U řeky je chajda malá...

Anotace: Kam čert nemůže, nastrčí ženskou.

Byl pátek, v práci jsem to zabalil a prchal domů pro věci co beru sebou na osadu.

Vláček mě vyhodil na naší zastávce, tak jsem si nahodil baťoh a vyrazil. Rychlejší chůzí to bylo tak necelou půlhodinu.

Doklusal jsem do osady, pozdravil jsem se s ostatními a pádil dolů k řece do mojí chaty. Teda nic moc, naši ji za mlada postavili a já v ní každé léto strávil všechen volný čas. Teď je moje, rodiče už nežijí a ostatní z osady mě berou jako z rodiny.

Poskládal jsem si věci, vyvětral, rozhodil postel, protože chata stála blízko řeky a po týdnu bylo všechno trochu navlhlé. Hodil jsem do sebe nějaký ten žvanec a šel se hlásit šerifovi o práci.

Byl jsem v osadě nejmladší a tak se práce pro mě vždycky našla. Natahali jsme dříví na táborák, vše připravili na večerní posezení a já zalezl do chaty naladit kytaru, vždycky po týdnu v tom vlhku se rozjela.

 Večer se táborák rozhořel, sedli jsme okolo, opékali buřty, trsali na kytary, zpívali jak kdo uměl, prostě jako vždycky.

Pravidelně se účastnila táboráku neteř šerifa, holka asi v mých letech, trochu pihovatá a huba ji jela, no co mám povídat.

Vždycky hodinu před odjezdem posledního vlaku jsem jako nejmladší měl za úkol ji doprovodit na zastávku. Což o to, mě se líbila, jmenovala se Míša byla pěkně rostlá, prostě, měli jsme se rádi, ale ona o tom nevěděla.

Řekněte sami, když tu pusu celou cestu nezavře, jak ji mám říct že se mě líbí. Až minulý týden, když už chtěla nastoupit do vlaku, tak mě vlepila pusu a prý ahoj.

 Dneska se taky přibatolila, sedla si jako vždycky ke strýcovi, stále si o něčem s ním tiše vykládala a já se krmil buřtama, pěkně opečenýma do černa.

Zrovna jsem si kus z něho ukousl, převaloval na jazyku, protože byl horký když najednou šerif na mě houkne, „Jirko, spíš nebo bdíš.“

Zakuckal jsem se kusem buřta, mručel jsem, protože jsem nemohl odpovědět a vidím, že všichni u ohně se válejí smíchy.

Polkl jsem a hlásím, „už jsem celé ucho.“

A šerif hned, „ty máš v chajdě volné lůžka, že?“

 „Jistě, tři,“ já na to.

 „Fajn,“ povídá, „tak Míša si na jedné z nich ustele.“

No vypukl zase strašný řehot, protože jsem v tom okamžiku zapomněl zavřít pusu a čučel jak vyoraný králík.

Tak, to je osud nejmladšího, i když přece mě to lechtalo, to vědomí, že Míša bude spát se mnou na mojí chatě. Bylo po půlnoci, když se to zabalilo, tak jsem vzal kytaru, zavolal na Míšu a šlo se do postele.

Sotva jsme došli, tak mě vyhnala na verandu, že se musí převléct, po chvíli ,že už můžu a já jsem jenom ve slipech zalezl do postele a sfoukl petrolejku.

Já při vědomí, že kousek ode mě je pěkná holka nemohl usnout.

 Po chvíli se Míša zeptala, jestli mám postel taky tak vlhkou.

 „Nemám,“ řekl jsem, „já si ji hned jak jsem dorazil vyvětral. Ale netušil jsem že tady budeš spát.“

Vylezla, nasoukala se za mnou do mojí postele a přísně prohlásila, „teď budeš hodný a žádné osahávání, jo.“

Po chvilce chytla mě ta potvůrka okolo krku, přitiskla se celá na mě a čekala co budu dělat. No, nic jsem nedělal, celý jsem byl ztuhlý překvapením, cítit jak se mladá holka k vám tiskne, cítit  mladé ňadra na své hrudi, no co mám povídat.

Míša se rozčilila a prý, „buď trochu chlap a dej mě pusu, na co čekáš?“

Tak jsem ji objal, přitiskl ještě víc na sebe a začal jsem ji líbat. Se zavřenýma očima mě polibky oplácela, vzrušeně dýchala a začala špičkami ňader šimrat můj hrudník.

Já v první chvíli v té tmě netušil, že nemá nic na sobě.

Nevydržel jsem, sklouzl níž a zabořil svou hlavu mezi ňadra.

 Líbal jsem je, hladil, hrál si s ztvrdlými bradavkami a Míša trhaně dýchala, začala se třást a potom mě strhla mezi ňadra, kroutila se a prudce ze sebe vyrážela vzdechy.

Trvalo jí to pěknou chvíli než se uklidnila a pro změnu se zase vrhla na moji hlavu a začal nový kolotoč líbání.

Stále vzrušeně dýchala a já cítil, jak se rukou dobývá do mých slipů. Nechala toho, odstrčila mě od sebe a prý, „to si nemůžeš ze sebe sundat, když jsi s holkou v posteli?“

Poslušně jsem se posadil, stáhl slipy a v tom okamžiku mě povalila na záda, plazila se po mě jako zmije obecná, pak přehodila nohy přes můj klín a začala lasturkou dráždit tvrdolína.

Zase prudce vydechovala, tiskla se do klína a nakonec se svalila líbala a šeptala, „zvládneš to, nesmíš to do mě pustit, musíš utéci dřív. Platí?“

 „Platí,“ řekl jsem a přisál jsem se na ústa. Ležela na mě, třásla se, nevím jestli vzrušením, nebo strachem, stále projížděla lasturku a pak se rozhodně posadila, nazvedla se a nasadila tvrdolína na mokrou dírku, pomalu se začala na něj soukat, až najednou z ní vylétlo, „aúúú“ a rychle se pozvedla.

 Aha, řekl jsem si a jak jsem cítil, že to znovu skouší, chytil jsem ji kolem boků, stlačil jsem ji do klína a zároveň se pozvedl proti ní. Míša zaúpěla, „ááá auúúú“ a já cítil jak kolík se vnořil až na doraz.

Padla na mě, z očí se jí valily vodopády slziček na moje líce, otírala si je o mě a stále postonávala.

Líbal jsem potůčky slané vody, pokrýval polibky tvář a šeptal, „Míšenko, už to máš za sebou, už je to hotovo.“

Mezi polibky se zjihlým hláskem zeptala, „nepustil jsi to doufám do mě, že?“

„Na to je ještě brzo, vždyť teprve jsme otevřeli cestičku.“

Zase třaslavým hláskem prosila, „miláčku, moje vědomosti jsou u konce, prosím tě co budeme dělat dál?“

 „Posaď se,“ povídal jsem, „trochu se nazvedni, tak,“ a zasunul jsem své prsty pod lasturku, k jejímu mladému kamarádovi a začal ho krouživým pohybem pokoušet. Nevydržela na kolíku sedět klidně, jak se vzrušovala, tak pomalu na něm klouzala a vždycky tiše zasténala. Po chvíli, zasedla prudce prsty, prohnula se do oblouku, hlavu zvrácenou do zadu a začala rychle po kolíku klouzat, vyrážela vzdechy, chvílemi bolestí, chvílemi rozkoší.

Její uzounká dírka byla překrásně zvlhlá, svírala se a pracant rozkoší ztvrdl na kámen.

Já jsem byl také ve velkém vzrušení, bylo to tak překrásné, to se nedá vykládat. Cítil jsem, jak se naplňuje a zavelel jsem, „seskoč, honem.“

 „Ne,“ vykřikla křečovitě, přestala se hýbat a tlačila se do mého klína.

 „Neblbni a dolů, já už budu,“ prosil jsem ji a zkoušel jsem převalit ji na bok.

„Ne,“ vykřikla a bylo pozdě, proud se vyvalil do dírky a já sténal v křečích.

Padla zase na mě, prudce vydechovala a slzičkami smáčela moji tvář.

Objal jsem ji, přitiskl k sobě a třesoucím hlasem jsem se zeptal, „víš co jsme provedli.“

„Ne, nepustím tě, jsi můj,“ zasténala. Začala mě divoce líbat a stále ještě nemohla popadnout dech. Její vyvrcholení muselo být opravdu velice silné, když vezmete v úvahu, že to bylo u ní poprvé. Velice pomalu se uklidňovala.

Převrátil jsem ji na bok, hladil, líbal dokud jsem neucítil, že se uklidnila.

„Strýček mě přetrhne jako hada až se dozví co jsme udělali,“ vzdychl jsem si.

 „Neboj, já jsem to všechno narafičila a strýčka přemluvila,“ smála se.

„A o tom co jsme prováděli ví také?“ otázal jsem se plný obav.

 „Všechno vědět nemusí, že,“ usmála se. „Ale bylo to krásné, hned bych to dělala znovu,“ vzdychla si.

 „Opovaž se, malé děti musí také spát,“ přísně jsem odvětil.

 „Jaké děti,“ udiveně se zeptala a tak jsem ji ruku nasměroval do mého klína.

„A ták,“ zaradovala se, „tak já ho vzbudím, chceš?“

 „Raději to nezkoušej,“ pohrozil jsem, „víš co měl práce?“ Přehodila nohu přes moji, přitiskla klín k mému a s  hlazením a líbáním jsme usnuli,v náručí.

Ráno jsme vstali, poumývali se od nočního řádění, Míša přestlala zašpiněné prostěradlo a já jsem ze svých zásob vyráběl snídani.

Seděla, kousala krajíc a meditovala, tady ta skříňka se posune, koupíme  malou plynovou chladničku, co dávají do karavanů, jo a tady to protáhneme a dáme dřez na nádobí. Prostě začala plánovat náš společný život.

 „A co když nebudu chtít, žít s tebou,“ dráždil jsem ji.

„Opovaž se, svést a zneuctit nevinné děvče to ti šlo, teď bys chtěl cuknout, to ti holečku nevyjde.“

„Tak nevím, kdo koho svedl,“ oponoval jsem.

„To je jedno,“ prohlásila, „vždycky svede mužskej nevinnou dívku, nikdy to není na opak.“ Tak jsem ukončil debatu s tím, ať raději jí, že bude kafe studený.

Pak jsme šli nahoru a šerif, který seděl na schůdkách své chaty, se zeptal Míši, „dobrý, dobře jsi se vyspala.“

 „Ohromný strýčku,“ zajásala, „ode dneška už bydlím s Jirkou na naší chatě.“

Potřásl hlavou, usmál se a že to tušil, když ho přemlouvala.

A tak se Míša vrhla na chajdu, smýčila, drhla, vyháněla pavouky, prskala na mě, že od doby co sem nejeli rodiče jsem na úklid nešáhl. Měla v tom hodně pravdy. Peřiny trůnily přehozené přes zábradlí verandy, potraviny a ostatní věci byly na jiných místech, kde bych je nikdy nehledal.

Pak se dala do vaření, teda správně do ohřívání konzervy, nic jiného jsem na chajdu nenosil. Najedli jsme se, uklidila a že si sedneme na verandu a budeme se dívat na řeku. Přitulila se ke mně, hlavu položila na moje rameno a prý jak to budeme dělat dál.

„Vaši ti dovolí se mnou bydlet?“ otázal jsem se a ona že se nemusím starat, že je plnoletá. Pak mě vlepila pusu a řekla, „neboj dovolí, nic jiného jim totiž nezbývá.“

 „Ty seš ale mrška, všechno máš vypočítané,“ zasmál jsem se.

„Všechno ne,“ řekla zamyšleně, „to v noci, jak jsem nechtěla slézt, víš, to bylo něco, já nevím, rozum mě říkal slez, ale tělo nechtělo poslechnout. Co budeme dělat jestli z toho něco bude,“ v obavách se na mě dívala.

 „No co, tak se budeme muset o děťátko postarat,“ chlácholil jsem ji, „přece nechceš se ho zbavit.“

 Usmála se šťastně a prý „to jsem si oddechla.“

 Slyšeli jsme od shora kroky a on to šerif, co prý sedíme jako dvě hrdličky.

 „Díváme se na řeku, pojď si přisednout,“ lákala ho Míša. Sedl si k nám a prý co plánujeme dál, že je sestře zodpovědný a že ví, že to od ní schytá, tak aby byl připravený.

 „Budete žít jenom jako tak, nebo plánujete svatbu,“ otázal se.

„To víte, že svatbu, na osadě vždycky byly manželské páry,“ odvětil jsem za nás.

Míša na mě překvapeně koukala a že jsme o tom nemluvili. Prý, „strýčku, on chce svatbu, mě se nezeptal, to je potvora, ale stejně ho mám ráda,“ meditovala.

„Teda s vámi si jeden užije,“ uzavřel debatu.

„Míšo, co mám říci mámě?“

„Že se v týdnu zastavím pro svoje věci,“ Míša na to.

„A to do té doby budeš chodit do práce v tomto jediném oblečení?“ podivil se.

No nakonec jsme to dohodli, že Míša půjde v neděli domů se strýčkem, ten to u mámy všechno vyžehlí, Míša si nachystá věci a v pondělí odpoledne pomůžu její věci odstěhovat ke mně.

Potom se strýček sebral, že se musí jít ukázat  svojí polovičce.

Míša se zase uvelebila v mé náruči a spokojeně předla jako kočka.

„To ti něco zase vyšlo, co?“ zeptal jsem se.

Spokojeně zamrčela a pak povídá, „doma máš taky takový binec jako tady?“

„Ještě horší,“ zasmál jsem se.

„Tak to ti hošánku budu muset zvednout mandle, jak se v pondělí k tobě nastěhuji, tak začne drezůra,“ spokojeně  zavrněla.

„Už jsem se poučil tady,“ ironicky jsem odpověděl.

Padl soumrak, od vody se táhl chlad a tak jsme se odstěhovali do chaty.

Míša kuchtila něco k večeři, já jsem trochu zatopil v kamínkách, aby se vzduch ovlažil a po jídle jsme zalezli do postele.

Stulila se do mojí náruče a žadonila, „Jiříčku, ukážeš mě cestu rájem?“

„Tu písničku řádně neumím,“ odvětil jsem, tuše co zase na mě šije.

Tentokrát si do postele nechala podprsenku a kalhotky, aby mě donutila je svlékat.

Ruka ji sjela do mého klína a Míša spokojeně zašeptala, „nespinká, už je vzhůru,“ a začala ze mě rvát slipy.

„Počkej,“ povídám, „vždyť je roztrháš,“ a stáhnul jsem si slipy dolů v obavě že zítra půjdu na vlak bez nich.

Míša pohladila ztvrdlého pracanta, protáhla po něm dlaň a  rozumovala, „vůbec se nedivím, že mě to včera bolelo, takovou velkou potvoru cpát do mě.“

„Když se ti nelíbí, nechej ho na pokoji,“ ušklíbl jsem se.

A ona na to, „co se z lásky dá, to se nevrací a proto pokud nespinká je můj.“

 Mě se k  velké spokojenosti podařilo rozepnout podprsenku a Míša si ji držela a kňourala, „ne pane, ne, já se stydím, jsem holka nevinná.“

„Ty taková ďáblice a svůdnice, ty že jsi nevinná?“ smál jsem se a převrátil ji na záda.

Pak jsem vzal místečko po místečku od čela, s delší zastávkou u úst a pokračoval na ňadra, líbal je hrál si s  bradavkami, mnul je mezi rty, otíral se o ně tváří, až jsem ucítil první známky počínajícího vzrušení.

 Ňadra byly ztuhlé očekáváním, Míša začala lapat po dechu, nevěděla jestli mě má hlavu přitlačit, nebo odtrhnout, nakonec se rozhodla a se hlubokým zasténáním mě objala a drtila v náručí.

Její tělíčko se napínalo v rozkoši jako luk, Míša chvílemi nemohla popadnout dech a klín se vymršťoval do výše.

Pozvolna se uklidňovala, snažila se o dechová cvičení, aby dohnala nedostatek kyslíku a já jsem prováděl údržbu mokrých líček.

Sjel jsem do klína, jemně stáhl mokré kalhotky, ještě více roztáhl nožky a zajel tváří do lasturky. Byla hodně mokrá, voněla ženstvím a při každém zalechtání jazykem se vzpínala proti mně.

Očistil jsem jazykem okraje jeskyňky a pomalu se přesunul k podrážděnému kamarádovi, který netrpělivě čekal.

Chvíli po tom co jsem jej vzal do úst, Míša začala opět lapat po dechu, tiskla se klínem proti mně a po chvilce byla opět v zajetí své rozkoše.

Tělo ji cvičilo nahoru a dolů, lapala po dechu až chroptěla, rvala z postele prostěradlo a lasturka byla zaplavená vlhkostí.

Rozvášněn navedl jsem kolík, který byl pokrytý kapičkami touhy na okraj jeskyňky a pomalu, s rozkoší jsem se dobýval do úzké dírky.

Míša tiše sténala a snažila se jít naproti.

A potom jsem ucítil, že jsem se ponořil až na dno, pomalu jsem začal projíždět jeskyňku dlouhými tahy, chvílemi jsem vyjel ven úplně, abych znovu pomalu se do jeskyňky vnořil. Začal jsem zrychlovat, Míša v rozkoši roztahovala a zvedala své nožky a začala znovu lapat po dechu.

Cítil jsem okraj jeskyňky, jak se sevřel okolo kolíku, uvnitř bylo tolik vlhka, že to až mlaskalo a já se dostával do varu.

 Ještě chvíli jsem to uvnitř vydržel a pak s velkým spěchem vytáhl kolík z jeskyňky a než jsem se nadál,  měla Míša celý můj náklad na svém bříšku.

Svalil jsem se vedle ní, lapal po dechu, pomohl jí dát nožky k sobě, protože ještě nebyla úplně zpátky z vášnivé rozkoše a začal jsem pracovat na očistě tvářiček, zaplavených slzičkami.

S přerývaným dýcháním se pomalu uklidňovala, potřísněné bříško sebou občas trhlo vzhůru a Míša se slastným úsměvem ve tvářičce říkala, „já nevím co se dělo, co jsi mě stáhl kalhotky, tak mám mezeru.“

 A pak se starostlivě otázala, „doufám, že tentokrát jsi to nepustil dovnitř?“

„Šáhni si na bříško,“ poradil jsem.

Opatrně namočila prst do té spouště, přičichla a namítla, „fuj, smrdí to jako nějaká desinfekce.“

„Tak to jsem měl vydesinfikovat vevnitř?“ rozpustile jsem se otázal a Míša honem „né, takhle je to lepší. Stejně je to zajímavé,“ mudrovala, „takový smradlavý a je z toho dítě.“

„Vidíš a některým ženským tak chutná že ho polykají.“

„Fuj, přestaň,“ rozčilovala se Míša, „nebo máš večeři na sobě.“

 Viděl jsem, že je už uklidněná, rozsvítil jsem baterku a zahnal ji k umývadlu, ať se opláchne, než to na ní zaschne.

 Nahatá, vylezla z postele, komandovala mě kam mám svítit a umývala se. Vůbec jí nedošlo, že se má stydět.

Pak zalezla za mnou, studila mokrým bříškem, líbala, lechtala jazykem v ústech a rukou kontrolovala jestli malý v pořádku spinká. Nakonec zmožená vším tím řáděním usnula v mojí náruči.

 Pak přišla neděle, poklidili jsme, Míša mě naložila horu špinavých věcí, co mám vzít domů, políbila vášnivě a zmizela ze strýčkem na vlak.

Pomalu jsem pozamykal a odloudal se také. V dálce se ozvalo houkání motoráčku, já stál na malé zastávce a čekal až zastaví.

Doma jsem všechno složil a dal se do uklízení, aby si Míša o mě nemyslela že jsem extra velké čuně. Najedl jsem se, zalehl a najednou bylo vedle mě prázdno.

Po těch dvou dnech jsem si zvykl, že mě někdo pokouší, tiskne se ke mně, spokojeně dýchá vedle mě.

V pondělí jsem se vypravil pro Míšu, přetrpěl výhružné pohledy její maminky a prodělal vstupní pohovor. Málem jsem se musel zpovídat, jaké mám číslo bot. Stejně bych ho nevěděl. Míša nasoukala na mě velikánský baťoh, do ruky vrazila kufr a sama důstojně s kabelkou se mnou cupitala na tramvaj.

S funěním jsem se dostal domů, s úlevou všechno shodil a přivítal Míšu dlouhým polibkem. „Ty potvoro,“ rozechvěně řekla, „já jsem kvůli tobě snad nespala, neměla jsem co hladit, k nikomu se přitisknout.“

„Nápodobně, stejné pocity,“ zasmál jsem se.

No a potom to začalo, prvně zhodnotila, že přece jenom nemám doma takový binec jako na chatě. Pak začala všechno organizovat a přerovnávat.

Vyhnala mě s papírkem a tužkou do obchodu, přikázala, že když dám zboží do košíku, tak ho na papírku musím odfajfkovat, že to zkontroluje, prostě dělala ze mě totálního blba.

Jestli jste byli někdy zamilovaní, tak jistě víte, že nemá cenu partnerce odporovat.

 Donesl jsem nákup domů, narovnal do ledničky a do spížky a odevzdal Míši papírek. Prohlédla ho, a rozverně řekla, „v pořádku, můžeš chodit nakupovat.“

 Postele byly převlečené novým povlečením, které si donesla, skříně tak přeorganizovala, že jsem se musel na všechno ptát, nic jsem nenašel.

V koupelně hučela pračka a Míša mě zpovídala, kam se věší prádlo.

Nevěděl jsem, vždycky jsem ho odnesl do prádelny. Vyhnala mě na zvědy, sousedka poradila, vyzpovídala mě a já viděl že nejpozději do tří hodin od této chvíle to o nás budou vědět i tašky na střeše.

 Dostal jsem klíč od sušárny, že si mám nechat udělat svůj a pak jen musel s funěním vléct koš s prádlem do sušárny, přetrpět lechtání od Míši, které se líbilo, že jsem bezbranný. Naštěstí prádlo si pověsila sama, po tom co jsem nějakou košilku, nebo co pustil na zem. Konečně byl klid, dostal jsem pohov a také teplou večeři.

Nevím jak to ta holka dělala, gruntovala, prala prádlo, sekýrovala mě a ještě stačila uvařit večeři.

Pravdou je, že Míša uměla vařit, teda dle mých znalostí. Najedli jsme se, uklidila a odsunuli jsme se do obýváku, sedli si na pohovku a poslouchali hudbu. Míša se stulila do mojí náruče a stále plánovala co budeme potřebovat.

Zabořil jsem si tvář do vlasů, dýchal vůni  a ani jsem pořádně nevnímal o čem mudruje. Stejně to zítra změní.

No a pak jsme šli do postele. Míša si navlékla poloprůsvitnou košilku, seřvala mě, že spím ve slipech, musel jsem se obléci do pyžama za její asistence, kdy mě plácala po zadku, lechtala na žebrech a kousala do krku.

Zalezli jsme do postele, každý na svou půlku, ale Míša to vydržela ani ne pět minut a už byla nastěhovaná za mnou.

Tiskla se na mě, rukou hladila můj kolík, pochvalovala si že pyžamové kalhoty mají měkkou gumu a že může rukou zajet pod ně a já hladil ňadra, rukou se dobýval do klína pln touhy hladit lasturku.

Dlouho nevydržela, posadila se, shodila košilku a celá rozechvělá rozepínala můj pyžamový kabátek. Jak ho dostala dolů, shodil jsem dolů kalhoty a přitiskl Míšu k sobě.

Ležela přitisknutá, rychle dýchala, hlavu přitulenou k mojí.

„Buď opatrný,“ prosila, „žádné vypouštění jako poprvé, rozumíš.“

„A co když to vypustím?“ otázal jsem se vítězoslavně.

„Tak tě zakousnu,“ odpověděla, „stačí, že mám jeden strach.“

 Uvolnil jsem se, sáhl do nočního stolku a podal ji do ruky balíček kondomů.

„Kde jsi to vzal?“ vydechla překvapením.

„No v obchodě, když jsi mě poslala nakupovat,“ zasmál jsem se.

„Teda jo,“ vydechla, „jak se s tím zachází?“

 Provedl jsem s ní instruktáž, která se jí velice líbila a s uspokojením se dívala na oblečený kolík.

„Že mu to sluší?“ pyšně se otázala.

Položil jsem ji na záda, mazlil a líbal ňadra a dvěma prsty jsem vklouzl do jeskyňky a rychle třel horní okraj dírky.

Míša se s chvějícím dechem tiskla hlavou k mé tváři a rukou hladila kolík.

V jeskyňce přibývalo vláhy až pojednou jsem cítil jak se prudce stáhla a Míša s úpěním a chroptěním se začala zmítat vedle mého těla.

Nechala kolík a rukou tiskla moje prsty co nejhlouběji do dírky.

Prohýbala se v rozkoši, hlavu zvrácenou a přerývaně dýchala.

Pojednou doslova vytrhla prsty z dírky, převalila se nade mne, pozvedla se a zavedla kolík na dírku.

Prudce s tichým úpěním se na něj nasoukala a začala na něm se vzdycháním rychle skotačit. Při každé dosednutí vyrazila prudce výdech.

 Tiskl a hnětl jsem ňadra, zcela pohlcen rozkoší našeho milování.

Posléze již sám také v záchvatu vzrušení, jsem si ji přitáhl na sebe, přisál jsem se na ústa a prudce zasouval.

Lapala po dechu, zaplavovala mě slzičkama, kousala do nosu a při každém přírazu sladce vzdychla.

Nikdy nic netrvá věčně a já se sténáním vyprázdnil zásobu do kondomu. Ještě chvíli jsme pokračovali a pak chtěl kolík spát, tak jsem ho vytáhl, sundal kondom, odložil ho a věnoval se údržbě milované Míšenky.

Ležela stále na mě, zadýchaná, chvějící se vzrušením a chvílemi tiskla klín do mého.

Položil jsem  si ji vedle sebe, líbal jsem ji, hladil a šeptal do ouška, že ji tak miluji, že to až bolí.

Chvějícím hláskem se zeptala, „co jsem dělala, já si nic nepamatuji. Ale bylo to tak krásné,“ básnila.

Pohladila si bříško a že je to fajn, když není popatlaná. Pak zkontrolovala kolík, jestli hezky spinká, divila se kde je kondom, ale odmítla se na něj podívat s tím, že jí to smrdí. No a pak jsem se oblékli a zalehli přitisknutí k sobě a usnuli.

 Popisovat den po dni by bylo zdlouhavé, pro vás nezajímavé a tak přeskočíme celý měsíc, protože tam byla pro nás pozitivní zpráva a to že naše první milování zůstalo bez následků. Pod vedením zkušených odborníků z osady jsme zvládli přípravu na svatbu i svatbu samotnou.

Na osadě jsem už nebyl ucho, ale byl přijat do spolku ženáčů, ostatní ženské zase dávaly Míše instrukce jak mě má drezýrovat.

Míša zůstávala i v roli paní domu stále moje přítulná kočička, ochotná se pomilovat. V milování byla dosti konzervativní, preferovala polohy na zádech a na koníka. Zato vyžadovala dokonalou přípravu a nesnášela, když v záchvatu své vášně jsem něco vynechal. Vlastní styk byl pro ni více či méně pouhým vyvrcholením, ale hlazení, líbání, dráždění bylo pro ni alfou a omegou.

 Jednou, když mě zlobila a schválně se ke mně tiskla zadečkem v domnění, že je před mým kolíkem dostatečně krytá, vyjekla překvapením, když ucítila, jak kolík klouže v  jeskyňce odzadu.

Nicméně pohotově přehodila nohu přes mojí a nabídla mě k dráždění lasturku s kamarádem. Že si po chvíli přišla na své, nemusím zdůrazňovat.

Pomalu se přiblížila zima, tak jsme chatičku, uklidili, zazimovali a těšili se na jarní shledání. Nebudu vás už otravovat líčením toho, co všichni znáte.

Po několika letech jsme se rozhodli, že by bylo vhodné být tři a po příslušné době jsem uvítal v naší domácnosti další ženskou, Michaelu druhou.

 

 

 

J.Robbertos CR

www.robbertos.estranky.cz