Špatná zkušenost s láskou

Anotace: Po dlouhé době, přidávám povídku na pokračování. Doufám, že se bude líbit a děkuji předem za komentáře

1.Tvrdá realita

Stála jsem před zrcadlem v krásných bílých šatech a cítila se skvěle. Představovala jsem si, že budu vypadat jako princezna, když jsem si o své svatbě snila, ale musím uznat, že vypadám ještě lépe. Do pokoje nakouknula mamka a potichu za sebou zavřela. „Tak co?“ otočila jsem se a čekala na její reakci. „Jsi krásná“ usmála se a oči se jí leskly. „Nesu ti něco na zub“ natáhnula ruku s talířkem ke mně. „Já vůbec nemám hlad, jsem nějak nervózní nebo co“ odmítnula jsem a otočila se zpět k zrcadlu. „Dorazil táta?“ zeptala jsem se tiše. Mamka jen zakroutila hlavou a sklopila jí. „Čekala jsem, že dorazí a dovede mě k oltáři. Jedině tahle maličkost mi kazí dnešní den“ odvětila jsem. Mamka mě objala okolo ramen a začala mě povzbuzovat. V mysli se mi promítnula vzpomínka, když jsem tátovi oznámila, že si chci Libora vzít. Než jsem se nadála, vyrazil mě ze dveří a slíbím mi, že mě zavrhne, jestli si ho vezmu. Neuposlechla jsem a několikrát mu poslala oznámení, ovšem vrátilo se zpět.
K oltáři mě tedy vedl můj náhradní tatínek, tedy mamčin současný přítel. Naši se rozvedli, když mi bylo čtrnáct let, protože mamka si našla mladšího přítele. Dlouho jsem jí to zazlívala, ale když jsem poznala před rokem Libora a zamilovala se do něho, poznala jsem, proč to udělala. Pro lásku člověk prostě zblbne, takže když mě o vánoce Libor požádal o ruku, neváhala jsem a řekla ano. Pak jsem se dozvěděla, že čekám miminko a museli jsme se svatbou přidat, protože jsem chtěla obléknout šaty jako štíhlá holka.
Mimo mojí rodiny v sále sedělo z Liborovy strany jen pár kamarádů, protože se Libor s rodinou nestýkal a na svatbu je nehodlal pozvat. Prý alespoň ušetří, oznámil mi, když jsme plánovali seznam hostů. Libor byl v tomhle děsný pes a svoje peníze si dobře hlídal, i když jich vydělával dost. Teď jsem ale stála vedle něho a všechny jeho negativní vlastnosti šly stranou. Chvilkami jsem si ho prohlížela a byl stejný jako, když jsme se poznali. Jako první mě na něm zaujali jeho tmavé vlasy a husté obočí, které ho dělalo neskutečně sexy. Pamatuji si to jako včera, když se přede mnou objevil a požádal mě o tanec. Přímo jsem mu skočila do náruče a už se ho nepustila. Vídali jsme se každý den, vždy jsem čekala před jeho firmou, až si spolu někam vyrazíme a vždy se mi čekání vyplatilo. Tím třeba myslím tenhle okamžik, protože jsem děsně ráda, že budeme manželé a brzy se nám narodí dítě.
Po dlouhé době jsme si konečně řekli ano a on mě vynesl ven jako lehkou porcelánovou panenku. „Miluji tě“ zašeptala jsem mu do ucha a on mě k sobě ještě pevněji přitisknul. „Nejraději bych se s tebou ztratil a užil si první manželskou noc do sytosti“ řekl mi při fotografování. „Líbím se ti?“ zeptala jsem se ho vyzývavě. „Miluji tě a to mluví za všechno. Jsi hrozně sexy v tom korzetu“ mrknul na mě a já byla na vrcholu blaha.

Po nekonečném focení a dalších zdržujících ceremoniálech jsme se přesunuli, ke slavnostní tabuli. Zavázali nám bryndák okolo krku a my se navzájem krmili. Bylo to děsně fajn a dost jsme se přitom nasmáli. Potom přišli na řadu proslovy našich nejbližších, kteří nám samozřejmě přáli všechno nejlepší do života, hodně peněz, někteří vtipálkové přidali i přání krásného sexu, což nemusel připomínat. Libor byl v posteli skvělý, bylo vidět, že přede mnou měl spousty holek. Vůbec mi to ale nevadilo, protože teď je jen můj a nikomu ho nedám. Jakmile jsem se dostala z toho mumraje kolem, zamířila jsem k telefonu na recepci hotelu a nechala si vytočit tátovo číslo. CO když je mu doma smutno a myslí na mě. Chvilku to vyzvánělo a poté se konečně ozval jeho hlas. „Ahoj tati, tady Alice. Chtěla jsem ti jen říct, že jsem se dneska vdávala, kdybys nevěděl a i když jsi nepřišel na obřad, tak na hostinu přijď ,já bych s tebou chtěla, alespoň jednou tancovat“ řekla jsem smutně. Chvilku bylo ticho, takže jsem se musela zeptat, jestli tam vůbec je. „Alice jsi moje jediná holčička a vždycky budeš patřit mezi moje zlatíčka, ale s tou svatbou jsem nesouhlasil a nesouhlasím s ním ani teď. Nevěřím tomu tvému Liborovi ani trochu a doufám, že se nedočkám toho, že ti ten zmetek ublíží, protože potom bych ho musel zabít. Mám tě rád, ale už nevolej“ dodal a položil telefon. Předala jsem sluchátko zpět recepční a usednula na lavici před jídelnu. Chtělo se mi tak brečet, protože mě jeho slova bolela, přesně jako vždy. „Co tady děláš? Hledám tě po celém hotelu“ ozval se Liborův naštvaný hlas. Zvednula jsem k němu hlavu a on viděl v mých očích slzy. „Volala jsem tátovi“ vzlyknula jsem. Proto zakroutil hlavou a přisednul ke mně. „Nemáš to dělat, jen tě trápí. Jestli se rozhodnul trucovat tak ho nech a nekaž si tvůj den. Tohle jsme přece plánovali tak dlouho a teď bys tu seděla místo toho, aby sis užívala?“ Měl pravdu, to můj táta se na mě vykašlal, tak proč bych měla mít výčitky já? Podala jsem proto Liborovi ruku a nechala se jím zavést zpět. Jeho teplá dlaň mi říkala, že to co táta říkal je naprostá hloupost a Libor semnou bude věčně.

Postupem času se zábava víc a víc rozjížděla, takže po pár panáčcích na baru jsme tancovala jako víla. Dokonce jsem sundala i boty, které mi sebrali k vydražení nevěsty. Libor tancovat neuměl, takže většinu času seděl a povídal si s kamarády. Přesto, když jsem se na něho podívala, usmál se a to mě potěšilo.
Kolem sedmé večer se k nám přidalo několik mých přátel a spolužáků, které jsem na obřad po dohodě s Liborem nezvala. Překvapením pro mě bylo, když přišel i Honza, kterého jsem nepozvala, protože se Liborovi nelíbí svým chováním. „Ahoj nevěsto“ dostal se ke mně se svým blahopřání. „Ahoj? Tys přišel?“ zeptala jsem se zmateně. „Jasně, nemůžu si nechat ujít tu situaci, když si nebiješ pusu“ přiznal, bez okolků. Sepnula jsem rty, protože Honza byl další, kdo mi svatbu vymlouval. Prý jsem na svatbu připravená a hlavně mladá, abych se uvázala na jednoho chlapa. S Honzou jsem chodila před Liborem dva roky na střední škole a vlastně ho kvůli Liborovi opustila. Dlouho mě zkoušel dostat zpět a několikrát se s Liborem porvali, ale jeho to neodradilo. „Já si pusu nenamelu, ale tobě by přes pusu někdo mohl dát, jestli budeš provokovat“ oznámila jsem mu povrchně. Honza se jen usmál a nabídnul mi tanec. Nakonec tancovat jsme mohli, když to bylo naposledy. Všimnula jsem si, že Libor nás pozoruje a kontroluje Honzovi ruce, jestli se neposouvají moc nízko nebo vysoko.
Honza s jedním tancem neskončil, takže jsem díky němu byla v jednom kole a svět se semnou začal točit jako na kolotoči. Když mě opět táhnul na parket, zastavil se u nás Libor a roztrhl nás od sebe. „To by stačilo. Moje žena, už tancovat nechce“ zavrčel a odváděl mě pryč. „Aby ti jí někdo nesnědl“ rýpnul si Honza. Libor zastavil, ale já ho začala uklidňovat, takže se semnou přesunul ke stolu.
Seděli jsme u stolu jako blázni a nemluvili spolu. „Nepůjdeme už domů?“ navrhnula jsme smířlivě, protože mi nebylo zrovna nejlépe. „Vydrž, ještě tady něco dořeším“ odstrčil mě a dál se vybavoval se svým kolegou. „Tak já si dojdu na záchod“ oznámila jsem mu. Ty šaty mi přišli čím dál těžší a několikrát jsem o ně zakopnula, než jsem došla ke kabince. Když jsem vyšla ven, bylo mi hned lépe, ale jen doby než jsem uviděla Honzu. „Sedíš tam jako jeho vězeň. To si necháš líbit, ty taková dračice“ zeptal se výsměšně. „Dej mi pokoj, akorát se budeme zase hádat a já si nechci kazit svatební den“ odstrčila jsem ho od sebe. „Alice, nechceš se projít?“ navrhnul mi. Při představě čerstvého vzduchu se mi zatetelilo srdce radostí, ale co kdyby nás Libor viděl. „Jdu to říct Liborovi“ kývnula jsem a vešla do sálu. „Já potřebuji na vzduch, doprovodíš mě?“ zkusila jsem tuhle taktiku. „Ne, nemám chuť je tam zima“ odvětil a proto jsem s jasnou propustkou vyšla. Honza se jen pohrdavě usmál, protože bylo náledí, tak mi nabídnul rámě.
Kosa byla pořádné, takže jsem dost litovala, že jsme si nevzala nic pořádného jenom svetřík. „Celá se klepeš? Chceš budnu?“ nabídnul se. „Ne díky, já to vydržím. Za chvíli jdu zpět“ odmítnula jsem jakýkoliv kontakt. „Manžílek by vyváděl co? Máš od něho určené vycházky?“ zasmál se. Jen jsem na něho vypláznula jazyk a hodlala odejít. Honza mě však chytnul za rukáv a dotáhnul zpět. „Promiň, blbě žvaním, ale já nechápu, proč si necháš rozkazovat. To budeš takhle poslouchat pořád?“ Zakroutila jsem hlavou a odvětila. „Libor mě jen hlídá a to je protože mě miluje. Znáš to, kdo nežárlí, nemiluje!“ Honza mě objal okolo pasu a přitáhnul k sobě. „Celá se klepeš“ zašeptal. „Půjdu už zpátky“ šeptnula jsem. „Vydrž ještě chvilku, chci si tuhle chvíli užít, co to jde a taky bych ti rád něco řekl“ požádal mě něžně. Kývnula jsem na souhlas a on začal šeptat. „Víš moc dobře, že tě ještě pořád miluji a proto, když budeš něco potřebovat, stačí zavolat a já budu k dispozici. Opatruj se.“ Než jsem stačila odpovědět, naklonil se a přerušil tu malou mezeru mezi mnou a jím a políbil mě. Nic vášnivého jen taková dětská pusa, ovšem ta všechno zavinila. „Alice?“ zahřměl Liborův naštvaný hlas. Okamžitě jsem od něho uskočila a dívala se na rozzuřeného Libora. Já zradila svého muže hned po svatbě, vyčítala jsem si v duchu. Libor nic vyčítat nestačil, protože se vrhnul na Honzu. Když jsem ho chtěla odtrhnout a vysvětlit to, ohnal se a dal mi facku, až jsem sebou seknula na zem. Ostatní se postupně tlačili ven a ty dva odtrhnuli. Já seděla ve sněhu a pozorovala Libora, jak nade mnou stojí a mračí se. Nakonec mi podal ruku a odvedl si mě na parkoviště, kde jsme nasedli do auta a odjeli do bytu. Na svatební noc jsme neměli ani jeden pomyšlení, takže jsem se zavřela do koupelny a ledovala si naraženou tvář, protože modřinka se rýsovala pěkné. Naštvaná jsem sice byla, ale jen na sebe a bála se, jestli se Libor nebude chtít rozvést. Když jsem však dolehnula do postele, otočil se a pohladil po té poraněné tváři. „Mrzí mě to, ale ten vztek co jsem měl, jsem musel nějak vybít“ zašeptal. „Já se omlouvám, jsem blbá, ale miluji tě. Věř mi“ vzlyknula jsem. Nakonec jsem, svou svatební noc měli, ale nebylo to takové, jako to mělo být, kvůli mně a mojí blbosti.