Tak jak život plyne - dodatek

Anotace: přítomnost, tak jak to probíhá teď. .

Jak myslíte, že to dopadlo? Začala sem tedy chodit s Josém, nebylo to špatný, ale pořád tomu něco chybělo. On byl na dlouhý procházky ve dvou, pořád by byl jen se mnou a sám. Když sme byli někde i s kámošema, tak se po mě pořád plazil, všichni říkali, že už to přehání. Už nám maloval společnou budoucnost a mě to lezlo na nervy. Do toho mě pořád naháněl Ondra. Měla sem stavy, kdy mi volal, ja u toho telefonu seděla a brečela, ale prostě sem to zvednout nemohla, i když sem moc chtěla prostě to nešlo, nechtěla už sem ubližovat sobě ani Josému.
No, jenže osud to nakonec stejně naplánoval po svým. Kámoška sehnala lístky na jednu dost luxusní akci, tak sem se nechala přemluvit a jela sem. Už od dveří sem si všimla Ondry, jeho prostě nejde přehlídnout. Šli sme kalit k baru a on tam za mnou přišel, dal mi pusu na přivítání a bavili sme se. Netušila sem, že celou dobu sedí kousek opodál José se svýma kámošema a kouká na to. Když Ondra odešel, hned si to ke mě naklusal a strávili sme spolu kus večera. Já sem se pak stavila u Ondry a jeho partičky, se kterou sem toho už celkem dost zažila. Dělali sme děsný blbosti, vybavily se mi starý vzpomínky. A protože akce byla mimo naše město a celkem z ruky, tak nám s kámoškou nabídli odvoz. Já už chtěla celkem domů, tak sem se rozhodla, že s nima pojedu. Šla sem se rozloučit s Josém, ten z toho zrovna dvakrát nadšenej nebyl, ale co mohl dělat. Ondru si mezitím našla Terka a přilepila se na něj, a protože kámoška nejela domů, tak pro ni zbylo místo v autě. AU, i když sem si to 1000krát zakazovala štvalo mě to strašně moc! Pořád sem ho měla ráda a nemohla sem jen tak překousnout, že mě vyměnil za Terku.
Na parkovišti seděl José, koukal na nás a pěnil. Celou cestu mi bylo hnusně, dusila sem se, nic sem si nepřála víc než to, abych už za sebou práskla těma dveřma od auta. Ondra pustil italský hity a chytil mě za ruku. Začal se mi omlouvat, já nechápala za co? ! Možná proto, že už sme oba v tý chvíli věděli, že je to asi vážně navždycky! Tak sem mu řekla ať už mlčí a vytrhla sem mu tu ruku. Nechala sem si zastavit a vystoupila sem. Na rozloučenou sem dala klukům pusu. Ondra na mě koukal, koukal tak zvláštně, tak sem se radši otočila a šla pryč. Už sem se zpět neohlídla, nemohla sem.
Tímto to mezi námi skončilo. Od té doby sme se neviděli, nenapsali sme si ani nezavolali.
Šla sem těma nejzapadlejšíma uličkama, potřebovala sem o všem popřemýšlet, pročistit si hlavu. Když sem přišla domů, sedla sem si na postel a začala sem brečet. Konečně se mi ulevilo. Najednou ze mě spadlo to napětí.
José byl nejdřív uraženej, pak dělal žárlivý scény a nakonec se se mnou do dneška nebaví. Vůbec sme o tom nemluvili, myslím, že už by to ani nemělo cenu. Takže sem sama, sem bez Ondry i Josého. Ale tak třeba se časem někdo objeví. . .no. . možná už objevil, ale nebudeme předbíhat. .nechci nic zakřiknout =))