Možná se zblázním, miláčku...

Anotace: Další část, tentokrát po dlouhé pauze. Pokud to ještě někdo čte, tak přeji hezké počtení a, jako vždy, se omlouvám za hrubky.

Byla jsem v šoku. Snažila jsem se vzpamatovat a úsměv jsem tetě Ruth oplatila. K mému překvapení upustila sekeru a beze slova mě obešla. Na nic jsem nečekala. Utíkala jsem, na tvářích mě pálily slzy.
Nedaleko domu jsem objevila telefonní budku. Vhodila jsem drobné a čekala.
,,Alex?"
Málem se mi podlomily nohy úlevou.
,,Já-já-já..." začala jsem koktat a rozbrečela jsem se. Úplně jako malá holka!
,,Kde jsi? Co se děje?" vyptával se starostlivě. Tohle jsem si nezasloužila. Měl na mě řvát, dát mi co proto. Místo toho zněl jen smutně.
,,Lucas...já-já ho vi-viděla. Je blízko. Mu-musíš zmizet."
Ticho. Žádná odpověd. Pochopil, co jsem mu právě řekla? Je v šoku? Přemýšlí?
,,M-mluv, prosím tě," zasténala jsem. Potřebovala jsem slyšet jeho hlas.
,,Proč jsi odešla?" zeptal se. Hlas se mu nepatrně zlomil, ale i to stačilo. Nejradši bych si nafackovala.
,,Je mi to líto." Ubohá věta. Ale pravdivá. ,,Nemáš ponětí, jak moc bych chtěla být s tebou. Ale ani nevím, kde právě jsem. Kolem mě šumí moře a stařenky tu po setmění chodí se sekerama." Uchichtla jsem se, ale znělo to spíš jako vzlyk.
,,Máš dost pěněz?"
Přikývla jsem. Pak mi došlo, že přes telefon to těžko uvidí.
,,Mám. Tak trochu jsem tě okradla," přiznala jsem a tváře mi polilo horko. Styděla jsem se.
,,Já vím. Podle všeho jsi na jihu, že?" Začal mi podrobně popisovat, kam se mám dostat. Jméno městečka mi bylo matně povědomé. Měla jsem dojet do centra. Tam na mě bude čekat nějaká Rose.
,, Postará se o tebe. Přijedu co nejdřív - ale jen pokud mi slíbíš, že už mi nikdy neutečeš."

...

Čekala mě cesta autobusem, jela jsem přes noc. Celou cestu jsem si Rose představovala jako plavovlasou bohyni, ženu balancující na hraně zákona, drsnou, krásnou a sebevědomou. Uvítala mě starší hnědovlasá paní s milým úsměvem. Ukázalo se, že je to Nateova matka. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám radovat, že tu nestojí potenciální konkurence, nebo se bát. Ale Rose si nešlo nezamilovat. Pohladila mě po vlasech a políbila mě na obě tváře. Její tmavé oči byly plné jiskřiček. Byla milá, ale zároven temperamentní.
,,Můj chlapec měl vždycky slabost pro pěkná děvčata," poznamenala. Zrudla jsem jako rajčátko.
,,Děkuju za poklonu," zamumlala jsem rozpačitě. Z úst se jí perlil krásný melodický smích. Ona celá byla nádherná. Kdybychom se jen tak potkaly, rozhodně bych nehádala, že má dospělého syna. Zdálo se, že uhodla, na co myslím.
,,Vždycky mi imponovali starší muži. Když se Nate narodil, byla jsem ještě mladinká, ale mezi mnou a jeho otcem byl značný věkový rozdíl. Vůbec to nevadilo. Skvěle jsme si rozuměli."
Objala mě kolem ramen a společně jsme zamířily do jejího bytu. Bylo teprve ráno, ale venku bylo i tak teplo. Rose mi dopřála sprchu a pak jsme si zašly na snídani do nedaleké kavárny. Přes moje protesty mě zatáhla do předraženého butiku a nutila mě vybrat si ,,nějaké hezké letní šaty". Její energie byla nevyčerpatelná, pořád mi něco vyprávěla a já musela uznat, že tak krásné dopoledne jsem ještě nikdy nezažila. Rose mi dokonale nahradila matku a babičku zároven.
Po velkém nakupovacím maratonu, ověšené milionem tašek, jsme se zastavily i na oběd.

,,Natiel?" nadhodila jsem mezi sousty. Hlasitě se rozesmála.
,,Zvláštní jméno, že? Hádám, že mě Nate hlasitě proklíná."
,,Přede mnou si nestěžoval. Jen mě zajímalo, jak jste na to přišla."
,,Našla jsem to v nějaké knize, kterou jsem si půjčila v knihovně. Na konci byl jmenný rejstřík andělů. Tohle jméno tam někdo zakroužkoval. Brala jsem to jako jakési znamení." Ušklíbla se. ,,V té době jsem byla blázen do takových věcí. Dnes už bych mu dala nějaké obyčejnější jméno."

...

Zbytek dne uplynul jako voda. Večer jsme si s Rose (,,Tykej mi, Alex, prosím tě.") otevřely lahvinku vína. Usnula jsem jako špalek, schoulená na gauči v krkolomné poloze. Probudil mě letmý polibek na rty. Instinktivně jsem vztáhla ruce a nahmatala jeho obličej.
,,Stýskalo se mi, " mumlala jsem v polospánku. Můj hlas zněl trochu ochraptěle. Otevřela jsem oči.
Díval se na mě, oči mu pobaveně jiskřily. Nevypadal smutně. Hlasitě jsem si oddychla.
,,Jsem příšerná. Odpustíš mi?"
Začal mě líbat, dlouze a vášnivě. Brala jsem to jako souhlas.