Menší psychický šok!

Anotace: Hanka ukončila vztah s Alešem a těší se na Rosťu, který ji však místo úsměvu a lásky přivez velké překvapení v malé bílé obálce:(

Menší psychický šok

Vstávat a nemít Aleše vedle sebe jsem si už tak za těch pár týdnů zvykla, ovšem snídani jsem naučená vařit pro dva proto jsem i dnes nevypustila jeho oblíbené vajíčka se slaninou i když já osobně je nejím. Musím se prostě odnaučit tyhle zlozvyky. Proto jsem celou porci vyhodila do koše. Stejně jako jeho hrníček dala do zadní části linky, aby mi nesvítil na očích. Než se sem nastěhuje Rosťa musím to vydržet. Pak už to bude jiné, tedy alespoň doufám. Jmenovanému se rozhodnu ihned zavolat a díky bohu, už má telefon zapnutý ale pro změnu to nezvedá. Nechci vypadat jako stíhačka a rozhodnu se přestat volat, až bude mít zájem zavolá sám ne?
Ozve se mi sice až o oběd, ale i tak jsem nadšená. „Proč jsi mě sháněla prosím tě?“ zeptá se dost netradičně hned na úvod. „No chtěla jsem ti říct radostnou zprávu. Co kdybys dnes přišel večer ke mně do bytu a pobavily bychom se na lepší úrovni než v autě předevčírem?“ Chvilku je ticho a já přemýšlím, že buď je šokovaný tím co jsem řekla a nebo se mu to nezdá. „Dneska to nejde promiň“ omluví se a vypne mi hovor. To mě docela šokuje co právě udělal a proto mu ještě napíšu zprávu, že kdyby si to rozmyslel tak jsem doma celý den. Ovšem svědomí mi nedá spát a přemýšlím co se zase sakra stalo. Nejprve je naštvaný, když jsem s Alešem a když mu dám kopačky tak dělá zase fóry. Fakt s chlapy je to někdy na štíru. Jen co odejdu do kuchyně rozezvoní se mi telefon a volajícím je Rosťa a proto se můžu zase usmívat, protože jsem dostala co jsem chtěla. „Prosím?“ zašvitořím do telefonu. „Stavím se tak za půl hodiny ano, buď doma!“ řekne stroze a položí mi to. Buď tedy hodně spěchal a nebo se něco opravdu děje.
Rosťa se u mě objeví přesně za půl hodiny a netváří se zrovna šťastně, když vstupuje do bytu. „Hezký to tady máš.“ Pochválí mi interiér a posadí se do obývacího pokoje. „Udělám kávu dáš si?“ začnu se chovat jako pravá hospodyně. Rosťa však odmítne a donutí mě sednout si mu na klín. „Musím ti něco důležitého říct!“ řekne tiše a položí si hlavu na moji hruď. „Mám se bát?“ strachuji se předem. On je tiše přikývne a podá mi bílou obálku. „Co to je?“ podivím se a začnu ji rozlepovat. On je tiše vzdychne a nechá mi to abych si to přečetla sama. I když je obálka bez podpisu obsah je dost jasně napsaný a čitelný a pro mě hrozivý.

Milý Rosťo,

Doufám, že si na mě ještě pamatuješ a neříkej že ne? Určitě si vzpomeneš na jméno Kamila a na jednu vášnivou noc před třemi měsíci, když tě opustila tvoje přítelkyně co? No bohužel já to chtěla zapomenout, protože jsi se už neozval, ale něco mi po tobě zůstalo a nedá se na to zapomenout. Čekáme spolu miminko a bohužel je pozdě na potrat nebo nějaké další lékařské zákroky. Takže jsem se rozhodla tě najít a oznámit ti to tímto způsobem. Jsem v hotelu Na Náměstí takže přijď abychom to mohly oslavit. Cukroušku miluji tě Kamila ?

Ruka mi pomalu klesla a nevěděla jsem co dělat. On mě podvedl a já se kvůli němu rozešla s Alešem sakra. „Já netušil jsem to. Byl jsem s ní jen jednou a nevím jak se to mohlo stát. Dneska pojedu za ní do hotelu a ukončím to. Bude dostávat výživné a zůstanu s tebou, protože tebe miluji.“ Nechápu jak to může říct, takhle v klidu si to naplánoval a mě to jen oznámí. „Ty jsi se rozešel s přítelkyní před třemi měsíci co?“ položí mu záludnou otázku z dopisu. On se jen zašklebí a dodá. „To bylo jak jsi odjela s Alešem na hory byl jsem naštvaný a chtěl ti to vrátit. Jenže jsem ti vrátil jen sobě jak to vypadá. A vůbec kde je Aleš?“ všimne si toho teprve teď. Vjede do mě vztek a nejraději bych ho něčím praštila. „Je pryč, včera jsem ho vyhodila z bytu protože se vrátil z hospody a věděl o nás dvou. Netajila jsem to a prozradila mu vše. Nechtěl jít, ale já mu i sbalila abychom tu mohly být s tebou a ty mi dnes přineseš tohle a děláš jako by nic?“ Tentokrát je to on kdo kouká s otevřenou pusou. „Vy jste s rozešly?“ zaraduje se a chce mi dát pusu, ovšem dostane místo toho facku jen to mlaskne. „Vypadni odsud a nezkoušej se vracet. Udělala jsem za poslední týden hodně chyb, ale ty jsi byl ta největší v mém životě. Utíkej si za ní jako tenkrát třeba se vám povede založit krásnou rodinu, když už jste započali miminko. Šmejde!“ vykřiknu a oči se mi zaplní slzami. Nevím však co je mi líto víc, jestli to že mě podvedl a nebo, že já podvedla Aleše s tímhle individuem. Nechce odejít a proto ho musím přímo vystrkat z bytu a během toho si vyslechnu milion slibů, které však jedním uchem vyslechnu a druhým pustím ven.
A zase prázdný byt a to hrozné ticho, které mě nutí brečet a brečet. Kdybych plakala perly, byla bych multimilionářka fakt. Vlastně si za to můžu sama, neměla jsem nikdy tomu floutkovy naletět. Podvedl nejlepšího kamaráda, tak proč by nemohl podvést milenku.