Rozmysli se co chceš!!!! IIIII.

Anotace: po x měsících pokráčko pro mou Megs. Dočkáme se posledního dílu? :P

Večer si pro mě Dom příjde. A mě poklesne čelist, jelikož mu to neskutečné sluší. Má na sobě tmavě modré jeansy, k tomu svetřík a pod ním bílé tričko s límečkem.
„ Ahoj Andrejko! Tak rád tě zase vidím.“ uvítá mě a já se neubráním zrudnutí. Dneska jsem se snažila upravit, ale mám pocit, že mi to nesluší.
Vidím, jak mamka vykukuje z okna, aby se podívala kdo zve na rande její dceru. Ne, že by mi to nepřála, ale strach mít může. Je to přeci jen matka.
„ Ahoj Domku, ty vypadáš naprosto úžasně.“ pochválím ho. Pomůže mi ze dveří, dneska si beru francouzké hole, na vozík se necítím. Dominik se mi snaží všemožně pomoct, ale spíše mi zavází. Proto ho poprosím, aby toho nechal, že jsem dost samostatná.

Do příjemné kavárny dorazíme zanedlouho, jelikož je kousek od domu. Když vejdeme do lokálu, servírky koukají pěkně hnusně. Znám je ze školy, jsou tam brigánice a na Dominika si brousily zuby. Dvě totálně zmalované blondýny, co neví kde je sever. Přesně ten typ co se Markovi líbí. Jen zakroutím hlavou a myslím si své. Samozřejmě že mě potěší, když mě vidí ve společnosti teď už nejhezčího kluka ze školy.
„ Co si dáš Andýsku?“ zeptá se mě mile Domek a hodí na mě ten svůj uchvatný úsměv.
„ Jako obvykle laté, aspoň pro začátek.“ usměju se i já, ačkoli vím, že ne tak hezky jako on.
Dominik tedy objedná a po chvíli ostychu se začneme bavit, tak jako obvykle, jako by jsme se znali snad sto let. Vyprávíme si o škole, o Praze, o tom kam půjde po maturitě studovat. To mě trochu rozesmutní, přeci jen zase půjde do Prahy a nebudeme se vídat.
„ Cože si posmutněla Andrejko?“ zeptá se mě přímo.
„ Bojíš se, že na tebe v Praze zapomenu?“ zaútočí a trefí se přesně.
„ No, tak trochu se bojím. Ale ať se stane to co se má stát. Těžko se nechat do něčeho tlačit, když budeš chtít zapomeneš.“ řeknu mu na to.
„ Co takhle dát si lahvinku vína? Když je zítra volno? Třeba bíleho Rulanda?“ zeptá se když dopijeme kávu. S nadšením souhlasím.
Objedná tedy sedmičku rulanda, dám si k tomu minerálku.

Ty dvě můry donesou láhev, bez chladicí nádoby, takže je Dom sjede, že takhle se Bíle víno nepodává. Skapne patky a jde pro chladící nádobu s ledem.
Po chvílí se koza vrací s nasupeným obličejem. Domek stroze poděkuje, ani nenabídla ochutnání. Otevřela víno, hodila ho do chladící nádoby aniž by nám nalila. Takové foupax jsem dlouho nezažila. Takže Domek profesionálně chytne láhev za dno a nalije mi ten krásné nazlátlý mok, stejně tak sobě.
„ Tak na lásku, Andrejko!“usměje se a ťukne o mou skleničku. Po jedné skleničce cítím uvolnění a jsem upovídanější. Dominik na mě hledí zamilovaným pohledem. Po druhé skleničce si ke mně přisedne blíže. Cítím jeho omamnou vůni, a doufám, že on mou taky. Victoria Beckahm je omamná i pro mne.
„ Krášně voníš sluníčko!“ nechá se unést a lehce se přiblíží k mému citlivému krčku. Úplně cítím jak mi naskakuje husí kůže. Otočím se na něj a zahledím se do jeho modrých studánek. Cítím tu přitažlivost a cítím, že on taky. Chvíli si hledíme do očí. Domek si dodá odvahy a lehce se dotkne mých nepolíbených úst. Projede mnou záchvěv elektrického výboje.
„ Promiň nechal jsem se unést.“ omluví se a ani nemá proč.
Místo abych odpověděla, přitáhnu si ho k sobě a ten polibek zopakujeme. Jen s tím rozdílem, že se jemně dotýkáme svých jazyků a je to tak neskutečný pocit, že kdybych neseděla upadnu.

Nevím jak dlouho to trvá, ale je to tak erotické, že cítím že je to to pravé. Z dlouhého polibku nás vyruší cinknutí zvonku u dveří, který zazvoní, když přichází nový host.
Tak nějak bezděčně se obrátím k východu a spatřím Marka. Ten si sedne přímo na bar a začne flirtovat s těma pipinama. Marek by si nás nevšiml, kdyby ty dvě kozy na nás neupozornily.
„ Hele co vy dva tady?“ přijde ke stolu a drze si sedne.
„ Hele máme tady schůzku, mohl by si odejít?“ požádá ho slušně Dominik.
„ S tím lemplem? Nemáš na lepší jo?“ ušklíbne se Marek a já poznám, že už má něco vypito.
„ Ještě jednou se tak o mé přítelkyni vyjádříš a skončíš zle, a to mi věř, že tě vlastní matka nepozná.“ rozčílí se Dominik.
„ Na co si tu hraješ? Snad mi nechceš říct, že si se do ní zamiloval?“ posměšně se usměje a Dominik má co dělat, aby se udržel. Položím mu ruku na jeho, která je zaťatá v pěst.
„ Tobě nevadí, že za mnou běhala jak pejsek, než ses objevil?“ zeptá se Marek zle Dominka.
„ Hold, každý dělá chyby. A ty si obrovská chyba.“ rozčílí se Dominik.
„ Vypadneš odsud laskavě?“ řekne Dominik takovým hlasem, že mě vyděsil.
„ Hej nechte toho!! Marku běž pryč.“ zapojím se i já.
„ Dobře, jak myslíte, ale na tebe si ještě počkám, kreténe.“ vyhrožuje, ale od stolu se zvedá. Sedne si na bar a poručí si panáka zelené. Ještě pronese nějakou sprostou nadávku, ale to s Domem neřešíme. Napiju se bílého vína, a dám mu polibek takový, že mu do pusy pustím trochu toho lahodného moku. A takhle blbneme než vypijeme celou láhev. Neskutečně si užívám jeho blízkost jeho hebké rty. A to jak mě hladí po tváří a říká mi jak jsem krásná, že je šťastný, že potkal takovou holku jako jsem já.

Objednáme ještě další láhev. To už jsme oba v příjemné náladě, a opilosti, ale takové, že se kontrolujeme, jen je těžké se přestat dotýkat jeden druhého. Marek na nás od baru vrhá vražedné pohledy. Když dopijeme i tu druhou flašku, zvedneme se. Domek vše zaplatí. Vezmu si francouzké hole a pomalu se soukám na nohy, které jsou poněkud vláčné. Měla jsem si vzít vozík, nepočítala jsem s variantou opití.
Když Dom vidí, že mám problém, vyprovodí mě pře restauraci. Pak mě vezme do náruče a hodlá mě odnést domů, je mi to trapné, ale příjemné zároveň.
„ Hej!“ ozve se nám za zády po pár krocích. Je nám jasné komu ten hlas patří.
Domek se otočí a kouká na rozzuřeného Marka.
„ Ta holka je moje.“ pronese opile.
„ CO TO MELEŠ??“ ptám se rozčíleně i já. Dominik mě posadí na nejbližší lavičku a jde k Markovi. Ubalí mu takovou ránu, což nečekal, zapotácí se a spadne na zem. Pak začne rvačka.
„ Dost kluci, do háje, nechte toho!!!“ křičím a do toho mi stékají slzy z očí. CO se to sakra děje?
Samozřejmě, že Domek má na vrch. Není zpitý tak jako Marek.
„ Tohle nebylo poslední setkání se mnou.“ zasyčí ze země Marek. Domek mě vezme do náruče a dovádí domů. Teče mu krev ze rtů.
„ Pojď dál ošetřím ti to.“ zvu ho na návštěvu.
„ Nebude to vadit vašim?“ zdráhá se Domek.
„ Věř, že ne!“ tak tedy vstoupíme do našeho domku a posléze vystoupáme schody do patra, kde v lékárničce najdu dezinfekci. Ošetřím mu ret, naštěstí to nevypadá na šití. Zalepím mu to motýlkem a pozvu ho k sobě do pokoje.