Skrytá láska

Už je pozdě. Musím přidat do kroku, aby mi neujelo poslední metro. Jestli mi to ujede, tramvají a autobusem mi to bude trvat víc než hodinu. Trošku jsem to přehnala. Z večírku jsem chtěla odejít mnohem dřív a navíc jsem vypila i víc alkoholu, než jsem měla původně v plánu. Pokud jde o alkohol, už dávno jsem vyšla ze cviku. Skvělé, stihla jsem to. Vagón je téměř prázdný. Sednu si, čeká mě asi dvacet pět minut cesty. Kolébá mě monotónní zvuk kol na kolejnicích.

Vystupuji z výtahu a jdu chodbou ke svému pokoji na vysokoškolských kolejích. Stojí tam. Můj spolužák Alex a jeho spolubydlící Vojta. Prý jdou na návštěvu. Vážně? Ne ne, jen se vyhecovali, že prý přespí u nás. Tak když se jim podařilo se sem dostat přes vrátnici, vyhánět je nebudeme. Nesnáším na sobě smrad z cigaret, a tak dám si rychlou sprchu. Jakmile vylezu z koupelny, dozvídám se, že se kluci domluvili s mojí spolubydlící Janou na tom, kdo kde bude spát. Jsem už dva roky zamilovaná do Alexe, ale doteď měl přítelkyni. I když nejsem žádná modelka, nikdy, ani ve snu, by mě nenapadlo, že si lehne do Janiny postele. Mrzí mě to, ale musím se smířit s realitou, zachovat klid a brát situaci, jak je. Měla bych si konečně přiznat, že na takového kluka nemám.
Vojta si přilehne ke mně a zezadu mě obejme. Sotva se na postel vměstnáme. Je asi o hlavu vyšší než já, má široká ramena, vymakanou postavu, je sympatický a milý. Ale co naplat, když jsem zabouchnutá do Alexe. Nevím, kolik uplynulo času, jestli jsem zdřímla a probudila se, ale najednou cítím jeho dech a rty na své šíji. Líbá mě na krk a ramena. Nevadí mi to, nechám ho, o nic nejde. Za chvíli už mě jeho velká ale jemná ruka hladí po boku a míří na prsa. Nikdy jsem nepoužívala pyžamo, i na kolejích spím jen ve spodním prádle a obyčejném tričku, a tak mu v putování po mém těle nic nebrání. Trochu se stydím, mám malá prsa a v jeho velikánské dlani se úplně ztrácí. S úsměvem přemýšlím, jestli je vůbec najde. Ještěže mám popito, alkohol v mých žilách mi pomáhá se nad tyto myšlenky povznést. Jeho zvědavá ruka šmátrá dál a pomalu přejíždí po mém bříšku až po lem kalhotek. Na vteřinu se zastaví a čeká, jestli ode mě bude nějaká reakce. Když nereaguji, hladí mě přes látku. Lehce, žádný tlak, jen jemně přejíždí prsty. Trochu se odtáhne, ale jen tolik, aby se jeho ruka vešla mezi nás a mohl mě hladit po zadečku. Na svém krku cítím jeho horký dech a vlhké polibky, jeho ruka se odvážila pod kalhotky. V jeho objetí se cítím jako hadrová panenka. Zničehonic odhrne kousek kalhotek, aby si uvolnil cestu, a pomaloučku zasune svůj penis do mé vlhké štěrbinky. Pomalinku ho zasouvá a zase vytahuje, ale dává si pozor, aby zůstal uvnitř. Beze spěchu, bez nátlaku, bez síly, bez prudkého přirážení, cítím každý milimetr, nehlučně, pozvolna, asi tak čtyřikrát nebo pětkrát, nevím. Jsem v šoku. Nemůžu uvěřit tomu, co se děje a jak rychle k tomu došlo. Ve zlomku vteřiny mi začíná fungovat mozek, alkohol se jako zázrakem vypařil, a uvědomuji si, že sotva metr od nás spí, teda alespoň doufám, že spí, Alex s Janou. Nevadí mi sex, nevadí mi, že to dělám s Vojtou, nevadí mi, jak to děláme, ani kde to děláme. Vadí mi, že nejsme sami, že máme svědky. Vojta je právě na cestě ven z mojí dírky, a tak se nepatrně prohnu, aby jeho penis vyklouzl celý. Rukou za sebou najdu jeho pánev a lehce ho zadržím. Pochopí, dál nepokračuje, nenaléhá, jen mě políbí na šíji, obejme a oba usínáme.

Ráno po probuzení nikdo nic neříká, žádný komentář, tak snad Alex s Janou nic neslyšeli. Kluci odejdou k sobě, abychom se mohli vypravit do školy. Za půl hodinky už vyzvedávám Alexe na jejich pokoji a jedeme spolu na fakultu.

Konečná stanice, prosíme, vystupte. Otvírám oči a omámená vystupuji z metra. Do obličeje mě udeří chladný vzduch a já se ocitám v realitě. Domů to mám kousek, pokud přidám do kroku, za pět minut jsem tam. Některé úseky cesty nemám ráda, necítím se tam dobře. Koneckonců, pár hnusných zážitků už mám, i když tady se mi zatím nic nestalo. Když konečně odemykám vchodové dveře do domu, srdce mi buší až v krku, ale strachem to není. Vejdu, chodba se rozsvítí, nastoupím do výtahu a vyjedu do svého patra. Hluboký nádech, výdech a se zavřenýma očima vycházím z výtahu… Rozhlédnu se. Ticho. Prázdno. Obklopena samotou. Tak jako už spoustu let. Zase jen sen.
Pokračování příště…