On

Anotace: Tahle povídečka je část kapitoly z mého románu, který snad už dopíšu. Prosím o hodnocení, ať vím, jestli ho vůbec dopsat mám a... díky.

Víťa si ho všimla hned, jak vešel do dveří. Drcla do Nel, "mrkni ke dveřím, Pane Bože, to je chlap."
Vysoký, štíhlý v pase a bedna v ramenou. Světlejší brunet, dobronzova opálený. Úzké rifle zvýrazňovaly jeho nádherný zadeček a bílé tričko bez rukávů s hlubokým kulatým výstřihem odhalovalo pevné, svalnaté tělo.
No dokonalost sama a pastva pro oči všeho ženského pokolení.
Přišel ještě s jedním jemu podobným, ale ten už Víťu nezaujal, i když taky nebyl k zahození. Oběma mohlo být 25-27 let. On, očima sjel vinárnu, jak měsíční krajinu a usadil se i s tím druhým u stolku vedle parketu, šikmo od Víti. To už byla děvčata vyzvána k tanci. Byla to série rychlejších tanců, a tak, když se vrátily ke stolku, žíznivě se vrhly na svou colu s ledem. Nel si zapálila, ale Víťa neměla chuť. Pomalu upíjela svou colu a rozhlížela se po vinárně. Všimla si, že tam ti dva stále sedí a snivě se zadívala na tu mužskou krásu. On, asi pocítil její pohled. S mírným úšklebkem ji sjel pohledem pána světa. Přestože snila, okamžitě zareagovala a na jeho úšklebek odpověděla opičím ksichtem. To, co následovalo, vyrazilo Vítě dech. On vyvalil oči a zíral na ni jako na mimozemšťana. Víťa se zvedla a hrdě odkráčela na WC. Když se vracela ke stolku,
cítila na sobě jeho pohled. Ještě kývla na číšníka a objednala láhev červeného. Posadila se a zapálila si. Číšník přinesl víno a se souhlasem Nel jej rozléval do sklínek. Děvčata si přiťukla.
Začala se hrát další série k tanci, a to pomalou skladbou
New Orlleans od Animals. Víťa ztuhla, byla to její nejmilejší skladba. Ta nejzamilovanější, obalená ve vzpomínkách, něžná a opojná. Ucítila na sobě pohled. Se slzami v očích se rozhlédla a zachytila jeho pohled. Lehce pokynul hlavou a z jeho rtů četla prosbu o tanec.
Přikývla na souhlas a pomalu se zvedla. Když ji vzal do náruče, celá se rozechvěla. Vnímala hudbu, zpěv, tanec a jeho objetí. Cítila jeho rty ve vlasech a zaslechla jeho šepot. "Cos to se mnou udělala, jsi moc milá, víš to, jsem Mirek a ty?" Uslyšela svůj hlas. "Víťa, jmenuji se Víťa." Víc už nebylo třeba slov. Oddali se hudbě a tanci. Něžně ji tiskl v objetí, líbaje ji do vlasů, na čelo a na šíji. Celá se mu poddala, cítíc jeho chvění. Byla to jejich chvíle souznění. Prožívali spolu něco, co se dá jen těžko definovat. Svět kolem nich přestal existovat.
Zůstali jen On a ona. Buď pochválena tato chvíle. Chvíle souznění srdcí, splynutí duší, a ta si žádala i splynutí těl....... Pokračování příště.