Na jedné párty...

Anotace: 2. část Večer pokračuje...

,,Jak jste poznala Marka?" zeptal se mě. ,,Já ho vlastně ani neznám," přiznala jsem. Až ted jsem si vzpomněla, že stále svírám tu láhev vína, kterou mi Jana vnutila. ,,A vy?"
Přistoupil blíž a uvelebil se na schodě vedle mě. ,,Taky ho neznám," přiznal se smíchem. ,,Dáme si?" navrhla jsem mu. Dlouze se na tu láhev zadíval, jako by se mu při pohledu na ni vybavila dávná vzpomínka.

Nakonec jsme ji přeci jen otevřeli. Večer se rázem stal krásnějším a snesitelnějším. Určitě tomu dopomohl i ten drink, který donesl z rozjeté oslavy.
Povídali jsme si o všem možném. Dokonce se mi podařilo ho přinutit, aby mi přestal vykat. ,,Víš," pravil mezi doušky vína, ,,dříve si muži a ženy vykaly úplně přirozeně. Proto mi to nejde přes pusu." ,,To jsi snad tak starý, že ty doby pamatuješ?" nadnesla jsem a zasmála se. Povytáhl kousek rtu, ale na jeho tváři se usadila melancholie. Zdálo se mi, že si i povzdechl. Co to mělo znamenat?
Večer příjemně ubíhal, ale zmáhala mě únava. Přistihla jsem se, jak mu pokládám hlavu na rameno. Krásně voněl. Tak nějak...zváštně. Jako knihy. Ale ne, jako když si koupíte knihu novou. Voněl svazky starými několik století. Na okamžik se mi zdálo reálné, aby opravdu pamatoval ty časy, o kterých hovořil.
,,Jsi unavená?" zeptal se starostlivě. Pouze jsem kývla na souhlas. Byla jsem tak unavená! Cítila jsem, jak mě políbil do vlasů. Spokojeně jsem se usmála. Z posledních sil jsem zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. ,,Uvidíme se ještě někdy?" zašeptala jsem. Jemně mě chytil za ruku a políbil ji. ,,Možná," řekl. To, že neřekl prostě ne, i když by to byla pravděpodobnější odpověd, mi dodalo naději. Moc jsem o něm chtěla vědět víc. Choval se tak zvláštně...

Musela jsem usnout, protože si nepamatuji, jak jsem se ocitla doma. Vedle mě ležela Jana, spocená, politá...a pozvracená. Udělalo se mi z ní docela špatně. Snažila jsem si vzpomenout, co se odehrálo dál. Bohužel, nic jsem si nemohla vybavit. Šla jsem si dát šumivý vitamin c, bylo lepší se od Jany držet co nejdál. Páchla zvratky a něco si neustále mumlala. Ale nevím, jestli já jsem dopadla lépe. Sice jsem nezvracela, tolik jsem nepáchla, ale zamilovala jsem se do někoho, koho jsem právě potkala. Do někoho,koho už asi nikdy neuvidím...