New life

Anotace: ** 1. čáást ** Jmenuji se Emily Williams a je mi osmnáct let. Mám delší blonďaté...

** 1. čáást **

Jmenuji se Emily Williams a je mi osmnáct let. Mám delší blonďaté vlasy, do kterých si dávám ještě občas světlý melír, moje oči jsou hnědé, jsem na ně strašně pyšná, mám plné růžové rty a sportovní postavu. Narodila jsem se v Paříži, ale už tam nebydlím, protože mojí rodiče jsou rozvedení. Rozvedli se, když mi bylo osm let, ale pamatuji si to, jakoby to bylo včera. Měla jsem to nejhorší dětství, co si dokážete představit. Samé domácí násilí z tátovi strany, beznaděj, strach, slzy. Nejhorší vzpomínky, které se mi občas vrací. Nyní žiji se svojí mámou Nelly v Londýně, ale dostala nabídku na lépe placenou práci, tak se budeme opět stěhovat, ale jen o pár kilometrů dál.

,,… uffff ještě pár věcí a mám to konečně všechno sbalené!“ řekla jsem si pro sebe a šla jsem za mámou
,,jak si na tom ty mami?“ zeptala jsem se s úsměvem na tváři.
,,Už to taky budu brzy mít, už jen zabalím věci, co mám ve stole v šuplíku a můžeme jít naložit věci do auta.“
Máma sbalila posledních pár věcí do krabice, přelepila ji izolepou a začali jsme je nosit do auta. Když bylo auto plné, vydali jsme se k novému bydlení, nevěděli jsme, co nás čeká, protože dům nám zařídil mámy nový zaměstnavatel. Přijeli jsme na navigací určené místo, vystoupili z auta a zůstali stát s otevřenou pusou. Před námi stála luxusní velká, bílá vila s bazénem.
,, Já budu bydlet v takovém luxusu? To se mi nezdálo ani v nejdivočejším snu!‘‘ vyhrkla jsem a začala se radovat.
,,Ještě nejanči, třeba jsme na špatném místě" řekla máma
,,Ne, mami, určitě jsme tady do…"
Ještě jsem to ani nedořekla a už se otevřela velká brána a z ní vyšel nějaký chlapík a pět puberťáků stálo za ním.
,,Dobrý den, Vy jste určitě paní Williams. Já jsem Martin Schmid“ představil se ,, A tohle je Niall, Harry, Louis, Liam a Zayn. Dostal jsem za úkol Vás s chlapci provést po domě.“
,,Dobrý den pane Schmid, ano jsem Nelly Williams a tohle je moje dcera Emilly. Moc rády Vás všechny poznáváme.“
Po seznámení jsme se tedy vydali do domu. Bylo to něco neuvěřitelného! Místnosti byly už zařízené a vše bylo tak strašně luxusní. To se mi snad vše jenom zdá. Zůstala jsem stát v obývacím pokoji, který byl sladěný do černé a bílé barvy, bylo to něco neuvěřitelného. Uprostřed místnosti stál velký černý gauč, před ním visela na stěně televize a pod ní byl bílý koberec na kterém byla palma. Já tam jen tak stála a kochala se, ale nějak jsem zapomněla, že mi máma a Martin utekli zase trošku dál. Když jsem se je snažila najít narazila jsem do jednoho z těch pěti puberťáků.
,, Promiň, omlouvám se, neviděla jsem tě.“ Řekla jsem a podívala se na něho.
,,Nic se neděje! To se stane“ řekl a usmál se na mě ,, Určitě sis nezapamatovala, jak se jmenuji že?“ Pokračoval.
,,No eeeehm… nezapamatovala“řekla jsem a cítila se trapně
,,Já jsem Niall a slyšel jsem, že tvoje máma nám bude dělat stylistku, a také jsem slyšel, že má dceru, ale že jsi až tak krásná, to jsem netušil! Takže Emilly, moc rád tě poznávám, ale už musím běžet, máme zkoušky, ale určitě se ještě uvidíme!“ vybalil to všechno na mě a já opět zůstala stát s otevřenou pusou, nic jsem neříkala a jen přemýšlela. Vyvolalo to ve mně miliony otázek.