pohádečka:P 2

Anotace: Díváš se a přemýšlíš,co se Ti na něm líbí.V té chvíli se usměje a ty pochopíš,že ho prostě miluješ.:)

Člověk si myslí, že je vše v naprostém pořádku, ale vždy se všechno pokazí,když to nejméně člověk čeká... Konec starého roku a začátek nového sem zrovna nejlépe neprožila, ale co už... Je to za mnou a ja jdu dál... Dala jsem si předsevzetí, že se změním... Základem bylo nějak se zbavit citu k jednomu klukovi... Je to člověk , kterého znám téměř dva roky a vždy jsme si velmi rozuměli až teď se to hodně změnilo, je to tím že se změnil jak ona tak já... Nikdo z nás neví zda k lepšímu nebo k horšímu, ale oběma nám vadilo, že už nejsme takový kamarádi jako tehdy... Byla jsem do něj více jak rok zamilovaná, ale už to je nějakou dobu , co to je pryč, řekla jsem si jasně , že nikdy nedám přednost lásce před přátelstvím... A o něj jsem jako o kamaráda nechtěla rozhodně přijít... Jelikož spolu chodíme na stejnou školu tak se mi občas stalo, že se mi občas vrátila nějaká ta vzpomínka na to co jsem k němu cítila a tak jsme se domluvili, že si dáme nějaký čas, bez sebe... Už je to dlouho, co jsme se spolu přestali bavit a mě strašně mrzí jak to všechno muselo skončit.. Brala jsem tě jako jednoho z těch lidí, kterým jsem věřila více než sobě.... A strašně mě mrzí, že teď mě ani na té školní chodbě nepozdravíš.... No to je jedno! Dejme tomu že tohle byla další z mých špatných etap mého zatím pubertálního života středoškolačky... Jednoho přítele jsem ztratila, ale druhého nejspíše našla... Pamatujete jak jsem říkala, že jsem nikdy nepatřila mezi oblíbené a většina lidí se mě snažila zničit život tím, že mě uráželi,ponižovali a mlátili?! Tak jednou , je to tak dva roky, se mě jeden z těch , co mi nejvíce ubližovali, zastal! Věřili byste tomu ? On, který je nejoblíbenější u nás ve městě, člověk kterého chtějí všechny holky, člověk , který mi ničil život , se zastal mě ... Člověka , který nic neznamená, není oblíbený... Zdůvodňuje to tím, že byl debil a hodně se změnil! Že tehdy nechápal co to je opravdový život, že si myslel , že když je někdo hezký,bohatý a oblíbený muže si dovolit vše a pak mu to došlo, když mě viděl, že si odmítám nechat zničit život ostatními a že nikdy neustoupím i kdyby mě to mělo bolet sebevíce, když viděl, že se zastanu druhých i když vím že to nakonec schytám místo nich... To ho prý přivedlo k rozumu... Od té doby jsme kamarádi, většinu lidi poštval proti sobě, kvůli mě ! Ze začátku jsme se spolu moc nebavili, protože sem si myslela , že si ze mě dělá jen znovu nějakou legraci... Ale teď, poslední rok, se z nás stali dobří přátelé.. Fascinuje mě , jak jsme každý naprosto jiný navenek, ale máme tolik věcí společných... Před půl rokem jsem mu jasně řekla , že z mé strany není možný , abych se někdy zamilovala do člověka jako je on! A teď?! teď je to v háji přátelé!

Já zamilovaná jsem... Stále nedokážu pochopit , co zrovna na něm vidím... Fajn je pěkný, jeden z mála lidí co se mi tu líbí, ale mě nikdy nezáleželo na vzhledu tak proč? Je inteligentní,to je na něm úplně úžasné, ale v lásce nezáleží přeci ani na tom... Stále sem přemýšlela nad tím proč zrovna jeho miluji, nevím.. Nemám nejmenší ponětí.. Nemůžu říct, že jsme jeden jako druhý protože jsme každý naprosto jiní , ale ani nemůžu říct že jsme každý naprosto jiní , protože jsme si tak strašně podobní v určitých věcech až to není možné... Celou dobu , co cítím , že ho neberu jen jako kamaráda prostě nemůžu přijít na to proč ho tak beru... Pak sem ho jednou uviděla venku... Byl takový jiný než , kdy jindy... Kamarádce to tak , ale nepřišlo.. Tak sem si myslela že se mi to nejspíše jen zdá... Pak se ale usmál , usmál se na mě , a mě se div nepodlomili kolena... To jak se mu udělají tváře kulatější když se usměje, jak menší vráska z úsměvu zdůrazní tu jeho malou téměř nepatrnou pihu u pravého oka, to mě dostávalo do kolen.... V tu chvíli sem prostě pochopila, že nepotřebuji žádný důvod k tomu ,abych ho mohla milovat... Prostě ho miluji, to mi stačí, žádné důvody, žádné pátrání.... Vím že je to opět marné, ale jak říkám já se nevzdávám, a vím , že tady stačí málo k tomu získat to co mě momentálně dělá šťastnou i při pouhé myšlence..:)Stále doufám ve šťastný konec své životní pohádky... A i kdyby nebyl tak co bych to řešila...:) Můj život skončí tak jak to dopustím.. A teď si rozhodně půjdu za svým snem... Ne všechny sny se dají splnit, ale kdo chce ten zvládne i nemožné..:)