Katrin IX.

Anotace: ...

Toto je poslední část povídky.. celé pokračování mám neustále v hlavě jako spoustu střípků příběhu. Abych to sepsala, musela bych ale přepsat všechny dosavadní díly, protože teď s odstupem několika let, se mi vůbec nelíbí :D Zároveň je ale chci nechat tak jak jsou, protože mi to připomíná dobu, kdy jsem je psala i mě samotnou v té době...
Tímto se omlouvám všem, kteří dočetli až sem a omylem se jim to třeba i líbilo...
------------------------------------------------------------------------------------


Dneska ráno mě probudila pěkná smska. Byla od Alexe a chtěl abychom se dneska viděli. Ta zpráva mi vykouzlila úsměv na tváři a hned se mi líp vstávalo.
Teď už ale mířím k "našemu" stromu, kde se máme sejít. Alex už tam stojí ležérně opřený o strom,s rukama v kapsách sleduje, jak se přibližuju a usmívá se. Když jsme od sebe jen pár kroků, odlepí se od stromu a jde mi naproti, aby mě mohl políbít zase tím svým odzbrojujícím polibkem. Stihne se se mnou zatočit celý svět hned několikrát. Když se zase snesu nohama na pevnou zem, obejme mě a zašeptá do ucha:
"Nepůjdeme ke mě? Mám pro tebe překvapení, prý nejsem vůbec špatný kuchař."
Trochu se zarazím, ale řeknu si proč nezkusit jeho kuchařské umění? Jsem prostě zvědavá..
"Tak fajn" usměju se na něj a vyrazíme.
Bydlí v obyčejném paneláku na odlehlé straně sídliště. Vyjeli jsme výtahem do třetího patra. Hned jak otevřel dveře a pozval mě dál, ucítila jsem příjemnou vůni vonných tyčinek. Rozhlédnu se kolem
"Máš to tu moc pěkný" řeknu popravdě.
"Děkuju" odpoví a vede mě dál do pokoje. Je tu velký gauč. Zabořím se do něj, je opravdu pohodlný. Alex se natáhne po ovladači a pustí hudbu.
"Tak já jdu připravit to jídlo ano?" políbí mě a zmizí za pultíkem, za kterým je kuchyň.
"Doufám, že tě neurazím, když udělám obyčejnou pizzu" ozve se z pod pultíku.
"Pizzu miluju"
"Tak fajn" vynoří se s plechem v ruce.
"Nechceš s něčím pomoct? Já vím, ty jsi profík, ale stejně" zeptám se.
"Jestli chceš, můžeš mi pomoct nakrájet rajčata" zamrká.
Společným úsilím se nám podaří naskládat na pizzu všechno potřebné. Alex tam ještě přidá jeho speciální kečupovou směs a dá pizzu do trouby.
Vezme mě za ruku a vede do dalšího, zřejmě jeho, pokoje.
"Waau" je jediné na co se zmůžu. Je tu obrovská vysoká matrace, která zabírá skoro celý pokoj, spousta polštářů, a kromě toho už jen stolek s počítačem, pořádné repráky a malá knihovna.
"Líbí se ti tu?" zašklebí se. "Mám tu všechno co potřebuju, rád tady relaxuju" skočí na matraci a všechny polštáře nadskočí. Chvíli se ještě rozhlížím a pak skočím k němu. Začne po mě házet polštáře a já mu to vracím. Dostaneme oba záchvat smíchu. Když nás to přejde, podívá se na mě Alex svýma krásnýma očima a pohladí mě po vlasech.
Přitáhne si mě k sobě a políbí mě. Začne mě hladit po celém těle. Úplně pomalu a něžně, celá se pod jeho doteky roztékám. Začnu mu je opětovat a naše oblečení za chvíli skončí různě rozházené po celém pokoji. Ležíme v objetí, Alex se mi znovu podívá do očí a já zčervenám, když mi dojde co v nich vidím. Usměje se na mě a já si chvíli pohrávám s jeho vlasy. Potom mu ale zajedu rukou do vlasů a přitáhnu si ho k sobě. Políbím ho jako souhlas a tak se z toho překrásného mazlení stane nakonec vše co může. Alex je tak jemný, jeho doteky se mnou dělají opravdu divy.. Trochu mě jen zaráží, že jeho tělo nehřeje jako to moje, není ani chladné, spíš je jen takové vlažné.. ale stejně je to s ním příjemné. Nemám vůbec slov.

Ležíme na obří matraci a hledíme si do očí, jako v nějakém filmu.
"Trochu vyvětrám, vypadáš že ti je teplo" prolomí ticho Alex a já vděčně přikývnu.
Natáhne si rychle trenky a otevře dveře na balkon. Na chvíli za nimi zmizí a protáhne se. Já si užívám jemného větříku, který se dostal dovnitř. Začne mi být ale trochu víc chladno a tak se přikryju dekou a koukám na balkon.
Vítr pofukuje, hraje si s Alexovými černými vlasy. A já mám najednou dejavue.
To odpoledne v lesíku, chladno, mlha, mrtví ptáci a... někdo tam byl, někdo s černými vlasy, určitě to byly vlasy. Teď, když jsem je viděla znovu, jsem je nejspíš poznala. Pořád vytřeštěně civím na dveře, ve kterých se už ale objevil Alex. Zarazí se, že tak civím, ale já se nemůžu zbavit šoku...