Proč miluju přírodu

Anotace: ,,Čistá pravda nejvíc bolí a barvy nemění."

Je těžké porozumět moderní době, zvláště pak ženě. Už od jakživa i v jakékoli literatuře je žena popisována jako příčina všeho. Ať už jde o věci dobré či zlé. A tak je pro nás muže velice těžké se v těchto ladných bytostech vyznat.
Ovšem nechci zde pojednávat o ženských hodnotách jako takových. Chtěl bych zde strašně moc poděkovat jedné osobě, která se mě snažila přivést na cestu lásky k bližnímu svému. Doteď na tu onu půvabnou bytost vzpomínám a to vždy s oddaností a úctou. Vše bylo tak, jak mělo být. Začalo jaro, čas znovu zrození přírody a vnesení paprsků radosti do našeho světského života. Vím, přesně si pamatuji, že tenkrát sem ji pozval na vycházku, do místa, kam rád jsem chodil a dodnes rád chodím. Ono kouzelné místo se nachází daleko od silnice, ukryto na kraji lesa. Podél hranice lesa zurčel potůček a sluneční paprsky pročesávaly lesní porost. A do toho všeho v nízkém lesním porostu kvetly bledule. Bylo jich desítek možná i stovek. A v té bílé kráse stál jsem já a ona. Její krásná tvář a na ní ony dvě studnice, z kterých vyzařovala radost a pochopení. Nedokázal jsem jí však její city oplatit. Snad mládí a nerozhodnost mě stále odvracely a nedaly mi možnost city opětovati.
Rád vzpomínám na ty krásné časy. Mnohokráte jsme byli na procházkách a mnohokráte jsme probírali věci obyčejné, které ovšem náš život okořeňovali. I po tu dlouhou dobu jsem se nenaučil city opětovati. Byl to jakýsi karierismus v nepravém slova smyslu. Vážil jsem si víc lidí kolem sebe než osoby, která mi přitom byla mnohem blíž než všichni ostatní dohromady.
Často jsme se procházeli v přírodě a to mě i naučilo přírodu milovat. Je pravda, že od té doby mě příroda zajímá více. Ale jak praví jedna moudrost, člověk neví co vše „vlastní“, až když o to přijde, uvědomí si, o co všechno vlastně přišel. Je to tak. Byl jsem bezcitná bestie, která nedokázala milovat ono něžné pohlaví, které mě mělo rádo, a přitom jsem se považoval za dárce radosti a dobra. Nic jsem nedokázal! Žádný dárce radosti ani dobra, jen kupa necitu a povýšení! Nic víc jsem nebyl. Takový tvor nezaslouží být milován.
Avšak doufám, že konečně přišla má doba, že jak ovoce na stromech jsem uzrál a že jsem si konečně uvědomil, co pro mě znamenala ta osoba. Prosím, odpusť mi. Cítím, že jsem se změnil a chci, abys to věděla