Tak jak život plyne IV.

Anotace: skoro poslední díl. . .pak už bude jen dokončení z přítomnosti. .

. .opustila sem bar. Šla sem co nejrychleji, nevěděla sem kam, prostě sem jen šla. Všechno mě dusilo. Po tvářích mi tekly slzy, bylo mi děsně. Teď, když sem si konečně chtěla zařídit život podle sebe, chtěla sem být šťastná. Proč se tohle muselo stát?? Takhle sem si svý narozeniny vážně nepředstavovala.
Slyšela sem jak za mnou někdo běží a najednou mě obímá, tohle sem potřebovala. Byla to Verča, jedna kámoška, díky ní se mi ulevilo. Pak si pro mě přišel José, šli sme k němu na byt. Tam se na mě vrhl a nebýt mýho zakročení, nevim jak by to dopadlo. Když sme se vrátili do baru, zapíjeli sme moje narozeniny a pak se tam spolu váleli na gauči.
Ani nevim kdy Ondra odjel, v ten večer už mi to bylo jedno. Jenže druhý den se mi všechno rozleželo v hlavě a já o všem začala pochybovat. Pořád se mi do hlavy rvala otázka co pro něj vlastně znamenam? V poslední době sem si myslela, že naprosto nic, jenže proč by si tedy dělal čas aby mohl přijet na mý narozeniny? A kdyby mě neměl aspoň trochu rád, proč by přišel jako dárek jen a jen pro mě?
Měla sem vztek sama na sebe, kvůli Josému, protože on to se mnou myslel fakt vážně, měla sem vzek kvůli tomu jak se chovam, co v poslední době pořád dělam. Nakonec sem to nevydržela a napsala sem Ondrovi co to všechno jako má znamenat! Řešili sme to přes telefon, několikrát denně mi volal. Když sem ho slyšela v tom telefonu, ten jeho hlas, vůbec nezněl tak šťastně jako vždycky. To co říkal, to k němu vůbec nesedělo. Došlo mi, že tohle už vážně neni sranda. Najednou mi z toho všeho bylo smutno. Nevim jestli tohle bylo hraný, ale tenkrát mě to fakt rozsekalo. Věta typu: "Mišel fakt nevim co si o tom celým mam myslet, fakt sem mimo, tohle se mi ještě nikdy nestalo, a když si ještě ke všemu představim co si o tom celým musíš myslet ty, tak to už sem vážně v koncích." mi utkvěla v hlavě dodnes.
Další dny mi pořád psal a volal, nepoznávala sem ho, tohle prostě nebyl ON. . Najednou bylo vše O.K. .
Do toho všeho mi psal José, že se se mnou chce sejít, že tím úletem na mých narozeninách to přeci nemůže skončit. Tak sme se sešli. Byla sem připravená to s nim celý ukončit, jenže když sem pak viděla jak mě má rád, jak je z toho totálně zoufalej, tak sem to prostě neudělala. Zůstala sem s nim, jenže nejsem vůbec šťastná! Jo, mám ho ráda, to je jasný, ale asi jen jako kamaráda. Strašně mě ten vztah s nim utlačuje, on by chtěl být pořád jen se mnou, někde o samotě. . ale já mám plno dalších kamarádů, závazků, úkolů. .to nejde! Trápím se. .
Puká mi srdce. Kluka, kterého miluju mít nemůžu, prostě to nejde. Brání tomu až moc okolností. Radši se trápím vedle kluka, který je hodný, hezký, milý, dokonalý, ale nikdy ho milovat nebudu.
Co je vlastně rok? Jeden malej růček. . .do života dost potřebnej krůček. .
Uvědomuji si, že už si nemůžu nechat utéct žádnou příležitost. . ne, nenechám život je jako jedna veliká skládačka z puzzle a každý dílek má svou důležitost. .
Teprve se ukáže jak to se mnou všechno skončí. .