Ona ale jen pomalu přistoupila, rozepla mi kalhoty a rukou vklouzla dovnitř. Vzrušením jsem vzdychl. „Co to děláš?!“
„Pomáhám ti.“
„Ne, Vando, takhle ne!“
Ale proč jsem se tomu tak bránil? Všichni s ní přeci spali a říkali tomu terapie. Vandě to přeci nevadilo. Nebo snad ano? Pomalu mi začala klouzat rukou po přirození. Ale já ji od sebe odstrčil.
„Co ti sakra je!“, vykřikla zmateně. Popadla lahev s mýdlem a zmizela. Stál jsem tam ještě dlouhé minuty, než to opadlo, přemýšlel jsem. Chápala Vanda správně slovo milování? A miloval někdy někdo ji a nebo si z ní jen brali?
Až jsem se konečně rozhodl. Musím to zkusit, milovat ji!

***

Vanda

Eliáš se kolem mě začal docela motat a já se cítila nervózně, nechtěla jsem, aby o tom Oto věděl. Nemohla jsem ale přijít na důvod, proč nechci, aby o tom věděl? Snad proto, že jsem nechtěla, aby měl kvůli mně Eliáš problémy. Ale ani to nedávalo moc smysl. Zkrátka jsem si nechtěla přiznat, že po sexu s Eliášem toužím.
Jednoho dne mi dal Oto na starost projít malý sklad dole ve sklepě.
Trvalo mi to skoro celý den až do noci. Oto a ostatní už šli spát a já si užívala ty střípky samoty. Sklad byl malý a tmavý, ideální místo na schovku. Svítila jsem si zde malou žárovkou připevněnou jen na kabelu. Žluté světlo mě ozařovalo a já začínala pomalu cítit únavu.
Když v tom mě vyrušily kroky. Pomalu jsem se otočila a v otevřených dveřích jsem ho spatřila.
Eliáš.
Stál tam připravený. Jeho hruď se zvedla napětím, když pomalu vstoupil ke mně do malé místnosti.
„Co to děláš?“
Pomalu zavřel a zamkl malé dveře na kladu a ta tiše cvakla.
„Nechci ti ublížit.“
„Tak co tedy!?“ Mírně jsem se rozechvěla, ale stále jsem byla odvážná.
„Chci, abys věděla, jak se cítím.“
Jen jsem pohodila hlavou, „prosím, v tom není problém, jak ti můžu pomoci?“ Trochu jsem se uklidnila a myslela, že se konečně naladil na vlnu ostatních, trochu mu ulevím, zmizí a budu moct dál pracovat.
„Ne takhle!“, zamračil se a já zaslechla, jak se jeho dech odráží od zdí malé místnosti. „Chci, abys věděla, jaké to je, když někdo miluje tebe.“
„Ne!“, vyděsilo mě a on udělal pár kroků ke mně.
„Vím, že se ti líbím, vidím to na tobě, stále sebou šiješ, okusuješ tužky a toužebně na mě zíráš.“
„Stůj!“ On mě ale neposlouchal a já cítila, jak mě tělo zrazuje. Jen se pomalu přibližoval. „Nech mě, abych ti to udělal hezky a jemně, jen tobě a pro tebe.“
„Elí!“, řekla jsem rázně, ale procítěně. A on se zhluboka nadechl, touha se v něm úplně vařila.
„Vando, nemuč mě, vím, jak moc to chceš.“
Pak už mě vzal jen do náruče, lehce se silou, a já jen zoufale řekla: „Budu křičet.“
„Ano, to budeš! Slastí.“ Řekl. Vysadil mě na regál a začal líbat. Koleny a stehny jsem ho přitáhla instinktivně k sobě a nenáviděla se za to.
Rychle, než mě napadlo si to rozmyslet, mi stáhl kalhoty a políbil mě přímo na místo největší slasti.
„Proč!“ Zasténala jsem a zabořila mu ruce silně do vlasů. „Proč mi to děláš!“
A on přitvrdil, jeho jazyk mě olizoval s jistou vehementností a prorážel si tak cestu dovnitř. Kovová kostra regálu zaskřípala a Elí mě víc natlačil na zeď.
Nezajímalo ho, s kým jsem byla před ním, chtěl jen mě a dával mi to najevo. Opravdu jsem skoro křičela, ještě nikdy jsem nezažila tolik slasti za tak krátkou chvíli.
Nakonec si rozepnul pásek, shodil kalhoty a rychle do mě vklouzl.
Vykřikla jsem, byl tak prudký, že jsem myslela, že to bude hrozně bolet, ale k mému údivu jsem cítila jen blaho. Jako by naprosto pasoval.
„Jednou budeš jen moje!“, vyřkl rychle bez rozmyslu pod silou té slasti.
„To už jsem!“ Propadla jsem pohledu na to spojení bez ochrany a bez bolesti.
Začal silně dorážet, ale já ho povzbuzovala a věděla, že se do mě udělá! A co víc, hrozně moc jsem to chtěla!
„Elí!“ Vykřikla jsem jeho jméno, když jsem cítila, jak mé tělo propuká v té slasti, a on to do mě pustil.
A od té doby už to byl jen můj Elí…

***

Elí

Pomalu jsme utichli stejně, jako rachot kovového regálu na který jsem Vandu vysadil a ona se jen dotkla mé tváře. „Nesmíš to nikomu říct, slibuješ?“
„Proč, Vando?“
„Nepatřím jen tobě, je to složité.“
„A vždyť jsi před chvílí řekla…“ Utišila mě prsty na ústa.
„Jsi jediný, kdo se do mě po letech udělal bez ochrany, ale to by mohlo ranit Otu, chápeš?“
Zjihla mi tvář. „Jak to myslíš?“
„Mám svá pravidla, nikdo cizí nesmí bez ochrany, a když ano, nesmí to do mě pustit.“
„Takže Oto smí bez ochrany?“ Stiskl jsem čelist a ona se mě zoufale dotkla. „Prosím, Elí, moc pro mě znamená to, co se teď odehrálo, Oto konečně respektuje mou hranici a já nechci, aby ji překračoval, jako jsi to udělal teď ty.“ Zalapal jsem po dechu nad pomyšlením, že jsem v něčem jediný. Ale přesto jsem se cítil trochu provinile. Nechtěl jsem překročit její hranice.
Pomalu jsem ji pustil.
„Omlouvám se ti, nechal jsem se unést.“
„Ale Elí?“ Zjihla jí tvář.
„Elí?“ Pousmál jsem se nad tou jemnou přezdívkou, ale z jejích úst zněla tak mužně, že si mě tím přivlastnila.
Opět jsem ji začal líbat.
„Vando!“ Vzal jsem ji za obličej a ona se prohnula. Stále mě byla ještě plná a já ji chtěl zaplnit ještě víc.
Bylo mi skoro až nadpozemsky, když jsem opět našel potěšení v jejím klínu.
Vzdychla mi do ucha jemným, procítěným hlasem. Stáhl jsem jí tričko. Byla nahá, celá moje! Držel jsem v rukách její ňadra, když procítěně vzdychla a prožívala jeden orgasmus za druhým.
„Elí!...Elí!“ Volala mě. Párkrát jsem slyšel, když s někým byla, ale takové jako se mnou to nebylo.
Opět jsem cítil, jak se schyluji k silnému vrcholu. Tlačil jsem ji nahoru s pevně vztyčeným tak dlouho, dokud to nepropuklo znovu a já ji opět nezaplnil. A měl jsem pocit že regál odřel omítku stěny při našem dorážení.
„Vando, prosím, buď jen moje, vím, co pro ně znamenáš, ale ty to potřebuješ, abych tě miloval!“
Kolébal jsem ji jemně v náručí, když naše těla pomalu utichala.
Ale ve chvíli, kdy její potřeba byla naplněná, začala procitat.
Postavila se na nohy a začala se rychle oblékat.
„Vando?“ Chtěl jsem se jí opět dotknout.
„Ne, prosím, Eliáši, ne!“ Zaskočila mě ta náhlá odtažitost.
„Pokud máš rozum, zapomeneš na to a napíšeš si požadavek do seznamu a tohle už se nikdy opakovat nebude.“
„Vando!“ Žalostně jsem ji vzal do náruče a opět se dotýkal jejího těla, jejího rozkroku, tam kde mě stále byla plná.
„Elí, prosím.“
„Ty víš, že se to stane znovu.“
„Oto nás zabije, pokud na to přijde.“ Odstrčila mě.
„Vando!“
Na chvíli se ještě zastavila u dveří. „Pamatuj, že jim můžeš říct ne.“
Jen se ke mně otočila a já pochopil, jak moc ji zde mají zaháčkovanou.
Pak už jen zmizela rychle ve dveřích.

https://www.wattpad.com/story/393747782-empatie-%C4%8Dern%C3%A9-krajky