Příběh co píše sám život...

Anotace: Jo tohle opravdu píše sám život.. věřte nevěřte....

Příběh co píše sám život…..
„Proč se mi jen ten kluk tak líbí?“ touhle myšlenkou se zaobírám čím dál víc… Nemáme přece spolu vůbec nic společného…. Jsme jako nebe a dudy.. jako voda a oheň, jako… prostě se k sobě nehodíme. Tak proč mě tak přitahuje? CO mám dělat abych na něj zapomněla? Abych ho brala jako každého jiného kluka?
Jmenuji se Lenka, je mi 18 let. Chodím na střední školu. Loni k nám do třídy přišel nový spolužák.. No přišel, prostě k nám propadl…. Je to černá ovce. Nejen celé školy, ale celého našeho malého městečka…Ani jsem ho do té doby neznala… Prostě jednoho dne ho přivedla učitelka k nám do třídy. Hned mě zaujal.. Byl vysoký, skoro se musel ve dveřích sehnout. Nějaký frajer, pomyslela jsem si. A jeho oblečení.. roztrhané džíny, tenisky a triko s nápisem… Vešel takovým tím frajerským krokem…. Hnědé nakrátko ostříhané vlasy a uhrančivé oči…. Prostě rebel… Všechny holky se ušklíbly….. „Taková chudinka“, řekla mi moje kamarádka. Táta je věčně v lihu, o nic se nestará jen nasává. Chodí pořád vožralej…. „A máma“? zeptala jsem se. „Máma“? „To není máma, je to kurva, utekla s chlapama“… No kluk teda zrovna pohádkovej život nemá pomyslela jsem si. Tím víc mě zajímal. Je to opravdu problémovém kluk. Neučí se, už ze dvou škol ho vyhodili. Tahá se s partou chuligánů, kouří a určitě i pije. Možná jako táta….. Ale stejně po výčtu jeho necností mě pořád více zajímal…. Ten kluk má něco v sobě…. Charisma… prostě je tak zvláštní, hezkej, prostě jinej…. A třeba mě přitahuje i tím, že já jsem bezproblémová dívka z dobré rodiny? Že máme peníze a žijeme jinak než on? A on je opravdu rebel se vším všudy, frajer a vůdce tý svý party chuligánů? Tak proč se mi na první pohled skoro zastavilo srdce? Proč se mi jen tak moc líbí?
Holky ze třídy se na něj pořád dívají přes prsty, jako by se bály že je uhrane. „Je špinavej“ prohlásila moje nejlepší kamarádka Ilona. „A podívej ten ohoz, to snad vyhrabal v popelnici“… přisadila si Naďa. „Je sprostej a kouří… Prostě buran… A neumí snad vůbec nic“ doplnila ten výčet Pavla…. „Je úplně blbej, ten snad zase propadne…“
Čím víc ho pomlouvaly, tím víc mě zajímal… Jakej je opravdu? CO cítí? Je opravdu to co o něm všichni říkají? Není to je póza? Jakej má vlastně život? Máma neznámo kde a táta stále v hospodě. CO vlastně po škole dělá? CO ho baví? Prostě bych se o něm chtěla dovědět víc. Přitahuje mě. Ty tmavý oči…. Znám ho už půl roku…. Já premiantka třídy……stále bez přítele (ne že by o mě nikdo neměl zájem, jen… jsem nepotkala toho pravého…) a stále myslím jen na jednoho….. na NĚJ….Jak je to možné? Když se na něj podívám, proč se mi začnou třást nohy a cítím takové to šimrání v břiše? Jak že to říkala babička? Holka nezamilovala ty ses nám náhodou? Tak a bum.. Je to tady….. Já toho rebela fakt miluju…! No to je bomba. On mě snad ani nevnímá, jsem pro něj vzduch… Baví se jen s pár klukama ze třídy, protože mají společné téma.. motorky. Dověděla jsem se od Ilony, že pomáhá v autodílně a baví ho motorky. Taky jednu má. Je to docela dělo. Jezdí na ní do školy. Kluci ji obdivují…Takže se nedivím, že nemá čas na učení. Po škole pracuje a pak se fláká s partou na motorkách… Jednou jsem ho potkala ve městě.. přehnal se kolem mě na motorce jako vítr…. Jo to je to správný slovo.. Ten kluk je jako vítr….. Nechytíš ho… jen cítíš ten závan….. A já ho cítím. Vždy když jde kolem mě. Voní přírodou, volností, cigaretami a větrem….
Jednou jsem viděla i tu jeho partu.. Všechno takový týpci…. Jako on. Jako zkrachovalci jak by řekla Ilona…Jistě dělaj výtržnosti…. Chodí na místní zábavy a občas se tam i poperou…..
A jak to má asi s holkama? Mají holky i v té jejich partě. Zdá se mi, že na něm visí očima. Je asi takový ten nepsaný vůdce party…. Asi musí mít holek… Na sex nebo i na lásku? Nikdy jsem ho ale s žádnou neviděla. Chodí s někým? TO mě trápí…. Asi žárlím….No tak to je fakt něco. Miluju ho. Konečně si to přiznávám. Během toho půl roku jsem se do toho motorkáře bezhlavě zamilovala… Když jde kolem mě zatajím dech a koukám do země. Pořád ho sleduju…. Co mám dělat? Mám se odmilovat? Ale já nechci…. Kdyby to tak věděli naši.. Asi by je trefilo. Jejich spořádaná dceruška a …ON. Neřekla jsem to asi sestře a to si dost věcí říkáme. Jmenuje se Julie a je o 2 roky mladší. Neřekla jsem to ani Iloně. A s tou si říkáme všechno… Jen o NĚM neví. Nemůžu jí to říct. Zazdila by mě. A jen proto, že to je chuligán. Proč mají lidi takový předsudky? Třeba je úplně jinej než jak ho známe. Třeba se jen tak chová navenek, je to taková ta slupka…. Třeba uvnitř je to….. můj vysněný princ. No hezky to se mnou mává jen co je pravda. V noci se mi o ně zdává, jak jdeme ruku v ruce a líbáme se. Dívá se mi do očí a říká mi něžně.. „Lásko tolik tě miluju“… Tak a dost… zpět do reality…. Tenhle kluk mě nikdy milovat nebude, je jinej než já a přitahujou ho jiný věci a asi bohužel i jiný holky… A já se budu trápit….Mám se trápit, nebo mu něco naznačit? Kdybych se aspoň mohla poradit s Ilonou…. Musím na něco přijít. A možná budu riskovat výsměch a ponížení? Unesu to od něj? Od rebela a frajera? A co potom? No radši se na to vyspím a ráno budu vědět. Třeba na něco přijdu. Jak se říká, ráno moudřejší večera. A ráno ho uvidím… jak přijíždí ke škole na svém stroji, jak jde po schodech , jak si sedá do lavice….. Jak se pozdraví s klukama a líně sleduje vyučování… Kdybys jen věděl…… Dobrou noc lásko, sladce spi….to ti šeptám každou noc…Zítra tě zase uvidím……
Jmenuje se Robert. Nejkrásnější jméno na světě…
Pokračování příště……