Kniha Erebos - 23. kapitola

Anotace: „Potřebuje se teď napít, Iane.“ Pípla Liz, ještě se zaslzenýma očima.

Sbírka: Kniha Erebos

„Potřebuje se teď napít, Iane.“ Pípla Liz, ještě se zaslzenýma očima.

„Já vím.“ Houknul něžně. „Dones to nahoru, prosím a nech sklenici přede dveřmi.“ Ani se na ni nepodíval. Nespouštěl oči z mé zmožené tváře.

„Nechceš nějak pomoct?“ Liz vstávala ze země.

„Ne, tohle zvládneme sami.“ Řekl tiše a zvedl mne v náručí.

Nesl mne nahoru, pomalu našlapoval, jako by si tu cestu samotnou užíval.

„Zachránila jsi mi život, zase.“ Hlesl a políbil mne na čelo.

„Tak nějak jsem se nedokázala srovnat s tím, že bych o tebe nyní měla přijít. Vše to bylo ryze ze sobeckých důvodů.“

Uculil se a pokýval. „Jak taky jinak.“

„Miluji tě.“ Pošeptala jsem mu do kůže na krku.

„Vím to a moc se mi to líbí. Ten pocit. Cítím se neskutečně šťastný, když jsi mi nablízku.“ Vzal za kliku a nohou otevřel dveře. Přenesl mne přes práh. Pokoj byl díkybohu prázdný. Jason se odešel povalovat jinam.

Položil mne do postele a pak se podíval na sebe. „Jen se půjdu opláchnout a hned jsem u tebe.“

Odběhl do koupelny a za chviličku byl slyšet jen zvuk tekoucí vody. Skopla jsem boty a uvelebila se v polštářích.

„Jsem tu.“ Houknul, když se vrátil. Tričko vzalo za své a tak ho rovnou vyhodil do koše, byl tak od pasu nahý. Dívala jsem se na jeho jizvy, které se hojily přímo před očima.

„A teď, ta méně příjemná část.“ Mrknul na mě pobaveně a vydal se ke dveřím. Uchopil do ruky sklenici s krví a vrátil se ke mně. Sedl si vedle mne na postel.

„Tohle musíš vypít a bude ti zase dobře.“

Nevěřícně jsem zírala na půllitrovou sklenku tmavě červené neprůhledné kapaliny.

„Já to nezvládnu. Lidé přeci nemohou pít krev. Vyzvracím to.“ Krčila jsem nos. Divně to vonělo a to jsem to ještě ani nedržela v ruce.

„Lidé ne, ty ano.“ Pokývnul a podal mi sklenku.

„Nechci.“

„Musíš.“

„Ne.“

„Ano.“

„Ne.“

„Abby!“

Vzala jsem si od něho skleničku, krev v ní byla vlažná.

„Já to nechci.“ Podávala jsem mu ji zpět.

„Abby, vzal jsem si z tebe mnohem víc, než jsem chtěl, musíš se napít, nebo vyhladovíš. Bude ti špatně, když to nevypiješ.“

Krčila jsem nos a tvářila se všelijak.

„Neoškliv si to, stejně ti nic jiného nezbude.“ Bavil se na můj účet.

„Ty první.“ Chtěla jsem vidět, jak mu to bude chutnat.

Pokrčil rameny a loknul si. „Je fajn, čerstvá, dobrá.“ Oblízl provokativně rty a vrátil mi sklenici.

„Sakra.“ Bojovala jsem opět se svým žaludkem. „Nechceš si to s tím dokončením proměny ještě rozmyslet?“

„Abby.“ Nehodlal se mnou dále diskutovat.

„Koukej to vypít, nebo ti to násilím naliju do krku.“ Zamračil se.

„Ale…“

„Nic, žádné ale, pij.“ Fajn, šlo do tuhého.

Přiložila jsem okraj skla ke rtům a ochutnala. No, prostě krev, jak jinak by to mělo chutnat. Hlavně nemyslet na to, že je lidská. Nemyslet na to, že…

Natáhlo mě. Adrian mi přidržel násilím skleničku u pusy a donutil mě vypít celý obsah. Polkla jsem poslední dávku a nafoukla tváře. Odporná chuť se mi rozvalovala po celých ústech. Zajíkla jsem se a hodlala utéct do koupelny. Jenže to jsem se přepočítala. Místo, abych se mu vymanila, chytil mne pevně za ruce a přitiskl své rty na ty mé. Jeho jazyk mne zastudil v puse a on náš polibek prohloubil. Byl vášnivý, byl vzrušený. Najednou jsem nemohla myslet na nic jiného než na jeho ruce, putující mi po zádech.

Odporná chuť se mísila s jeho sladkou chutí a nevolnost ustupovala. Když jsem se uvolnila, přesunul se pomalu svými rty na můj krk.

„Ty lumpe.“ Vzdychla jsem rozechvěle. I když, pokud tohle bude následovat po každé dávce krve, možná se s tím nějak srovnám.

Uculil se, ale nepřestával mne líbat. Objala jsem ho rukama kolem krku a stáhla ho sebou na postel.

„Chci tě.“ Jeho hlas byl hluboký a hrubý touhou.

Místo odpovědi, jsem si ho jen přitáhla blíž k sobě. Měl pravdu, hned jak mi přestalo být zle, pocítila jsem neuvěřitelný nával energie. Bylo mi nepředstavitelně skvěle. Jako bych spala celý den a pak se probudila naprosto čilá a odpočatá.

„Páni,“ vydechla jsem překvapeně. „Tak na tom by se dalo ujíždět, jen kdyby to nebyl takový hnus.“

„Zvykneš si.“ Zašeptal, když rty míjel můj nos.

Konečky prstů jsem objížděla každičký sval na jeho pažích. Líbilo se mi mít ho takhle blízko, užívat si jeho dotyků.

Zajel mi dlaněmi pod tričko a pak mi ho stáhl. Nebránila jsem se, měla jsem oproti němu výhodu, on už skoro nahý byl.

Zachytila jsem se ukazováčky za okraj jeho riflí. Bral to asi jako výzvu a tak si klekl mezi mé pokrčené nohy a rozepnul si je.

Kousla jsem se do spodního rtu, tak tohle bylo něco. Dokonale vyvážené tělo, tak akorát vypracované, ale přes to pružné. Sametově hebká, smetanově bledá pokožka, ten nejkrásnější obličej a nejhlubší oči, co jsem kdy viděla. Klečel a nabízel se mi, byl celý můj.

Pohledem jsem sjela od jeho hlubokých černých studánek, stejně temných a stejně tajemných jako to jezero, kam jsme jezdili s otcem rybařit, před tím než maminka umřela. Na jeho krk a potom níž, přes pravidelně se zdvihající hrudník, k plochému pevnému břichu. Skoro neznatelný proužek temně černých chloupků, začínající pod jeho pupíkem, vedl můj zrak až tam dolů, kde se hrubá látka riflí rozevírala a slibovala mi pohled na jeho mužnost, ve vší mohutné a bledé kráse.

Nasucho jsem polkla, anděl klečící mi na dosah se jen usmál.

Sedla jsem si a za poutka ho stáhla na sebe. Opíral se o lokty, takže jsem tíži jeho těla ani necítila. Co jsem však cítila velmi zřetelně, byl tlak na mém stehně. Byl více než připravený dokončit to, co Jason překazil.

Svými hebkými, chladnými rty a špičkou svého neposedného jazyka pečlivě ochutnával každičký kousek mé pokožky. Cítila jsem, jak s každým jeho dotykem vzrůstá v mém nitru neukojená touha. Žila jsem moc dlouho po boku překrásného, něžného a milujícího muže a odpírala si jeho něžnosti. Teď jsem byla rozhodnutá vzít si od něho naprosto vše, co mi nabízel.

Stáhla jsem hrubou látku z jeho hladkých boků a dotkla se jemné kůže jeho pozadí. Měl pokožku jakou mívají jen nemluvňata, neskutečně hladkou a jemnou.

Zasténal tiše skrz zuby, když jsem pevně stiskla jeho krásně tvarovaný zadeček. Bože, tolik zbytečně promarněných nocí, tolik hloupě vyplakaných slz. Kdybych jen věděla, co jeho neustálým odmítáním ztrácím.

Neobtěžoval se sundáváním mé podprsenky, prostě vzal drobnou krajku mezi prsty a trhnul. Jeho dlaně se okamžitě semknuly kolem mých ňader. Vlivem jeho chladného dotyku se mi bradavky zahrotily a já vypnula hruď proti jeho tělu. Byl váhavý a něžný. Nepospíchal, vše si chtěl vychutnat plně a až do konce.

Bříšky prstů mi přejel přes žebra, břicho, až se s otázkou v očích zastavil na okraji mých kalhot. Byla jsem moc rozechvělá na to, abych ze sebe dokázala dostat hlásku a tak jsem se místo odpovědi jen usmála. Kalhoty opustily mé tělo ve zlomku vteřiny a hned za nimi následovaly spodní kalhotky, se kterými se zřejmě také nechtěl zdržovat. Krajka je prostě bezmocná proti upíří síle. Možná bezmocnější než já, přinejlepším jsme na tom stejně.

Naklonil se ke mně a já ho zastavila. Položila jsem své dlaně na jeho hruď a jen náznakem ho donutila, aby si lehl na záda. Teď jsem byla na řadě já.

Svoji pomalou průzkumnou akci jsem zahájila letmým polibkem. Chtěl víc, zvedl hlavu, když jsem upouštěla jeho rty, rozechvělé, vlhké, lahodné. Za ramena jsem ho zatlačila zpět do polštáře a posadila jsem se mu kolem pasu. Mou pozornost upoutala jeho holá hruď. Nikdy mě nepřitahovali muži, kteří se svým ochlupením vyrovnali zvířatům.

Brala jsem hladově jeho kůži mezi rty a ochutnávala ji. Nikdy žádný muž nebyl takhle sladký, nikdy jsem nepocítila tolik vzrušení už při pouhém laskání. Jeho bledé bradavky se přímo nabízely, volaly po mé pozornosti. Jednu z nich jsem objela špičkou jazyka. Adrian zavrčel a sevřel prsty prostěradlo. To už ale nebyly lidské ruce, spíš zvířecí pařáty zakončené dlouhými, ostrými nehty, vypadajícími jako drápy. Drásal matraci vedle nás a já si jen přála, aby ho nenapadlo mne obejmout.

Jeho rifle následovaly mé kalhoty a já se spokojeně sklonila nad naprosto obnaženého muže. Mého muže, mého manžela. Otevřel oči a mě zaskočila jejich barva. Nedokázal tolik vzrušení přijmout jako člověk. Pro něho to byla zvláštní, výjimečná situace.

Mezi jeho pootevřenými rty probleskovaly elegantní hroty jeho tesáků.

Zazmatkoval, jako by si uvědomil, co se stalo, a chtěl mne od sebe odstrčit. Nechtěl, abych ho viděla takhle, nechtěl mne děsit. Jenže já necítila odpor při pohledu na jeho tělo, nevím, kdy nastal ten zlom, ale už mě neděsil. V jeho očích už jsem neviděla ďábla, ale jen ten ohromující cit, oddanost, něhu a lásku.

„Jen klid.“ Zašeptala jsem a pohladila ho po spánku. Rozhodně jsem nechtěla, aby mi teď utekl, měla jsem s ním naprosto jiné plány.

Zavřel oči a snažil se uklidnit. Dýchal zhluboka, jeho hrudník se rychle zvedal a na krku, pod bledou kůží, mu byl vidět bláznivě rychlý puls.

Upoutaly mne jeho rty, jeho zuby. Políbila jsem ho váhavě a lehounce, prozkoumávajíc ty ostré jehličky, které by mne mohly ve zlomku vteřiny ošklivě poranit. Byl to zvláštní pocit, zahrávala jsem si s něčím zapovězeným, zakázaným. Vzrušovalo mne to.

Když se jeho prsty dotkly mých boků, byly to zase jen lidské ruce. Dokázal se alespoň částečně proměnit zpět. Nic víc jsem nechtěla, nic víc jsem nepotřebovala. Propletla jsem své prsty s jeho a přimáčkla mu ruce na polštář. Zapřela jsem se o ně a svým jazykem začala objevovat jeho krk a hruď. Když jsem se posunula zadečkem níž, bylo mi jasné, že další prodlužování by bylo pouhým mučením. Mučením nás obou.

Nadzdvihla jsem a nasedla na něho. Osedlala jsem si ho a on s tím byl více než svolný. Vycházel mi svými boky vstříc. Pevně svíral mé prsty, až jsem se bála, že mi je rozmačká. Vnímala jsem jeho tělo pod svým a uvědomovala si, jakou rozkoš mu každým svým pohybem přináším.

Tlukot jeho silného srdce se zrychloval a on pustil mé ruce a položil dlaně na můj zadeček, pomáhajíc mi tak najít to nejlepší tempo. Zapřela jsem se o jeho hruď a prsty zaryla do svalů na jeho prsou. Pokrčil kolena a nadzdvihl boky vzhůru. Tohle spojení bylo hluboké a těsné, až se mi z toho zatočila hlava.

Vlna prvního orgasmu mne překvapila nepřipravenou. Míra vzrušení se zdála být až neúnosná. Padla jsem na něj a on mne těsně objal, dýchal rychle a přerývaně, ale ještě zdaleka nebyl u konce.

Najednou jsem se ocitla pod ním, díky tomu, že jsem byla na pár vteřin mimo, ani jsem ten pohyb nezaznamenala.

Položil ruce podél mé hlavy a prověsil se v ramenou. Vpustila jsem ho mezi má stehna a on tvrdě přirazil. Každý jeho pohyb mne dostával dál. Jako by se pocit vzrušení nevytrácel, ale s každým jeho pohybem se ještě zvyšoval. Pevně jsem ho objala nohama kolem pasu a rukama se ho zachytila za zápěstí. Cítila jsem, jak padám a opravdu se obávala toho, jaké to bude až dopadnu.

Další vlna extáze nastoupila pomalu a plíživě, jako by jen čekala, až se k onomu vrcholu přiblíží i on. Jakmile zvrátil hlavu a v křeči zalapal po dechu, rozpoutala se i ve mně vichřice, plenící mé nitro. Žár plenil můj klín, spaloval mé vnitřnosti a ničivým plamenem pohlcoval vše, co mu stálo v cestě. Neubránila jsem se výkřiku, jako reakci na to, co se odehrávalo uvnitř mě.

Zavřel oči a zatnul ruce v pěsti, když se pokoušel dostat sám sebe opět pod kontrolu. Já se o to ani nepokoušela. Prostě jsem mu odpadla v náručí, a kdyby teď nastal konec světa, bylo by mi to naprosto fuk.

Zmoženě zaúpěl, když se převalil na záda vedle mne. Vypadal vyčerpaně a spokojeně.

„Hmm, takhle to nemělo být.“ Zamumlal.

„Jak to myslíš?““ Snažila jsem se pochytat všechny myšlenky, které mi bláznivě vířily hlavou.

„Naše poprvé, Abby. Chtěl jsem, aby to bylo výjimečné. Růže, svíčky a šampaňské.“ Šeptal se zavřenýma očima.

Rozhlédla jsem se po jeho pokoji. Pravda, ten nepořádek nevypadal ani romanticky, ani slavnostně. Jenže, i kdyby tu bylo vše pozlacené, nemohla bych se v tuhle chvíli cítit líp. Ležela jsem s ním nahá v hedvábných polštářích, které voněly jeho kolínskou a jím samotným. Chladný dotyk jeho hedvábné pokožky mne hladil. Kdo by vyměnil tohle za růže a šampaňské? Já ne. Byla jsem šťastná.

„Nekaž mi to.“ Zamračila jsem se.

„Nekaž?“ Otočil se na mě.

„Ty mi ničíš vzpomínky na to, jaké to bylo.“

„A jaké to bylo?“ Uculil se nevinně.

„Dokonalé.“ Broukla jsem a cítila, jak se mi do tváří hrne krev.

Zasmál se zvonivě a něžně. Zvuk tisíců rolniček. „To ty jsi dokonalá, lásko.“

Jeho ruka se ovinula kolem mého krku. Položil svou dlaň vzadu na můj krk, a pak mne stáhl k sobě. Nebránila jsem se, kdo by odolal síle upíra?

Jeho rty se mi nabídly nestydatě a tvrdě. Pryč byl všechen stud a všechna zaváhání. Věděla jsem, že náš vztah se dostal do další fáze. Teď jsme konečně byly manželé. Muž a žena ve všech možných významech těchto dvou slov.