Velká shoda náhod

Anotace: 13. díl - Když mi osud bodne kudlu do zad

13. Když osud bodne kudlu do zad

Na chatu dorazíme těsně před desátou hodinou, ale jak se zdá jede to tam i bez nás. Dokonce se musíme hned u dveří doprošovat nějakého kluka, aby nás vpustil, že jsem zvaní. Nakonec musím zavolat Kamilovi na mobil a on vyjde ven. Jakmile mě uvidí začne se smát a mávat na mě. Proto se protáhnu okolo toho blbce a běžím za ním. „Kde jsi prosím tě?“ zeptá se a pevně obejme. „Museli jsem ještě zabalit věci doma“ odpovím a až teď si všimne, že nejsem sama. „Kdo to je?“ zeptá se tiše. „To je můj budoucí švagr Matěj“ zasměji se a mávnu na něho. Kamil se tomu co jsem řekla jen zasměje a přivítá se i s Matějem. Pak nám popřeje krásnou zábavu a zmizí mezi lidmi. Dotáhneme si nejdříve věci do společné ložnice a potom se vrátíme zpět mezi lidi. Okamžitě si mě všimne jeden z kluků se kterými jsem minule pařila a pověsí se na mě. „Ahoj Moničko, to je dobře že jsi dorazila, ale koukám vzala jsi si posilu sebou?“ Otočím se proto na Matěje a ten se jen pousměje a ukáže na bar, takže ho také poprosím o nějaké pití a nechám se zavést Danielem někam do výru tance. Okamžitě mě k sobě přitáhne a začne tancovat. „Chyběla jsi mi poupátko“ usměje se a chce mě políbit. „Klid chlapče, přišla jsem se bavit, ale ne takhle“ utlumím jeho choutky. Proto svěsí ramena a tančí dál. „Já myslel, že už jsi se s tím Američanem rozešla“ zeptá se když mě opět obejme. Využiji protože Matějovi podoby zalžu jako hrom. „Omyl, je tu semnou a někde mi shání pití.“ Ihned mě pustí a vykulí oči. „Ten bouchač je tvůj přítel?“ zeptá se vylekaně. „Jo je“ odvětím a rozhonu se Matěje najít. Cestou narazím na Kamila, který mě dovede zpět mezi tanečníky a tančí semnou tentokrát on. „Jak se ti tu líbí?“ zeptá se a nabídne svoje pivo. Loknu si pořádně, protože žízeň mám a Matěj se nějak neobjevuje. „Je to tu super, nikde nikdo a toho prostoru“ pochválím mu chatu. „Naši mi to občas půjčí, když dělám takovou akci“ pochlubí se. „Nechceš se jít podívat do podkroví“ rozhodne si mi ukázat zbytek. „Ráda“ souhlasím a proto se chytnu jeho ruky a jdu sním kamsi po dřevěných schodech. Cestou potkám Matěje a vysvětlím mu kam mířím a kde se sejdeme.
Nahoře je opravdu krásně, pomyslím si když vstoupím do podkrovní místnosti obložené dřevem. Ovšem nejlepší dojem na mě udělají střešní okna, které mi přiblíží krásně nebe a zdá se že jsou hvězdy na dosah. „Musíš si lehnout a pak si přijdeš jako by jsi na ně mohla sáhnout“ upozorní mě. Proto se opatrně natáhnu na jednu polovinu postele. Kamil si lehne vedle mě a položí hlavu k té moji. „Nádhera co?“ zeptá se po chvilce. „Přesně tak, je to masakr“ užívám si to v plném rozsahu. Najednou se však Kamil zvedne a nalehne na mě. „Co blbneš Kamile“ beru to jako recesi a snažím se ho odstrčit. „Víš já se děsně rád miluji venku pod širým nebem a takhle je to ještě lepší“ usměje se a poznám, že si srandu nedělá. „Kamile neblbni prosím tě. Nechtěj, abych si o tobě myslela to nejhorší“ upozorním ho a chci vstát, ale on mi chytne ruce a strhne zpět. „Neboj bude to krásné, budeme hezky stoupat ke hvězdám“ slibuje a přiblíží se svým obličejem k mému. „Jsi jako můj brácha, přišla bych si jako magor“ snažím se ho ještě udolat tímhle. On se však nedá a začne mě líbat. Nenechám se a kousnu do rtu. To se mu ani trochu nelíbí a proto se na mě tak zle podívá, že už z něj mám víc než nahnáno. „Kamile fakt dost srandy“ prosím jako malá bezradná holka. „Chtěl jsem tě už dlouhou dobu a když tě můžu mít, tak tě nenechám jít“ usměje se a opět mě začne líbat ve výstřihu. Musím přece něco udělat a ne to takhle nechat a proto využiji šance, když se rozhodně si sundat kalhoty. Rychle vyskočím na nohy a běžím ke dveřím. Je zamčeno jak jsem čekala a proto začnu zoufale bušit a doufat, že půjde někdo kolem. Moje přání je vyslyšeno právě včas, protože se Kamil doslova vysvlékl a vrhl se na mě. „Pomoc“ zakřičím, když se rozrazí dveře a do pokoje vletí Daniel a pozoruje co Kamil dělá. Chvilku jen tak nečinně kouká a potom se na něj vrhne. „Jsi normální nebo co?“ odstrčí ho a mě pomůže na nohy. „Dej pokoj a nehraj si to na svatouška“ nadává Kamil a tře si odřené koleno. Daniel mě však jen tak nenechá a postrčí do dveří, abych mohla jít. To rozzuří Kamila a začne se s ním prát. „Dejte pokoj“ křičím a chci nějak Danielovi pomoc. Proto seběhnu dolů a vyhledám Matěje. Ten jakmile mu řeknu co se nahoře děje vyběhne do podkroví a ty dva od sebe odtrhne, avšak jen aby se do Kamila pustil sám. „Sahat na holku to se dělá ty srabe“ mlátí ho hlava nehlava. „Matěji nech toho“ snažím se ho odtáhnout. Konečně se mi to povede a držím ho od Kamila v dostatečné vzdálenosti. „Chtěl jsem si jen užít co je na tom zlého“ brání se Kamil a snaží se obléknout. TO opět rozzuří Matěje a vyjede po něm. „Dost, nechte toho oba dva. Ty Kamile jsi u mě pěkně klesnul jako kamarád a ty Matěji pojď semnou radši pryč“ odtáhnu ho sebou. Musím se pořádně nadechnout jakmile vyjdeme ven, protože i přestože jsem dělala hrdinku, byla jsem pořádně vystrašená. „Jsi ok“ všimne si toho, že se klepu jako osika Matěj. „Jo teď už jo“ zkusím se usmát. Vedle nás se najednou objeví i Daniel a obejme mě. „Je to vůl korunovaný, jestli si myslel že takhle super holku dostane jen tak na lopatky, ale promiň mu to má upito“ začne orodovat za Kamila. „Promyslím si to ok?“ slíbím mu nejistě. „Super a teď se pojďte bavit, protože proto jste sem přijeli ne?“ Musím souhlasí a tak se vrátíme společně do chalupy a já se rozhodnu to svoje rozrušení pořádně zapít, abych zapomínala rychleji.
Jde to však opravdu rychle a po desátém panáku zelené a dvou skleničkách červeného vína se rozpovídám jako blázen. Chvilkami říkám Matějovi Maxi a chci ho líbat. Díky bohu on je střízlivý, takže se tomu zasměje a uklidní mě. Celou dobu tedy je semnou sranda, ovšem jakmile se pustím do tance roztočí se semnou celý svět a nejde zastavit, proto přímo z obýváku běžím na záchod, abych si i tuhle část domu prohlédla. Matěj mě doběhne, akorát když se snažím trefit do mísy a proto ho vyženu, nechci mít u všeho svědky. Jakmile se podivám do zrcadla zděsím se, protože jsem zelená jako sedma. „Jak ti je?“ strachuje se za dveřmi. Pomalinku se vypotácím ven a opřu o futro. „Jsem jako by mi to prkýnko přirazilo hlavu, ale jinak to jde.“ Matěj se snaží držet vážnou tvář, ale jaksi mu to nejde a proto vybuchne smíchy. „Odvedeš mě prosím do pokoje“ poprosím ho smutně. Souhlasí a když vidí jak se motám tak mě vezme do náruče a nese do schodů. Cítím se čím dál tím lépe a lehce a jeho chůze mě přímo ukolíbá k spánku.
Probudí mě děsná rána, kterou způsobí otevřené okno. Všimnu si Matěje sedícího na posteli jak vyskočí také na nohy. „Už je ti lépe“ začne se starat. „Jo docela jo“ odvětím a začnu se hrabat ze spacáku. „Byla jsi jako mrtvola, když jsem tě ukládal do postele“ svěří se mi se svými starostmi. „Díky, že jsi se o mě postaral. Já ti to vrátím dnes večeří ano?“ S tím souhlasí a proto společně usteleme postel a zabalíme si spacáky, abychom stihly vlak. Na schodech narazím na Kamila, který si zde přímo ustlal. „Moniko“ probudí se rychle jakmile mě uvidí. „Já chci s tebou mluvit prosím.“ Kouknu na Matěje a podám mu svůj spacák, proto odejde ven a já se posadím k němu. „Co chceš?“ začnu si hrát na kamennou tvář, přestože měm těší jak zpytuje svědomí. „Nevím co ti na včerejšek říci, jen jsem se choval jako blb a myslel, že bychom spolu mohly něco mít, když jsi teď sama.“ Neřeknu na to nic, jen ať se chlapeček pěkně potí sám. „Daniel semnou potom mluvil a řekl, že jsi mu říkala něco o nějaké šanci a tu bych chtěl dostat. Když ne jako přítel tak jako kamarád.“ Konečně se rozhoupu k něčemu taky já. „Víš není to tak lehké říct dobrý smaž to, ale můžeme se pokusit co? Teď odjedu s Matějem a doufám, že na mě nezanevřeš a zajdeme za nějaký čas zase na pivo.“ Je vidět, že jsem ho tím potěšila víc než jsem měla v úmyslu a proto se snaží mě obejmout. To nedopustím a rychle vyskočím na nohy a nabídnu jen ruku. Samozřejmě to přijme a doprovodí mě ke dveřím. Když odcházím směrem k Matějovi dodá. „Hlavně, aby ses mi nespustila s tímhle, když vidím jak tě žere tak to žere i mě.“ Tomu se musím jenom zasmát, protože Matěj je kamarád a hlavě jak jsem řekla, tak je to můj budoucí švagr to by přeci nešlo.
Když dorazíme domů, čeká na mě překvapení v podobě vzkazu od Maxe na záznamníku. „Jdu se vykoupat a ty si to v klidu poslechni“ navrhne mi Matěj a ztratí se v koupelně. Sice se těším, ale ten vzkaz neuteče a proto dám ještě rozmrazit maso na tu naši večeři, kterou jsem mu slíbila. Jakmile se usadím k záznamníku začnu být zase nervózní jako pokaždé když volal. Těšila jsem se a třásla zbytečně, protože mi tu nechal pouze vzkaz, abych zavolala, že potřebuje něco důležitého vyřídit a nechce to odkládat. Proto unuděně vytočím jeho číslo a čekám co mi bude chtít. „Lásko“ ozve se po nekonečném vyzvánění. „Jsem tady, cos chtěl“ odpovím unaveně. „Kde jsi byla večer prosím tě?“ diví se překvapeně. „Matěj a já jsme byly u našeho kamaráda na párty a…“ nestačím ani dopovědět, protože mě přeruší svými starostmi. „Musím ti oznámit něco co tě ani trochu nepotěší.“řekne vážně. „Je to hodně zlé“ zavtipkuji, abych ho trochu povzbudila. „Myslím, že až ti to řeknu třískneš mi s telefonem, takže to chápu když to opravdu uděláš“ mluví stále vážněji. „Můžu?“ zeptá se tiše. Pro jistotu se chytnu opěradla, aby mě to nepoložilo. „Mluv“ vyzvu ho netrpělivě. Uslyším jen jak si vzdychne a z dálky křik malé Klárky, která ho zřejmě hledá, takže si jí ještě zavolá k sobě. „Dám ti ji chceš?“ zeptá se a strčí malé telefon do ruky. „Ahoj Klárko, jak se máš“ zeptám se a slyším jak se začne smát a opravdu do telefonu svým dětským hláskem něco žvatlat. Když chce potom vrátit Max telefon je to problém, ale svůj boj vyhraje a ozve se mi. „Víš lásko já vím, že tě to bude moc mrzet co ti teď oznámím, ale nemůžu za týden na tvůj ples přijet, protože máme před uzávěrku na ten projekt a musí se makat na plné obrátky a když jsem to řekl klukům tak mi to zatrhly a odmítly diskutovat. Možnost je jen taková, že bych odjel a už se nevrátil zpět, protože bych byl z týmu vyhozen.“ Poslouchám bedlivě, každé jeho slovo, ale s každou další větou se mi opravdu víc a víc chce s telefonem hodit. „Moc mě to mrzí“ dodá nakonec a chce asi slyšet jak budu reagovat. V klidu se nadechnu a rozhodnu se reagovat. „Moc dobře víš, že když jsi přišel s tím, že se budeš muset odstěhovat do Ameriky kvůli práci, tak jsem ti řekla, že ti nechci stát v cestě a to platí i nadále. Takže pokud musíš zůstat tak zůstaň.“ V tu chvíli jsem ale položila telefon, protože jsem neudržela slzy na uzdě a začala brečet. Zůstanu sama jak jsem čekala a on odjel a nemůže se vrátit. Přesně jak předpovídal, tak jsem i s tím proklatým telefonem hodila takovou vervou, že se rozpadl na několik kousků. Ta rána zřejmě vylákala Matěje z vany, protože přiběhl zabalený jen v osušce a zůstal nechápavě koukat na mě. „Co se ti stalo?“ strachoval se. „On nepřijede, už se nevrátí a já zůstanu sama jako jsem byla předtím. Jeho práce je pro něj všechno a já mu řekla, že bych mu nikdy nechtěla v kariéře stát“ drmolím několik informací najednou, takže to nestačí pobírat, ale dojde mu o kom mluvím. „To bude dobré prosím nebreč“ prosí mě a snaží se mě utišit. „Proč já sakra, nejprve mě chce dobrý kamarád znásilnit a přijedu domů a čeká na mě vzkaz a zpráva, že se nevrátí ten od kterého bych to milování uvítala.“ Tomu se společně zasmějeme a proto se Matěj omluví a jde se obléknout. Já si zatím otřu slzy a jdu připravit to maso i když nemám náladu cokoliv dělat, tak Matějovi jsem to slíbila a když nad tím přemýšlím tak jediný o koho se můžu momentálně opřít a večeře pro něho je jen málo co můžu udělat já.