7 Ran Smrti Uvěznění

Anotace: Raswal se vrací "domů" a uvědomuje si, že Odboj prakticky neví o Gregorovích plánech zhola nic...

Sbírka: 7 Ran Smrti

Masakr venku s ghostem ani nehnul. Nezajímal se ani o nakládání zajatců, ani krmící se arpex.
Dokonce ho ani nezajímali vojáci, kteří sbírali mrtvá těla a odnášeli je do obrněných vozidel. 

Stejně tak ghosta ani nezaujala přehlídka bojových vozidel, která hlídala zajatce Odboje.. Jeho zajímal jen Gregor, který o něčem důležitém diskutoval s dalším ghostem. 

„Vypadáš hrozně.“ Prohlásil o jeho stavu Gregor, když ho viděl.
Ghost jen pokrčil rameny. Ještě nebyl čas na to, aby si vytáhl z obličeje střepy z helmy a dovolil tkáni se kompletně zregenerovat.
„Ztráta archiváře je chyba, pane.“ Změnil téma ghost. „Vím a nemluv o tom.“ Přerušil ho Gregor. „Ale nadruhou stranu jsi nám aspoň získal přístup k jeho mozku i tělu. Nanoboti v jeho krvi nyní vysílají desítky a desítky informací, které potřebujeme vědět. Zbytek už zajistí další ghostové. Ty poletíš jinam.“
„Kam?“ Chtěl vědět ghost. Gregorovi sloužil už několik let. Byl první a zároveň nejlepší.
Gregor se na okamžik odmlčel a zavřel oči. 

Ghost zřetelně viděl slabé, modré světlo, které mu zářilo zpod víček.
„Kam tě pošleme.“ Zamyslel se Gregor a různě natáčel hlavu. Ghost věděl, že zkoumá veškeré další operace a jejich průběh.
Když Gregor znovu otevřel oči, pohled mu padl na zajatého Raswala, který sebou házel v poutech na zemi a vojáci Spectry se ho snažili odtáhnout od jiného vojáka, kterému zuby trhal krk.
„Ach. Výborně.“ Usmál se Gregor. „Poletíš, s naším mladým přítelem, do oblasti sedm a později dostaneš podrobné instrukce.“ Raněný voják s Gregorem ani nehnul. Vojáci Spectry byli mrtvá, oživená těla, vytvořena pouze na přijímání rozkazů. Na nic víc. Byli to postradatelní pěšáci, protože mrtvých bylo vždycky dost.

„Nic víc?“ Gregor si Raswala s povzdechem prohlédl. „Ať je v pohodlí a bezpečí. Postarej se o něj, ať je co nejdříve fit.“ To bylo to poslední, co by ghost za rozkaz čekal, ale nakonec se tím nezabýval.
„Zprávy z dalších bojiště.“ Ozvalo se ghostovi u ramene. Vedle něj se objevila menší postava dalšího ghosta. Gregor mu začal věnovat veškerou svou pozornost, takže se ghost mohl vzdálit. Necítil se nijak šťastně. 

Už poslední tři měsíce byl „pořád někde potřeba“. Tři měsíce nedělal nic jiného, než zajišťování dodávek a dohled na utajených pracovištích.
Nedošlo k žádnému útoku, k ničemu. Odboj se soustřeďoval na povrchové cíle Spectry. Na cíle, které jim Gregor ukazoval. 

Spletitou síť plánů, ukrytou pod tím vším, buď Odboj nevnímal, nebo nechtěl vnímat. Velmi brzo však zjistí, jaká to byla chyba. Tím si byl ghost jist. 

Něco málo z plánu Spectry mu už bylo odhaleno. Ghost věděl, že jakmile se to vše uvede do chodu, Odboj prohraje.
„Co ale bude pak?“ napadlo ghosta. Odpověď na tuhle otázku nebyl schopen najít. Ne, že by nechtěl. Spíše nemohl. Žádná odpověď mu nepřišla dostačující.
Došel pro Raswala, chytil ho za límec a zvedl ho ze země jednou rukou. Raswal sebou zmítal, ale ghost mu dal silný elektrošok rukavicí. To jeho zajatce umravnilo, takže ho v klidu odnesl až k transportérů. Cestou přemýšlel na Gregorovími plány. 

Zahloubán v myšlenkách si nevšiml, že stojí u transportéru. „Potřebujete ošetřit?“ zeptal se jeden z vědců, ghost zakroutil hlavou odnesl Raswala na sedadlo s popruhy. Jeho zajatec sebou házel a neustále se snažil uvolnit pouta. Přes roubík v ústech se zmohl jen na nesrozumitelné huhňání, ale ghostovi bylo jasné, že jim všem vyhrožuje. Velmi pomalu si sundal přilbu a z obličeje začal vytahovat šrapnely, které házel na zem. 

Ani nevěděl, že jeho zranění jsou tak značná. Když svůj obličej zahlédl v malém chirurgickém zrcátku, podíval se na Raswala s takovou nenávistí, jako ještě nikdy na nikoho. 

Celá polovina obličeje připomínala spíše mleté maso, než tvář. Ghost viděl i rozdrcené kosti a okem mu šrapnel prorazil díru až do mozku. Ještě nikdy tak masivní zranění neutržil. 

Raswal se dávivě rozkašlal. Ghost poznal, že se mu směje. Zachoval se však klidně a pomohl nasazovat Raswalovi popruhy, dával si záležet, aby byly co nejpevněji utažené. Vlastně se staral hlavně o to, ať Raswal nemá pohodlí. A když skončil, sednul si naproti němu a naklonil se tak, aby po celou cestu měl výhled na to, co způsobil.
 

Dej mi pryč ty pouta a upravím ti ksicht, ať je symetrický! Raswal nemohl mluvit, ale to mu nezabránilo myslet. Cítil se jako naprostý pitomec, že se odvážil postavit ghostovi s tolika arpexi za zadkem. 

A jako by toho nebylo málo, ještě ani nevěděl, kam letí. Useknuté nohy mu nevadily. Když se podíval na pahýly, regenerace se už činila. 

Jeden z vědců mu navíc něco píchnul velkou injekci olejovité hmoty, aby přežil.
Proč ta péče?
Podíval se na ghosta, ale z jeho obličeje nevyčetl nic. Ty modré oči ho sledovali stejně, jako sleduje dravec kořist. Další v transportéru byli tři vědci a dva arpexové,o které se vědci starali, co si tak Raswal pamatoval, daleko lépe, než kdysi o něj. 

Vznášedlo bylo uvnitř standardně vybaveno. Polohovací lehátka pro raněné, proti nim stěna se zabudovaným počítačem, dvě lavice s popruhy u oken, každá na jedné straně a hned, za dveřmi do kabiny řidiče, skříň se zbraněmi. 

Raswal si povzdechl. Ani ve svém okolí nenašel jakékoliv vodítko. 

Ghost přivřel oči a nepřestával Raswala sledovat. Raswal mu chvíli pohled opětoval, pak sebou trhl prudce kupředu. Ghost sebou sice ani nehnul, zato vědci se lekli a arpexové reagovali zavrčením. 

Raswal k nim obrátil pohled, pak se podíval znovu na ghosta a pak na arpexe. Trhl sebou znovu. Tentokrát arpexové zavrčeli zuřivěji. Ghost je myšlenkami uklidnil, postavil se nad Raswala a napřáhl se k úderu. 

Raswal sebou začal házet a tím vyprovokoval i arpexe. Dokázal je popudit jakýkoliv zvuk, od kterého neviděli zdroj. Praskání popruhů a divoké údery je vyburcovali k agresi ještě snáz, než Raswal doufal. 

Ghost se je pokusil uklidnit, ale oba zaútočili naráz.
Raswal se zadostiučiněním sledoval, jak arpexové nejdříve zmasakrovali dva vědce a vrhli se na ghosta.
Přitom vynakládal obrovské úsilí, aby se dostal z pout. Ale než se mu to vůbec povedlo, ghost vyřídil oba arpexe a nyní mířil ostřím Raswalovi přímo mezi oči.
Raswalovi bylo jedno, že zemře. Lepší, než být opět zajatec Spectry. Prudce vyrazil hlavou kupředu, ale ghost uhnul ostřím a Raswalovi před obličejem vybuchlo slunce, když dostal pěsti do nosu a další rána mu přinesla bezvědomí.
 

Nepočítal už, kolikrát udeřil hlavou o kovovou stěnu cely, ani nepočítal prázdné tácy s jídlem na zemi.
Raswal byl už dlouho zavřený. Na celém těle měl čerstvé šrámy a rýhy. 

Jeho věznitelé ho nemlátili. Jim stačilo, aby tady seděl po tmě a Raswal propadal šílenství. Z počátku tu zuřivost usměrňoval na zeď a snažil se ji prodrat skrz. Ale byly pevná. 

Když si rozedřel prsty až na kost, a uvědomil si, že neuteče, ubližoval sám sobě.
„Protože Odboj…“ vyplivl krvavou slinu a podíval se na poškrábané nohy. Za jak dlouho by si asi ukousl prst? Už se to chystal zjistit, když se dveře náhle zvedly a Raswal musel zavřít oči před ostrým světlem. 

Kdosi rozkopl tácy s jídlem. Raswal zavrčel a stáhl se do rohu místnosti. V polovině cesty byl ale chycen za vlasy a vlečen ke dveřím. Raswal sebou zuřivě házel, vyl a snažil se najít jakoukoliv oporu v podlaze, ale stále klouzal. Nepomáhalo mu ani zatínání drápů do pevné rukavice. 

Když ho vyvlekli ven, donutili ho se postavit. Nasadili mu kovový límec a na ruce, stočené dozadu, těžká pouta. Opět byl na obojku.
Když se mu vrátil zrak, zíral do modrého světla. to světlo jako by vycházelo z holé zdi. 

„Hni se.“ Kdosi Raswala nakopl. Počítal s tím, že to bude starý známý ghost, ale viděl jen obyčejného, řadového vojáka Spectry. Vlastně jich měl kolem sebe několik.
Kdyby neměli takovou výzbroj, možná by se Raswal pokusil o útěk. Samotného jej překvapilo, že vůbec na útěk pomyslel. 

Byl veden na vodítku, historie se pro něj opakovala. Přemýšlel, co s ním udělají?
Budou mu opět pouštět zas a dokola, do široce otevřených očí, jak má ublížit? Budou se mu vrtat v hlavě a zaplavovat jeho tělo mučivou a zároveň slastnou agónií? Anebo… 

Raswal zavrtěl hlavou. To bylo už kdysi a to měli k tomu ještě prostředky. „Teď už by nikoho nenašli.“ Zamumlal skrz límec. Při výcviku arpexů používali vědci Spectry obvykle virutální realitu, pro vytvoření iluze, jak arpex trhá na kusy své příbuzné. Na konci výcviku to měl provést v praxi...
Jeho dozor trhnul prudce vodítkem. Raswal zavrčel, když mu křuplo v krku, ale více se nevzpouzel. 

Nechal se vést až do laboratoře.
Kolem chodili vědci v bílých pláštích. Raswal sebou znovu začal zmítat. Nelíbil se mu pohled na skleněnou krabici s popruhy a úzkým lehátkem. Ale i přes veškerý odpor, se ocitl, pomocí násilí a elektrických šoků, uvnitř. 

To světlo nad sebou se Raswala bral s klidem.
Spíše se připravoval, jak do něj znovu začnou řezat, ale kdosi mu přiložil jen dvě elektrody ke spánkům, a když zmizel z dohledu, víko nad ním se zavřelo.
Raswal sebou opět začal házet, ale popruhy držely pevně. 

Jen se tím vyčerpal. Musel šetřit síly, protože od vědců čekal cokoliv. A na to cokoliv chtěl být připravený.
Kdosi zaklepal na sklo jeho vězení. Vzhlédl a opět získal dost síly na to, aby sebou začal zuřivě házet. Chtěl rozdrápat tvář toho, kdo na něj hleděl. 

Gregor Wood se jeho snažení vysmíval pohledem, ale ve tváři byl stále vážný.
„A to se říká, že psi jsou nejvěrnější tvorové na světě. Ale ty jsi zase jeden z těch, co dokazují pravý opak.“ Raswal, při Gregorově proslovu, sebou přestal házet a nyní jen cenil zuby a třeštil oči.
„Ale co čekat.“ Pokračoval Gregor a postavil se Raswalovi k hlavě. „Po mnoho generací lidé šlechtili vlky a vytvořili z nich nový druh zvířat. S Arpexi se to má stejně. Proto mám i pochopení pro omyl, který se občas objeví, a nejsem k němu hned předpojatý. Uznávám ho, zkoumám a analyzuji. Snažím se zjistit, k čemu to plemeno je.“ Gregor se na chvilku odmlčel. Jeho proslovu Raswal i docela věřil. 

Tak jaký má, podle něj, Raswal účel? Stejná otázka se musela objevit i v jeho tváři.
A zatímco se jeho vězení začalo pomalu hýbat kupředu, Gregor kráčel za ním a začal vysvětlovat.
„Co víš vlastně o šlechtění, Raswale? Já už docela dost. Sbírám DNA všech živých forem, odstraňuji nedostatky a vybíjím slabé. Spectra je vlastně rychlejší, než příroda.“ 

Raswal věděl, o čem Gregor mluví. Během prvních pěti let vybil tisíce druhů živočišných forem jak na moři, tak na souši i ve vzduchu.
O rok později vyslal do světa svých několik druhů, které, aspoň podle Gregora, dokonale nahradili veškerou floru na planetě. S faunou to bylo to samé.
A s lidstvem to pravděpodobně dopadne stejně. 

„Vzhledem ke stavu naši planety, je příroda až neuvěřitelně pomalá. Lidstvo se zaseklo na evolučním stupni vlivem obav z pokroku, sporům, majetku a spletitým, a v mnoha případech snadno porušitelným, zákonům.“ Cvakl zapalovač. Gregor si zapálil doutník a vyfoukl mračno kouře přímo na Raswala. 

Raswal z něj nespouštěl oči. Svaly opět začal tlačit proti poutům. Gregor si toho všiml. „Pořád bojuješ.“ Uznale přikývl. „Co tě k tomu vede, Raswale? Kdy se to v tobě vyvinulo. Ta schopnost vzdorovat Přírodě. Spectře… Mě.“ Se smutným výrazem ve tváře se Gregor dotkl hrudi. „Místo toho, abys byl jen obyčejný člověk, jsem tobě, stejně jako mnoha jiným, umožnil stát se lepším. Divočejším, volnějším…“ 

„A zavřel si mě do klece!“ zařval Raswal a zazmítal sebou.
„Zabiju tě! Sežeru! Roztrhám tě!“ řval. Pak jeden popruh praskl. Bylo to malé vítězství, ale Raswal pokračoval ve své snaze.
Gregor si jen povzdechl a Raswal začal lapat po dechu. Z jeho vězení byl odsáván vzduch. „Hezká věcička, že? Poměrně stará, ale s pár úpravami nám dokonale nahradí stará, výcviková centra. Stěny jsou vyrobeny z klaydumu. Materiálu budoucnosti. Nic neváží a přitom je pevný jako ocel a při vysokých teplotách snadno tvárný. Musí být vystaven obrovsky nízké teplotě, aby natrvalo ztuhnul “ Usmál se Gregor.
Raswal ještě dlouho lapal po dechu, než se konečně mohl normálně nadechnout. Přesto se ale odmítal vzdát. 

Hned, jak znovu nabral aspoň trochu síly, pokoušel se uvolnit. Gregor kroutil hlavou a vzduch vypustil na delší dobu. Tak se to opakovalo několikrát, dokud Raswal nezůstal ležet a ztěžka lapal po dechu. 

Gregor znovu potáhl z doutníku a zamračil se. „Nevýhoda evoluce, je její násilná stránka. Jen ten nejsilnější a nejpřizpůsobivější přežije.“ Raswal otevřel oči a prohlédl si Gregora. „Asi čekáš, že ti konečně vysvětlím, k čemu tě potřebuji, že?“ opět pokračovali v cestě. „Budeš součástí několika vyvolených subjektů, které mi pomohou zase trochu zrychlit náš pokrok a konečně se dostaneme pryč, z této planety. Co víš vůbec o starých civilizacích, Raswale?“  Raswal nevnímal. Spíše nevěřil tomu, co vidí. 

Chodba končila naprosto nečekaně a Raswal jen nevěřícně zíral na osvětlený strop vysoké pyramidy.
„Ještě před Máji, Egypťany i legendární Atlantidou, sem přišla velmi vyspělá civilizace. V porovnání s prvotními civilizacemi, byli asi na stejné úrovni, jako je momentálně lidstvo a Spectra. Rozumíš?“ Naklonil se nad Raswala. 

„Lidé mávají klacky, pomazané lejny a oni je vesele odstřelovali z orbity, když tedy moc dělali problémy. A víš proč?“Raswal ho nevnímal. Sledoval strop.
Byl ve výšce odhadem tři sta metrů. V jejím středu byla plošina s rampou, na které umisťovali podobné boxy, v jakém byl uvězněn Raswal.
„Přišli sem, aby shromažďovaly energii. Energii tohoto světa. Lidstvo dlouhé roky používalo fosilní paliva, pak se obrátilo s nadšením na elektřinu a ekologické zdroje. Do toho všeho ještě přidali atomovou energii a pak kupovali moje plazmové generátory…“ Gregor si povzdechl. Rukou si otřel čelo a zavřel oči. Tvářil se zklamaně. 

„Ano Raswala. Tady, před tebou, přiznávám, že já a Spectra jsme byli notnou dobu zaostalí. I já byl chvilku obyčejná opice. Plazmový generátor… to byl hloupý nápad.“ Gregor si protřel oči a podařilo se mu tvářit se znechuceně i zklamaně zároveň. Box s Raswalem se zastavil a zvedl se do horizontální polohy. 

Raswalovi oči byly ve stejné výšce jako plošina. Viděl jen do třech boxů, a co viděl, naprosto změnilo jeho postoj ke Gregorovi. 

Teď ho nechtěl už jen roztrhat a kusy.
Chtěl ho umlátit jeho vyrvanou páteří. Nechat ho prožít to, co on musel dělat tehdy, když byl předělán v arpexe. Chtěl ho donutit žrát vlastní maso. Pít svou krev.
Probodával by Gregorovi tělo rozžhavenými noži a spousty další věcích, které se do Raswalovi mysli hrnuly jako nezastavitelný příliv. 

Těla byla zmutovaná, znetvořená, zmrzačená… 

A stále žila. Dvě z nich, na které Raswal viděl, mu pohled opětovala. Radši odvrátil zrak. „Energie Raswala. To přivedlo vyspělejší civilizace sem. Oni nepotřebovali něco, co shoří během pár století. Všechny zdroje energie, které znalo lidstvo, by jim mohlo sloužit jako slabší, tužková baterie. Proto stavěli pyramidy, Raswale.“ Rozpřáhl ruce Gregor.
„Aby pomocí sofistikované procedury získávali z jádra planety energii, která jim umožňovala cokoliv. A víš, co je nejlepší?“ Gregor klepnul ukazovákem do boxu. Kdyby mezi nimi nebyla stěna, klepnul by Raswala do nosu. 

Vycenil na něj opět zuby. Znovu se v něm probrala zuřivost. 

„Našel jsem návody.“ Pokračoval nerušeně Gregor. „Návody psané pomocí velmi sofistikovaných kódů, které bylo velmi složité rozluštit. A to nemluvím o následném přeložení a přečtení. Trvalo mi to pět let, Raswale. Pět let! A kdyby odboj nebyla banda stupidních idiotů, trvalo by mi to jen čtyři roky! Tři sta šedesát pět dní a dvanáct hodin. Víš co to je, když musíš odložit své plány byť jen o den?!“
„Pane?“ Za Gregorem se objevil jeden z vědců. Raswalovi věnoval jen tolik pozornosti, aby se znechuceně odvrátil. 

„Jasně jsem vám zdůrazňoval, že toto odporné zvíře může celý projekt jen pokazit. Jeho zuřivost a nestabilita může narušit samotný tok částic energie…“ 

Nedomluvil. 

Jeho hlava několikrát prudce narazila na stěnu Raswalova vězení.
„Jsem velice rád, že jste mě ušetřil zbytečného násilí a rovnou si vyměřil příslušný trest, Vrute.“ Otočil se od ležícího těla Gregor. Raswal sledoval, jak se lebka vědce spravuje.
Jak se obnovuje mozek, potahuje kostí a následně kůži. Okamžik na to Vrut pomalu vstával. Na lebce neměl ani škrábanec. Jen lapal po dechu a tvářil se dezorientovaně. 

Než se však stačil rozhlédnout, jeho hlava znovu narazila o box.
„A ještě jedna pro štěstí.“ Pronesl Gregor se zamračeným výrazem a rukama za zády.
Raswala vůbec nepřekvapilo, že se Gregor nemusel nijak namáhat.
Ze zkušenosti věděl, že Gregor ovládá kohokoliv, kdo je napojený na Spectru.
I Raswala kdysi ovládal, dokud ho do týla nezasáhla střepina kovu, která přerušila toto spojení. 

Raswalovo vězení se na Gregorovo pokynutí ruky přesunulo doprostřed.
„Jen si je prohledni.“ Usmál se Gregor a vznášející se box roztočil. Raswal chtěl sice zavřít oči, ale nemohl. Lákala ho morbidní zvědavost a díval se do těch prázdných, skoro mrtvých výrazů. 

Mutace, která měla těla ostatních, nutila Raswala zvracet. Tak byly odporné.
Zvětšené údy, vyboulené lebky na náhodných místech, oteklé obličeje i těla… Raswal odvrátil oči ke stropu, ale ani tam nenašel útěchu. 

Strop začal tmavnout. Gregor zastavil rotující box a nyní se díval Raswalovi přímo do očí. „Oni tu energii byli schopni získat, ale potřebovali k tomu oběti. Oběti tak nechutné a zvrácené, že i někteří z nich zvraceli. Představ si Raswale… Zvracející bohové. A přitom to bylo třeba. Z každého světa potřebovali sedm speciálně vytvořených netvorů. Jak jsem to zjistil?“ Gregor si poklepal na spánek. 

Všech sedm boxů nyní pomalu začínalo rotovat v kruhu kolem Raswala s Gregorem ve směru hodinových ručiček. Raswal zaklonil hlavu a podíval se vzhůru. Jehlanovitý strop se rozdělil na čtyři části a nyní postupně odhaloval volně se vznášející krystal.
Raswal ve vzduchu cítil statickou elektřinu. Gregor rozpřáhl ruce a do slabého hučení kolem, se začal smát. „Pohleď. Takto doopravdy pyramidy kdysi fungovaly. Přivolávali tu energii sem pomocí primitivní oběti.“
Ve vzduchu se objevily jiskry. Zjevovali se odnikud. 

Ať se podíval Raswal kamkoliv, nemohl najít zdroj. A přibývalo jich.
Při té vší podívané se Raswalovo vězení, i ostatních uvězněných, začalo pomalu otáčet a zrychlovalo.
„Energie přivolaná sem, odstartuje novou epochu. Novou vlnu evoluce. Povznese nás, jako mohla kdysi. Oni si to uvědomili a odešli. Dřív, než to všechno mohlo začít. Než jsme se mohli povznést!“ 

Do sarkofágů začali sjíždět blesky. Ale i do samotného Gregora. Jeho tělo se každým zásahem víc a víc rozpadalo. Očividně to Gregorovi nijak nevadilo. Spíše se v tom vyžíval a jeho tělo se vytrácelo za zvuku blesků. 

Raswal využil poslední zbytky síly, co našel, a začal rvát pouta. Slyšel řev a křik.
Jeho uši byly pod útokem tisíce zvuků. Přidal k tomu hlasitý výkřik vzdorů a napnul svaly. Jeho pouta začala praskat. Raswal s novou naději bojoval a vyl. 

Křik v okolí ho povzbuzoval. 

Nechtěl skončit takhle. To rozhodně ne. Po tom všem se nevzdá!
Pouta povolila. Byl volný. V cestě mu už stál jen silný materiál. Ale i ten brzy začal praskat. Mezi tím se blesky změnili v souvislé pilíře energie, které skrze rychle rotující sarkofágy sjížděli z krystalu přímo do země. Jejich zdroj přicházel odněkud z nebes. Raswal se prodral skrz. Prsty měl rozdrásané do krve, ale to teď bylo jedno. 

A v tom všechny zvuky utichly. 

Raswala to zaregistroval a vzhlédl. Boxy zpomalily otáčení. Až na Raswalův byly všechny plné bílého světla. Pak se ozval jediný zvuk. Spíše to byl otřes. 

Raswalovi se roztřásla každá kost v těle. Cítil mravenčení, a když vzhlédl, spatřil kouli modrého světla, přímo pod krystalem. A pak spadla. 

Gregor to vše sledoval z řídící místnosti a upravoval si kravatu. Ještě před chvilkou byl nahý. Oblékal se v běhu na chodbě. A to ještě byl trošku od krve a vlasy měl mokré, od výživového gelu z “porodní” nádrže

„Funguje to?“ zeptal se jednoho ze zmateně pobíhajících vědců. Odpověděl mu rychlým kýváním hlavy. Všichni cosi drmolili a Gregorovi se ještě zcela vše nesrovnalo v hlavě.
Takže jim vůbec nerozuměl a měl chuť dát průchod primitivním pudům. 

Ale potlačil to. 

Tohle vše bylo až příliš moc zajímavé. Nedokázal nebýt stranou. 

Síla té energie musela být přímo brutální. I jeho dokonalé tělo se rozpadlo.
Jeho pozornost upoutalo Raswalovo snažení dostat se ven.

Jen mrkl. Jeho oko si přiblížilo obraz. 

„On stále bojuje.“ Usmál se. Tohle přesně čekal.
A když se Raswal prodral skrz, Gregor zalitoval, že po tomhle po Raswalovi nic nezbude. Možná dokážou vytvořit kopie, ale Gregor věděl, že stejně jako dokonalý ghost, tak i dokonalý arpex musí být naprostý originál. 

Samotnou bytost vždy vytvářelo nejen tělo, ale i duše. A Raswal byl jeden z nejlepších exemplářů. Během uvažování se v myšlenkách probíral Raswalovou složkou v záznamech. Že se něco děje si všiml jen díky tichu. 

Pobíhající vědci, zvuk přístrojů, řev bouře energie v pyramidě… Vše najednou utichlo.

Gregor vzhlédl směrem ke krystalu, skrze obrovské okno velínu. Koule energie byla něco, s čím nepočítal. Celou tuhle operaci plánoval skoro třicet let. Všechnu tu literaturu co musel přečíst, vědce, které musel nashromáždit a upravit jim trochu myšlení. 

Vytvoření vzácných materiálů i celé pyramidy taky nebyla levná záležitost.

A ani jedno z toho nikdy nenaznačovalo, že dojde k tomuhle jevu.
Jinak se vše dělo přesně tak, jak předpokládal. Podíval se na boxy a prohlédl si těla. Ale neviděl nic jiného, než bílé světlo, které ukrývalo jejich obsah. 

„Jak se drží subjekty?“ zeptal se přes rameno. Odpověď nedostal hned.
Musel všem vědcům způsobit bolest hlavy myšlenkou, aby začali vnímat.
„Jsou…“ začal jeden vědec a odvrátil od podívané oči a zaměřil je na obrazovky.
„Srdeční rytmus je minimální, mozková aktivita také oni…“ otočil se ke Gregorovi. „Oni prokazují známky hibernace.“ 

Jak tohle může někdo prospat? Usmál se sám pro sebe Gregor. „A Raswal?“ Odpověď nedostal. Celá pyramida se náhle otřásla a všechny oslepil jasný záblesk.