Blikající lampa

Anotace: Příběh o ní a o něm.

Stála u blikající lampy v šatech tak skromných, že byl vidět každičký omamující záhyb na jejím dokonalém těle.
Zastavil u ní a zeptal se, zda mu nepomůže najít cestu k hotelu.
>Vy jste cizinec?<
>Ano a hledám tu nějaké ubytování.<
Přiblížila se k autu, sehnula se k pootevřenému okénku a svým jemným hlasem radila kudy jet.

>Říkáte, že je to na druhém konci města?<
>Bohužel ano.<
>A mohla by jste třeba kousek se mnou? Ukázat mi cestu?<
>Ne,ne. Já tu teď na někoho čekám a měl by během chvíle dorazit.<
>Aha. Stejně ale děkuji. Třeba se ještě někdy potkáme a budu vás moci pozvat alespoň na kafe. Mějte se pěkně.<
>Vy taky.< Odpověděla s úsměvem a čekala dál na domluveném místě pod blikající lampou.
Tak nesměle a nevině vyhlížející dívka poutala pozornost mnoha nenasytných očí, kterých se v tom šeru začínala trochu děsit.
Přece jen si na sebe vzala vkusné, ale dost vyzývavé oblečení, které normálně nenosí.
Stejně ale dál byla věrnou společnicí blikající lampy, i když bylo deset minut po určeném času schůzky.

Na druhé straně ulice se začínala shlukovat skupinka děsivých chlapů a ten který měl přijít, ještě pořád nepřicházel.

Tak nádherná dívka s postavou bohyně Afrodity se rozhodovala zda čekat dál či odejít, ale v tom u ní zastavil po druhé.

>Znovu dobrý večer.<
>Vy jste to nenašel?<
>Ne. Zamotal jsem se tu a dostal jsem se znovu sem.<
Posmutnělá a zamyšlená dívka nad tím, proč se zatím nedostavil, se začala zase trochu smát a snažila se vysvětlit znovu kudy jet.

>To si nemohu zapamatovat. Opravdu nemůžete jet se mnou?<
>Stejně tu stojíte v téhle divné čtvrti tak sama a já bych měl o vás strach, kdybych vás odtud neodvezl.<
>Vážně?<
>No opravdu. Jen se podívejte na tu bandu chlapů na proti vám.. Tak už si naskočte.<
>No dobře tedy.<

Oba spolu odjížděli od blikající lampy směrem tam, kam ona velela.
Sedačky se jí zdáli velmi pohodlné, auto jí připadalo moc hezké a řidič také nebyl nějak oškliví. tuhle jízdu si náramně užívala, i když v hlavě měla svou nepovedenou schůzku a říkala si, jestli tam neměla zůstat trochu déle.

>Tak jsme tady.<
>Děkuji vám. Doufám, že vás mohu odvést k vám domů, aby jste nemusela pěšky.<
>To nemusíte. Já to mák kousek a ráda se projdu. Sice půjdu přes ten temný park, ale už jsem si zvykla.<
>Co se domluvit takhle. Vy se teď necháte pozvat na něco v tamhleté restauraci a já vás pak vyprovodím přes ten strašidelný park.<
>Promiňte, ale to bych neměla.<
>Co by jste neměla? Jíst nebo pít? Určitě budete mít hlad a já vás chci jen nakrmit. Tak pojďte.<
>Dnes nejspíš ale nebudu moc dobrou společnicí.<
>Stejně jako já nebudu asi dobrým společníkem, protože na vás nejspíš budu neustále chlípně koukat.<

Rozhodla se, že se svými až neuvěřitelně dlouhými, dech beroucími nohy a svou povznášející chůzí, překročí práh restaurace.
V hlavě jí ještě pořád probíhalo, jestli je to dobrý nápad, ale nechala se ovládnout svými pocity.

Průběh byl až neuvěřitelně příjemný. Ona si dala něco malého k jídlu a pak si nechali objednat dobré víno, které pan vstřícný nejdříve dobře z degustoval. I témat bylo dostatek a kolující příjemné energie snad ještě více. Začalo tykání a došlo i na rozlití sklenice s vínem, když se žena vylekala toho, co pocítila. Velkou sexuální energii a taky jak se do ní pomalu vkrádá touha po dotycích.

>Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?<
>Jsem v pořádku, ale tahle rozlitá sklenice je signál toho, že už by jsme měli končit.<
>Pospícháš?<
>Už tu s tebou sedím skoro tři hodiny a přitom jsem měla jiné plány,
takže už bych pomalu měla zaplatit a jít.<
>Kruci. Někde jsem nechala kabelku.<
>Žádný strach. Nejspíš bude ještě u mě v autě. Říkal jsem ti, že tě pozvu, takže neměj žádné obavy.<
>Tak děkuji.<

Zaplatil, oblékl se a vyrazili směrem k autu. Po cestě si jí chytil kolem ramen a než došli k autu, tak mu ruka sjela pomalu k jejímu pasu. Ona byla ráda, že má takovíto doprovod, vedle kterého se cítila velmi příjemně.
Vedle auta jí zastavil, pohlédl do očí, pohladil jí po tváři a zeptal se, zda se nechá pozvat ještě na skleničku k němu na pokoj.
>To je od tebe hezké, ale musím odmítnout. Abych řekla pravdu, tak dnes jsem měla slavit výročí sedmiletého vztahu, ale vykašlal se na mě. Nepřišel pod blikající lampu a nechal mě tam stát v těchto šatech. Ani nezavolal kde je. S tebou jsem si to ale vynahradila. Bylo to opravdu moc hezké a za jiných okolností bych klidně na sklenku zašla.<

On jí Podal kabelku a lezl spět do auta.
>Já myslela, že mě ještě vyprovodíš přes ten temný park?<
>Ano. Jen ti tu beru kabát, ať ti není zima.<
Oblékl jí do svého kabátu, pohladil a vzal jí směle znovu kolem pasu, aby se mohli vydat skrz potemnělí park.

Procházeli tiše. Beze slov.
Věděli že toto je nejspíš jejich poslední chvíle a tak si jí oba užívali. šli co nejblíže vedle sebe, aby cítili teplo a vzrušení, které proudilo v každé buňce jejich těl. Tiskli se na sebe. Ruce lechtali a hladili. Smáli se a byli plní vášně.
Opilí chemií se zastavili a on jí začal něžně líbat. Jí se to velmi líbilo a také si pohrávala s jeho jazykem. Pak si ale uvědomila, že by měla přestat a odlepila se od jeho těla.

>Byl to nádherný večer. Moc ti za něj děkuji, ale teď už bych měla opravdu jít.<
Vrátila kabát a odcházela beze slov, jako by věděla, že to ještě neskončilo.
A taky že ne. On jí doběhl, otočil k sobě a říkal.
>Je mi s tebou tak moc hezky. Ty jsi totiž jako anděl, co mi zkřížil cestu. Jsi jako princezna s tím nejhezčím úsměvem ve tváři. A tvůj přítel? Co je to za hlupáka, když tě nechá čekat venku u lampy. měl by vědět o co přichází, když s tebou není. Já už dnes těžko usnu. Chtěl bych strávit každou sekundu v tvé blízkosti aspoň pro dnešní večer. I kdybychom si měli celou noc jen povídat.<

>Tak dobře. Budeme si ale jen povídat.<
>Koukám, že mi volal jen jednou, tak mě asi tolik nepotřebuje. Jak jsi říkal. Alespoň zjistí, jaké to je, když jednou nepřijdu domů. Kam ale půjdeme?<
>No. ve vší počestnosti na hotel.<
>Mám se bát?<
>Není čeho se bát.<
Vzal jí kolem pasu a šli spět k hotelu.

Povídali si, smáli se a cesta jim ubíhala rychle.
Při vstupu do hotelu přišli k recepci a on objednal ten nejlepší pokoj, který byl zrovna možný.
Byl až ve vrchních patrech a tak oba nastoupili do výtahu a jeli směrem nahoru.
On si znovu přičichl k jejímu krku na kterém měla omamnou vůni svého parfému a to v něm vyvolalo další explozi vzrušení.
Ona to cítila a lhostejné jí to nebylo. Spíše příjemné než nepříjemné, ale hlídala se.
Vyjeli nahoru a vešli do pokoje. Vše bylo nádherně udělané. I bar tam měli. Postel, židle, stoly, skříně a vše krásně laděné do sebe.
Pomohl jí sundat kabát a zatím co si šla sednout, on šel nalít víno.

Bavili se a opíjeli se. Prožívali spolu krásné okamžiky a měli velkou touhu se navzájem dotýkat. Každá molekula na těle se natahovala k tomu druhému a když už se dotýkala, tak se nemohla nabažit.
Doteky se stupňovali, pohledy byli hlubší a sexuální energie rostla.
I ona provokovala a i když by neměla, tak se jím chtěla nasytit všemi smysli. Samozřejmě to dělala slušně. Třeba při tanci si užívala jeho vůně a pohybů. Nebo když jí hladil, tak si užívala jeho dotyků všude kam sáhl a taky se plnila vzrušením při jeho hlubokých pohledech. Poslouchala jeho hezká slova, při kterých hořela touhou, ale řeklo se přece ve vší počestnosti.
Ona stejně své tělo položila na postel a on na ní z dálky jen koukal. V tichu se tam opíjeli pohledy, když najednou ona řekla. >Pojď ke mně, já ti něco povím.<
A on šel.
Nahnul se k ní a ona k jeho uchu. Vzala jeho lalůček celá roztoužená mezi rty a chvíli si sním hrála jazykem. On držel, ale pak svými ústy sjel k jejímu krku, aby ho mohl líbat.
>Ano. Tam se mi to líbí.< A pomalu se pánve obou začínali čím dál tím více prokrvovat.
Líbali se a v tom z ničeho nic ona přestala. Koukala na něj a držíc jeho tváře v rukách řekla.
>To přece nemůžeme.< On jí dal prst na ústa a pak jí něžně políbil.
>Co kdybych ti namasíroval alespoň nohy?<
>To by bylo moc hezké.<
On si vzal židli, kterou postavil k posteli, sedl na ní a masíroval jí chodidla. Bylo vidět, že jsou oba pořád naplnění chtíčem a chtěli by pokračovat.
>Jsi tak krásná. Chtěl bych znát každý záhyb tvého těla.< A hladil u toho její nohy.
>Opravdu?< Sedla si na okraj postele k jeho židli, na kterou si položila nohy, aby je mohl dál masírovat a hladit. Koukala na něho a pravou rukou mu jezdila po hrudi.
Najednou jí zvonil telefon a oba na sebe koukli pohlede, který říkal. Přece to teď neskončí.
>Mám to vzít?<
>Máš ráda hry?<
>Mám.<
>Tak si jednu zahrajeme. Ty to zvedneš a budeš milá. Přitom mi budeš celou dobu koukat do očí. Pokud uhneš, tak jsi prohrála a pomilujeme se spolu. Pokud uhnu já, tak tě nechám jít.<
>Dobře přijímám.<

>Ahoj.<
>Jsem pryč.< Odpovídala do telefonu a přitom mu upřeně koukala do očí.
On jí hladil lýtka a pomalu postupoval nahoru směrem ke kolenu. Oba už asi věděli kam to povede dál a ani jeden to nepřerušil. Pořád na sebe koukali a očima si vyměňovali své pocity. Oba chtěli poznat tu energii, která byla už teď tak silná, že se stěží dalo vnímat něco jiného.
Ona do telefonu sice odpovídala, ale byla tak vzrušená a tak nasycená jeho energií, že se k ní nemohlo dostat nic jiného a tak pomalu ani nevěděla na co odpovídala.
On si přesedl k ní na postel a říkal si v duchu, jak moc je krásná a jak by jí chtěl líbat. Její vzrušení bylo vidět na její hrudi, která se rychleji a rychleji pohybovala s tím, jak do sebe čím dál tím víc nenasytně vdechovala pach toho vzrušení. Nemohl se podívat na její hruď, i když tolik chtěl. Prohrál by.
Koukal jí pořád do očí a rukou jí hladil nohy. Dostal se k jejím dokonalým stehnům, po kterých najednou sjel až hluboko dolů.
Hrozně se jí to líbilo i když z toho byla lehce vystrašená. V tu chvíli se jí všechny pocity nalili do hrudi, smíchali se tam a ona touhou ani nemohla mluvit. Teď už stejně ani neposlouchala co se povídalo v telefonu a soustředila se jen na sebe a své tělo, které jí ukazovalo, co všechno se v něm může odehrávat.
Nepřetržitě koukala do jeho očí a chtěla ho také líbat, ale to by přece prohrála a ona se bude držet ve hře až do poslední kapky.
On sjíždí rukou až na dno stehen a ještě kousek dál, aby dokonal to co začal. Je tak vzrušený, že by mohl prasknout a ona se prohýbá, zaklání hlavu a přerušuje oční kontakt. Celí ten tlak na hrudi se musel dostala ven a to přesně provedla slastný vzdechem, který v sobě měl snad všechny emoce.
Upustila telefon, který spadl vedle ní, sklonila hlavu spět a s pohledem nadržené šelmy mu povídá.

Prohrála jsem.