Klíč ke snům

Klíč ke snům

Anotace: Tentokrát vám přináším ukázku z mé (nikdy nevydané) knížky "Klíč ke snům", kterou jsem napsal pro dceru. Ačkoliv jsem označil kategorii sci-fi, tak je tento příběh směsicí různých žánrů - sci-fi, fantasy, komiks, dobrodružství, autobiografie :)

  1. Kapitola

 

Nam Repus seděl za řídícím pultem svého meziplanetárního plavidla a zadával palubnímu počítači své nové poznatky v bádání o směru a rychlosti šíření hlouposti.

„Ve svém dlouhodobém zkoumání blbosti jsem došel k závěru, že v našem světě poznáváme šest druhů hlouposti. 1) Neznalost, 2) Naivita, 3) Ztráta soudnosti vlivem stáří, 4) Vrozená hloupost, 5) Blbost, která nezná meze a 6) Édilovost .

Édilovost je tou nejhorší formou hlouposti, která je navíc infekční, tedy nakažlivá. K mé lítosti je to vlastně jediná forma hlouposti, se kterou jsem se zatím u Édilů (podle kterých je tato nemoc pojmenovaná) setkal, protože Édilové jiné, nižší formy hlouposti neuznávají. Naopak u nich začínám rozeznávat doposud neznámé syndromy, které posouvají blbost do zatím neprozkoumaných zákoutí. Podle všech mých propočtů jejich křivka evoluce silně, dalo by se říct strmě, klesá. Pokud bude tento vývoj pokračovat stejným tempem, musí nevyhnutelně dojít k dopadu jejich blbosti až na samé dno. V tu chvíli se jejich inteligence bude rovnat rozšláplému rajčeti, kterému se beztak všichni podobají.“

 

 

Nam Repus se spokojeně zasmál svému vtipu, ale dobrá nálada mu dlouho nevydržela.

„Jak je tedy ale možné, že i přes svou naprostou neschopnost racionálního myšlení můžou létat v meziplanetárních plavidlech a vesele šířit svou nákazu? Něco mi tady musí pořád unikat, něco nebo někdo je musí ovládat, jinak to není možné,“ uvažoval nahlas Nam Repus až do té chvíle, než ho vyrušilo červené signalizační světlo a robotický hlas jeho palubního počítače.

„Zvedni zadek brachu! V kvadrantu 3, sektoru 1 se objevila zvýšená koncentrace blbosti šestého stupně! Našlápni tu starou rachotinu a vzhůru na ně!“

Nam Repusovi se opět rozzářila tvář. Miloval svou práci jako nic jiného, vždyť kdo si může s čistým svědomím říct, že jeho životní poslání je zároveň i jeho koníčkem?

Došel k pilotnímu pultu, sedl si do kapitánského křesla a pronesl k palubnímu počítači: „Mám dojem, že budu muset začít prozkoumávat i stupně inteligence palubních počítačů. Máš slovník jak dlaždič,“ usmál se ještě a dodal. „Cíl: kvadrant 3, sektor 1. Vpřed, ty stará rachotino!“

Počítač zpracoval všechna potřebná data a vesmírné plavidlo s Namem Repusem na palubě vyrazilo vstříc dalšímu boji s hloupostí.

Mezi tím už se v třetím kvadrantu začala projevovat nákaza. Ve vzduchoprázdnu hlubokého vesmíru plula vesmírná loď Édilů a kolem ní se do dalekého prostoru začala rozšiřovat zelenomodrá mlhovina blbosti. Pomalu pohlcovala všechno, co jí přišlo do cesty. Pokud by mlhovina zasáhla jakoukoliv, i neobydlenou planetu, blbost by v ní zakořenila a zrodila by se nová kolonie Édilů, kteří by nákazu šířili dál a dál. Naštěstí vždy včas zasáhl Nam Repus. A i dnes se tak mělo stát. Ale něco se přihodilo, něco neočekávaného, co převrátilo vše naruby.

Vesmírná plavidla Édilů vypadala trochu jako obrovské popelnice a stejně tak i zapáchala. Byla vyzdobena různými hadicemi, trubkami a kovovými výstupky, které na první a vlastně ani na druhý pohled nesplňovaly žádný účel. Lodě postrádaly jakýkoliv styl a účel. Podle všech známých zákonitostí by neměly držet vůbec pohromadě, natož lítat. A přesto se rychlostí mžiku přemisťovaly z jednoho konce kvadrantu do druhého.

Nam Repus se blesku rychle přibližoval k nakaženému místu. Na hlavním monitoru už jasně rozeznával tvar Édilské lodě a hloubkové senzory pachu rozeznaly v nepřátelském plavidle jednu bytost.

„Jenom jeden? Tak to bude hračka! Rozluč se se svou smrdutou popelnicí, ty zapáchající obludo, odešlu tě na cestu do smetiště dějin!“ zaburácel Nam Repus a zároveň odjistil pojistku joystiku, který držel křečovitě ve své svalnaté ruce.

Senzory lodi Édilů zaznamenaly blížící se nebezpečí a automaticky otevřely obranné uzávěry odpadních kanalizačních děl. Vypustily neproniknutelný oblak nebezpečných výparů, kterým se Nam Repus musel vyhnout, pakliže si chtěl zachránit život. To ho ovšem vychýlilo z původního kurzu a značně zdrželo. Obratně však oblétl smrtelně zapáchající oblak a zaměřil svůj rychle se vzdalující cíl.

Náhle si v dálce před Édilskou lodí všiml stále se zvětšující bílé trhliny. Édilská popelnice, jako by byla trhlinou vtahována, začala rychle mizet z dostřelu, až byla bílou nicotou vcucnuta celá a ztratila se z dohledu.

Nam Repus dolétl na místo, kde byla ještě před okamžikem bílá trhlina, která vtáhla Édilskou loď, ale teď už senzory nezaznamenávaly nic zvláštního. Jen nekonečný vesmír. Trhlina byla pryč.

„Bílá díra,“ pronesl Nam Repus překvapeně. „Tak přece jen existuje.“

 

----

(ukázka z komiksu, který je součástí knížky)

Autor PATA, 11.06.2019
Přečteno 79x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Helen Zaurak
ikonka Komentáře (7)

Komentáře

Struktura vesmíru je nezávislá na tom, jak jej člověk vidí a vnímá. Tedy, i život je takový, jak na něj nahlížíme, pravou podstatu zřejmě nikdy neobjevíme. Všemu, co známe a víme, všemu co je, předchází mysl. Nedokonalá. Přesto, dalo by se říct, existuje jistá bláznivá logika. Díky ní jsou naše malá dobrodružství přesvědčivá, právě proto, že jsou tak nepravděpodobná.

Pěkný podvečer :-)

11.06.2019 19:38:33 | Helen Zaurakreagovat

Taky bych sem už chtěl "hodit" nějakou tu povídku, ale nedokážu udržet delší text pohromadě :(

11.06.2019 13:57:29 | lonewolfreagovat

To já už taky ne... tohle je hodně staré. Nakonec to máte doma už skoro 10 let.
Od vás ale nepřišla tehdy žádná reakce, tak to zkouším tady... ;)
Zdá se ale, že tady stejně nikdo dlouhé texty nečte... a já nejsem výjimkou... přiznávám :)

11.06.2019 14:01:16 | PATAreagovat

Já tu tvojí knížku nedávno hledal, že si jí jako přečtu znova a..., nemohl jsem jí prostě najít. Tak nevím kam jsem jí zašantročil.
Ty postavy na obrázku pod textem mi připomínají Eso Rimmera a Slizku :)

11.06.2019 14:07:39 | lonewolfreagovat

:)
Z tebe jsem tehdy udělal v tom příběhu hodně důležitou postavu... zato David mi tehdy asi šlápl na kuří oko, tak jsem ho tam celkem "setřel" :)
Ale oba jste byli kladnými hrdiny ;)

11.06.2019 14:20:52 | PATAreagovat

No musíš to sem dát celý, myslím že jsem to snad ani tehdy nestačil dočíst. Byl jsem nedůsledný :)

11.06.2019 17:55:09 | lonewolfreagovat

Původně jsem chtěl, ale pak jsem zvolil cestu ukázky a komentářů... podle toho jsem se chtěl rozhodnout, zda má cenu to tady dát celé. Myslím, že je rozhodnuto ;)

11.06.2019 18:23:12 | PATAreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter