SEX S ANDĚLEM

SEX S ANDĚLEM

Anotace: Obyčejný příběh a kolik napětí, ovládání i odříkání vyžadoval. ČTENÍ PRO NÁROČNÉ!

Jsem ve věku, kdy se u mužů tvrdí, že v klíně mají už jen jednoho nezaměstnaného a pytel vzpomínek. Ta nezaměstnanost je vyhraněně individuální a s tím pytlem vzpomínek, sice zas jak kdo, ale jinak lze souhlasit. Už proto, že vzpomínání, samozřejmě raději na to příjemné a radostné, je jeden z mála kladů toho pokročilého věku. A tak se leckdy vynoří i vzpomínka na něco nebo někoho léty již dávno zapomenutá a když se více rozpomenete, třeba zjistíte, že jste zažili i cosi nenormálního, když tenkrát ve shonu „loveckých vášní“, nových a nových známostí, jako výjimečné se vám to nezdálo.
Svou vzpomínku začnu nutným krátkým rozborem objektu nadpřirozeného, tedy anděla. Údajně je to bytost neživá, neviditelná a také bezpohlavní a proto ztvárňován jako krásné, většinou boubelaté děťátko. Ten můj však byl až moc živý, viditelný a protože nejen překrásně rostlý, i s andělskou tvářičkou, tedy nejen nepřehlédnutelný, ale právě naopak. Snad skoro všude budící nejen pozornost, ale u mužů dokonce ještě i milostnou touhu.
Považoval jsem ji za anděla. Nejen podle toho, co jsem již popsal, ale také proto, jak nakonec vyplyne z dalšího líčení, že se v mém životě zjevovala vždy zcela nečekaně a stejně tak, skoro jako neskutečná, se i vytrácela. Její zmíněná krása byla dána tím, že vyhlížela daleko mlaději, než ve skutečnosti byla. Hned přiznám, že jsem se nikdy nedověděl ani její věk, dokonce ani jméno, bydliště, co dělá. Nevěděl jsem o ní zhola nic, a tak to až do dnešního dne zůstalo.
Vím však přesně a ve vzpomínce jako záznam na filmovém pásku mi utkvěla všechna naše, vždy nečekaná a jen krátká, nepřeženu, když ještě dodám, že vášnivá setkání. Její pomněnkové oči v nevinně a spíš vážně vyhlížejícím obličeji, ve kterém se snad nikdy nezaznamenal jejímu věku tak přirozený, bezstarostný a radostný úsměv. Ale vzpomínám si i na její špinavě blond vlasy, které však nevykazovaly žádnou zvláštní péči, jak to v jejím věku bývá obvyklé, ale mimořádně harmonizovaly s barvou očí.
Vše začalo v den, kdy v přestávce mezi potápěním jsem se ohříval na břehu přehrady a kdy v tom, až posvátném poklidu, z ničeho nic přede mne předstoupil kdosi, koho jsem si ani nevšiml, že přichází. Děvče, přímo krasavice. Dle prvého úsudku věkem pravděpodobně ještě školačka. I na tehdejší dobu víc než prostě oděná. Nikdy před tím jsem ji neviděl. Pozdravila: „ahoj!“ a aniž by ještě cokoliv dodala, sedala si vedle mne, jako bychom byli dávní, stáří známí. Snad řekla ještě něco, ale jinak na ženu byla neobvykle nemluvná. Slova však nahrazovala snadno čitelným výrazem obličeje a hlavně očí. Z nich jsem okamžitě zjistil, o co jí vlastně šlo. Bez další domluvy jsme se vydali spolu dál od lidí, nedaleko do nitra lesa. Tam se dočkala toho, kvůli čemu vlastně přišla nebo přijela. Na příhodném místě jsme se zastavili, zas beze slova objali a líbali a líbali. Ona vzrušením v obličeji hned celá zarudlá. V krátkých přestávkách mezi líbáním snad dokonce lapala po dechu, aby se po chvilce zas s nebývalou chutí přisála na mé rty a roztoužením tála v mé náruči. Nic víc jsem si nedovolil i když zajisté musela cítit mého k prasknutí naběhlého pyje, jak ji soustavně tlačí do podbřišku.
Však po půlhodině toho nepřetržitého a stále intenzivnějšího líbání, asi byla její touha naplněna a proto řekla: „Už musím jít!“ Zas to její důvěrné „ahoj!“ a než jsem se z toho rozhodnutí vzpamatoval, kvapem zmizela, aniž jsem postřehl, kterým směrem odešla.
Dále jsem o tom zvláštním setkání ani nepřemýšlel a dokonce ve víru jiné činnosti na něj už ani „nevzdechl“. Jenže příští prázdniny, bylo to v neděli a právě v pravé poledne se zmíněný „anděl“ zjevil znovu. Překvapivě jako posledně, z ničeho nic zas stála nade mnou. Opět jen v takových skoro archaických šatečkách, ale ani ty jí neubíraly na půvabu. Podala mi ruku, kterou již nepustila, protože právě za ni, zas beze slova i bez mého souhlasu, mne odvedla jen kousek dál od břehu přehrady. Na malou vyvýšeninu, kde předpokládala, že ve vysoké trávě budeme zcela skryti před zraky ostatních.
Tentokrát si sama lehla na záda a vztyčenými pažemi mi dávala najevo, že si mohu lehnout přímo na ni, což jsem také neprodleně a rád ihned udělal. Sotva jsem dolehl, dlaněmi jako svěrák uchopila mou hlavu a naše rty okamžitě splynuly v dlouhém, skoro nepřerušovaném, oboustranně lačném líbání. Využil jsem této polohy a nezaměstnanou rukou hladit ji částečně dostupná prsa a také stehna, když zalehnutím se šaty vyhrnuly skoro až k pasu. Později přes kalhotky i klín. Cítil jsem, jak je stále více vzrušenější. Jak ji tvrdnou bradavky, ale především také vlhne látka, překrývající její klín. Žár jejího těla ani mne nenechal netečného. Slast mi mimo polibky poskytovaly i doteky všech těch pahorků i údolí. Samozřejmě že i já jsem byl maximálně vzrušený. Zvláště, když jsem již ležel mezi roztaženýma nohama a ztopořeným pyjem se dotýkal jejího klínu. Této předpokládané předehře jsem nechal volný průběh v očekávaní, že každým okamžikem bude už i ona tak vzrušená, že sama dá podnět ke spojení.
Když ona stále nic a já už vzrušením opravdu nesnesitelně trpěl, rozhodl jsem se, že jen po odhrnutí kalhotek do její svatyně vniknu, když pravděpodobně ona sama k tomuto nemá odvahu. Ona však místo jakékoliv vstřícnosti asi vytušila můj úmysl. Jako lasička vyklouzla z pod mého těla, narovnala si šaty, upravila výstřih a jako by nic, k mému údivu až zděšení, už zase stále nade mnou. Snad trochu provinile, možné i omluvně, řekla: „Už zas musím jít!“ Než jsem zpět do plavek zasunul svůj zarudlý a oslizlý pyj a muži ví, že to není jen tak, a také se postavil, můj „anděl“ se rozplynul v prostoru tak, jak to vídáme jen v pohádkách. Zas žádná domluva na příští setkání a tentokrát dokonce ani pusa na rozloučenou.
Jeden z mých přátel, který nás i v té vysoké trávě přece jen zahlédl, si neodpustil, a s podtextem možná i trochu závisti, poznamenal: „S takovým koťátkem, to sis musel užít!“ Ještě že téhož dne se našla spřízněná dušička, která můj přetlak ochotně a ráda, dokonce opakovaně, uvolnila.
Nad tímto prožitkem s „adělem“ jsem se už zamyslel. Vyvstaly otázky: Proč to dělá? Proč mučí až týrá sebe i mne? A proč právě já jsem se stal obětí její, no řekněme, její nezřízené vášně? Zůstaly nezodpovězeny.
Jenže zas nastal čas dalších prázdnin a my na stále stejném místě jsme se koupali ve slunečních paprscích a potápěli v křišťálové vodě přehrady. I toho dne vše běželo zaběhnutým a osvědčeným rytmem a i já vychutnával poklid těch dnů dovolené, když zcela nečekaně a výjimečně až k večeru zas se „zjevil“ můj „anděl“. O dva roky starší, krásnější a snad i smělejší. Neskočila mi do náruče, jak bych po zkušenostech očekával. Přišla jen s pozváním: „Tam a tam, my studentky „pajďáku“, Pedagogická fakulta, pravděpodobně v Ústí nad Labem, děláme asistentky v pionýrském táboře. Po večerce, tedy po 22. hodině, jestli chceš, můžeme se sejít. Budu čekat“ a místo přesně popsala. „Na motorce tam dojedeš za chvíli.“ Nabídka to byla lákavá, zvláště když to děvčátko dozrávalo v ženu a od dnešního setkání snad očekává víc i ona.
Sotva jsem ve smluvenou dobu poslušně vedle silnice zaparkoval, když hned, tiše jako indiánský stopař, z křoví vystoupil můj „anděl“. Teď už jsem alespoň věděl co dělá, ale ani tam jsem se nedozvěděl víc i když jsem se nemohl zbavit dojmu, že mne odněkud znala, ale ani na to jsem se nezeptal. Poodešli jsme jen kousek dál od silnice. A jako tenkrát při prvém setkání, zůstali jsem stát na posečené louce a stejně tak donekonečna jsme se líbali, zatím co mé ruce zkoumaly možnost konečně dosáhnout cíle, obvyklého mezi mužem a ženou. Na sobě měla jen tepláky a pod nimi už nic, což samo o sobě mohlo cosi signalizovat. V duchu jsem jásal a hned se pokusil obojí svléknout. Kupodivu neměla námitky, ba dokonce se svlékáním mi pomáhala. Takže v žáru té tropické noci, osvětlena svitem měsíce, teď tu stála jako socha, ztělesnění ženské krásy a půvabu. Třeba jako bohyně lovu Diana a to všechno živočišné bohatství jsem měl v tomto okamžiku k dispozici. Samozřejmě, že jsem toho chtěl plně využít i když zpočátku jsem nevěděl, zda si tu nabízený přímo přírodní zázrak mám víc prohlížet nebo to sametové, do bronzova opálené a dokonale proporcionálně vyvážené tělo víc hladit a laskat. Stihl jsem obojí a dosáhl jsem takového vzrušení, že mi začalo bolestivě cukat nejen v pohlaví, ale občas i v mozku. Očekával jsem, že každým okamžikem na trávu rozprostře svléknuté tepláky a na ně si lehne. Nikoliv! Mohl jsem se všeho dotýkat, dokonce sát i ztopořené prsní bradavky, a podle libosti hladit i zlaté rouno, bohatě pokrývající její klín, když pro snazší přístupnost se i mírně rozkročila. Takže jsem se občas dotýkal i vyčnívajících stydkých pysků, prokazatelně silně zvlhlých, stále více vytékajícím slizem.
Ničeho jsem nechtěl dosáhnout násilím. Už proto, že jsem byl dvakrát tak starý jako ona! Navíc jsem byl velmi vděčný za to, že za objekt uskutečňování svých pohlavních tužeb si vybrala právě mne. Kolika mužům v té době se něco podobného povedlo? Nakonec mi došlo, že své panenství ochraňuje až pro muže, snad budoucího manžela a to jsem nejen mimořádně doceňoval, ale i respektoval.
A jak ten třetí pokus nakonec skončil? Jako vlastně pokaždé. Asi po hodině toho ukrutného oboustranného pohlavního dráždění, při sexuálních aktivitách čas nepředstavitelně plyne, zas řekla to známé: „Nezlob se, musím se už vrátit do tábora. Třeba už mne teď hledají. Nikomu jsem neřekla, že se vzdálím. Ahoj!“ Tentokrát naposledy. Pak už ji pohltila křoviska, tma a čas.
Když jsem se na to vše po tolika letech rozpomněl a vše si v duchu promítl, dokonce se všemi detaily, jako by to bylo včera, došel jsem mimo vděk za prožitou erotiku, i k následujícímu závěru: Ta žena pravděpodobně v životě trpěla nedostatkem pozornosti, lásky i něhy a současně byla obdařena i nebývalým množství sexuální energie. A přitom a to by měl každý uznat i ocenit, nechtěla být jen sexuální hračkou, ale lásku považovala spíš za svátost. Proto se musela až tak nelidsky ovládat a své touhy krotit, aby už už nepodlehla. Pro její soužení, až utrpení při každém, jistě častém vzrušení, také pro to již zmíněné „zjevování“ se a stejně tak mizení, považuji ji nejen za anděla, ale i za ženu světici. Škoda jen, že už nikdy se nedovím, kdo to byl, jaký měla skutečný vztah ke mně a zda ta pravděpodobně učitelka, došla ke svému předsevzetí, pro které si tolik odříkala.
Autor RU 82, 28.06.2013
Přečteno 1917x
Tipy 3
Poslední tipující: Cassandra, Lady Elleana
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí