Stopařka.

Anotace: Povídky od hostinského stolu.

Sbírka: Povídky od hostinského stolu.

Venku se zatáhlo, začalo drobně pršet a hospůdka uprostřed dědiny zela téměř prázdnotou. Až na skupinu stálých hostí v rohu výčepu.

Hostinský Šmalda  čistil sklenice a bedlivě sledoval, jestli všichni mají nalito.

V čele stolu seděl hranatý, prošedivělý Honza Kaláb.

„Tak dnes je na řadě Bořek,“ spustil a ulízl si pěny ze sklenice.

 

Bořek, v partě jeden z nejmladších se pohodlně usadil a zamyslel se.

„No, to co budu vyprávět se stalo když jsem dělal v servisu, no je to už pěkných pár roků.“

Začalo, to blbě už od rána. Nejprve si na mě vylil zlost šéf.

Potom volali zákazníci, že potřebují okamžitě zásah servisního technika.

Tak jim říkám, pošlete žádost a jak to půjde, tak přijedu. Dnes musím do Ostravy.

 Během deseti minut, přiletěl šéf, rudý jako krocan a proč nevyjedu na opravu, když volali. „Poslal jste mě do Ostravy, nemůžu být na dvou místech,“ ohradil jsem se.

 „Ostrava počká,“ rozhodl.

 Tak jsem sebral fidláta a jel.

Přijedu tam, mašina totálně rozhašená, protože místní kutilové se ji pokoušeli opravit. Tak jsem tam zamrzl až do šesti a ještě to vypadalo tak na tři dny.

 Po šesté jsem vyjel k domovu s náladou pod psa.

Zhruba v polovině cesty navigace ukazovala uzavřenou silnici a objížďku doprava po osmi stech metrech.

Najednou od kraje vyskočila postava nějaké dívky a začala poskakovat po silnici.  S kvílením zablokovaných brzd jsem zastavil, přiběhla k okýnku a prý jestli jedu do města.

„Mohla jsi to mít komfortnější, v sanitce,“ zavrčel jsem, „tak, tak, že jsem zastavil.“

Nafoukla se a prý odkdy si tykáme.

„Jestli chceš, tak si nastup, nemám čas na dohadování.“

Nafučeně obešla vůz a sedla si na sedadlo spolujezdce. Zatím co se připoutávala jsme dorazili k objížďce, ona zápasila se zámkem popruhu a nedávala pozor co se děje venku. Odbočil jsem dle navigace doprava a po takové  místní silničce jsem jel lesem.

 Vyhlédla ven a zakvílela, „kam to jedete, to není do města.“

Napasovala se až na dveře ve snaze být ode mne co nejdále a třesoucím hlasem prosila, ať ji nechám, neubližuji ji, že ji zkazím život.

Měl jsem toho dost.

 Zastavil jsem, ona byla na omdlení a řekl jsem jí, že už toho cirkusu mám dost, že blbne jako hysterka. Kdyby se nemontovala s pásem, tak že by viděla ceduli objížďka. A když nevěří, ať se podívá na navigaci, že to na ní uvidí.

 Sedla si normálně, červená jako rak, koukla na navigaci a začala se omlouvat.

 Rozjel jsem se a ona se najednou rozpovídala. Prý jestli jsem jel náhodou, nebo jezdím stále. Tak jsem ji ubezpečil, že náhodou a že náhodou ještě asi po dva dny budu tudy jezdit.

 Zastavil jsem jí ve městě jak chtěla a když vystupovala poprosila, jestli bych ji nevzal zítra domů, že by musela čekat přes hodinu na autobus.

Zajel jsem domů, pomyslel jsem si o ní že je káča pitomá najedl se a šel spát.

Druhý den když jsem šel večer k autu, tak už u něho stepovala.

Nasedli jsme, rozjeli a tak jsem se jí zeptal, „jak ti mám říkat?“

 „Věra a ty?“

 „Bořek,“ povídám „ale nejedu dnes hned do města, musím se stavit na večeři, ještě jsem od rána nic nejedl.“

 Zajel jsem k motorestu, usadili jsme se u stolu, pingl donesl jídelní lístky a já studoval co si dát k jídlu.

 Zvedl jsem hlavu od lístku a vidím že Věra, položila lístek a kouká do blba.

 „Vybrala sis?“ zeptal jsem se a ona, že nebude.

„Jestli nemáš sebou peníze, tak si klidně vyber,“ řekl jsem, ale kroutila se že to nejde.

„Vyber si a basta,“ houkl jsem na ni.

 Zčervenala a začala studovat lístek. Přiběhl pingl a prý co jste si vybrali a co k pití. „Máte nealko pivo,“ zeptal jsem se.

„Samozřejmě, tak jedno pivečko a slečna si dá?“

„Kolu,“ špitla Věra.

„A co to bude za jídlo,“ zvídal dál a Věra si dala palačinky, já guláš. Dali jsme se do jídla, rozvykládali jsme se a já vidím, jak se venku zablesklo a začalo pršet jako když obrátíš kbelík.

No jo, co teď, jak dlouho to bude trvat?

Tak Věře povídám, „holka nedá se nic dělat, jdu se zeptat, jestli mají něco volného na přespání.“

Šel jsem do recepce a objednal dva pokoje. Nebyl s tím problém, měli prázdno. Vrátil jsem se do jídelny, zaplatil a řekl Věře, nedá se nic dělat mažeme spát.

 

 Šla neochotně za mnou a pak rozčileně spustila, „já s tebou spát nebudu, já nejsem žádná děvka.“

 Ušklíbl jsem se a rýpnul si do ní, „spletla sis písmeno, říká se dívka. A spát nebudeš se mnou, ale ve svým pokoji, stačí?“

Celá zrudlá šinula se za mnou a tak jsem odemkl její pokoj, vrazil jí klíč a řekl dobrou noc.

 Vlezl jsem do svého pokoje, který byl hned vedle, začal si rovnat věci, když někdo zaťukal na dveře.

Otevřu, nikde nikdo. Blbý fóry pomyslel jsem si, když se ozvalo nové zaťukání a z pootevřených dveří od koupelny vykoukla Věřina rozesmátá tvář.

„Máme společnou koupelnu,“ oznamovala.

„Dobře,“ řekl jsem, „když budeš v koupelně, tak mě to oznam, ať tě nechtěně nepřepadnu.“ Zmizela, já se odstrojil, zhasl a zalezl do postele. Venku se čerti honili, od blesků bylo světlo málem jako ve dne a já pomalu usínal.

Za nějakou dobu, nevím za jak dlouho se Věra ťukáním dobývala ke mně.

 „Copak se děje,“ tázal jsem se.

 „Nemůžu tam spát,“ s pláčem třesoucím hláskem si stěžovala.

„Já se bojím.“

 „Tak to ti neporadím, se mnou spát nechceš, tak nevím.“

 „Nezneužiješ mě?“ plačtivě sondovala.

 Zasmál jsem se a zeptal se jí, jestli by mě neřekla jak ji mám zneužívat, že v tom nemám praxi.

 „Můžu?“ prosila.

 „Tak pojď, co mám s tebou dělat,“ vzdychl jsem si.

 Nastěhovala se na druhý kraj postele, málem spadla s ní dolů a ještě k tomu oblečená, akorát boty si sundala.

„Ty budeš spát oblečená? Jsi normální?“

 „Přece s tebou nebudu spát svlečená,“ namítla.

 „Nebudeš spát se mnou, ale vedle mě, to je rozdíl.“

Viděl jsem že se jí do spaní moc nechce a má ukecanou náladu.

Najednou nařídila, „otoč se ke mně zády.“

 No prosím, žádný problém, otočil jsem se a koukal do zrcadla. Stála zády k oknu a neuvědomila si že blesky místnost docela slušně osvětlují. Svlékala se a já pozoroval, že má velice pěknou postavičku, ňadra, asi tak dvojky, pěkně napasované v podprsence a dole krajkové bílé kalhotky.

Zalezla pod deku, a vydechla „už je to, můžeš se otočit.“

Lehl jsem si na záda a čekal zvědavě co se jí bude v makovici honit.

 Po chvíli našla moji ruku, chytla se jí a zašeptala, „můžu?“

Nic jsem neříkal a Věra při každém zablesknutí mě stiskla ruku.

Po chvíli, když viděla že to nezabírá, začala hladit moji paži.

„Tak se mě zdá,“ řekl jsem, „že mě tady nějaká ženská svádí, nevíš kdo to je?“

Ucukla, zeptala se, „můžu k tobě blíž, já se sama bojím.“

 „Když ti to pomůže, tak pojď,“ rozhodl jsem.

 Jako ještěrka se ke mně připlazila a napasovala se z boku.

„Tak když už spíš s chlapem, tak bys mě měla vysvětlit to zneužívání, co říkáš.“

 

 Chvíli byla v klidu, dokonce i potichu, když najednou se posunula výš a přisála se na moje ústa.

Když musela nabrat dech, jsem se zvědavě zeptal, „to je to zneužívání?“

Zaprskala, „to seš furt tak protivný, nebo chceš od mě kolkovanou žádost?“

Pootočil jsem se, vzal ji do náruče a zašeptal, „tu pusu beru jako žádost, platí?“

Přitiskla se ke mně jako pijavice, přisála se na ústa, podprsenkou mě škrábala na hrudníku, a začala se rozčilením klepat.

Rozčileně mě šeptala, „můžu se spolehnout, že budeš opatrný, já to ještě nezkusila.“

 No nazdar, pomyslel jsem si to bude dobývání. No cuknout jsem nechtěl, ani už nemohl. Kupodivu byla tak nažhavená na milování, že vůbec neprotestovala, když jsem ji rozepnul a stáhl podprsenku. Líbal jsem ji, otíral jsem se tvářemi, a rukou jemně hladil ňadra, které to ještě nezažily. Pomalu jsem líbal po krku a s polibky sjížděl k  ňadrům. Lehla si na záda, vzrušením trhaně dýchala a hladila moji hlavu.

 Krouživě jsem líbal ňadro a stoupal k růžovým bradavkám, zatím co druhou rukou jsem masíroval jemně druhé ňadro.Cítil jsem jak tuhne a bradavky už byly viditelně nalité vášní. Přisál jsem se ústy na jednu a rukou masíroval druhou bradavku.

Věra se rukama křečovitě držela mých vlasů, prudce vydechovala a najednou z ní vylezlo nějaké kníknutí, vzepjala se a chtěla mě urvat skalp. Hezkých pár minut jsem ji musel uklidňovat, slíbávat potůčky z  očí, nechat se líbat mokrým obličejem.

 Stulil jsem se u bříška, mazlil jsem se a hladil pupík a postupně se s hlazením přesouval nad klín. Opatrně jsem chytil lem kalhotek a začal je jemně stahovat dolů. Nazvedla se a já stáhl kalhotky s  nožek. Držela je stisknuté u sebe a vzrušením lapala po dechu.

A já líbal hladký pahorek, mazlil se s ním celou tváří a rukou jsem se snažil otevřít nožky. Neochotně, po kouskách povolovala, najednou se posadila, chytila mojí hlavu a třesoucím hláskem prosila, „budeš opatrný, já se bojím.“

„Lehni si, zavři oči a neboj se,“ uklidňoval jsem ji.

Lehla si a už bez odporu rozevřela doširoka nožky.

Začal jsem rukou sjíždět přes klín, mazlil se s lasturkou, která se vzrušením uvolňovala a sjížděl tělem do klína.

Přiznávám, vidět krásný mladý dívčí klín, který na mě vášnivě čeká, prostě už jsem byl nažhavený jak vlákno v žárovce. Zabořil jsem obličej do lasturky, opojen dívčí vůní, krásnou vlhkostí a těsností. Jazykem jsem rejdil po celé lasturce, jemně vsouval jazyk na začátek jeskyňky a pozoroval reakci Věrky, která sebou vždy cukla.

Posunul jsem se navrch lasturky, vzal do úst ten kousek ve kterém se ukrýval její kamarád a mnul jsem ho jemně ve rty a šimral jazykem.

Přes to že byla nezkušená, vybuchla náhle a prudce ve vyvrcholení, zajíkavě dýchala, tiše sténala a snažila se celý klín vecpat do mojí tváře.

Ruce zaťaté do prostěradla napínaly v křeči prostěradlo a já ve svém vzrušení nasadil ztvrdlý načínáček ozdobený kapičkami touhy na jeskyňku a krátkými rychlými přírazy se dobýval dovnitř.

Byla mokrá a těsná, Věrka  uhýbala kam mohla bolestí, když jsem ucítil že je celý v ní schovaný.

 Oddechl jsem si, protože se nerad dívám, jak někdo trpí. Kupodivu to vzala docela sportovně, kromě dechu a slabého úpění to prošlo docela hladce.

 Nahnul jsem se nad ní, slíbával slzičky, líbal vlhké tváře a šeptal jí, „jsi nekrásnější a nejhodnější dívka kterou jsem poznal. A taky hrdinka. Bolelo to moc?“

 „Dost,“ řekla, „ale teď to přestalo, teď jenom cítím že mám něco v půlce břicha.“

 „Zkusíme to dál, nebo si chceš odpočinout?“ zeptal jsem se.

 „Pokračuj, ať je to v jednom, ale buď opatrný.“

Začal jsem se pomalu pohybovat v  jeskyňce a ve tváři Věry bylo vidět, že každý pohyb je provázen bolestí.

Nedá se nic dělat, řekl jsem si a zrychlil přírazy a projížděl celou dírku.

Věra tiše chvílemi zasténala, ale bylo vidět že se začíná vzrušovat, jeskyňka se také uvolňovala a Věra neuměle se snažila jít lasturkou proti mně.

 Po chvíli již měla hlavu zvrácenou ve vlně vzrušení, nožkama mě kopala a prudce vydechovala. Hlavu mě tiskla v objetí na mokrou tvářičku a křečovitě šeptala, „prosím tě jenom buď opatrný.“

Cítil jsem konec, tak jsem vyklouzl a zachytil do kapesníku náklad mužství smíšený s  krví.

Poutíral jsem z  chlácholinky krvavé šmouhy, pokryl ji polibky a přitulil jsem se k Věrce.

Vzal jsem ji do náruče, líbal jsem, lechtal jazykem v ústech a rukou se mazlil s  ňadry.

Dlouho ležela klidně, její dech se pomalu uklidňoval.

S měkkostí v hlase, zašeptala, „zítra budu chodit jako by mě někdo přeřízl.“

 „A nepřeřízl?“ zeptal jsem se a oba jsme vybuchli smíchy.

 Zasněně vzdychla, „byla to taková krása, že na to do smrti nezapomenu.“

Obrátila se ke mně, přitiskla se ňadry na hruď a s obavou se zeptala, „budeš se mnou chodit?“ Políbil jsem ji a řekl, „přece se nezbavím takové krásné a milé Věrušky. Nebo si myslíš že mám kočku na každém prstu?“

Zavrtala se do náručí a že se jí chce spát.

 „Žádné takové drahoušku,“ přísně jsem zavelel, „hajdy do koupelny.“

Vrátila se rozehřátá do postele, a už  ji nenapadlo něco  si na sebe obléci.

 Osprchoval jsem se, zalehl vedle ní, zabalil do náruče a zavelel, „teď se spí.“

 Ráno jsme se probudili, když budík v mém mobilu vyřvával na celé kolo.

Věrka seděla na posteli, přehozenou deku přes sebe a meditovala, „mě se tak nechce, já bych tady hned zůstala.“

 „Fakt?“ zeptal jsem se „a to tě doma nebudou postrádat?“

 „Máme s kámoškama podnájem,“ rozvykládala se, „staráme se každá o sebe, budou myslet, že jsem odjela domů.“

 „Fajn,“ řekl jsem, „tak já pokoje neodhlásím.“

Sebrali jsme se, dole nasnídali a jeli pracovat.

 

Hostinský přerušil vyprávění a šel roztočit další várku piv.

Vrátil se s věncem půllitrů, rozdal a Břeťa pokračoval.

 

Věře jsem dal rezervní klíčky, ať nemusí stát večer před autem a když padla a já šel k autu, mrkala na mě světlama. Nasedl jsem a byl zavalen Věřinými polibky, jako by mě týden neviděla.

 Zajel jsem k motorestu, navečeřeli jsme se, dali si skleničku vína a šli nahoru.

 „Měla bys trochu zválet vedle postel, aby to vypadalo, žes tam spala.“

Odhrnul jsem deku mojí postele a viděl, že je čerstvě povlečená.

 „Tak se Věruško nenamáhej, pokojská to už zjistila.“

Chudák Věrka byla červená až na paty. Pak jsme se na posteli váleli, kočkovali, z žertu se jako rvali, Věrka se snažila kde mohla mě kousnout a já zase hledal kde je lechtivější a lechtáním ji to oplácel.

Nakonec udýchaní jsme skončili v náručí a líbali se, jako bychom se neviděli snad rok. Já při líbání Věrku odstrojoval, oplácela mě to rozepínáním a stahováním košile.

Když jsem zdolal poslední překážku, kalhotky, vrhla se Věrka na svlékání mých kalhot, teda do té doby než se před ní vztyčilo podrážděně moje veličenstvo.

Zaraženě na něj hleděla a nejistým hláskem se zeptala, „snad nechceš tvrdit že jsem toto měla v břichu?“

 „Ale ne Věruško, tam byl Ferda Mravenec, práce všeho druhu,“ dělal jsem si s ní srandu. Vyprskla, „to je dobrý, budu mu říkat Ferda.“

Ferda se zatím mírně položil, když viděl, že nebude mít hned práci a Věrka zvědavě na něj šáhla.

„Jů ten je tlustý,“ začala chvějícím hláskem meditovat. „Smím mu dát pusinku?“ „Samozřejmě miláčku, ale opatrně ať na tebe nevyskočí.“

Opatrně se k němu sklonila, zvedla ho a já zatáhl svaly. Ferda se napřímil a Věrka s kvikotem přistála metr od něho.

Přitáhl jsem si ji k sobě a začal líbat obličejíček a ústa. Mazlili jsme se, vzrušeně dýchali, ona hladila ručkou Ferdu a já se staral o ňadra, aby jim nebylo smutno. Viděl jsem jí na očích že není daleko od vyvrcholení, trhaně dýchala, jakoby v křeči se ke mně tiskla. Tak jsem se položil na záda a převalil ji na sebe. Ležela na mě, ňadra zapasovaná na hrudi, nožky měla doširoka roztažené. Klekla si, narovnala se a já se odspodu díval jak nade mnou trčí krásné vzrušené ňadra. Vsunul jsem odspodu ruku do klína, zavrtal se prstem do lasturky a začal dráždit kamaráda.

Klečela mírně zvednutá, tělo vypjaté a hlavu se zavřenýma očima mírně zvrácenou dozadu. Po chvíli prudce vydechla, silou se přitlačila na ruku a tělo se třáslo v záchvatech vzrušení.

Chytil jsem zadeček, pozvedl a rukou nasměroval Ferdu na jeskyňku.

Dovnitř to šlo ještě ztuha, navíc se ještě dírka stahovala v křečích vyvrcholení. Vzal jsem ji za boky a zatlačil ji dolů na Ferdu. Svou pánví jsem pomáhal proti ní a Ferda prohýbajíc se zajel do dírky.

 Zachroptěla, převrátila se na mě a začala prudce líbat.

Nelenil jsem a prudkými přírazy začal útočit na jeskyňku. Věrka vzrušeně dýchala a začala přirážet na Ferdu. Po chvíli jsme se už  natolik shodli, že jsme se vášnivě zmítali v objetí. Konec přišel v době kdy Věrka už se vůbec nekontrolovala a i když jsem Ferdu odklidil do bezpečné vzdálenosti, aby se mohl vyprázdnit, poskakovala nade mnou a vyrážela vzdechy. Pak se pomalu začala uklidňovat mými polibky a hlazením a ležela na hrudi bezvládná, akorát klín se v opožděné křeči občas pohnul.

Věrka pak slastně šeptala: „To je tak krásné, holky nelhaly, já jim nevěřila.“

No a jak to bylo dál? Přiznám se, milovali jsme se téměř celou noc a usnuli jsme až k ránu.

„No a co bylo dál?“ zeptal se zvědavě Honza.

Bořek se usmál, „nic, oprava byla dokončena, ona se tam taky neobjevila, takže to bylo pouze takové nečekané dobrodružství.

 

 

J.R.