Adventures of Amy Part 15.

Anotace: ...

„Lásko musím jít.“ Zašeptala jsem mu lehce do ucha. Tak dlouho jsem to chtěla říct. To slovo, které by mu dalo vědět, že ho miluju, že mi na něm záleží více než na celém světě. To obyčejné slůvko jsem nedokázala dlouho říct, ale teď to potřeboval slyšet. Potřeboval vědět, že jsem tady s ním. Leželi jsme v pokoji na posteli. Jack na chvíli usnul. Měla jsem celý rukáv mokr od slz a citila jsem se prapodivně. Věděla jsem, jak moc trpí. Ležel mi schoulený v náručí a pomalu otevřel zarudlé oči.
„Kam?“ Zašeptal chraptivým hlasem.
„Na ten pitomý koncert v klubu.“ Nechtěla jsem ho opustit, kvůli koncertu, ale kluci by měli problém.
„Aha, tak jo.“
„Lež, já se vyprovodím sama. Jen si půjčím auto ano?“
„Dobře. Dávej na sebe pozor.“ Zavrtal se do deky a zavřel na chvilku oči. „Pořád tomu nemůžu uvěřit.“ Zahuhlal do polštáře.
„Já vím.“ Nahnula jsem se nad něj a políbila ho.
„Přijedeš večer?“
„Jestli chceš?“ Pokusila jsem se o povzbudivý úsměv.
„Chci.“
Vyšla jsem z pokoje, sešla o patro níž a zaklepala na dveře, kde měl pokoj Bobby.
„Hmm“ Ozvalo se zevnitř. Otevřela jsem a pomalu nakoukla.
„Ahoj Bobby. No jedu do města, tak…no jestli nemám něco třeba nakoupit.“ Boby seděl v okně a koukal na ulici.
„Jo to bys byla hodná.“ Jeho hlas zněl ale nepřítomně.
„Jak je ti?“ Byla to blbá otázka, ale nějak ze mě vyšla sama.
Jen pokrčil rameny a dál se zabýval děním na ulici.
„Uvidíme se večer.“ Zavřela jsem dveře a zaklepala na vedlejší. Když jsem po vyzvání otevřela dveře uslyšela jsem tichou klidnou hudbu. Angel ležel na posteli a koukal do stropu.
„V pořádku?“
„No jo. Jak jen to jde.“ Zabručel.
„Jedu do města, tak kdybys něco potřeboval…“
„Mohla bys koupit něco sladkýho?“
„Jasně. Tak ahoj večer.“
„jo večer.“

„Mikey kde je Gee?“ Zakřičela jsem přes půl klubu. Majky na mě hodil ustaraný výraz a ukázal směrem do zákulisí. Dotlačila jsem se tam, mezi zkoušejícími kapelami až jsem uviděla tu jeho černou střapatou hlavu.
„Čau Amy máš se?…Bože jseš v pohodě?“ Vykulil na mě oči. Kluci ještě nevěděli co se Evellyn stalo.
„Proč se ptáš?“ Zahučela jsem otráveně.
„Jen, že…že vypadáš strašně.“ Chytil mě za ramena a otočil k zrcadlu. Měla jsem zarudlé opuchlé oči a pěkně tmavé kruhy. Vypadala jsem jako bych prodělala nějakou nemoc.
„Co se stalo?“ Zeptal se s vážnou tváří a pomalu k nám došli i Ray Bob a Mikey. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se překonat ten bolestivý knedlík v krku.
„Dneska ráno někdo…někdo v krámě zastřelil Evellyn….je mrtvá.“ Gee se posadil na reprák a vypadal, že k pláči nemá daleko.
„Bože, jakto?“ Ray zbledl, tak, že dokonale zapadl mezi Geeho a Mikeyho.
„Šla ráno nakupovat, asi hned jak jste odjeli. V tom krámě došlo k přepadení a…zastřelili ji.“ Rozvzlykala jsem se. Bob mě objal a hladil po vlasech.
„To je hrozný.“ Zašeptal Mikey.
„Budem hrát?“ Zvedl Gee hlavu.
„Budeme. Pro Evellyn.“ Shodli jsme se a vyšli na malé pódium. Hráli jsme přesně v tom klubu, kde jsem měla s Jackem první rande. Publikum už si na mě zvyklo, takže potlesk nebyl rozpačitý, jako při prvním koncertu.
„Tahle písnička, je pro člověka, který pro mě znamenal skoro tolik, jako moje babička. Patří mezi anděly. Evellyn nikdy na vás nezapomeneme.“
Začali jsme hrát Helenu. Diváci nadšeně tleskali a skandovali. I když jsme se všichni cítili mizerně podali jsme skvělý výkon. Když jsem se po koncertě sprchovala bylo v šatně dusivé ticho.
„Kdy je pohřeb?“ Zeptal se mě Ray, když jsem vyšla s ručníkem na hlavě.
„Pozítří.“
„Kluci to nenechaj jen tak. Hlavně Bobby a ten vyprovokuje i Jacka a Angela.“ Zahučel Gee a mě zaskočila obložená bageta, kterou jsme dostali jako občerstvení.
„Co tím chceš říct?“ Vysoukala jsem ze sebe, když jsem vykašlala kus rajčete.
„Bobby si nenechá nic líbit. Tím spíš, když mu zastřelí mámu. Jak ho znám…jak je všechny znám…Bobby vyburcuje Jacka a Angela půjdou po těch grázlech jako psy.“
Žaludek mi udělal obrat.
„Myslíš? A co Jery?“ Položila jsem všechno jídlo stranou a zarazila se v převlékání.
„Jery je spořádaný občan. Ten se nenechá. Má ženu a dvě dcery. Zatímco Jack a Bobby lítali po čtvrti a prali se Angel nabaloval holky a..no a pak se taky pral a Jery ten seděl doma a pilně se učil.“
Zhroutila jsem se na židli s tričkem v ruce.
„Já mám strach.“
V hlavě mi začala nedobrovolně vířit divoká přestřelka. Gee něco huhlal, ale neposlouchala jsem ho.
„Jedem?“ Zvedla jsem se, protože jsem chtěla být co nejrychleji u Jacka a jelikož jsem nechala auto před Geeho domem, musela jsem vyburcovat Raye. Vyšli jsme z klubu směr k Rayovu autíčku, které nadevše miluje. Možná víc než svoje vlasy. Když jsme byli asi deset metrů od místa ozvala se ohlušující rána a křik. Z auto vyšlehly plameny. Tlaková vlna výbuchu nás odhodila na záda. Ležela jsem na silnici a myslím, že jsem si narazila nějaké žebro, když jsem spadla přímo na kytaru.
„Moje auto.“ Slyšela jsem naříkat Raye. „Gerarde kurva podívej na moje auto.“ Nechtělo se mi otevřít oči. Bála jsem se co uvidím. Ray byl snad podle hlasu v pořádku, ale co ostatní? Další děsivý scénář se mi míhal v hlavě. Mikey s utrženou rukou…Bob s ohořelým obličejem.
„Amy? V pohodě? Můžeš se posadit?“ Zahučel Mikey a pomohl mi na nohy.
„Gee!“
„Já vím já vím. Nevím co budeme dělat?“ Všichni jsme dobře věděli, že tohle má co dělat s těmi výhružnými dopisy.
Gee seděl na zemi s očouzeným obličejem a celkově vypadal v pořádku.
„Policii volat nemůžeme. Nemáme ani tušení kdo by to mohl být a než by poldové přišli kdo za tím stojí, můžeme být všichni mrtví.“ Promluvil Mikey zaškrceným hlasem.
„Hej Mikey. Stěhuješ se ke mně.“ Zahlásil Gee a začal si oprašovat kalhoty.
Rozhodla jsem se, že zavolám Jackovi. Telefon zvonil a nikdo to nebral. Měl ho přece v pokoji, takže i kdyby usnul, tak ho slyší.
„Halo?“ Ozvalo se ze sluchátka.
„Ha-halo? Kdo je tam?“ Ten hlas rozhodně nepatřil Jackovi.
„To jsi ty Amy? Tady Jeremiah“
„Jery? Kde je Jack?“
„Já nevím. Přišel jsem za klukama a nikdo tu nebyl. Ani Jack ani Bobby ani Angel. Myslel jsem, že budou s tebou.“
„Hmm semnou nejsou, tak ahoj Jery.“ Bylo mi úplně jasné, co se děje. Přesně to co říkal Gee. Kluci to jen tak nenechaj.

Vystoupila jsem z auta a vytáhla všechny svoje věci a nákup na večer. V domě už se svítilo a tak jsem vešla. Postavila jsem nákup na stůl a pohledem přejela přes Bobbyho, kterému nějaká černovlasá žena čistila ránu na ruce, až přes Jacka, který se zrovna snažil vykouzlit mašličku na obvaze, kolem pravé ruky. Soustředěním vyplazoval jazyk a šilhal, ale jednou rukou mu to prostě nešlo.
„Ahoj lásko.“ Pozdravil mě aniž by se na mě podíval.
„Auu davej trochu pozor.“ Zasyčel Bobby a ohnal se rukou.
„Hele Bobby tak si to udělej sám, když jsi taková bačkora.“ Zaprotestovala ta žena a sedla Angelovi na klín.
„Ale Sofi on to tak nemyslel.“ Utěšoval ji.
„Co se vám stalo?“ Zeptala jsem se rozechvělým hlasem. Strašně mě bolela hlava a ještě pořád jsem se nevzpamatovala, z toho šoku, při výbuchu.
„To je v pořádku. Hráli jsme hokej.“ Ha to mu tak uvěřím. Bobby je i lhář.
Vzala jsem tašky ze stolu a zamířila do kuchyně udělat něco k jídlu.
Taková chabá výmluva. Hokej. Zabijí jim matku a oni si pujdou zahrát hokej. Sakra mohla jsem umřít. Kdybychom k autu došli trochu dřív, tak jsme mrtví. Roztřesenýma rukama jsem krájela rajčata a vůbec nepřemýšlela nad vařením. Otevřela jsem skříňku a vytáhla nějaký prášek proti bolesti. Napustila jsem do skleničky vodu a přiložila si ji ke rtům, když se mi zamotala hlava a já se poroučela k zemi. Slyšela jsem už jen třeskot skla.

„Bude v pořádku?“
„Snad jo. Vypadá to že jenom omdlela.“
„Je bledá jak smrt. Nevypadá dobře.“
„Amy.“
„Možná je jen unavená.“
„Člověk může omdlít i po nějakém šoku.“
„A na to si Sofi přišla jak?“
„Hele Bobby nech si toho jo? Můj táta je doktor.“
„No jo promiň já zapomněl. Patolog má přehled o omdlívání až, až co?“
„Ty seš ale idiot víš to?“
„Sofi lásko, nehádejte se.“
„Tak ať si o mě neotírá hubu.“
„Buďte už sakra zticha. Neměli by jsme zavolat doktora? Je úplně ledová.“
„Neboj Jackie. Bude v pohodě.“
Ucítila jsem na čele něčí dlaň.
„Tak strašně studená…“ Jackieho hlas mi zněl vzdáleně a ustaraně.
„Jsem v pohodě.“ Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Ležela jsem v Jackově pokoji na posteli. Jackie klečel vedle mě na zemi a Boby Angel a Sofi se tlačili ve dveřích.
„Am lásko co se stalo?“ Svraštil čelo a jeho oči vypadali tak hrozně ustaraně, že jsem se musela usmát.
„Asi jenom šok. To bude dobré.“ Pomalu jsem se posadila. Pořád mě ještě tak hrozně bolela hlava.
„Šok? Z čeho?“ Sofi mi podala hrnek silného kafe. „To tě postaví na nohy.“
„Rayovo auto po koncertě vybouchlo.“ Usrkla jsem kafe a popálila si jazyk.
„Cože?“ Ožil Bobby a se zájmem poslouchal.
„No dohráli jsme a chtěli jet domů, ale když jsme byli kousek od auta, tak vybouchlo. Všichni jsou ale v pohodě.“ Dodala jsem rychle. Jack dostal bledou barvu.
„No hlavně že jste v pohodě žejo.“ Usmál se Angel. Všichni se ale po něm ohlédli.
„Myslíš, že to má co dělat s těmi dopisy?“
„Určitě. Nejdřív Frankie, pak Bob a teď Ray.“
Angel Bobby a Sofi se odebrali pryč, že jsme s Jackiem zůstali sami.
„Mám o tebe strach.“ Zašeptal a vzal mě do náruče.
„To já o tebe taky.“ Políbila jsem ho a objala ho pod tričkem a hladila po holé kůži.
Sedla jsem mu na klín a tričko mu sundala. Usmál se a pomohl mi z mého. Naše polibky se prohloubily až jsme oba téměř lapali po dechu.
„Co se stalo Bobbymu?“
„Ale. To nic. Venku na něj skočil nějakej pes.“ Začal se mi dobívat do kalhot a jakoby nevnímal co jsem řekla.
„Nelíbí se mi, že tě Bobby tahá sebou ven. Bůhví co tam děláte.“ Povzdechla jsem si. Jackovi se na tváři objevil zamračený výraz a nechal svého snažení, když jsem ho slabě odstrčila.
„Tohle bych nerozebíral. Já ti taky nezakazuju stýkat se s klukama, jenom proto že po nich jdou.“ Než stačil pokračovat skočila jsem mu do řeči.
„Ale jdou po nás. Ne my po nich, jako ty a Bobby.“ Nahodila jsem ublížený výraz.
„Tohle nemá cenu řešit.“ Odsekl.
„Máš pravdu. Nemá.“ Zvedla jsem se. Vzala jsem ze země svoje triko a odešla. Naštvaně jsem sebou hodila v obyváku na pohovku a složila ruce pod hlavu. Člověk by řekl, že v tomhle stavu neusnu, ale mě se to povedlo během chvíle. Byla jsem na nějaké přemýšlení až moc unavená.