Havárie a Messalina

Anotace: Dvě drobné mikropovídky.

Havárie

Požár v motorové sekci, vybuchující palivo. Marně zápasil Centrální počítač s poškozenou lodí, v jejíchž troskách nacházela posádka smrt.

"Opusťte Korzára!" hřmělo na všech palubách, ale těch, kdo mohli uposlechnou, bylo žalostně málo.

Bioložka Formenová, nacházející se náhodou poblíž přechodových modulů, byla uchopena montážním robotem a bleskově vtažena do záchranné kapsle. Sotva dosedl uzavírací poklop, odpálil kadet Max poutací úchyty a zamířil k Zeronu. Planeta, kterou před pár dny opustili, mírná a přátelská, vhodná k osídlení, se teď měla stát jejich domovem.

Malebné údolí uvítalo ztroskotance záplavou pestrobarevných květů.

"Budeme tu jako v ráji," pronesla zasněně mladá žena a přátelsky poklepala robota, který ji zachránil život.

Fešný kadet s nelibostí sledoval její gesto, a když viděl rozzářená světélka, nejvyšší stupeň blaženosti u montážních robotů, neovládl se a v záchvatu žárlivosti vytáhl laserovou pistoli a vystřelil.

"Co blázníš, Maxi?!" vyhrkla udiveně.

"Nemám rád tyhle tupé plecháče," mávnul opovržlivě rukou a zlehka pohladil její plavé vlasy. "Ochráním tě sám."

Něžně se k němu přivinula: "Nevím, kdy přiletí další expedice, ale s tebou, můj drahý, to bude nádherný život. Dlouhé roky báječného osamění."

"Dlouhé roky?" zarazil se a horečně prohrabával havarijní vak.

"Co je, Maxi?"

"Průšvih, drahá! V tom kalupu jsem si zapomněl přibalit náhradní baterie."

Messalina

"Miluješ mě, kotě?"

"Miluju," šeptám roztouženě a jemně kousnu svého modrookého hromotluka do ušního lalůčku. Cítím jeho vzrušený dech i horkou ruku neohrabaně zápasící s rafinovanými uzávěry ženského prádla. Bill je vynikající raketový technik, ovšem jeho milenecké akcie nestojí příliš vysoko. Pomáhám mu zvládnout situaci. ... A hele, trochu jsem ho podcenila! Teď už si vede zcela zdatně. Jeho prsty rozehrávají mistrovský koncert na mém těle. "Ach, Bille," slastně vzdychám a tisknu ho na sebe.

"Kotě ... kotě ... kotě!" vyráží v rytmu, který se zrychluje.

"To je krásné! ... Nádherné!" vykřikuji vášnivě a vzpínám se v záplavě rozkoše.

Ještě poslední polibek a znavený hromotluk odchází. Konečně sama! S chutí si dopřávám očistnou lázeň a pak ze svých útrob vyjímám program "Messalina" a ukládám jej do sejfu. Když cvakne bezpečnostní uzávěr, ulehčeně vydechnu. V naši branži toho na výběr moc není, ale stejně by mě zajímalo, proč právě já neustále dostávám ty nejstupidnější programy.