Vyznání: (Ne)jen kamarád

Kathleena Povídky » Romantické

Právě jsem nesla objednávku na stůl číslo sedm, když jsem koutkem oka zahlédla, že do dveří vstoupil Ricky, můj kamarád od dětství. Rychle jsem hostům naservírovala kuře na kari, které si objednali a spěchala k vedlejšímu stolu přijmout další objednávku. Dnes byl v restauraci frmol.

 

Jakmile měli hosté vybráno, vzala jsem jídelní lístky a svižným krokem mířila do kuchyně. Ricky mezitím postával u baru a sledoval mě nedočkavým pohledem.

 

„Ricky, promiň, ale teď na tebe nemám čas, je doba oběda a já mám lokál nacpaný k prasknutí,“ prohodila jsem chvatně ve chvíli, kdy jsem minula bar. Už jsem chtěla vejít do dveří vedoucích do kuchyně, když mě zastavil Rickyho hlas.

 

„Noro, počkej, musím ti něco říct.“ Udělal několik pomalých kroků mým směrem. Všimla jsem si, že jeho věčně rozzářená tvář je zachmuřená.

 

„Proboha, stalo se něco?“ vyděsila jsem se a obešla bar, abych na něho lépe viděla.

 

„Ne, nic se nestalo, jen ti musím říct něco důležitého.“ Sklopil pohled k zemi, jako by se mi styděl podívat do očí. Najednou připomínal malého chlapce, který něco provedl a teď toho lituje.

 

„Noro, nevykecávej se a makej, copak nevidíš, že je tu narváno?“ ozval se hluboký hlas mého kolegy Tima, který v rychlosti prošel kolem mě, v rukách několik talířů s jídlem.

 

„Ricky, já opravdu musím jít, řekneš mi to později,“ už jsem chtěla odejít, ale Ricky se jemně dotkl mého loktu, aby mě zastavil a zpříma se mi podíval do očí.

 

„Ale já ti to musím říct hned, dřív, než znovu ztratím odvahu.“ Nechápavě jsem ho sledovala a nevěděla, co si o tom myslet.

 

„Už když jsme byly malé děti, veděl jsem, že jsi ta nejúžasnější dívka na světě,“ spustil, přičemž mě upřeně propaloval pohledem. Opatrně mi vzal jídelní lístky z rukou a položil je na bar. Chytil mé dlaně do svých a pokračoval: „Vždy, když jsem byl smutný, dokázala jsi mě rozesmát. Byla jsi mi oporou pokaždé, když jsem to nejvíc potřeboval. Byly doby, kdy se ke mně všichni otočili zády, ale ty ne. Ty jsi vždy stála po mém boku a táhla se mnou za jeden provaz. Jsi mým světlem na konci tunelu, jsi mým záchranným kruhem, když se topím v beznaději. Jsi jako padající hvězda, jež za temné noci míří k obzoru. Jsi jako slunce, které po dlouhé bouři rozzáří zatažené nebe. Jsi mou kapkou naděje v oceánu prázdnoty. Miluji tě, Noro, miluji tě každým kouskem svého bytí a nepřeji si nic jiného, než abys taky ty milovala mě,“ zastrčil mi neposedný pramen vlasů za ucho a usmál se.

 

Dívala jsem se na něj s otevřenou pusou, neschopna slova. Moje myšlenky se rozprchly všemi směry a já měla v hlavě totálně vymeteno. Z oblouznění těch nádherných slov mě probral až potlesk, který se rozezněl restaurací. Několikrát jsem zamrkala a rozhlédla se.

 

Všichni hosté, včetně Tima, stáli v hloučku kolem nás. Tleskali, výskali a dojatě se usmívali.

 

I já se se slzami v očích usmála a roztřeseným hlasem pronesla. „Taky tě miluji, Ricky.“