Jakub

Anotace: příběh jež vypráví kluk...nechte koment. Díky

Když jsem přicházel, už tam stála. Čekala na mě! Těšil jsem se až uslyším její hlas, její smích. Ty její nádherné rty vyzývající k polibku. Určitě jsou tak jemné a hebké jak vypadají. Kdyby jen věděla, jak moc ji miluju, tak by bylo po přátelství.
„ Ahoj Veruš, jsem tak rád, že tě vidím.“ Řeknu na uvítanou a zatoužím jí políbit.
„ Ahoj Jakube, taky tě ráda vidím.“ Odvětí Verunka a usměje se. Ten její úsměv je tak krásný a tak sexy.
„ Tak kam půjdeme? Je docela zima, ale taková malá „romantická“ procházka večerem by nebyla špatná.“navrhnu v očekávání záporné odpovědi.
„ Kubíku, ty máš fakt skvělé nápady. A proto tě mi…mám ráda.“ Řekne a tváří se trochu vylekaně. Všiml jsem si, že se skoro přeřekla, ale možná se mi to jen zdálo.
Šli jsme, povídali si. Sem tam se dotkli jeden druhého, sem tam se naše ruce o sebe otřely, pokaždé jsem cítil něco co jsem nedokázal popsat. Je tak nádherná.
„ Asi jsem opravdu divná, že v devatenácti jsem kluka pořádně neměla.“ Řekla smutně Veruš.
„ Veru, nic si z toho nedělej! Jednou to příjde a bude to určitě brzy!“ slibuji jí i když sám si tím jist nejsem.
„ Ráda bych ti věřila.“ Její skleslý obličej, výraz a tón hlasu se mi vůbec nelíbí.
„ Pojď, probereme to u nás.“ Pozvu ji. Lehce přikývne, vidím však, že nemá daleko k slzám. Vezmu ji za ruku a vedu k nám domů. Vůbec se nesnaží vytrhnout se mi. Pevně mi tiskne ruku a mě její dotek šíleně těší.
Dovedu ji do pokoje, posadím na postel a doběhnu uvařit čaj. Když se vrátím s čajem, seděla na turka, bradu podepřenou rukou a dívala se do prázdna.
„ Co ti chybí, mi…Verunko?“ zeptám se jí a skoro jí oslovím miláčku, no nejsem já osel…
„ Nevím, někdo kdo by mě měl rád, kdo by mě líbal, kdo by se mnou miloval. Kdo by mě utěšoval, dotýkal se mě. Nemám nikoho, koho bych se mohla dotýkat já, koho bych objímala a sdílela dobré i zlé.“ Řekne a slzy se jí rozkutálely po tvářích.
„ Máš přece mě.“ Vezmu její hlavu do svých dlaní a než stačí něco říct, políbím ji. Dotknul se těch jejich neodolatelných rtů. Slíbal ty slané cestičky z tváře. A co ona? Ona moje polibky opětovala.
„ Miluji tě, strašně moc už od začátku!“ řeknu to co k ní tak dlouho cítím.
„ Taky tě miluji, chci ti patřit a chci aby ty jsi patřil mě.“vyznala i ona své city a já byl ten nejšťastnější člověk na světě.