Vánoce 2018

Anotace: Konečně sami 17.

„Gituško! Tohle už neříkej. Nikdy o mně nepochybuj!“
„Nepochybuju,“ vzala jeho nohu a kousla jej do palce.
„Máš hlad?“
„Hlad?“¨
„Ano.“
„Ano,“ kousla ho zase.
Žádná žena mu nikdy nemyla nohy, ani se ho tak nedotýkala. Pozoroval, jak si položila chodidlo znovu na ručník v klíně. Sklonila se, takže se ňadry dotýkala jeho prstů. Utírala ho až ke kotníkům. Cítil vzrušení skrz nohy až v celém těle. Zároveň se uvolnil jako po józe a koupeli. Čarodějka. Toužil zlíbat její tělo, stále ji držet a už nikdy nepustit.
„Víš, co bych někdy chtěla?“ zastavila se.
„Copak?“
„Dokonale tě poznat.“
„I já tebe.“
„A nevadilo by ti, kdybychom vedle sebe jen leželi a milovali se až v neděli?“
„V neděli?“ Proboha, celé tři dny! Narůstala v něm panika.
„Kdybychom dneska jenom leželi a povídali si, o čemkoliv. Zítra bychom se mohli dotýkat, v neděli bychom se pomilovali. Co ty na to, miláčku?“
„No,“ nadechl se. „Zní to zajímavě, ale nevím, jestli to vydržím!“
„Aspoň to zkusíme. Četla jsem, že dvojice, které to zvládnou, poznají nepoznané a mají k sobě mnohem blíž.“
„Dobře.“ Poznat ji blíž, to mu stálo i za tři dny odříkání.
„Tak si dej sprchu a přijď za mnou,“ vstala, odložila ručník, aby uschnul a odešla.
V ložnici se svlékla a lehla si nahá do postele. Přikryla se pokrývkou a čekala, dokud se neobjevil Filip v županu a s mokrými vlasy na prahu.
Podepřela si rukou hlavu a popleskala prostěradlo vedle sebe. „Pojď ke mně,“ odhrnula pokrývku.
„Rád,“ zhasnul světlo, aby si nevšimla, jak moc je vzrušený. Ani sprcha nepomohla.
„Rozsvítím lampičku, abychom na sebe viděli,“ řekla a otočila se, aby stiskla tlačítko, zatímco se blížil k posteli nahý. Tak tak vklouznul pod pokrývku, lehl si na bok a díval se na svou vyvolenou.
„Víš, co se mi na tobě vždycky líbilo?“ položila svou ruku na jeho. „Jak se chováš ke Kytičce a i když jsi mě požádal o ruku, tak to vlastně asi bylo kvůli ní, že?
„Myslíš o Vánocích? Ano, popravdě, chtěl jsem, aby měla maminku. Ale líbila ses mi, hned od začátku. Byla jsi taková něžná a milá. Zbytek se projevil potom. A jak jsi vnímala ty mě?“
„Jako muže, po jakém jsem toužila, ale nikdy nepotkala. A když potkala, vždy o mě nestál.“
„Jsem rád, jinak bys byla dávno vdaná a v náruči někoho jiného. Ale proč si myslíš, že o tebe nikdo takový nestál?“
„Vím to. Pokaždé se mnou muži flirtovali, ale vážné úmysly, nebo jak se tomu říká, neměl žádný. Tak jsem se smířila s tím, že budu sama.“
„Tomu nemůžu uvěřit.“
„Věř, je to tak. Vždyť už jsem ti říkala, jak se o mě nikdo nezajímal.“
„Mně se to zdá nemožné, asi museli být slepí.“
„Co čekáš od života se mnou?“
„Jak to myslíš, co očekávám?
„No, co si přeješ, aby se stalo?“
„Chtěl bych s tebou holčičku. A chtěl bych, abys se mnou byla šťastná. A chtěl bych zažívat takové úžasné Vánoce jako loni. A co by sis přála ty, lásko?“
„Miláčku?“ sevřela jeho dlaň. „Co když to nebude holčička? Co když to bude chlapeček?“
„Určitě to bude holčička,“ opětoval její gesto klidně.
„Ale přece jen, když to bude chlapeček, nebudeš zklamaný? Protože…“
„Protože co?“ přerušil ji.
„No, já nějak vím, že by to měl být chlapeček, tak nechci, abys byl zklamaný, víš.“
„Opravdu? Jak to víš, že to bude klučina?“
„Říkala jsem ti něco o tom, jak se mi před lety zdál sen, že se bratr ožení ještě týž rok, jeho žena bude těhotná? A pak jsem věděla, že to bude kluk, i když ostatní pochybovali o všem, co jsem řekla?“
„Vážně? Opravdu se to všechno stalo?“
Nevěří jí? „Stalo. Napřed bratr přišel s tím, že se bude ženit, ale zhruba měsíc před tím jsem to prozradila mamce. Když měla narozeniny, oznámili nám, že budou mít miminko a do posledního dne jsem čekala, co to bude, protože to nikomu nechtěli prozradit.“
„Takže budeme mít chlapečka?“ zeptal se jako ve snách.
„Myslím, že už to tak bude. Připrav se na to, že holčičku už máme, teď to bude kluk,“ usmála se.
„Zase se ti to zdálo nebo jak jsi na to přišla?“
„Ne, jenom to prostě vím. A…“ odmlčela se. „Možná se ti to bude zdát směšné, ale pověděla mi to kartářka.“
„Věříš kartářkám?“ nechápal.
„Nevěřila jsem, dokud se mi to nesplnilo.“
„Co?“
„Potkat tebe.“
„Jsem rád.“
„A jak bys chtěl, aby se náš klouček jmenoval?“
„Nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Co by se líbilo tobě?“
„Mně? Mně se líbí Filip. Ale ono není moc vhodné dávat jméno po otci nebo po matce.“
„Proč? Ne že bych chtěl Filipa II.,“ usmál se.
„Přece pak nevíš, jestli je to Filip mladší nebo starší nebo jak mu říkat, který uslyší nebo neuslyší.“
„To máš pravdu. Co třeba Alex, Daniel, Max nebo Nathanael?“ zkusila pár jmen namátkou.
„Nathanael?“
„Nelíbí?“
„Ne, jenom je to takové zvláštní jméno.“ Pohrával si s ním na jazyku. „Vlastně se mi líbí, je ojedinělé.“
„Víš, když jsem poprvé viděla synovce, došlo mi, jaký je to zázrak mít miminko, přivést na svět nový život a byla jsem z něj celá rozněžnělá a tak celkově naměkko. Tehdy mi jenom ostatní povídali, jaké to je. A myslím, že to ty dva – rodiče – ohromně spojí, zvlášť, když je muž u porodu. Nebo si myslíš něco jiného?“
„Určitě máš pravdu, protože já bych tam s tebou být chtěl.“
„Vážně?“
„Ano.“
„Budeš mě držet za ruku? A co když budu křičet, že to bolí a co jsi mi to provedl jako v amerických filmech,“ smála se a trošku provokovala, zda si to nerozmyslí.
„To nevadí, stejně vím, že to není pravda.“
„Přestřihneš pupeční šňůru?“
„Určitě.“
„Fakt? No jo, ty vlastně nebudeš jako můj brácha, který prohlásil, že jestli vidí střeva z divočáka, když ho kuchá, nebo pupeční šňůru, tak je to určitě podobné a že nemusí mít všechno?“
„To vážně řekl?“
„No, jen si to představ.“
„Stejně tam chci být.“
„Víš, co se mi na tobě vždycky líbilo? Jak jsi všemu tak otevřený a jak při mě stojíš.“
„To je snad samozřejmé, ne? Protože tě mám rád.“
„Není, spousta lidí si to ani neuvědomuje. Co budeme zítra dělat? Když jsme sami bez Kytičky, je to zvláštní, že?“
„Nevím, máš nějaký nápad?“
„Mohli bychom se jít jenom projít. Ráda bych s tebou šla jen tak ven. Nebo máš moc práce? Když jsi dnes musel přijet dřív než sis plánoval?“
„Ne, doženu to příští týden, uděláme si volný víkend.“
„Půjdeme spát? Jsem po dnešku docela unavená.“
„Tak mi dej aspoň pusu,“ poprosil.
„Líbat se nemůžeme, ale uděláme výjimku,“ usmála se a sklonila se nad Filipem.
Popadl ji do náruče, až ležela na něm a hladově ji líbal, jakoby to mělo být naposledy. Hladil ji po zádech a tisknul k sobě. Ne, že by se jí to nelíbilo, ale po chvíli se musela nadechnout. „Víš, co jsem ti říkala?“ laskala ho po tváři a dosud vlhkých vlasech.