Spolu a každý sám. Už navěky.

Anotace: Mno... moje takový první praštěný dílko... Není dokonalý, možná ani moc dobrý... Ale tak snad se bude líbit... Pls comment!

,,Slečno Semerádová, pomohla byste mi odnést zpět ty mapy?" zeptá se mladý profesor a ostatní dívky jí jen probodnou pohledem. Jen němě kývne na znamení souhlasu a vydá se s ním do kabinetu. Jeho pohledy ji pořád spalují a nenásilná vůně jeho kolínské jí objímá a připomíná staré vzpomínky. Jak se to všechno mohlo stát...?

Jmenuji se Andrea Semerádová, ale většina lidí mi říká D. Chodím do septimy místního gymnázia a jednou se doufám stanu doktorkou jako můj otec. Studentka jsem dobrá, moje známky jsou vždy výborné. Jediný problém bude možná v tom, že se v hodinách ráda hádám o své pravdě a vždy každému řeknu, co si myslím. Právě pro to mám s některými profesory dost velké problémy.

Loni k nám přišel jeden mladý a dost hezký profesor. Petr Šonka. Vysoký, svalnatý s krásnýma zelenýma očima a černýma vlasama. Každá holka ve škole si o něm okamžitě začala povídat. Když nám na první hodině v novém školním roce rozdala naše třídní rozvrhy, bylo jasno. Šonka naši třídu dostal na Základy společenských věd. Po této informaci to celou převážně dívčí třídou zašumělo vzrušením. Jen kluci je ušklíbly a dál hodnotily, jak jejich spolužačky přes prázdniny zkrásněly.

Na první hodině, kterou jsme s ním měli jsem si sedla až úplně dozadu a myslela si o tom to svoje. Už jsem tam zůstala. Ostatní holky vždy seděly v prvních řadách a každou hodinu nosily výstřihy, aby upoutaly jeho pozornost. Snažily se na něj být milé a svůdně pomrkávaly očima. To jsem nikdy nechápala a proto jsem je za to dost často kritizovala. Šonka byl docela dobrej učitel, ale naše vztahy nebyly zrovna ideální. Ráda a často jsem se s ním přela o to, kdo má pravdu. Dalo by se říct, že jsme se skoro hádali. Bavilo mě to. A navíc jsem mu dost jasně dávala najevo, že ho prostě nemusím. Prostě mi nějak nesedl. Připadal mi totiž takový... namyšlený. Navíc vypadal, že ho ty naše hádky baví čím dál víc.

Poslední zvonění a začátek prázdnin ve mě vyvolal neskutečnou radost. O rok starší a navíc volná. Měla jsem jet ke svojí nevlastní sestře do sousedního města a chtěla jsem si to tam náležitě užít. Jelikož jsem byla bez kluka, chtěla jsem tyhle prázdniny věnovat pořádnému flirtování. Hned první den jsem vyrazila na místní koupaliště. Tam totiž vždycky bývá dost pěkných kousků. Vybrala jsem si pěkné místo blízko bazénu, kousek pod velkou lípou. Chvíli jsem si četla a když jsem poprvé zvedla hlavu, krve by se ve mě nedořezal. Viděla jsem našeho profesora, jak se blíží mým směrem...
,,Ahoj, můžu se připojit?" Klídek D. nádech a výdech. ,,Dobrej... Mno jo, když chcete." pokrčila jsem rameny a vrátila se ke svojí oblíbené knížce.Nutno říct, že jsem (díkybohu) nepoužila žádnou kousavou poznámku.
,,Co čtete?" zeptal se mě po chvíli se zájmem, který bych u něj nečekala. Nechápavě jsem se na něj podívala a ukázala mu obal knihy. ,,Zajímavý výběr." zazubil se. Nevydržela jsem a usmála se taky. Začali jsme si povídat, a já postupně zjišťovala, že je vážně milý a vtipný. A ne ten namyšlenej frajer jak jsem si o něm až donedávna myslela. Vyklubal se z něj naprostej pohodář a taky trochu i drsňák, ale přitom byl tak trochu i citlivej. Prostě dokonalá kombinace. Najednou jsem chápala všechny ty holky který se ho snažily dostat. Najdenou aspoň malá část mě chtěla být přesně taková, jako jsou ony.

Když zavírali koupaliště a já si balila věci, tak se mě zeptal, jestli mě nemůže doprovodit. Byla jsem ráda, že nepůjdu sama a tak jsem váhavě přitakala. Šli jsme pomalu a nikam nespěchali. Nebylo kam. Najednou jsem byla tak klidná a spokojená. Když jsme šli parkem, jen němě kývl směrem k lavičce. Sedl si ke mě možná až moc blízko.
,,Proč jsem s tebou nemluvil už dřív?"
,,A co?" nechápavě jsem se zeptala.
,,To jak jsi úžasná, milá, zábavná..."
,,Neříkej hlouposti... Tohle nejde..." řekla jsem zmateně a pokusila se a vstala jsem z lavičky. Pomalu jsem odcházela. Doběhl mě, otočil si mě k sobě a řekl:,,Ne, nejde to. Nejde to, jestli nechceš. Protože já chci... A chci to moc. Chci tě tak, jako jsem žádnou nechtěl.". Zoufale si zajel rukou do vlasů. ,,Já... Já jsem se do tebe zamiloval. Od první chvíle, co jsem tě viděl jsem jinou nechtěl. Jenže ty ses pořád hádala a přehlížela mě... Dej mi šanci. Prosím." Ten jeho pohled... Byl tak upřímný. Pomalu jsem se k němu přiblížila a místo odpovědi jsem ho lehce políbila. Jen nepatrný dotek našich rtů a já věděla, že už nikdy nechci líbat jiné. Bylo to tak... absurdní, šílený. Jak jinak popsat, že se líbáte s člověkem, se kterým byste se líbat nikdy neměli.
Odtáhla jsem se a on se na mě překvapeně podíval. ,,To bylo..." ,,Ano." přerušila jsem ho ještě než to stačil doříct. Pevně mě objal a políbil.

Když jsem večer uvažovala, co to všechno mělo znamenat, byla jsem tak zmatená. Netušila jsem, jestli to myslel opravdu vážně... Ale co teda ty jeho slova, ty úsměvy a polibky? Chtěla jsem věřit, chtěla. Ale už jsem v životě viděla dost zklamání, slz a bolesti. Užírala jsem se pochybami. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby to byla pravda a v tom mi zapípala SMS. Určitě bude od mojí jediné opravdové kamarádky, Míši. Nebyla... Neznámé číslo... Nedočkavě jsem klikla na ikonu číst a hned jsem se zarazila. AHOJKY KRÁSKO. MOC MI CHYBÍŠ, NEVÍM JAK TO BEZ TEBE VYDRŽÍM. MTM P. Na jednu stanu mě to přesvědčilo, ale... Bylo to až moc krásné na to, aby to byla pravda. Ale odkud mohl mít moje číslo? Rozhodla jsem se mu radši ani neodpovědět a šla jsem spát. Napsala jsem mu až ráno. Chtěl mě vidět. Protože jsem měla čas, tak jsem řekla kdy a kde. Obratem mi přišla SMS že tam bude a že se na mě moc těší. Věřila jsem mu.

Celé prázdniny byly vystřižené jako z červené knihovny. Byly jsme pořád spolu a strašně zamilovaní. Poprvé v životě jsem byla tak moc zamilovaná. Šťastná a spokojená. Byly to ty nejhezčí prázdniny které jsem kdy zažila. Tím víc mě ale ničilo, že se blíží začátek školního roku. Musel to na mě poznat, protože začal být zamyšlený a pořád se mě ptal, jestli jsem v pořádku. Ale byla jsem? Kdyby to pokračovalo a přišlo by se na to, tak by nás oba vyhodili. To by bylo... Rodiče by se zbláznily a on by z toho taky nemusel vyjít s čistým štítem... Nevím jak bychom to zvládly... Nemohla bych ho nechat udělat nějakou pitomost... Na to jsem ho moc milovala... Musela jsem to udělat.

Pomalu kráčela školní chodbou a pořád nemohla uvěřit, že je tak blízko. Jen udělat dva kroky vedle něj. Dotknout se ho. Znovu políbit jeho sladké rty... Ne! To už se nesmí nikdy stát. Nikdy... Vešla s ním do kabinetu, mapy položila na stůl plný sešitů a opravených písemek. Nedívala se na něj. Trochu se jí třásly ruce, ale ona to snad ani nevnímala. Chtěla odejít, ale on jí zastoupil cestu. Chtěla ho obejít. Nepustil jí. Hráli si jako kočka s myší. Oba tušily jak to dopadne. Napětí mezi nimi se stupňovalo. Přitiskl jí k sobě a něžně jí políbil. Naposledy. Smutně se na něj podívala a odešla. Chtěl ještě něco říct, ale slova mu uvízla v hrdle... Ještě dlouho se smutně díval na zavřené dveře a přemýšlel proč... Milovali se. Ale teď budou už jen studentka a profesor. Budou spolu a každý sám. Už navěky.