Kráska a zviře.

Kráska a zvíře.

 

Můj milý, má lásko

jak vítr ve větvích sakurových květů ty jsi jediný. Věrný a stálý.

Jen tebou se nést ke hvězdám ke svitu jejich dnem i nocí.

 

Půlnoc přichází.

Oba už spí.

Hlomoz, chrochtání se nese tichou krajinou.

Hrůza a děs, zvěř prchá z lesů do širokých polí.

V paláci na kraji lesů chrčení, chrapot a drnčení sklenic ve vitrýnách.

Dívka se s hrůzou probouzí. Chrápání milého neustává,

zesiluje a šíleně se mění  na obludné chrochtání smečky divokých prasat.

Dívka nemůže spát, její milý se nocí proměnil ve zvíře.

Ve zvíře, chrochtající nestvůru.

Jak zabránit tomuto příkoří?

Není úniku, všude kolem jen divá zvěř.

Vlci, medvědi a lišky.

Což je člověk větší a horší než divá zvěř?

 

Ráno slunce vyšlo, a dívka už nebyla ve svém loži.

Zvolila si cestu černým lesemku ku svobodě a tichu.

Les jejím domovem.

Ticho, klid. 

Zpěv ptálů ji probudil na palouku u studánky.

Kolem jen srny a jelínci.

Ta krása!

Už se nevrátí. Bude spát v krmelci a živit se jahodami.

Už nikdy zvíře v lidské podobě.

Už nikdy můj milý.