Budoucnost

Anotace: ...co bude?

Seděla venku na lavičce a usrkávala z kelímku s ledovou tříští. Vzpomínala na to, co se stalo před měsícem.

Byli s kamarády u moře. Jelikož jely téměř samé páry, tak skončila na pokoji s Brunem. Byli už dlouho kamarádi a ani jednomu z nich nepřišlo divné, že musí spát spolu. Vždyť spolu jednu dobu prakticky i bydleli, tak proč by to teď nezopakovali. Sice nevěděla, jak zvládne spát na manželské posteli s klukem, který se jí už tak dlouhou dobu líbí. Ale brala to jako zkoušku. Jako důkaz toho, že po ní netouží a že ji nechce. A jako jeden z dalších důvodů, proč po něm už konečně přestat toužit. Poznala ho před třemi lety. Teď jí už táhlo na třiadvacet a on ji přitahoval stejně jako poprvé. Kdyby spolu chodili, tak by si řekla, že mají ideální vztah. Jenže ona 4 roky byla zakoukaná do někoho, kdo o ni ani nestál, nebo to dobře tajil.
Už tady byli třetím dnem. Každý den jezdili na nějaké výlety. Jen dneska si dali pauzu, protože byl třetí kritický den a raději nechtěli nic riskovat. Tak se jenom váleli na pláži, blbnuli ve vodě a byli rádi, že jsou rádi. Večer opět hromadně povečeřeli a poseděli u vína. Zábava už pomalu utichala, tak se zvedla a šla na pokoj. Dala si sprchu. Vyšla z koupelny jako vždy pouze v ručníku. Bruno zrovna vešel do dveří. Málem se srazili. Podívali se na sebe, usmáli se. Odstoupila, převlékla se do pyžama a chystala se jít spát. Tu noc se spolu vyspali. A pak každou další noc. Poprvé za celou dobu, co se znali, byli vtipy narážející na to, že by spolu měli chodit, pravdivé. Strávili spolu prakticky zbytek dovolené. Nikdo se jich neptal, jestli jsou teda vlastně spolu a ani oni to neřešili. Vrátili se domů, on hned odjížděl někam s kamarády do Čech a jakmile se on vracel, tak ona odjížděla na tábor. Neměli možnost si spolu promluvit a ona nevěděla na čem je.

Už to bylo měsíc, co se neviděli. Dneska se dozvěděla, že je těhotná. Nechápala, jak se to mohlo stát, ale bylo to tak. Teď seděla, přemýšlela, co bude dělat. Byla už dost stará na to, aby měla rodinu. Chtěla ji, moc ji chtěla. Jenže co když on ji nebude chtít? Znali se dlouhou, ale on tu dovolenou mohl brát jako úlet. Nevěděla, co bude dělat. Musela si to rozmyslet. Jít v jejím věku na potrat? Vždyť by se mohlo něco zvrtnout a ona by pak nemohla mít nikdy dítě. Přemýšlela o tom ze všech stran. Co bude se školou? Bude Bruno chtít rodinu? Bude s ní vůbec chtít být? Jak na to budou reagovat rodiče? Seděla venku několik hodin a probírala to sama se sebou. A došla k závěru. Věděla, to už jak se dozvěděla, že čeká dítě. Nechá si jej a bude jedno, zda s ní Bruno bude chtít žít a nebo ne. Doufala a spoléhala na to, že jí rodiče pomůžou. A že nebude to dítě vychovávat úplně sama. Promluví si s Brunem a pokud nebude chtít být otcem, tak o něm nikdy nikomu neřekne. Měla se s ním za chvíli sejít. Řekne mu, co se děje a jak se k tomu staví ona. Bála se jeho reakce. Už přicházel. Nadechla se, usmála se na něj a vyšla vstříc novému životu, ať už bude jakýkoli.