Empatie černé krajky(Dotazník_3)

Elí

Stál jsem jako opařený, když mi Marek dal do ruky papír pro podpis abych o tom co se okolo Vandy děje, mlčel. Se slovy. „Oto ji tak chrání, nechceme tu mít nějaké problémy. Chápeš ne?“
Za normálních okolností bych asi tohle popadl a běžel s tím nějak na sociálku. Ale dnes jsem si řekl, že to asi překousnu. Chtěl jsem vědět víc o Vandě a tom všem. Takže jsem podepsal. A pak mi Marek dal do ruky kartičku.
„Zde si napiš co by si rád a pak jí to hoď do schránky u pokoje, dělá si rozpis.“ Ukázal na políčko jiné.
„Dík.“ Skoro mě zamrazilo a byl jsem rád, že konečně odešel. Měli tu legální prostitutku a nikomu to nevadilo.
Pomalu jsem se podíval na ta políčka, ale na lístku nebyli nevkusné věci. Vanda měla psychoterapeutický kurz. Dole však bylo políčko jiné a hádejte co si tam asi lidé psali…

***

Vanda

Procházela jsem si vyplněné dotazníky.
Klára se zase rozešla s partnerem. Hodně jsme o tom mluvili, byla jsem její opora. To mi ale v poslední době zabralo nejvíce času, ukojit její touhu po muži. Jenže když jste žena dělá se to špatně.
Pak Marek, toho nic moc netrápilo, jen problém že to rád dělá dozadu a nemá okolo sebe lidi, kteří by to taky chtěli. Takže si to se mnou doslova jen užíval a já měla pocit, že s ním ztrácím čas, jenže Oto chtěl abych se mu věnovala.
Jana z nich byla nejméně náročná. Měla špatný vztah s Mámou sem tam o tom potřebovala mluvit a trochu uspokojit, ale nic dlouhého.
Pak se tam sem tam objevil požadavek nějakého staršího osmnáctiletého kluka přímo z dětského domova, kterýmu to Ota doporučil ať to se mnou zkusí. Většinou šlo o jejich poprvé. Takže krátké a rychlé. To mi vyhovovalo. Ale v žádném případě to nebyli nezletilí! To by si na triko nevzal ani Oto.
Nakonec jsem narazila na lístek od Elího. Zatajil se mi dech při vzpomínce na sklad, ale věděla jsem že se to už nesmí opakovat Ota by mě zabil, kdyby to zjistil.
Jeho požadavek na Jiné, v sobě nesl jistou formu zvědavosti. Stálo tam:
Chci to co se líbí tobě.
Jen jsem se ironicky zasmála a věděla že mu musím dát útrum jinak mě zničí…

***

Elí

Věděl jsem že se bude bránit a že jí budu muset přesvědčit, ale byl jsem odhodlám udělat vše abych ji způsobil potěšení. Čekal jsem před jejím pokojem ještě když tam byl Marek.
Něco sprostého na ní křičel v zápalu svého potěšení, ale Vandu jsem neslyšel ani dýchat.
Jak to dělala? Že to všichni stále chtěli? Dveře se pomalu otevřeli a vyšel z nich Marek.
„Čau kámo, dnes to bylo fakt něco myslím že si to taky užiješ věř mi.“
Dotkl se mého ramene a já se skoro osypal bylo mi z něj blbě. Vanda ještě musela do sprchy takže to chvíli trvalo než mě pozvala dál.
„Eliáši, posaď se.“
Ukázala na pohovku která měla trochu latexoví povrch a já se znovu oklepal, nejsem typ člověka který vyhledává takové věci.
„Ne raději postojím.“
Ona se zamračila a já se rozhlédl po místnosti. Ještě nikdy jsem vevnitř nebyl.
Bylo to tu zařízené terapeuticky, jen ty stěny, měli trochu zvláštní červený odstín a byli na nich přidělané skoby a já si nepřál vědět co je všechno schované ve skříních, které jsem viděl.
„Vando opravdu je tohle to co chceš?“
„Eliáši, jestli si to podepsal jen aby si mi mohl mluvit do duše tak prosím odejdi.“
„Vando!?“ Zkroutil jsem smutně obočí.
Ona se jen smyslně, ale podrážděně kousla do rtu a mě se vybavilo naše milování ve skladu. Pomalu jsem k ní přistoupil.
„Elí.“ Zašeptala a já viděl jak se jí začala podlamovat kolena, chemie mezi námi nás skoro ovládala, já ji vzal do náruče a začal ji líbat. Pomalu ze sebe stáhla župan.
Měla na sobě podvazky a krásné krajkové spodní prádlo.
Pomalu jsem ji položil na pohovku a ona se napřímila. „Jak to máš rád?“ Pověděla trochu profesionálně.
„Rád lížu.“ Řekl jsem trochu nadrženě a ona mi na to skočila.
Sklonil jsem se k jejím stehnům a jazykem jsem se ji dotkl, vyděl jsem, jak jí to vzrušilo.

***

Vanda

Dělala jsem to, proto že jsem opravdu myslela, že se mu to tolik líbí, ale když jsem poprvé vzdychla a mé ruce se pevně zabořili do jeho ležérní košile jsem si uvědomila, že mě oklamal.
„Já tě zabiju!“
Zasmál se nad svým vítězstvím, oblečený a dál se skláněl k mému klínu.
„Mám přestat?“ Provokoval mě.
„Okamžitě!“ Vyjekla jsem ve směsici pocitů nasupeně, ale v mém hlasu bylo jisté vzrušení, takže se opět sklonil a jazykem mi obkroužil vchod.
„Ty zmetku!“ Vykřikla jsem slastí a jeho jazyk se mi zabořil hluboko dovnitř.
Dal si opravdu záležet nespěchal něžně, ale z důrazem se jeho jazyk do mě dobýval. Tělo mě brnělo rozkoší takoví pocit jsem ještě nepoznala.
„Proboha Elí já se udělám, přestaň!“ Vůbec jsem nechápala co to křičím, ale on mě neposlouchal jen pokračoval. Pevně mě chytil za boky a přisál se ke mě.
„Elí!“ Křičela jsem na něj a měla pocit, že se mé tělo rozletí, nechtěla jsem mu podlehnout, ale ta touha byla tolik intenzivní.
Moje tělo se zatřáslo a já se hluboce uvolnila. „Proboha!“ Vyjekla jsem protože jsem měla pocit že jsem se počůrala. Elí se stihl uhnout a já rychle zkřížila své nohy.
„Já se strašně omlouvám...“ Styděla jsem se.
Elí se však jen zasmál. „Vando, to je přece přirozená reakce.“ A pomalu mi docházelo co se právě stalo.
Pohladil mě po vlasech a já ztuhla, věci byli jinak než jsem si v životě zvykla.
„Eliáši!“ Zavolala jsem za ním, ale on na mě jen mrkl. „Děkuji za vaše služby madam.“
„Ale…!“
Postavila jsem se na nohy, bylo však už pozdě dveře se otevřeli a on zmizel.
Opět jsem se musela posadit, latexoví povrch sedačky jemně zavrzal v tichu, slast kterou mi způsobil mě hrozně ochromila.
Nechápala jsem ho, lidé za mnou chodili a chtěli abych se nějak nastavila, dovolila jim mě u toho svázat a spoustu jiného, zatím co on jen přišel udělal mi dobře a zmizel.
Kdyby se to stalo jen jednou asi bych to tolerovala, ale on chodil pravidelně, říkal mi že to potřebuje. Ale když jsem ho parkrát zahlédla, jak si maskoval si mokrý rozkrok jeansů začalo mi docházet, že za tím je něco víc…

***

Elí

Bylo pro mě velmi náročné se tam před ní neudělat, ale nechtěl aby pro mě něco dělala. Přál jsem si aby to chtěla. Tehdy ve skladu jsem ji přemohl a dobyl, líbilo se jí to ostatně jako vše ostatní co jsem dělal, ale já chtěl víc.
Vždycky jsem vyběhl z jejího pokoje hned do svého, kde jsem musel utišit tu bouři ve mně,
Jednoho dne jsem takhle vyběhl a opět skončil ve svém pokoji, celí zpocený jsem doběhl až k umyvadlu, že se zbavím té touhy jí ho tam strčit.
Když v tom se dveře otevřeli a já ztuhl.
Uviděl jsem ji v zrcadle za sebou.
„Ale, ale!“ Měla ruce v bok. Na sobě stále spodní krajkové prádlo a župan.
Přistoupila ke mně zezadu.
„Vando prosím, nedělej to.“ Zhrozil jsem se, že mi to celé překazí.
„Já tě taky prosím a víš co děláš ty?
Pomalu svou jemnou ručkou sjela po mích obnažených bocích. A já zaúpěl, miloval jsem když se mě dotýkala stačilo aby se mě jen dotkla, svýmy šikovnými prsty mě uchopila tak až jsem se musel opřít o umyvadlo.
„Oh.., nedělám to proto abych tě trápil.“
Ona se jen zasmála a já věděl že se chce mstít, začala po něm rukou klouzat v celé mé délce.
„Vando!“ Sotva jsem se zvládl opírat.
„Otoč se.“
„Ne!“
„Otoč se!“ Přikázala znovu rázně a já ji musel poslechnout, sklonila se víc mě osvobodila z kalhot a vzala mě do pusy. „Vando!“ Nemohl jsem ji odolat, pevně mě držela za boky, její ústa byla horká a vlhká. Skoro jsem se až potil když mě takhle držela.
Pak si ho zarazila hluboko a nechala mě aby dorážel. Nemohl jsem přestat. Vanda se začala trochu dávit, chtěl jsem přestat, ale ona mě dál tiskla ve svém hrdle.
Nakonec jsem však stejně jako ona podlehl. Silně jsem zaspílal, okamžitě mě pustila a naklonila se nad umyvadlo.
„Netvrď mi že sis to užila.“
„Sklapni!“ Zakašlala a začala zvracet, „vypadni!“ Nechtěla abych se na ní díval, ale já se pomalu dotkl jejích ramen a podržel jí vlasy a hladil ji po zádech než se toho zbavila. To byl pro mě trochu šok. Pomohl jsem ji opět na nohy a ona si vypláchla pusu.
„Vando,“ začal jsem když mi přišlo že se trochu uklidnila, „ je v pořádku pokud ti není něco příjemné.“
„Co to děláš Eliáši!“ Trhla sebou a trochu do mě strčila, jako bych jí něčím opíjel.
„Myslíš si že mi ukážeš jaké to je když je to hezké a mě to změní?“ Z očích ji vytryskli slzy.
„Nejsem jako ty, neměla jsem milující rodinu a lidi co by se o mě starali chápeš!?“
Já ji pevně chytil do náruče a ona se zoufale rozplakala. „Ššš Vando, já tě změnit nechci jen se o tebe bojím.“
„Elí můj Elí, proč si ke mně takoví?“
„Já nevím.“ Přiznal jsem, trochu zoufale. Sám jsem sobě úplně nerozuměl.
Vanda se napřímila otřela si pár slz.
„Tak dobře,“ Opět ten její rychlí zvrat emocí. „ , můžeš za mnou dál chodit, ale nesmíš se ke mně chovat takhle, lehce mě to děsí.“.“
„Jistě, chápu a jak si to tedy představuješ?“
„Přijdu vždy večer k tobě sem na pokoj.“
„A budu moct do tebe, jako tehdy ve skladu?“
Mírně na mě zamžila a nakonec jen kývla.
„Naplno?“
„Elí.“ Vzdychla a já ji přitáhl k sobě.
„Jestli na to Oto přijde, zmaluje tě že se nezvedneš.“
„Proč se Ota pořád tolik bojíš? Nejdřív mi připadal jako tvůj otec, ale, pak jako někdo s kým máš vztah a nyní, mám takoví pocit...“ Těžce jsem vzdychl, nechtěl jsem ji urazit, ale musel jsem to říct. „Je to snad tvůj bachař?“
Ještě než jsem to dořekl mi vlepila facku a odstrčila mě od sebe. „Tak to pr! Jsem svobodná jo!? Díky Otovi mám střechu nad hlavou, jasné!?“ Něco si zadrmolila pro sebe a pak trochu víc nahlas řekla. „Že já ti vůbec věřím!“, zaprskala nasupeně, „musím jít, mám ještě práci.“
Podíval jsem se na ní trochu strnule, hlavně při tom slovu „práci“. Ona se jen zamračila a nakonec bez slova odešla...