Já aneb jak pos.at co se dá (díl 7.)

Anotace: Napínavé pokračování.

Dozvěděla jsem se o tom,že můj bývalý kluk byl feťák

už téměř od malička a já si myslela,že to až jen v

poslední době. Navíc kluk,kterého jsem měla za

nejatraktivnějšího a nejinteligentnějšího

kluka,kterého jsem kdy viděla,je vlastně stejný

ničema. Červíček už se rostl pomalu v hada.

Pochybností bylo čím dál víc a já byla pořád

zamotaná v čarovném kruhu. Utřela jsem si

slzy,vypláchla pusu a spěchala zpátky,abych se mohla

rozloučit.
"Promiň ale já už musím jít."
"Cože?Počkej,tak já tě alespoň doprovodím."
"Ne!Potřebuji se s tím vypořádat."
"Vypadáš špatně.Není ti něco? Já tě přece nemůžu teď

nechat samotnou."
Zajímavé.Adam mě nechával neustále samotnou,ba

dokonce mě posílal někdy na samotku,ale Damián by

byl pořád se mnou.Zatrhla jsem svou vlastní úvahu a

společném životě a odešla z restaurace pryč. Prostě

jsem jako vždy od všech problémů utekla.Proč bych

měla věci řešit,když se jimi budou zaobírat jiní že?

Sobec a srab seš!Opakoval červíček neustále.
Doma jsem ihned vběhla do koupelny a samozřejmě si

vyčistila zuby.Nastala chvíle ticha,slz,mučení se a

vzpomínání na kdysi.Přemítání milého i strašlivého a

krátké doufání,že se do Damiho zamiluji.Jenže

předsudky a strach tomu brání.Moc se mi líbí a

toužím ho znovu políbit,ale ale ale.Nejde to.
Zvonící telefon mě vzbudí ve 3 ráno.
"Anoo?"
Zašeptám rozespalým hláskem
"Pojď dolů,musíme si prostě promluvit."
"Ježiši kolik proboha je?"
"Za 5 minut 3"
"A nezbláznil ses náhodou?"
"Já už to nemůžu dál vydržet.Musíme si to konečně

vyjasnit."
"Tak počkej chvilku."
Běžela jsem a vyčistila si rychle zuby,protože po

spánku je cítit z úst smrad(:D) a běžela dolů za

tím,kdo mi stále narušuje spánek a nebo do mě někde

naráží.
"Promiň ale já tomu vůbec nerozumím. Měl jsem

pocit,že že že bychom mohli....no však víš."
Byla jsem překvapená poněkud zvláštním

přivítáním,ale stále rozespalá jsem nechápala celý

smysl právě vyřčené věty.
"Však nevím."
"Myslel jsem,že bychom to spolu mohli zkusit. Já

vím,že jsem Adamův kamarád,ale to už je přeci dávno

pryč.On začal znovu,já už dávno a ty přeci také

můžeš."
"Já nechci zažít to co s Adamem znovu.Stačilo mi to

jednou,to jeho drogy,sex a rock and roll."
"Ale já přece nejsem žádný feťák.Nikdy jsem to

svinstvo nebral,protože jsem dobře věděl co to s

člověkem může udělat.Jen jsem chtěl pomoct matce.

Piju jen pivo a ne k snídani,dokonce ani nekouřím.

Na druhou stranu,něco ti život s Adamem musel

dávat,když jsi s ním vydržela tak dlouho."
"Myslela jsem si,že moje láska stačí.Nestačila a já

se nechci znovu spálit.Já na to nemám sílu."
"Doprčic jak ti mám ještě dokázat,že tě miluju."
Obejmul mě a hladil po zádech.Potom se na mě podíval

a červíček jen hlesl:"Ne ne ne!",ale to už jsem

brouzdala svým jazykem v jeho ústech a přála si,aby

tenhle okamžik zůstal navždy.Potom jsme se

rozloučili a já šla domů.Zítra je taky den ne?
Další dny jsem ho neviděla.Nepsal.Já nepsala. Konec.

Šlus.Ende.Nevím co se stalo,ale nic se nedělo. Po

škole na mě před školou čekal Adam.Trhla jsem

sebou,když jsem ho uviděla,ale vyšla jsem mu vstříc.
"Ahoj."
"Čau.Co tady děláš?"
"Chtěl jsem s tebou mluvit.Máš čas?"
"Nemám čas.Rozhodně už ne na tebe."
"To by sis ho měla udělat,protože se to týká toho

tvýho idiota."
"Cože?"
"Nechci tě s ním už vidět rozumíš? Budete se dál

stýkat a zabiju ho."
"Co-cože?Proč bys to dělal proboha?"
"Copak to nechápeš?Malá pomsta za to co jsi mi

provedla.Podívej se na mě je ze mě troska.Můžeš za

to ty."
"Ale Adame,já myslela že jsi začala znovu. Že,že máš

hoku a že je ti dobře.Nech mě být."
"Žij,ale s nikým jiným.Ne s Damim."
"Nehodlám tě tu dál poslouchat.Dej mi pokoj.A

nevolej mi."
Odešla jsem celá vyděšená,ale v hloubi duše

doufala,že to byl jen planný pokus.Navíc mi

přišlo,že si něco šňupnul a že ve skutečnosti ani

neví co dělá.Každopádně červíček ve mě hloubil

hlubokou jámu.Upřímně mě už červíček velmi

rozčiloval,slušně řečeno.
Když se potom ozval telefon,byla jsem celá

napjatá.Volal Damián.