Sophie a Henry

Anotace: Milostný příběh ze středověku VI.

Po večeři je opět sestra doprovodila ke dveřím jejich pokoje a popřála dobrou noc. Připomněla ještě devátou večerní, kdy v klášteře nastává doba ticha a odešla za svými povinnostmi.
Vešli v tichosti dovnitř. Henry pohlédl na smutnou Sophii. Najednou se mu zdála zraněná.
Přistoupil k ní. Něžně jí zvedl ukazováčkem bradu. „Lásko…“ zklamal ho hlas. Opravdu to řekl nahlas? Ano, zamiloval se do ní. Proboha, on se opravdu zamiloval?
Zvedla k němu své velké oči lesknoucí se slzami, v nichž zahlédl místo zloby zase něhu. Nebo to nebyla zloba ale smutek, když se jí dotknul?
Něžně a lehce ji políbil. Byl to polibek na usmířenou, který opětovala.
Lásko? Slyšela dobře? Neřekl to jen tak? Opravdu to tak myslel?
Vzal ji do náruče, přivinul ji k sobě, nebránila se a objala ho. „Nechtěl jsem tě urazit, prosím, promiň mi to,“ zašeptal.
Zadívala se na něj a viděla, že mluví pravdu. „Nezlobím se, ale už o mně, prosím, nikdy nepochybuj. Velice se mě to dotklo.“ Nejvíce nás zraňují ti, které milujeme, pomyslela si.
Přejela mu dlaní po strništi na tváři, pootočil hlavou tak, že jí dlaň políbil.
„Nebudu,“ přísahal.
Zvedla se na špičkách a vášnivě ho políbila, až zalapal po dechu. Tohle nečekal. Jen tam tak stáli uprostřed místnosti a líbali se, šťastní, že se usmířili.
Pomalu ho svlékala z kabátce. Rukama mu zajela pod košili a napřed hladila na zádech a pak přešla na hruď. Cítila, jak mu buší srdce. Vyhrnula mu košili a líbala ho na hrudi.
Přesunuli se k posteli. Klesli do pokrývek. Henry ji svlékl a Sophie na oplátku jeho. Líbali se, laskali, ochutnávali svá těla ústy.
Ležela na břiše, přejížděl jí jazykem po páteři, až vrněla. Zvedl její boky, až zabořila ňadra do prostěradla, pohladil zadeček oběma rukama a mlsně zamručel. Klekl si mezi její roztažené nohy a vrcholem ztvrdlého penisu ji dráždil, dokud se nesvíjela žádostí.
„Vem si mě!“ přikázala sténavě.
Na nic nečekal a vstoupil do ní. Miloval ji vášnivě, drsně, rychle, ale zároveň s něhou a právě objevenou láskou.
Cítila něco nového, jakoby se změnil. Chtěla křičet, že jej miluje, ale jen sténala, vzdychala, vrněla blahem.
Už to nebyl jen sex dvou lidí, bylo to milování dvou milujících se duší.
Sténali v souhře, dokud nevyvrcholili. Sophie se přivinula Henrymu do náruče, hlavu si položila na jeho hrudník a vnímala teplo, které vyzařoval. Po tváři jí stékala slza, nedbale ji setřela, aby si toho náhodou nevšimnul. Styděla se za slzy, které náhodou prolila v přítomnosti lidí.
„Lásko?“ oslovil ji tak tiše, jakoby to pověděl snad jen v duchu.
„Ano?“ odvětila. Opravdu to řekl.
„Jdeme spát?“
„Hmm,“ přitakala. Nechtělo se jí mluvit, snad jen mu říct pravdu.
Sfoukl svíčky, které stály na zemi a mírně osvětlovaly prostor… Místnost se ponořila do úplné tmy. Našli své rty, líbali se v objetí, cítil její měkká ňadra na hrudi, propletli nohy, hladil jí zadeček, klínem se tiskla na jeho vzrušený úd, jakoby se vůbec nemilovali.
„Opravdu chceš jít spát?“ laškovala Sophie a sjela rukou do klína, aby ho pohladila po penisu.
„Ne, ale copak se můžeme milovat celou noc, ne, že bych nemohl a nechtěl, ale máme před sebou dlouhou cestu.“
„Vážně?“ usmála se. „To se chceš takhle trápit? Zítra budeme mít společnost a za dva dny náš úkol skončí.“
„Když tak hezky přesvědčuješ…“ odpověděl Henry.
„Takže?“ zeptala se.
„Takže?“ zopakoval.
„Jak?“ vyzvídala.
„Jak?“ nedal se.
„Jak bys to rád?“ zkusila to znovu.
„Jak bys to ráda?“ provokoval.
„Jako poprvé, chci Tě líbat a dotýkat se Tě všude,“ navrhla.
Jen jí kousek posunul nohu a už cítil, že se dobývá do jejího klína. Ležela na něm, vlastně napůl seděla a napůl ležela. Držel ji za boky a zadeček a podle potřeby ji přidržoval. Pochopila, co po ní žádá a sama se začala pohybovat. Líbali se, i ve tmě našel její ňadra, která musel ochutnat.
Milovali se dlouze a pomalu.
Vyčerpáním usnuli v objetí.
Ráno se vzbudila první, vyklouzla z jeho teplé náruče a vykročila do studené místnosti. Umyla se v polovině zbytku studené vody, nic příjemného to nebylo, ale co naplat, není doma, ale v klášteře.
Oblékla se a šla vzbudit Henryho. Jemně se jej dotkla na tváři a políbila ho. Zamručel a aniž by otevřel oči, přitáhl si ji do náruče.
„Vstávej, je čas, abychom zahráli divadlo,“ zašeptala mu v polibku.
„Hmmm,“ přitakal a zvedl se. O minulé noci nepadlo ani slovo.
Pozorovala, jak jde nahý a umývá se nad kádí. Líbil se jí, pevné, urostlé tělo. A navíc jej milovala.
Rychle se oblékl, aby mohli vyrazit na ranní modlitbu. Cítili se trochu provinile, co pod střechou kláštera dělali minulou noc. Věděli, že to neodčiní, museli se s tím vypořádat sami.
Zanedlouho zaklepala jedna z řádových sester, aby je odvedla do kaple. Po ranní modlitbě se sešli v jídelně, v tichosti snědli chléb s medem a horké mléko.
Odešli s matkou představenou do zahrady, kde už na ně čekal mladý princ v ženských šatech. Nechala je o samotě.
Chlapec opravdu vypadal jako dívka. Král dobře věděl, že se mu už dlouho syna skrývat nepodaří, za pár měsíců se začne měnit v mladého muže a pak bude muset čelit nebezpečí jinak. Zatím však museli splnit úkol, který jim uložil, ochránit korunního prince před jeho strýcem.
„Královská milosti,“ oslovili oba současně prince bez úklony, kterou žádala etiketa, tady byli v utajení. „Přijeli jsme na žádost tvého otce, abychom tě převezli do jiného kláštera. Prsten ti byl předán včera večer ctihodnou matkou představenou,“ pokračoval Henry.
„Ano, děkuji, prsten jsem opravdu dostal,“ odpověděl formálně následník. „Převléknu se a můžeme vyrazit. Detaily mi povíte cestou, mám obavy, že zde má můj strýc špehy.“
„Výborně, sejdeme se za pár minut před hlavní bránou,“ navrhl Henry a oba se Sophií se na prince povzbudivě usmáli.
Vrátili se do pokoje, kde trávili noc. Voda už byla vynesená, postel ustlaná a čistě převlečená. Jejich vaky s věcmi, které si předtím sbalili, čekaly na další dobrodružství. Henry popadl zavazadla a vydali se se Sophií k bráně, kde už čekali matka představená s princem ustrojeným jako pohledná dívka bohatých rodičů a osedlaní koně.
Rozloučili se, poděkovali za nocleh a bohatě se odměnili za službu králi.