vteřína a pak. . .

Anotace: Budu velice ráda, když napíšete komentář!!

"Ahoj, jmenuji se Sára a mám psychické potíže."
Najednou jako by ze mě spadlo to velké břemeno, které mě dlouhé tři měsíce tížilo. Konečně přišla alespoň malá úleva.
Celé tři měsíce jsem zavřená v tomto "Domě Hrůzy", kde každá minuta utíká jako hodina a každá hodina jako věčnost. . .
Nenávidím to tady. Vím, že sem nepatřím, ale také vím, že jedině tady mi mohou pomoci. . .

"Tenkrát bylo 9.prosince, zima a silnice namrzaly. Já a Tadeáš jsme se strašně moc pohádali, kvůli jeho flirtování s kamarádkou, která pořádala party.
I když mě milionkrát ujišťoval, že jeho činy byly jen ze slušnosti, za to, že nás pozvala, stejně jsem mu nevěřila. Na to jsem ho až moc dobře znala. A tak jsem si prostě postavila hlavu a muselo se ject okamžitě domů. Kdybych tenkrát alespoň trošku popřemýšlela nad svým neuváženým rozhodnutím, třeba by se nic nestalo.

V autě bylo ticho, že rozkrájet ho by nebyl vůbec problém a tak jsem si prostě neodpustila kousavou narážku. Tadeáš se samozřejmě rozčílil a chtěl mi něco pěkně od plic odpovědět. . .Bohužel, už to nikdy nestihl. . ."
Po tvářích mi tečou slzy veliké jako hrachy, musím se pořádně nadechnout, abych mohla pokračovat.
"Dostali jsme smyk a Tadeáš strhl volant ke své straně. . Narazili jsme do stromu. . Pak už si pamatuji jen jeho zkroucené tělo a krev tekoucí mi po tvářích a . . tmu.
Pak to vzalo rychlý spád. . .Sanitky. . .Doktoři. . .Hasiči. . .Výkřiky. . Spolujezdec je žena, cítím tep. . .Řidič je mrtvý. . .
Pak jsem se probrala až v nemocnici. Moje tělo bylo strašně těžké, snad jako bych vážila dvěstě kilo. Bolela mě hlava a všude samej odvaz.
Když jsem si poskládala všechny střípky, došlo mi, co se stalo. Najednou jsem nechtěla žít. Všechno jsem si dávala za vinu a moje nejčastější otázky byly: Proč on a ne já?
Také jsem si nemohla odpustit fakt, že to skončilo hádkou. . .Už mi ani nestačil říct nic. . .Vůbec nic. . .

Dva týdny jsem vůbec s nikým nemluvila, jen jsem ležela a brečela. Nejvíc jsem se obávala setkání s Tedovými rodiči, ke kterému dodnes naštěstí nedošlo. . .Stejně to bude vždycky můj největší strašák, nevím jak jim vysvětlím, proč se to stalo a že vinu nesu já. . .
Když mě pustili z nemocnice a já přišla do svého pokoje, všechno na mě padlo ještě víc. . .
V rámečcích naše společné fotky. . .ve skříni Tedovy věci. . .moje postel, kde jsme se snad tisíkrát milovali. . .a křeslo ve kterém tak rád sedával. . .
nevěděla jsem co dělat. . .život pro mě přestal mít smysl. Ten večer jsem se pokusila podřezat a spolykala jsem platíčko celkem dost silných prášků na spaní.
Bohužel, druhý den jsem se vzbudila s ukrutnými bolestmi břicha a celý den jsem strávila s hlavou v záchodě. Jizvy na ruce pekelně pálely.
Ty dny jsem si promítala všechny naše společně strávené chvilky, ty krásné i ty hořké. . .
Třeba to jak jsem se vlastně seznámili. . .Mě tekrát ujel vlak těsně před nosem a Tadeáš chtěl být milý a nabídl mi odvoz. Místo poděkování se dočkal seřvání a vzteklosti. Nakonec jsem se mu, ale omluvila a po cestě jsme se celkem dost nasmáli. Nakonec jsme si vyměnili telefonní čísla.
Taky vzpomínám na to, jak se jeho kamarádi pohádali a já nemám ráda takové ty scény navenek, tak mi z toho bylo smutno a brečela jsem. Chtěla jsem co nejrychleji odejít ale nešly mi nandat boty, tak jsem seděla na botníku a prala se s nima. On přišel a začal mi je nandavat a přitom mi říkal jak mě miluje.
Ovšem nikdy nezapomenu na ty jeho věčné flirty, jak osobní tak telefonní. Vždycky když jsem na to přišla udělala jsem velkou scénu a dávala jsem mu to patřičně sežrat. . .On vždycky přišel s prosíkem o odpuštění. . .

O týden dýl byl můj stav ještě horší, než když mě pustili z nemocnice. Naši už si se mnou nevěděli rady. Utápěla jsem se v bláznovství, až jsem se nakonec pokusila oběsit. Naštěstí mě máma našla včas a zavolala záchranku. Od té doby trčím tady v tom ústávu. Netuším, kdy se odsud dostanu, každopádně chci co nejdříve pryč.
Na druhou stranu se obávám co bude dál. Bojím se světa tam venku. . .Nevím co bude až odejdu a budu muset zase žít normálním životem. . .Po svém a sama. . ."