7 Ran Smrti: Tady začínáme...

7 Ran Smrti: Tady začínáme...

Anotace: 7 Ran Smrti byla jedna z mých prvních "prací"... Po pár letech jsem se rozhodl udělat z fantasy sci-fi.

Sbírka: 7 Ran Smrti

Kdyby nezaryl drápy do okraje střechy, Raswala by čekala jistě smrt. Voják Spectry, který do něj v běhu narazil, však takové štěstí neměl. Jeho lebka se roztříštila o cestu dole jako zralý meloun.

Pod Raswalem se to jen hemžilo dalšími vojáky Spectry. A jako by toho nebylo málo, přivolali si ještě letecké posily.

„A to všechno jen proto, že Odboj.“ Shrnul svou situaci cynicky a začal se vytahovat nahoru. Rychle se převalil přes okraj římsy, odběhl kousek stranou od okraje, a prudce se k okraji znovu rozeběhl.

Pevně přitom věřil, že ho zase nesrazí další nepřítel. Raswal se mocně odrazil od okraje a zavyl.

Tenhle pocit miloval. Pocit letu mu vždycky připomněl, co přinášelo být arpex. Geneticky modifikovaný člověk. Kombinace lidské a zvířecí DNA.

Dopad mu ale připomněl, co zase bylo na škodu.

Drápy zaryl do protější zdi, ale sjel dolů. Potlačil bolestivé zavrčení a začal se drápat vzhůru. Nebyl by ve špatné situaci, kdyby vojáci dole nezačali střílet.

Už schytal pár ran do zad. Sám sebe uklidňoval, že to už brzy skončí. Když ale koutkem oka zahlédl blížící se pěchotní vznášedlo a jeho kulomety, tuto situaci zařadil mezi ty opravdu nejhorší.

Střely začaly trhat zeď. Několik z nich mu roztrhlo i levé rameno.

Poraněnou rukou se pustil, ale stále vysel. Dolů ho dostala až druhá dávka. A společně s ním letělo dolů i patro budovy.

Tak trochu doufal, že mu kus zdiva spadne na hlavu a na místě ho zabije a doufal, že padající suť zabije i pár černě oděných vojáků Spectry.

Při dopadu ale zafungovaly laboratorně naprogramované reflexi.

Překulil se a začal utíkat. Suť dopadala kolem něj. Probíhal mezi deštěm zkázy a vojáky.

Z ulice vypadnul v rekordním čase.

Smysly mu dovolili chvilku odpočinku. Vojáci Spectry jsou půl ulice od něj a myslí si, že skončil pod sutí. Slyšel je.

„Takže mě chtějí živého.“ Domyslel si a prohlédl si zraněnou ruku. Rána srůstala pomalu jen proto, že mu ruka visela na pár centimetrech svalů.

Nemluvě o dlani. Ta byla úplně na kaši.

Raswal zavyl a ruku si urval. Tím na sebe upozornil vojáky Spectry.

Jako první se vynořilo z ulice vznášedlo. Raswal bezmyšlenkovitě vyrazil vpřed.

Tělo nechal na pospas reflexům a začal se rozhlížet. Hledal jakoukoliv únikovou cestu.

A jednu našel.

Staré dveře.

Sáhl až na dno svých sil a do dveří narazil v plné rychlosti. Prošel skrz. Prořítil se chodbou a při dopadu se pod ním urvala podlaha. Až po dopadu si uvědomil, jak šílený to byl nápad. 

 

S vyraženým dechem se snažil zaostřit své okolí. Ale byl neustále vyváděn ze snahy silným hučením v uších. Trvalo minutu, než vůbec začal vnímat.

Prozatím byl v bezpečí, takže mohl dokončit to, co chtěl udělat už předtím, dát se dohromady.

Raswal zavřel oči a přes obrovskou sílu vůle se uvolnil. Tělem mu projelo zamrazení a na jazyku cítil chuť kovu.

Rukama mu začala dorůstat. Nejdříve pomalu, ale čím více dorůstala, tím se doba regenerace zkracovala. Raswal se na ruku podíval a sledoval stříbrnou tekutinu, která vytváří novou tkáň. Ale tato obnova si vybrala svou daň.

Raswal se cítil slabší. Mnohem slabší, než byl normálně.

Dnešek byl vážně nejhorším dnem od okamžiku, kdy se postavil na stranu Odboje.

„A to jsem uprchl z laboratoří.“ Usmál se a zalitoval toho.

Hrudí se mu rozšířila bolest z rány po kulce. Raswal použil část energie i na její částečnou obnovu. Potřeboval by se najíst. Čehokoliv.

Po obhlídce okolí, i když nenašel nic k jídlu, nad svou situací téměř zajásal.

Propadl se až hluboko do starých šachet pod městem. Rozhodně měl náskok. Spectra do takových míst posílá jen arpexi a to ještě ke všemu mladé.

Takže svým chováním upozorňují na svou přítomnost široké okolí.

Raswal si prohlédl svá zranění a po krátkém průzkumu usoudil, že lepší už to nebude. S námahou vstal a vydal se do temnot tunelů. 

 

Až po hodině bloudění konečně našel světlo.

Vzhůru vedl starý výtah. Vysoko nad sebou viděl Raswal spodek důlní věže. Nejdříve vyzkoušel výtah. Byl funkční, ale vypadal velice staře. Nastoupil a po chvilkovém rozmýšlení zmáčkl jedno ze dvou tlačítek, u kterého byla šipka směřující vzhůru.

Jel, ale pomalu a skřípavě. Raswal doufal, že takhle na sebe neupozorňuje vojáky Spectry. Už v tunelech jich nad sebou slyšel desítky. Ne li stovky.

Šli po něm.

Ale přesně to chtěl. Jinak by se nepovedla mise, ke které se dobrovolně- nedobrovolně upsal.

Odboj potřeboval dostat jednoho jediného archiváře z města. Starý knihovník měl totiž informace o místech, které momentálně Spectra hledá ze všech sil.

Celému odboji bylo jasné, že to, co Spectra hledá ze všech sil, musí Odboj získat za jakoukoliv cenu.

Už tak byla situace zoufalá. K celému plánu potřebovali někoho, kdo bude dobrovolná návnada, zatímco tým Odboje dostane archiváře pryč z města.

Raswal byl arpex. A i když byl na straně Odboje, stále k němu hodně lidí chovalo odpor. Nevyčítal jim to, ale tak trochu doufal, že když se vždycky trochu předvede, že aspoň přestanou neustále mručet.

Raswal nesnášel, když mu někdo mluvil za zády. Radši byl, když mu někdo usiloval život. Takhle aspoň věděl, co má čekat.

Výtah se na chvíli zastavil a Raswal trhnul hlavou.

Na chvilku usnul.

Protřel si rukou oči a zívnul. „I ta trocha spánku je lepší, než nic.“ Při prohlídce okolí zjistil, že se dostal dost daleko za město. Ale ne dost daleko na to, aby ho nezachytili skenery.

Pořád měl ale náskok.

Ale i přes to si ještě dovolil odpočinek.

Kousek našel žlab s vodou. Ponořil do něj celou hlavu a chvilku si jen oplachoval odřený a spálený obličej.

Dnešní den začínal vlastně snadno.

Raswal vyvolal rvačku, do které se zapojili i vojáci Spectry.

Ale bylo jich dost málo na to, aby představovali nějaké komplikace.

Jenže pak přišla zpráva o zrádci v kruzích Odboje a vyzrazení celé akce, a když si celou situaci vyhodnotil Srbovský, velitel zajišťovacího týmu, tak se rozhodl celou akci dotáhnout do konce.

Raswal se chtě nechtě stal návnadou a tak začala hodinová honička po městě, plná konfliktů a rvaček.

Vynořil hlavu z vody a zhluboka se napil. Pak se otočil k městu.

Slyšel dusot nohou, nad městem přelétávaly vznášedla a Raswal si všiml i bortících budov a zvuk těžkých vozidel. Upřímně doufal, že se záchytný tým dostal z města včas.

A to nejen kvůli svým zraněním, ale i tomu, co je čeká, jestli je Spectra chytne.

Zažil dost v laboratořích Spectry a nikomu to nepřál.

Bylo na čase vyrazit. Svižným tempem dorazí kolem noci k předsunutému stanovišti Odboje. Než vyrazil, dovolil si zregenerovat opět nějaké rány, ale opět jen tolik, aby se nevyčerpal. Nakonec pomalou chůzí vyrazil.

 

„Utekli.“ Gregor z obrazovky konstatoval fakta.

Koktající idiot byl jen typický člověk. V takovýchto městech se to občas stává.

„Dvanácti stům ozbrojenců, vysoce výkonnému vyhledávacímu systému a skoro stovce obrněných vozidel a vznášedel… A vám jednoduše unikne skupina pěti opic v kevlaru, důchodce a vzteklý čokl. Přičemž právě vy, jste vydal rozkaz, aby ten prašivec byl hlavní cíl!“ Gregor udeřil pěstí do stolu a kamera se vypnula.

Když se spustila znovu, stál Gregor nad popraskanou kamerou, mezi troskami stolu. Velitel hlídky se ani neodvážil nadechnout. Jen trochu uvolnil kolena a mírně se zaklonil dozadu. „Důkaz lidské bezvýznamnosti a důkaz o nekonečnosti primitivní lidské pitomosti, vídám denně. Jsem zvyklý i na následky takových chyb.“ Gregor se odmlčel. Přísné, temně modré oči žhnuly, stejně jako i černý prostor za ním.

Za Gregorem se objevoval oceán modrých hvězd. Z bodů vystřelila vlákna a ta se začala spojovat a vytvářela jasnou, pulzující síť. „Ale vy, jste je vážně všechny překonal.“

Body zazářili a Gregorovi oči se přísně upřely za hlídače, kde se zjevila zakuklená, černá postava s mečem a plynulým pohybem probodl hlídačovi zátylek. Čepel vyjela ústy snadno ven a zůstala tam.

Nejhorší bylo, že velitel hlídek stále žil a poblíž rány cítil mravenčení. Oči obrátil vyděšeně ke Gregorovi, který byl nyní nakloněn nad kamerou a usmíval se.

„Na druhou stranu ale je třeba takovou blbost zkoumat, aby se už neopakovala.“ Jeho oči se otočily k postavě za hlídačem a kývnul.

Čepel vyjela ven a velitel hlídek se složil na zem. Pořád žil, ale nemohl se hýbat.

„Ghoste…“ začal Gregor se zamyšleným výrazem. „Já je chci všechny mrtvé a toho archiváře chci bez rukou a nohou tady. Vidíš v této jednoduché větě, kterou jsem v rozkazu opakoval, něco nesplnitelného? Něco, co nechápeš?“ Ghost zakroutil hlavou.

Rudé oči se sklonily k hlídačovi na zemi. Jen na okamžik se podíval na svůj odraz v rudých očích masky. Chtěl vykřiknout při tom pohledu. Velitel hlídek měl celé tělo pokryto stříbrnou masou, která občas rudě zapulsovala.

„A tady tenhle?“ zeptal se tlumený, klidným hlasem. „Co by. Nalož ho na transport a pošli sem. Jak říkám, jeho pitomost musí být prozkoumána.“ S těmi slovy Gregor přenos ukončil a posadil se do tureckého sedu k troskám.

Z kapsy vytáhl doutník a po chvilkovém hledání sirek, si i zapálil. Mohutně se nadechl a klidně vydechl. Snažil se uklidnit.

Musel si připustit, že teď ho ty opice vážně zranili a to hodně. Daleko více, než za posledních deset let. A k tomu všemu jim pomohl i ten čokl. Spolupracoval s tím, co měl roztrhat.

Gregor si protáhl ruce. Opět se kolem něj rozzářily modré body a přímo před ním se objevila holografická složka s rudým nápisem Raswal.

Okamžitě po ní sáhl. Holografické byly i listy. Takže měl Gregor pocit, že se prohrabuje papírovými poznámkami.

Raswal byl typický arpex. Schizofrenikům byly do těla voperovány implantáty, které neustále přenášeli do jejich mozků Gregorův hlas.

Byla to jejich jediná společnost v temných kobkách. Během celého procesu docházelo k negativním konfrontacím s lidmi a častému týraní.

Přidejte k tomu ještě děsivé halucinace a získáte naprosto mentálně vyšinutou trosku, která nenávidí celé své okolí.

U většiny to tak bylo, ale pár zemřelo.

Ztráty Gregor neřešil.

Nikdy.

Jeho spíš zajímala pokrok. Těm, co přežili, pak upravoval těla a vystavoval je jejich hranicím. V závěru vznikl Arpex.

Zuřivé, regenerující se monstrum. Gregor často přirovnával arpexe k vlkodlakům.

Tyto mystické nestvůry mu vlastně dali tak trochu podnět k jejich vzniku.

Občas se ale stalo, že nějak arpex zešílel a uprchl. Ale devadesát devět případů ze sta se vždy podařilo odchytnout. Jinak se toulali po světě a chovali se jako zvířata.

Jenomže Raswala chytil a podmanil si Odboj. To už ale Gregora nezajímalo. Gregora spíš zajímalo, kde bere tu výtrž.

Raswal zaútočil na Spektru už jedenáctkrát společně s Odbojem.

Nepůsobil nijak moc velké škody, ale Gregora dopalovalo, že jeho výtvor mu nebyl po vůli. Svým způsobem byl rád, že po něm v tom městě šli. Ale aby jim odpustil ztrátu archiváře, tak by museli zajmout Raswala živého.

Gregor už měl pro něj vymyšlené speciální uvítání. „O takových věcech se ti nezdá, milánku.“ Usmál se Gregor a nechal složku zmizet. Musel teď řešit i jiné problémy.

Tlesknul. Před ním se objevila mapa okolí města.

Začal počítat a vytyčovat body. Přitom světla na stropě jeho pracovny občas blikala rychleji, to když Gregor psal čísla do holografického bloku, nebo potemněla, když Gregor přemýšlel. Nakonec měl plán, jak budou teď postupovat, a zjistil, že zase tak moc neztratil.

Skoro až zalitoval, jaký rozsudek vynesl nad velitelem hlídek. Ale pokrčil nad tím rameny. Nebyl zrovna typ člověka, co by porušoval své sliby. A k tomu se vázala i druhá, negativní stránka, že sliby plnil.

Dal Odboji šanci toho nechat hodinu před celou jejich akcí. Jinak zničí několik jejich základen v širokém okruhu. Neposlechli.

Rozkazy vyslal pouhou myšlenkou. Nemusel mluvit s nikým. Modré hvězdy se rozzářily a nyní vytvářela složitou síť pulsujících vláken. Všichni napojení na Spectru se podřídí.

Druhý rozkaz patříl vědcům, ať se připraví na hromady těl.

A třetí byla zpráva pro Odboj. Sdělil jim své úmysly. Odkryl své plány. Připravil je. Jen aby jim ukázal, jak moc vše myslí vážně.

Autor Dextero, 22.01.2022
Přečteno 129x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí