Dvojčata v akci (9 část)

Anotace: ...

„Lucka! Kde je?“
„Nevím“pokrčí Martina rameny. Nejhorší co je na téhle škole je to, že jsou tak krátké přestávky, například tahle je sice deset minut, ale jinak je jen pět, což se nedá stihnout vůbec nic.
Poslední hodinu máme ekonomiku a to nás má naše třídní, takže je to nejlepší hodina. Zapíšeme si jen učebnici, kterou si máme koupit, sešit prý nemá na nás a zbytek hodiny si povídáme o tom, co jsme dělali o prázdninách.
„Jdeme?“zeptá se mě Patrik o přestávce, kdy je volno a my jsme domluvení, že spolu zajdeme na oběd k Terezce.
„Jasně“usměju se na něj a společně se ségrou se vydáme na chodbu a pak před školu, kde se ale rozdělíme. Zatím co my dva se vydáme k Terezce, Martina se vydá s Petrem, kdo ví kam?
„Ahoj Terezko“pozdravíme ji oba najednou
„Ahoj Elenko, čau Patriku, co škola?“zeptá se Terezka letmo, protože právě kolem oběda tu má přímo narváno. Terezčina kavárnička a restaurace v jednom je vyhlášená v celým okolí...
„Hele támhla ta veliká skupina už zaplatila a balí saky paky, takže tam běžte a já za vámi hned příjdu a vy mi řeknete co škola“mrkne na nás a zase odběhne. Chvilku počkáme, protože skupina opravdu začne balit saky paky a pak se usadíme.
„Tak Elenko, tady máš svůj oběd a ty máš tady Patriku“řekne Terezka a podá každýmu svůj talíř. Mě kuřecí maso s hranolky a Patrik dostane to samé, akorát vepřové maso.
„Stále jíš jen kuřecí?“zeptá se Patrik
„A tak to taky zůstane“řeknu a ukrojím si pořádný kus a strčím ho do pusu.
„Tak povídejte, co škola? Co spolužáci? Zase otravovala Karolína, co Elenko?“ zeptá se mě přímo Terezka
„Jo je to kráva“ulevím si, když dokoušu
„Souhlasím“přikývne Patrik a podá Terezce seznam učebnic a sešitů.
„Páni, toho je“uzná Terezka po přečtení „ale kdy ti to mám koupit? Já jsem furt tady, tak musíš ty broučku“
„Tak pojď semnou, stejně si to musím koupit i já“navrhnu hned a oba dva souhlasí. Terezka hned odběhne a když se vrátí dá Petrikovi peníze na učebnice a rozloučí se s námi, protože má fofr.

„Tak kam půjdeme?“zeptá se mě Patrik před školou, když nám úplně skončí poslední hodiny, tedy odpoledka, kde máme administrativu a kde jsme yli zase s Petrem spolu, zatím co Martina byla na počítačích.
„Ještě musím počkat na ségru a pak prolezeme všechny obchody“upřesním a to už uvidím Martinu s Petrem, jak jdou ze školy.
„Martino!!“zavolám na ni a rukou ji naznačím ať k nám příjde.
„Copak?“přiběhne k nám.
„Jdeme s Patrikem nakoupit knížky, nechceš jít s námi?“zeptám se ji, ale odpověď znám.
„Nemůžu, promiň. Sejdeme se doma Elen“řekne smutně a zase se rozběhne k Petrovi, který ji k sobě přitáhne a beze slova odtáhne k autu.
„Tohle se mi nelíbí, tohle se mi vůbec nelíbí!!“řeknu když odjedou.
„Jestli chceš tak běž domů, koupím si to sám“navrhne mi Patrik, ale já hned zakroutím hlavou, že ne.
„Slíbila jsem ti to a tak jdeme“zavelím a opravdu se vydáme nakupovat učebnice. Nakonec se nám podaří je koupit všechny z dnešního dne, který nám nadiktovali učetelé a překvapivě brzy se dostaneme domů.
„Zítra zase Elenko?“zeptá se mě Patrik před domem, kam mě jde až vyprovodit.
„Jasně, teda pokud ti to nevadí“řeknu a modlím se, ať řekne, že ne.
„Jsem rád, že nemusím chodit sám“usměje se na mě „tak zítra, ahoj a děkuju“
„Ahoj zítra.“odpovím mu a oba se vydáma na opačný směr. Patrik k Terezce a zároveň i domů a já jen domů.
Rodiče jsou k mé smůle už doma, ale k mému štěstí nechtějí vědět, co a jak bylo ve škole, nebo kde mám sestru, protože mají jiné starosti. Hádají se. Hádky jsou u nás na denním pořádku a když nejsou tak je to buď, že nejsou rodiče doma nebo alespoň jeden z nich.
„Dobrý den slečno Elenko“pozdraví mě Eliška, když za ní příjdu do kuchyně, abych nemusela v obýváku poslouchat hádku.
„Dobrý den Eliško, zbylo něco k jídlu?“zeptám se
„Pro vás? určitě“řekne a vytáhne z mikrovlny kuřecí rizito!!
„Vy jste zlatá!“řeknu a hned se do něj pustím, protože mám opravu hlad.