Vyznání: Motýlí polibek

Vyznání: Motýlí polibek

Anotace: Představuji Vám svou první povídku ze série Vyznání. Bude se jednat o několik krátkých povídek, které na sebe nebudou navazovat, jedno však budou mít společné - na konci každé z nich bude vyznání lásky.

Sbírka: Vyznání

Tiše jsem vystoupila ze stínu vysokých palem, které lemovaly pláž. Už tam čekal v celé své kráse. Ruce v kapsách tmavých džínsů, jako obvykle, poklidně sledujíc západ slunce za obzorem. Sluneční záře zbarvila klidné moře do oranžova. Jemné vlnky si pohrávaly s větrem a narážely na útesy, jenž obklopovaly moře. Ten zvuk jsem milovala. 
 
Vydala jsem se za ním. Jemný písek mi křupal pod nohama a letní vánek příjemně čechral rozpuštěné, mírně zvlněné kadeře. 
 
Když mne spatřil, věnoval mi hřejivý úsměv. Slunce mu osvětlovalo pravou tvář. Vypadal dokonale.
 
„Ahoj,“ pozdravil, v očích mu pohrávaly radostné jiskřičky. Musela jsem se nad tím pousmát. Vypadal jako malé dítě, které dostalo vytouženou hračku. Tak šťastně.
 
„Ahoj,“ odpověděla jsem stejně mile a zárověň tiše, abych nenarušila tu chvíli. Přistoupil ke mně tak blízko, že se naše těla dotýkala. Pomalu sevřel mé dlaně do svých a zhluboka se mi zahleděl do očí. Ty jeho byly plné něhy. Dvě bezedné, modré studánky. V tu chvíli jsem měla pocit, jako by do mě propaloval díru, jako by viděl až na samé dno mojí duše. Jako by mohl pouhým pohledem přečíst všechny moje myšlenky, pocity, které k němu chovám a skryté touhy, má tajná přání. Ten pohled byl tak spalující, sálalo z něho teplo, které dokáže pohladit na duši.
 
Očima jsem sjela na jeho pootevřené rty a pocítila neuvěřitelnou touhu je políbit. Zatoužila jsem po tom kouzelném dotyku motýlích křídel. Najednou jsem si uvědomila, že se naše rty nepřibližují jen v mé mysli, nýbrž ve skutečnosti. Zapadly do sebe jako dva kousky skládanky, které pro sebe byly stvořeny. Všechno kolem mě náhle zmizelo. Byli jsme jen my dva. Já a on. V podbřišku se mi rozlétlo hejno drobných motýlků a po těle naskákala husí kůže, snad vzrušením.
 
Objala jsem ho kolem krku a jednou rukou zabloudila do jeho neposedných měděných vlasů, jemných jako to nejkvalitnější hedvábí. Cítila jsem, jak jeho ruce objaly můj pas a přitiskly mě blíž. Něžně mi přejížděl dlaněni po zádech.
 
Jeho rty chutnaly sladce, jako po malinách a medu. Užívala jsem si ten nejkrásnější okamžik, tu čarovnou atmosféru romantického polibku při západajícím slunci s tím, koho miluji. Sen každé dívky.
 
Neochotně jsme se od sebe odtáhli, ale oba jsme se museli nadechnout. Opět jsem se zadívala do těch hlubokých tůní. Odráželo se v nich vše, co cítil.
 
„Miluju Tě,“ završil tak dokonalou chvíli dokonalým vyznáním. Srdce se mi zastavilo a následně rozbušilo závratnou rychlostí. Myslela jsem, že mi vyskočí ven z hrudi. Můj pohled zjihl.
 
„Miluju Tě,“ vyznala jsem se z pocitů i já a znovu ho políbila na rty.
Autor Kathleena, 28.06.2017
Přečteno 1047x
Tipy 3
Poslední tipující: Discord, Omnia vincit amor, Morgenstern II.
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Já vím, bylo to tu mockrát, ale chtěla jsem to napsat po svém. :) Děkuji moc za pochvalu. :)

01.07.2017 18:36:17 | Kathleena

Tak dokonalé klišé... Sice už tisíckrát opakované, ale tobě se to vážně povedlo ;) Jen tak dál

01.07.2017 18:10:03 | Omnia vincit amor

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí