Oliver - část IV.

„Neblázni, nebyla jsem ve sprše,“ pokusí se zasáhnout do situace ještě jednou a nutno říci, že naposledy, rozum. Beze slova, mně chytí za ruku a vede mně do koupelny. Bože, jsem úplně střízlivá a budu mít sex! Navíc s mužem, kterého znám sotva tři hodiny (ano, počítám k tomu i první den našeho setkání, protože jinak bych musela napsat hodinu, a to by se jevilo jako příliš i mně.

Svlékneme se, cítím Oliverovy oči na mém těle, já se ale stydím podívat. Nemusím zmiňovat kam, je asi jasné, že mně taky zajímá, jak vypadá on v rouše Adamově a hlavně, jakého ho má. Neodvážím se. Vlezeme do vany a on mně začne umývat. Jsem z toho vedle, přiznávám, ještě nikdy mně snad nikdo nemyl, když nepočítám svoji mámu nebo babičku, jasně… no ale známe tyhle řeči, kdy ještě nikdy nikdo nic takového nedělal. Já jsem na ně obzvláště citlivá a vždy vlastně doufám, že od muže žádné takové řeči nevyslechnu, aby mi nemuselo být trapně za něj. Vždycky pochybuju. Proto cítím potřebu si v tom sama pro sebe udělat jasno. A tak zatím, co on rukama objevuje křivky mého těla, a že si dává záležet! pátrám ve své paměti, jestli je to opravdu poprvé. Nepodaří se mi vzpomenout na jediného muže, který by si s takovým zájmem prohlížel a dotýkal se mého těla. Přemítám znova. Určitě se najde někdo, kdo se k mému tělu choval alespoň z poloviny s takovým obdivem jako on. Je živočišný, cítím se trochu pod těmi jeho pohledy a čím dál tím intenzivnějšími doteky jako jeho kořist, ale na druhou stranu taková kořist, kterou si hodlá hodně dlouho a důkladně hýčkat. Dívám se na něj, to, jak jeho ruce putují po mém těle, nevynechá jediný centimetr, na jeho oči, které kopírují každý tento pohyb a najednou mi to dojde! On si užívá to, že se dotýká mého těla! Měla jsem za to, že tohle prožívání sexu všemi smysly, je nějaká moje úchylka. Prvně se dívám na člověka, který prožívá ten „darovaný“ dotyk stejně intenzivně jako já, která ho přijímá. Hladí mně, umývá, sprchuje, pak znovu mydlí celé mé tělo, líbá mně a šeptá mi do ucha, jak jsem krásná. Nejsem žádná naivní pipka, abych při těchhle řečech roztála a roztáhla… ???? Ale při pohledu do jeho očí je víc než jasné, že to míní. Nemusel by vlastně mluvit vůbec, jeho oči mluví za něj. Je v nich touha, chtíč, ale i taková radost a potěšení z každé další poznané křivky, z každého dalšího mého zasténání, když se dotkne mých citlivých míst. Chytne moji ruku a položí si ji do klína. Svého klína! Přichází dvě zděšení za sebou. První „co to je sakra za hada?“ a druhé „já se nechávám „hýčkat“ aniž bych měla nutkání sama projevit iniciativu a tohle se mně opravdu nestává. To první zřídka, to druhý vůbec. Vždy mám ráda věci pod kontrolou, protože opečovávaná se necítím svá, chci dávat, ne brát, mně pak bude stačit, když mně dovede jeho tvrdý úd k očekávanému konci. To je to, co chci. Vždy je mi lépe v pozici, že já dělám dobře, opačně se cítím dost nejistě, a to nemám ráda. Ani trochu. Avšak jak zanedlouho poznám, ne s Oliverem…

Odvede mne do ložnice a zbylou hodinu, která nám zbývá mně hýčká, obdivuje, hladí, tiskne, líbá, přivádí mně k šílenství. Jeden orgasmus střídá druhý a třetí a pak přijde ještě nespočet dalších…a já? Já se nechám. Bez jediné myšlenky na to, že bych si to nezasloužila. Bez jediné myšlenky na to, že bych měla být já tou, která to vede. Bez jediné pochybnosti o tom, že by to mělo být jinak…