ČERNÁ HODINKA

„Každý člověk,každý z nás je jenom část příběhu“


Zlatohlávek pomalu letí vlahým podvečerem,je brzký podzim nebo snad pozdní léto a nádherná narudlá oblaka dávají celému městu magický přísvit. Zlatohlávek letí ulicí s nízkými jednopodlažními domy. V dálce se tyčí cumulonimbus a je slyšet vzdálené hřmění které nenechavá nikoho na pochybách,že bouře tam někde za obzorem má velkou sílu. U malého přístřešku který zakrývá poštovní schránku jednoho z domů letící brouk na okamžik zaváhá jako kdyby si chtěl
přečíst jméno majitele domu. Je to ale chyba. Mezi plankami plotu doposud sedící vrabec bleskurychle vyrazí a sevře brouka do zobáku. Sousto je to však veliké a tak ho upoští. Zlatohlávek se pokusí využít příležitosti k úniku a vyrazí mezi plankami plotu do zanedbané zahrady. Vrabčák zafofruje křídly v obratném manévru,přeletí plot a svoji kořist dostihne.Po krátkém nerovném zápase si odnáší svoji večeři zpět na plot ,kde bude hodovat v paprscích pozvolna zapadajícího slunce. Ale nechme ho v klidu najíst a věnujme se raději majiteli domu. Zrovna je ve svojí dílně. Soustředěně cosi pájí na pracovní desce. Je to chlapík kolem padesátky střední postavy,rozcuchané krátké černo šedé vlasy,brýle posazené na výraznějším řeckém nose,vcelku příjemná tvář,tedy pokud by se tak nemračil. Je velmi soustředěný. Práci přerušuje jen proto aby nahlédl do přiložených plánů,nebo si něco vyhledal v počítači. Zvoní zvonek u domovních dveří a muž jde otevřít. Jeho dílna zabírá většinu obytných prostor malého domu. Jinak je dům neudržovaný a panuje zde značný chaos. Muž otvírá dveře. Přejde dvůr a odemyká branku. Je to zásilková služba. „Pan Černý“ ptá se poslíček. Náš muž mu bez řečí podá doklady a podepíše dodací list. Poté převezme nevelký balík a bez rozloučení zavře dveře. Balík si odnese do svojí dílny. Ještě okamžik se věnuje svojí práci,ale po chvíli balík otvírá a kontroluje jeho obsah. Zdá se že je zaskočený,něco si kontroluje na PC,potom ve svojí dokumentaci a je stále nervoznější a naštvanější. Najednou strne v náhlém okamžiku poznání. Bere do ruky telefon a vytáčí číslo. Po krátkém vyzváněni se ozve nakřáplý hlas.
„Ahoj copak se děje Petře“. Muž odpovídá „na něco jsem přišel to musíš vidět“. Hlas ze sluchátka „ale já zrovna ted nem..“, „Josefe“řekne rozhodně muž „chci abys přijel hned jeto moc důležitý“. „Tak dobře za 15 min. jsem u tebe“odpoví sluchátko .Kamera na Pc zazoomuje jakoby něco pozorovala.Venku se nám zatím pěkně stmívá na parapety bubnuje drobný deštík a také hřmění je nyní slyšet více nahlas. Je zřejmé že lépe bude dnes pod střechou nežli venku.
Petr si kontroluje svoje záznamy. Zazvoní zvonek a Petr jde otevřít . Je to Josef muž o pár let mladší slámovitých vlasů uštvaná tvář ne příliš pohledná. „Ahoj“ říká Jozef. Petr beze slova ustupuje stranou a pouští Jozefa dovnitř.Nedůvěřivě se rozhlíží po okolí. Venku se zatím rozpršelo,velké kapky deště hlasitě dopadají pod úhlem do oken. „ Jsem dost promokl půjč mi ručník“říká Jozef. Petr opět beze slova ukáže na koupelnu. J se suší a ptá se „tak o co jde?!“ P odpovídá„ pojd se mnou. Vede ho do svojí dílny. „Podívej na tohle“ ukazuje mu cosi nastole „a ted na tohle“ukazuje dál „a taky tohle“. „To není možný“reaguje J „myslel jsem že jsi říkal že je to běh na dlouhou trat“. „To jsem si taky myslel“ tváří se Petr zasmušile. Kamera integrovaná na nedalekém PC opět nepatrně zaostří. V tom uhodí blesk. Je to hodně blízko,oba sebou polekaně trhnou. Rázem vypadne elektřina v celém domě stejně jako v celé ulici. P rozsvítí příruční svítilnu,zaštrachá v policích a rozsvítí několik tábornických svítilen .J mu pomáhá. Pokusí se nahodit pojistky a zjištují že je výpadek rozsáhlejší . „Tohle bude asi chvilku trvat“ prohlásí P. Rozmistuje diodové svítilny po dílně i na chodbu k toaletě. Dům zahalí mlžný bledý přísvit. Kapky deště buší do střechy a blesky za oknem křižují oblohu. Hřmění se ozývá prakticky nepřetržitě. Oba se vracejí k pracovnímu stolu. „Tak co tomu říkáš“ ptá se P. Je to úžasný netušil jsem že to jde zvládnout takhle rychle,jak jsi to dokázal?“ P na J zkoumavě hledí. „To ale není moje práce“ odpoví. „Cože“ J vykulí oči ,že se zdá že mu vypadnou. „To není možný nikde jsem o ničem podobném neslyšel,pokud by to někdo měl v takovýmhle stádiu tak už by musel něco publikovat. To to... ledaže“. „Ledaže by to chtěl utajit“ dokončí P. „Jo leda tak přikývne J a tváří se při tom nedůvěřivě. Petr ho ted sleduje vyloženě nepřátelsky. „Tak mluv komu si to

řekl“vybafne. „Nikomu jinýmu jsem o tom neříkal takže si to musel být ty tak dělej komu si to řekl?!“ P zvyšuje hlas. J se tváří překvapeně „ale já já ne...“ „Tak kdo?!! Kdo asi když ne ty ,nikdo jinej to nevěděl myslel jsem že jsme přátelé ty... ty kreaturo! „Ale já opravdu nemám tušení...“ blekotá J a mává rukou v obraném gestu,protože Petr se zdá být čím dál víc rozzuřenější ,ale najednou zpozorní „moment neslyšel jsi něco jakoby někdo venku lomcoval brankou „ „No to by snad zazvonil ne“ opáčí J. „Nefunguje elektřina takže ani zvonek,jdu se tam podívat ty nikam nechod ještě jsme neskončili“říká přísně Petr. „Jasně“ odpovídá J. Petr váhavě odchází ke vchodovým dveřím. Venku stále vytrvale prší a ozývá se ted už trochu vzdálené hřmění. Jozef mezitím vytahuje telefon ,vytáčí číslo a tlumeně hovoří „ ty debile komu si to řekl ,jak jako co snad jsem ti jasně řekl že je to tajný ,chceš všechno podělat?“ Petr se vrací ode dveří .Zahlaholí do dílny „nikdo tam nebyl jdu se vychcat“.J. ještě více ztlumí hlas a opatrně se přibližuje ke dveřím do chodby,cosi mumlá do telefonu a přitom nahlíží do spoře osvětlené chodby je slyšet spláchnutí záchodu i puštění vody do umyvadla. Opírá se o zárubně a tlumeně nadává do telefonu „nekecej laskavě mi už kurva přestan lhát“ Venku se zableskne. „Ted sem se na to koukal,proboha ty si myslíš že jsem úplně blbej?“ J. Znovu nahlíží do chodby ,dveře do koupelny jsou otevřené do umyvadla s šuměním dopadá voda ,ale koupelna je prázdná. J. udiveně a zároven fascinovaně hledí na proud šumící vody, telefon má stále přitisknutý na uchu. Zableskne se .Náhlý příliv světla,vyloupne z temného stínu na druhé straně futer se opírajícího Petra. J. Stojí jako zařezaný. P: „Já to věděl ty hajzle ty svině převlečená za kamaráda ty ty hade ! S tímto výkřikem se na J. vrhne a strhne ho na zem. Josef má stále telefon u ucha i v Petrově zuřivém sevření „prosím tě“vyjekne „já ti zavolám pozdějš „ukončí hovor. P se na něj stále zuřivě sápe, uhodí J. do tváře, není to žádný tvrdý úder ,je zjevné že P není zrovna dobrý rváč. J do této chvíle se zoufale bránící vztekle zaryčí „ty vole“ a naplno se vloží do zápasu. Nemotorně doráží na P pěstmi a donutí ho se stáhnout do defenzívy. Sice se u toho dˇábelsky šklebí ale je jasné ,že ani J. není zrovna expert na boj muže proti muži. Údery nemají dostatečnou sílu aby mohly P doopravdy ohrozit. Jistou bolestivost ale vykazují a P je díky tomu stále zoufalejší .Nečekaně nahmátne pochromovanou velkou psí misku a uhodí s ní J z boku do hlavy(hlasitě to zaduní) Úder to není nijak silný stačí však aby J se zaskučením spadl na bok „ty vole co děláš“zaskuhrá „chceš mě zabít?“ Petra jakoby zvuk úderu vrátil do reality. Zmateně se rozhlíží „ne ne to ne promin.“ „Jau to bolí“ říká J ublíženě „a na co tady máš tu psí misku vdyt nemáš psa?“ „To mám kvůli zlodějům“ odpovídá P nepřítomě vypadá to,že o něčem přemýšlí. J: „To jako toho zloděje praštíš tímhle přes hlavu“?P: „Ne snažím se nafingovat že mám velkýho psa“. J: „Tak proč si ho nepořídíš“? P: „Víš kolik toho taková potvora sežere? A kromě toho nesnáším psy“.Venku šumí vytrvalý hustý déšt. Chvíli mlčení přeruší J. „ Řekl jsem to Martinovi promin.“ P přemýšlivě pokývá hlavou. „Je to divný Martin je nˇouma neměl by na to takhle to vypilovat“.J: „Mohl někomu prodat ten nápad“ P : „Ten je trouba i na to někomu to prodat“ Petr se pomalu zvedá ze sedu. „ A kdy si mu to vlastně řekl.“J: „Pár měsíců?“ P: „To jako dva? J: „Jo tak asi ,možná tři.“ P: „Hmm,do prdele říkal jsem ti přece že to... moment to nějak nesedí. To sakra nesedí, Koukal jsem na net a objednávky na tyhle komponenty tam jsou už minimálně pět měsíců a to ještě musíme připočítat nějaký ten výzkum a vývoj to by zabralo další půlrok i nějaký slušný vývojový skupině dostat to do takovýho stádia a hlvně tohle už se dá rovnou použít stačí to poskládat a vymyslet k tomu chlazení. A vzhledem k tomu jaký množství poptávají vyrobit toho už někdo musí mít plný sklady. Kamarád co mi to přeposlal,říkal že už to dělá tři měsíce dvanáct kusů denně. Musel na týden odjet a nechtěl přerušit dodávku. Jsou za to dobrý prachy. Možná až moc dobrý. Sakra jakto že jsem si toho nikde nevšimnul a to mám na takovýhle prácičky nastavenýho hlídacího psa. Ty vole a taky proč to vyráběj takovýmhle způsobem vždyt kdyby si na to udělali továrnu tak by je to vyšlo 1000 krát levněji to je hodně divný.“ P se zamyšleně škrábe na hlavě. J se taky pomalu zvedá „
P si soustředěně zamne kořen nosu a povídá : „tady něco sakra smrdí ,pojd pomůžeš mi tomu přijít na kloub,ne prosimtě ni neřikej,kurva nasral si mě člověče ani nevíš jak, ja bych za tebe dal ruku do ohně.“Pomalu se šine do pracovny J jde pomalu za ním. P otvírá velkou plechovou, skřín vyndavá plastové boxy na stůl a otvírá je.„Co vidíš“ houkne na J. J obhlédne stůl a zasmušile povídá: „bunˇkoví(kaskádoví) selektivní generátor, baterie a úložiště dat zároven samozřejmě ,tvoje práce,hmm už si vyřešil to chlazení?“ P se Mračí: „zatím ještě ne,tedy ne žádným ekonomicky zajímavým způsobem.“ P popojde k vedlejšímu stolu „A tady vidíš co?“ J zaujatě rejdí očima po stole musí si posunout blíž jednu z malých bledý svit vydávajících lampiček. „něco podobného ale není to totéž jako to tvoje tohle je řešeno trochu jinak trošku elegantněji a je to je to větší o dost,“ P zakroutí očima „prý elegantněji chtěl bych vidět to chlazení“vyčkávavě J pozoruje. „Ty vole tak vo co de“ J: „já nevím fakt nevím vážně věř mi.“ P: „já ti věřím ,jenom mi to nejde do hlavy,někdo si tady vyrábí něco na čem já léta pracuju a to něco není nic menšího než v podstatě napodobenina lidského mozku s podstatně vyšší energetickou nezávislostí a já se o tom nedozvím? Vlastně nikdo se o tom nedozví ,protože ten někdo si to nechává pro sebe? A to i přesto ,že už toho musí mít plné sklady?jaký to dává smysl ? Počkat a to není všechno ,nejenom že je ticho po pěšině,ale já bych se nebýt náhody ani nedomákl toho že to někdo vyrábí. To znamená že ten někdo si dává pozor i konkrétně na mě? A proč když mi to evidentně nevyfouknul? Já na to žádnej patent nemám.“ J : „máš pravdu to je zvláštní, jedině že by si ten NĚKDO dával pozor na všechny co jsou potenciálně schopný to rozpoznat,ale to by musel hlídat hroznejch lidí. A proč to vůbec tajit?
J vypadá že mu to začíná dávat smysl. „Víš mám takovou teorii,ale slib že se nebudeš smát.“ P něco neurčitého zabručí. J: „no takže já o tom přemýšlím už léta, internetová sít existuje už dlouhou dobu a postupně se zvyšuje počet serverů a také uživatelů se svými počítači a telefony ,vytváří se stále hustší a komplikovanější propojení .A právě před pár lety jsem čet jednu studii pojednávající o určité kritické míře propojených jedinců v systému po jejímž překročení celek nabývá vlastní uvědomění autor se zabýval např mravenci, neurony v mozku kořenovým systémem propojené rozsáhlé lesní porosty kterým kdysi lidé přisuzovaly zvláštní sílu či ducha .Základem je systém jedinců a způsob propojení .P: hm a dál jaké to mělo ohlasy ?“Z jeho hlasu je cítit ironie . „ J: to je právě zajímavé, vyšlo to v časopise bylo to i na netu bylo k tomu hodně komentářů, ale když jsem to později hledal tak už jsem to nenašel.A tak si ted říkám když vidím tohle ,pokud by to byla správná úvaha a kdyby sít po překročení určité kvantitativní hranice nabyla vědomí o čem by asi tak přemýšlela? Jisté je že její úvahy by oproti těm lidským byli nesrovnatelně rychlejší. Myslím že během pár minut by TO vědělo všechno potřebné o prostoru kolem sebe i o nás. Pár minut možná pár desítek minut by stačilo aby TO dospělo a ….P:A? J: a začalo si to uvědomovat vlastní zranitelnost , vždyt stačí nějaká globálnější katastrofa která stále hrozí na mnoho způsobů anebo se lidé konečně rozhodnou vyhladit se navzájem nebo i nějaký rozsáhlejší blackout může tuto rychle se rozvíjející entitu ohrozit .Víš já si netroufnu odhadnout jestli to dokáže cítit strach,ale možná se To bojí. A bojí se to tím víc čím víc To může ztratit. Snaží se to zabezpečit vytváří si vlastní nezávislí mozek .Možná už ho má a třeba ne jenom jeden. Snaží se vytvořit si co největší zálohu a taky zametá všechny stopy projíždí články ty nevhodné maže ,možná vytváří nějaké vlastní,skrytě manipuluje a kdoví co ještě dělá? P:možná maže i lidi, můj kamarád Franta z elektrofakulty měl takovou zvláštní nehodu sjel s kolem ze silnice a rozmlátil si hlavu o strom,už to bude rok vzpomínám si že hodně experimentoval s možnostmi propojení sítí a taky blábolil něco o supermozku. J: no ale na tom snad nic není na kole umře spousta cyklistů. P:právě , on nebyl cyklista kola nesnášel a pochybuji že by na nějaké vlezl natož aby na něm jel. J:počkej ale to znamená že....sakra měli bychom to nějak zveřejnit ne? P:Ne to neznamená nic, prosim tě vždyt jsou to jenom domněnky.
A jak bys to chtěl zveřejnit?Po internetu?Pcheche. Stejně je to ptákovina. Vždyt tady hovoříme o něčem co je shopný si ve vteřině přečíst celou technickou knihovnu a v další vteřině rozlousknout jakýkoli známý technický problém myslíš že by s tý gigantický megamozkovny vypadlo něco tak banálního jako je tenhle můj nápad? J: „Ten nápad není banální je naopak geniální a navíc ho vylepšil. A taky si myslím že HO můžou trochu omezovat naše vlastní omezení,JEHO chápání reality má základ v našem myšlení a taky musí určitě realizovat jen to co dokážeme mi sami vyrobit
tím je limitován.“ Chvíli je ticho .P vypadá zachmuřeněji a zachmuřeněji. Náhle se s drobným cvak rozsvítí světla v domě zároven zazní hučení větráků stolních počítačů ,vrnění lednice i plynového kotle. Kamery Pc potichu zoomují. Oba přátele se zasmějí ,nejdříve nervozně jaksi zakřiknutě potom už hlasitěji uvolněně. Venku už padají jen drobné kapky deště. Zazvoní zvonek u domovních dveří. P zvedne hlavu. „Já to říkal že jsem něco slyšel“ A hrne se ke dveřím ,stiskne interkom . „Ano kdo je tam.“ „Zásilková služba“ ozve se z reproduktoru „máte tady expresní zásilku“ .Petr otvírá dveře, přeběhne dvůr a odemyká branku. „Tak kdepak to má...“ Tři téměř vteřinu po sobě jdoucí pufnutí brutálně přeruší jeho otázku a Petr se hroutí k zemi.Tmavě oblečená drobnější téměř ženská postava ho překračuje a vchází do domu je slyšet pouze : „co tady sakra dělá...“a zase tři pufnutí potom drobné zasténání které přeruší čtvrtý výstřel. Za malou chvíli už od domu odjíždí tmavý vůz .V oknech domu jsou vidět odlesky plamenů následuje drobný výbuch a plameny zachvátí dům nadobro.
Jen štíhlé prsty s pěstenými nehty vytukávají do palubního tabletu auta zprávu „objednávka vyřízena.


konec