BEZ CHLAPA JE HOLKÁM SMUTNO

Anotace: Týna s Denisou opět řádí... 9. kapitola

Probouzí mě chlad a šramot od krbu. Denisa sedí na bobku a snaží se probudit plameny k životu. Je na ni skvostný pohled!
Stávám se lesbičkou! - uleknu se. Ach ne. Má věčněchtivka mě ujišťuje, že by nepohrdla krásně tvrdým... Musela to být rána, jak mi spad kámen ze srdce. Uff!
Denisa se otočí a do přítmí pokoje zazáří její oči. Podá mi ruku a pomůže vstát. Odsune konferenčák do rohu sedačky, přilije víno do nedopitých sklenic a uvelebí se v prostorném rohu sedací soupravy. Pohybem mě vybídne, ať usednu mezi její rozkročené nohy.
Vlezu si k ní, natáhnu se po cigaretách, vložím dvě mezi rty, zapálím, jednu dám Denise a zhluboka vdechnu a vydechnu kouř. Upiji vína a opřu se o dívčinu hřejivou měkkou hruď, pozorujíc stropní trámy. Tak takhle nějak musí být v ráji, pomyslím si. A to jsem ujela o čtyřicet kilometrů kratší cestu, usměju se v duchu. Váhám, zda položit otázku, která se mi mučivě dere na jazyk snad od samého kraje.
"Ty, Deniso...," stále otálím. "Deniso, ty jsi lesba?" vyhrknu nakonec rozpačitě. Nerada bych se jí dotkla a pokazila naše mladé přátelství.
"Ale kde," směje se. "Není nad pořádnýho chlapa. Ale s mužskýma je to prostě jiný," dodá.
"A jak si...," nevím, jak vyjádřit svou otázku. Leč ona dobře ví, na co se chci zeptat.
Z jejích rtů pokojem proudí křišťálová bystřina dívčích prožitků. První pusa na lavičce v parku, zpocené ruce puberťáků nesměle těkající na dívčím těle pod tričkem, s protipólem laskajících teplých dlaní - znalých rukou mladé profesorky z umprumky. Šestnáctiletá Denisa stojící modelem sochařce a dosud nepoznaná rozkoš milování.
Tajemství objetí mužských paží s kouzlem sálavého propojení odkryté o pár let později.
Je toho fakt málo, co bychom o sobě v této chvíli nevěděly.
"Chci se milovat," šeptá Denisa roztoužená naším holčičím špitáním. Odběhne a vzápětí se vrací s malým kufříkem. Otevře jej a já konsternovaně zírám na úžasné napodobeniny mužských údů. Malí, velcí, tlustí, tencí... Věrné kopie, se všemi žílami i naznačenou dírkou v hlavince. Jeskyňka se mi z toho pohledu orosila.
Beru do ruky jednoho robertka za druhým, nakonec neodolám a jednoho zkusmo strčím do své dychtivé dírky. Plavuňka natěšeně pomlaskává, když s ním pomalu pohybuji dovnitř a ven. Že se Denisa nezůstává jen dívat, to vám snad ani nemusím povídat.
Po dlouhém šoustbertkování se oddáváme zaslouženému odpočinku.
"Chtělo by to mužskýho. Stejně, viď? Aspoň si pustíme porno."
Nadšeně vypísknu: "Porno?! To jsem ještě nikdy neviděla. Sem s tím. "
"Já tě miluju. Vzato kolem a kolem, sbalila jsem pannu. Sice perforovanou, ale bahnem světa neposkvrněnou. S ženskou nebyla, s robertkem nebyla, porno neviděla..."
Koukáme na video. Jsem zklamaná. Takřka žádná milostná předehra, jenom tvrdá stupidní šukačka. Zepředu, zezadu, s jedním, se dvěma, pořád dokola. Zažít to - no... nevím... Dívat se na to - nuda. Na dovršení všeho hekaj aktéři v němčině. Jářku lidi - úděs. Kdo to neviděl, o nic nepřišel. Nebýt Denisiny ručky šmátralky, tak se snad ani nevzruším.
Denisa vstala, vypla zvuk videa a vsunula jakousi kazetu do přehrávače. S černým hedvábným šátkem se blíží ke mně.
"Teď ti zavážu oči, Týnečko. Ty lež, roztáhni nožičky a čekej. A ani se nehni, ať se děje co se děje."
Zvědavostí vibruju. Co jen to na mě mohla zas vymyslet? Ležím, oslepena černým šátkem, a můj klín se topí v záplavě milostné šťávy. Rozdmychává mě směsice tajemného očekávání a zároveň úzkosti. Slyším Denisiny kroky. Cvakne knoflík kazeťáku a z reproduktorů na stěnách zazní jemné mužské vzdechy. Ruce uchopí mou nohu a něžný jazýček mě pošimrá mezi prsty.
Mužské vzdechy se zrychlují a zesilují, jazyk i ruce stoupají po mých stehnech, už, už - ach, vyhnuly se mé pipince. Ta zoufalstvím neví, co počít. Jazyk škádlí bříško, ruce hnětou kůzlátka, poštěváček k prasknutí nalitý - bolí, nejraděj bych si naň šáhla, ale netroufnu si, kontroluji celé své tělo a jen s naprostým vysílením dociluji toho, že ležím bez jediného hnutí.
Hlas vzdychá a já vzdychám s ním a kroutím se, ne, tohle se nedá vydržet. V mé chlupatince zurčí přívaly milostných šťáv. Sténám s tím neznámým mužem, jenž se pomocí techniky připojil k našemu dívčímu duu.
Denisa vstává, její ruce opouští mé tělo - "ach" - vzlyknu a chci odstranit šátek ze svých očí.
"Ne!!!" - zahřmí rozkaz a mé ruce zděšeně ucuknou a chlap funí.
Denisa vklouzne mezi mé nohy, funění nabývá na intenzitě - ale co to, Denisy je nějak víc, něco nesouhlasí... Klade si mé nohy na ramena, rukama nadzvedne zadeček, chlap zařve - a v tu chvíli probodne mou vyděšenku šílený pyj. Vřeštím a chlap vřeští se mnou.
Milenčina pánev přiráží k mému klínu hluboko a tvrdě a hned zas jemně na krajíček. Můj G bod je vydrážděný k nesnesení. Strhnu si šátek a čučím na tu neuvěřitelnou černou dýku připnutou u Denisina břicha. Ta něžná bytůstka mě mrdá jak pouštní lev, chlap křičí: "Vrazím ti ho tam až po koule..."
Má lulda připomíná jarní tání sněhu...
Áchám, jojkám, kvíkám, snad nejsem vůbec při smyslech. Chlap vydá zařehtání připuštěného hřebce a mou pičku zalijí vlny rozbouřeného moře. Černý pták vyklouzne a já stříkám a stříkám v rytmických intervalech mé stahující se pochvy. Denisa lehá na mě a vášnivým jazykem proletí do mých úst. Líbáme se, černý nástroj vtlačený do našich bříšek.
"Ach, Bože, Božíčku," vzlyknu nakonec a skrývám obličej do jemných zlatých vlasů. Teprve po chvilce se odvažuji zašeptat: "Denisko, miláčku, nezlob se, já jsem se asi počůrala."
Cítím až moc dobře to mokro pod svým pozadím. A ten poklad nad poklady se vzepře na rukou, pohladí mou tvář a řekne: "Ale nepočůrala. To byl koitální orgasmus a ty seš jedna z mála, která při něm tak nádherně stříká. Docela jak chlap. Tos zažila poprvé?"
Nevěřím...
"Je to produkt Skeneonových žláz, žádná moč," dodává Denisa s neotřesitelnou jistotou.

Škodovka se blíží ku Praze. Je úterní podvečer.
Zdá se vám, že se mi ten víkend krapet protáhl? No aby ne.
V mé tašce odpočívá dárek od Denisy. Nový společník pro krásné chvíle. Je růžovoučký, měkoučký s naprosto realistickým povrchem. Jak na míru dělaný pro mou svědící dírku. Napadá mě otázka: "Deniso, kde jsi k těm věcem vlastně přišla?"
"Jeden z dárků od taťky k osmnáctinám. Vždyť jsem ti říkala, že naši jsou bezva. Táta přišel za mnou když už bylo po oslavě a já ležela. Položil na noční stolek kufřík, řek že už jsem dospělá, že mám myslet na budoucnost, používat svůj mozek a jeho dárek. Dal mi pusu a se slovy - tohle ze mě dědečka neudělá - odešel," dopověděla Denisa pro mě neuvěřitelnou vzpomínku.
"Počkej," říkám, když se mi vše dostatečně rozleží v hlavě, "a co ty kazety?"
"Ty mi dal můj kluk, než odjel do Moskvy studovat. On je taky dobře praštěnej. Sem tam mi posílá nové."
"On ví...?"
"No jasně. Holky mu nevaděj. Kdybych šla s mužským, zabil by mě. Tohle je jiný a jemu se to líbí."

Zůstala jedinou ženou mého života a stala se mou vášní. Čas od času přilétá vážená fotografka a sochařka z New Yorku do Prahy, kde na ni čekám já. I po těch letech je stejně krásná, sladká a vášnivá. Jediný milenec, o kterém můj muž neví. Je mým tajemstvím.

A vy mu to nepovíte, viďte?
Prosím.